Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vrstevníci
Dobrý den.
Mám téměř čtyřletého syna.Je to dle mého chytré,šikovné a učenlivé dítě.Doma je poslušný,ale svůj názor řekne,není zakřiknutý.Problém nastává,když přijde do kolektivu dětí-neumí se zapojit.V únoru začal chodit do školky,kde si nehrál s dětmi ani po měsíci docházky (nehrál si ani sám s hračkou jen chodil a koukal),pak byl dlouhodobě nemocný a od té doby byl ve školce jen pár dní.Teď na něm pozoruji velkou změnu v chování.Dříve si s dětma nehrál,ale nevadily mu.Teď když má jít mezi děti a to i když jdu s ním,začne říkat,že tam nechce,abnormálně si mě hlídá,jakmile se trochu vzdálím hned je „naměkko“ nebo rovnou brečí.Byla jsem s ním ve školce(a to jen na vyfocení) už cestou brečel a to věděl,že tam budu s ním a hned po focení si ho vezmu domů.Ve třídě vůbec nešel mezi děti.Když jsem si šla s ním hrát,tak sotva se někdo dotkl hračky kterou měl,hned se jí vzdal a zase brečel.Učitelku poslouchá a všechno dělá podle pokynů.Ale jakoby musel být poslušný a dělá i to,co nechce.Třeba má hračku a někdo mu ji chce vzít a on se nebrání,ale pak brečí.Učitelka mu řekne,ať jde mezi děti,on neprotestuje a jde,ale brečí.Nevím,jak k němu přistupovat.Do školky chodit nemusí,mám ho tedy nechat doma a počkat jestli vyzraje?Nebo je chyba v tom,že doma musí poslouchat (když neposlechne není trestaný) a pak si myslí že musí dělat všude všechno jak se mu řekne i když nechce?Je mi ho líto,když ho vidím,jak ty hodiny ve školce vždy protrpí,ale neuškodím mu víc,když ho do kolektivu dávat zatím nebudu?
Dobrý den, chápu vaše pocity ohledně syna. Věkově by již mohl školku zvládat bez obtíží, ale jestli můžete být ještě doma, tak dokud se neuvolní tento problém, tak si ho doma ještě nechat můžete. Asi by to situaci ještě zhoršovalo, pokud je jeho „strach“ tak silný. Něco je již v povaze toho dítěte, je uzavřenější, může mít trochu problémy s navazováním kontaktů, ale až taková přílišná vázanost na maminku a zvláštní neschopnost podržet si svoji hračku a třeba se i o ni přetahovat nebo bránit se, je určitý pocit vzdání se. Syn má možná pocit, že když nevyhoví druhému něco se mu přihodí – možná potrestání, křik, možná nepřijetí. Možná došlo u něho k nějakému „zablokování“ ve vztahu k dětem možná ve vztahu ke světu celkově. Asi bych se na danou problematiku podívala v rámci EFT terapie. Problém by se mohl uvolnit. Možná došlo k něčemu hned v porodnici nebo možná ještě v průběhu prenatálního vývoje. Ta příčina může být i někde tady. Kdybyste měla zájem a byla z blízka, můžete mě kontaktovat. Nebo zkusit někoho z okolí. Věřím, že by se synovi pomoci dalo. Přeji hodně trpělivosti a sil.
Ahoj, taky moc neporadím, jenom napíšu svou zkušenost. Můj syn má skoro 5 let, neměl rád školku, ale nebrečel (nikdy). Chodil tam, protože věděl, že musí. S dětmi si nehrál. Dělal si svoje. Paní učitelky mě pořád přesvědčovaly, že s ním mám jít k psychologovi (že má autismus,..). Jednou jsem viděla jak na něj jedna holka vyplazovala jazyk. Přehlásila jsem ho na jinou školku, tak jsem bohužel řekla, že mě v původní školce posílali k psychologovi a začal ten kolotoč znova, pořád samé přesvědčování a podávání argumentů. Už to ustálo, nikam jsem nešla. Se synem jsem pak měla vážnější rozhovor a zjistila jsem, že ho tam nějaký kluk kousl, pak praštil, sebral brýle. No vysvětlila jsem mu, co má dělat, když se mu to bude dít a promluvila na téma kamarádi. Teď tam má pár kamarádů, se kterýma si rozumí, ví, že se mi může svěřit a docela se i těší do školky. (Momentálně ho tam vodím na 4 hodiny denně).
Já si myslím, že se nezapojoval a měl ve školce problém proto, že na něho pořád někdo pohlížel, zkoumal ho a on byl možná v nějakém tom vnitřním stresu, tak raději nedělal nic, myslím si, že dítě to může vnímat a vnímá. A problém s těmi dětmi ve školce taky moc nepřidal.
No a můj syn je normální dítě, žádnou poruchu nemá – jako matka to cítím a vím, jen to potřebovalo srovnat to ve školce.
Mamka
Ahoj, neporadím, ale mám to stejné s dcerkou, v srpnu jí bude 5 let, a taky: dětí se nebála, tolerovala je, ale nezapojí se, jen když jsou školkové aktivity. I když musím říct, že je to mnohem lepší, ale stejně je mi smutno, když pro ni do školky přijdu a ona si sama u stolečku kreslí. Podle mě to může být i tím, že zatím nemám druhé dítě, taky máš asi jen toho synečka,že? Já si osobně myslím, že když děti v tomhle věku nemají sourozence, můžou se takhle chovat, taktéž to může být dáno povahou, protože tu má moje dcera přesně jak ty popisuješ, doma pořádná, učenlivá a poslušná (až na některá období, což je naprosto normální). Ona totiž bývala častěji mezi dospělýma a staršíma, takže i to asi hraje svou roli. Na jedné straně mě to mrzí, učím ji, že si nemá nechat nic líbit, když jí někdo ubližuje, ať se brání, samozřejmě pokud možno slovně, nebo ať se prostě násilnickým dětem vyhne (a že takových bohužel je). Snaží se, a myslím, že to časem bude na dobré cestě. Držím pěstičky :o)