Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Citové vydírání?
Dobrý den, žiju s dcerkou (4,5let) odmalička téměř sama. Tatínek jezdí občas na návštěvy, rozešli jsme se. Ale tady problém u dcerky není. Ten se objevil v poslední době. Nic nemůžu udělat sama, vrátí se ze školky a okamžitě si s ní musím hrát, což také činím (po tom, co se převleče a případně nají). Ale jakmile jí oznámím, že musím taky vařit (nebo nakoupit apod.), začne být na mě škaredá, že si jí nevšímám, že s ní nechci být a nemám ji ráda! Totéž v obchodě, dala bych jí modré z nebe, ale dbám zároveň na to, aby nebyla zhýčkaná a rozmazlená, poslední dobou se mi však zdá, že jsem to asi přeháněla, dostala, co chtěla a dost možná proto je teď taková. Prostě se začne vztekat, že jí nic nekoupím (!!!), že jí nedám najíst, že ji nemám ráda! Což je pochopitelně naprostý nesmysl! Ale poslední její věta mě bolí nejvíc. Žalostnou pravdou je, že ač jí denně přesvědčuji o své lásce k ní, pohlazením, slovně a i povolením různých věcí, jednou jsem jí bohužel v afektu řekla, že ji někdy prostě nesnáším. Od té doby se mě pořád ptá a jistí se, zda ji mám opravdu ráda! Za malou bych dala život (jako každá máma), je moje jediná radost v životě a opravdu dokažu za sebe říct, že jsem dobrá matka, ale každý občas selže a nechá se vytočit a ruku na srdce, děti dokážou pocuchat nervama…. Ale že si z tisíce krásných vět na její dušičce bude pamatovat jednu jedinou nehezkou, to mě neskutečně bolí a kdyby to šlo, vzala bych to zpět :o((( Dcera je velmi inteligentní, hodně citlivá a velice rozumná holčička, nemám s ní problémy. Snažila jsem se vždy vychovávat tak, aby měla jisté hranice, které děti potřebují, prostě nedovolit všechno ale dobře vychovávat, ale asi jsem někde selhala, protože ona mi neustále při každém menším odporu dává najevo, že jí to či ono nechci koupit, protože ji nemám ráda. Zkouším trpělivě dál vysvětlovat, že tak to není, ale že nejde koupit všechno atd., znáte to. Ale ona mě přeruší a dál mele svou, (to mě pochopitelně vnitřně strašně znejisťuje a jsem naštvaná, že to neumím zvládnout). Můžete mi na to něco napsat? Jak se k ní v těchto případech zachovat. Děkuji
Dobrý den, z toho, jak popisujete situaci mám dojem, že je nějaký problém u vás – ne, že děláte něco špatně. Jde o nějaký podvědomý strach nebo přesvědčení, které vám dcerka svým chováním zrcadlí. Děti jsou hodně vnímavé a dokážou zahrát přesně na tu strunu, kde to „bolí“, aby nám to „z lásky“ ukázali a my se mohli vyléčit. Určitě jste dobrá máma a neděláte žádné výrazné výchovné chyby, ty malé děláme všichni a stále – ale to je na nás to lidské :-). Já pracuji technikami EFT, takže bych vám mohla navrhnout tuhle cestu, jak řešit daný problém. Co se týče vašich reakcí na její „vyhrožování a vydírání – že ji nemáte ráda a pod., tam je potřeba být si sama sebou jistá a nenechat se tím zraňovat. A právě to lze na terapii vyřešit, vaše odpovědi na její chování pak budou přirozené, nebudou jen naučené a dcera na ně bude skutečně přirozeně reagovat jejich postupným přijetím. Určitě lze vyčistit a napravit i to, jestli si stále v hlavě „pouští“ ten film , kdy jste jí řekla, že ji „někdy nesnášíte“. Držím vám palce ať brzy situaci vyřešíte.