Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Psychický blok-zadržování moči a stolice
Dobrý den,
prosím moc o radu jak vyřešit následující problém: Tříletá dcerka (původně nedonošená, 800 g porodní váha)už od dvou let sice hlásí kdy se chce vyprázdnit, ale nedokáže to pustit jinam, než do plíny. Zkoušeli jsme už všechno možné, nic nepomáhá. Dokáže zadržovat moč až 15 hodin. Pak má velké bolesti, pláče a s velkým utrpením se nakonec počůrá. Pediatr zakázal nechávat ji tak dlouho zadržovat, takže musíme dávat plíny 3x denně na vyprázdnění. Vyčůrat do nočníčku se jí podařilo pouze párkrát ve školce na základě příkladu vrstevníků. Doma pořád zadržuje. Teď znovu zadržuje i ve školce. Je velmi citlivá. Když na ni zvýším hlas, rozpláče se. Myslím si, že „blok“ pochází z doby před rokem, kdy na ni zvýšil hlas manžel, když se mu počůrala v autě (to ještě potřebu uměla normálně „pustit“ do kalhot. Přibližně od té doby je problém. S manželem mají dost komplikovaný vztah. Bývá vůči ní nervózní, netrpělivý. I když spolu občas dovádí a smějou se, celkově z ní cítím určitý odstup, někdy dokonce nervozitu vůči tatínkovi. Nyní už začíná odmítat plíny, uvědomuje si, že ostatní děti je už nenosí. Sama si chodí sednout na nočník, či na záchod, ale nedaří se jí to tam „pustit“. Prosím pomozte.
Dobrý den, je to docela možné, že se dcerka zablokovala poté, co jí tatínek vynadal. Můžete čekat, až sama ten blok překoná, ale záleží na tom jak je to pro ni silné a zda to nebude trvat ještě dlouho,než najde tolik síly, aby to překonala. Myslím, že je možné tuhle vzpomínku vyčistit. Můžete to udělat za ni, tzv. v zastoupení, např. v terapii EFT. Dále je možné v představě (vizualizaci) promluvit s dcerkou (její duší) a vysvětlit jí to, co se stalo, omluvit se, požádat o odpuštění a zároveň odpustit sobě. Tam by bylo účinnější, kdyby to udělal ten, kdo udělal chybu. Takové chyby děláme všichni, není třeba se za to nějak výrazně trestat. Ale je nutné umět chybu uznat a uměl se případně omluvit. Kdyby otec zkusil s dcerkou promluvit a říct, že je mu líto, že to tenkrát tak udělal, i to by mohlo mít pozitivní vliv. V žádném případě nežádejte dítě o odpuštění nebo o prominutí – to je pro něj moc náročné, neumí si to nijak vysvětlit, ale když řekneme, že je nám to líto, že jsme se zbytečně rozzlobili a pak nás to mrzelo, že ta facka byla zbytečná a že máme dítě rádi, obvykle to pochopí. Držím palce, aby se problém brzy vyřešil.
Zdravím, pokud jste našli důvod, proč se takto děje/neadekvátní reakce otce/, můžete to i napravit. V těle dítěte je dospělá duše, potřebuje oslovit a vysvětlit situaci. Vaše dítě od vás potřebuje slyšet otevřeně, že jste tehdy udělali chybu a že je vám to líto. Dítě potřebuje slyšet,že i tak ji máte velmi rádi a toto potřebuje nejenom slyšet verbálně, ale také to musí cítit. To jak reaguje její tělíčko/ reakce vyvoláná strachem/, to je odezva na chybu, kterou udělali rodiče.
Vendysch, měla jsem podobný problém u obou dcer. U starší to trvalo víc než půl roku. Vůbec si neuvědomuju, že by jí někdo vynadal kvůli tomu, že se počůrala.
Nakonec se starší naučila čůrat jinam než do plínky,když jsme byly jednou venku na písku a sousedku napadlo, že má zkusit vyčůrat se do kyblíčku na písek. My do té doby zkoušeli kdeco, ale tohle nás nenapadlo. Chvíli pak ještě chtěla čůrat do kyblíčku i doma, ale to jsme si pak už vysvětlily. Prostě jak to zvládla jednou pustit jinam než do plíny, bylo vyhráno.
U mladší to netrvalo tak dlouho, ale problém stejný. Nakonec se poprvé vyčůrala ve vaně – chtělo se jí už čůrat, byl čas na koupání, tak jsem ji šupla do vany a normálně ji začala sprchovat. Jak slyšela vodu, začala čůrat – a brečet. Ale začali jsme ji vehementně chválit a uklidnila se. Pak asi týden chodila čůrat jedině do vany, ale brzo zvládla i nočník.
Holky byly teda mladší, než tvoje holčička, obě jsou ale narozené v termínu (starší dokonce týden po. Chce to trpělivost (fakt hodně moc) a zkoušet spíš tak nějak nenápadně. Ber to tak, že do školy s plínkou určitě nepůjde 😉