Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nezvladatelné chování
Dobrý den, náš 2,5 letý syn je klidné povahy je učenlivý a na svůj věk mi příjde i dost vyspělí. Když jsme doma je velmi hodný, dokáže si hrát sám i velice dlouho je klidný a spolupracuje také velmi dobře. Ale když se ho na něco zeptám např. co by chtěl na svačinku nebo na cokoli se ho zeptám tak nedpovídá, otázku zopakuji i třeba 5x, odpoví až zvýším hlas, toto trvá již delší dobu, řekla bych že možná půl roku. Další problém trvá tak týden, jakmile jdeme ven na procházku tak pro mě začíná peklo. Nejdříve je vše v pořádku poslouchá co mu povídám a povídá i on co vidí. Po nějaké době se rozhodne že si prostě bude dělat co chce např. v parku mi uteče a chovává se mi takže ho naháním a hledám ( jsem v 6 měsíci těhotenství takže již nejsem tak pohyblivá), nereaguje co mu říkám, nereaguje ani třeba po půl hodině ( říkám si nechám ho chvilinku ať se vyřádí), když na něho mluvím že už jdeme dál. Naposled mi udělal, že se mi vytrhl z ruky a málem se vřítil na silnici, na toto jsem důrazná a musím říct, že vždy to chápal dokonce se bál projíždějících aut.
Další příklad, jelikož manžel pracuje poměrně často do večera jsem na vše sama, musím obstarat nákupy a to musím vzít syna sebou, toto je pro mě noční můra. Po 10 minutách nákupování je syn opět v trapu takže celý nákup je volání na syna a hledání syna, když jej dám do vozíku tak zase piští, že chce jít na zem, pro mě je to velice stresující protože se lidé na mě otáčejí a nemohu se soustředit na nakupování. Když s ním o tom mluvím tak mi slíbí, že už to nebude dělat a bude hodný, ale nikdy se nestalo. Snažím se zapojit i manžela, ale bohužel časově mu to mnohdy nevychází. Nevím zda je to jen nějaká etapa jeho života nebo jestli jsme s manželem udělali něco špatně. Nevím jak se správně v těchto situacích zachovat, já se snažím být neústupná a myslím, že jsem i v mnoha věcech přísná. Děkuji moc za radu
Dobrý den, připojím svůj názor. Mám 22-měsíčního kluka a dalšího 6-ti měsíčního. Starší syn nejspíš skutečně poznal že jsem byla těhotná, v té době jsem ho ještě kojila a on se začal sám odstavovat, odstavil se v 10-ti měsících a nyní je velmi samostatný. Myslím, že to děti vnímají, takže možná i to by mohl být důvod k jeho chování. Ale, to, že vás nevnímá když si hraje, je normální a že vám venku a v obchodě utíká, to prý děti v tomto věku dělají. Mě to starší syn dělá už teď, prostě se mi najednou vytrhne, otočí se a jde zpátky, klidně by mi i vběhl pod auto, a doma je taky hodný 😀 Podobné zážitky líčí i moje mamka, a kamarádka taky mluví o občasném nepochopitelném chování svého téměř tříletého syna. Každopádně, tak jak tady píše Mgr. Přichystalová, děti v tomto věku mnohému rozumí, takže určitě je na místě syna vychovávat, učit ho co může a co ne, ale chce to hlavně strašně moc trpělivosti a nečekejte že vás začne poslouchat hned. Možná to ještě chvíli potrvá, ale čas, který mu nyní věnujete, určitě není zbytečný a věřte že po tom třetím roce přijde nějaký zlom 🙂 A také si myslím, že by mělo dítě vnímat, že ho máte i přes jeho současné chování ráda, a že nebude odstrčený až se mu narodí sourozenec. Užívejte si s ním každou hezkou chvilku!
Dobrý den, když si syn hraje, tak může být myšlenkami opravdu někde jinde, takže když na něj budete mluvit, zkuste k němu normálně přijít, dotknout se ho a podívat se mu do očí a pak se ho zeptat nebo ho požádat, aby něco udělal. To volání u dálky děti obvykle nevnímají. Ale s tím chováním venku vidím trochu problém. Tam je opravdu potřeba důsledně vést k dodržování určitých pravidel. V tomto věku už děti mnoho věcí chápou a jsou schopné pravidla dodržovat. Asi by bylo dobré ho k tomu nějakou hravou formou vést, možná by na něco mohl přijít sám apod. Nevím, jak to probíhá. Takže je to těžké to posoudit, kde by se to dalo zlepšit, co by se dalo udělat. To těhotenství může mít velký vliv na jeho prožívání a potažmo chování, takže i tato záležitost může vést k jeho nespoutanému chování venku nebo v obchodě. Buďte i nadále důsledná, ale zároveň zkuste synovi věnovat každý den aspoň chvilku, kdy se s ním sednete a skutečně budete veškerou pozornost věnovat jen jemu a hře. Ne jen před spaním. Děti potřebují pocítit, že jim na nich rodičům záleží a poznají to jen z toho, že se jim opravdu věnují. Vím, že je to náročné obzvláště v těhotenství, ale pokuste se navzdory tomu, co dělá venku a v obchodě, věnovat mu svoji plnou pozornost, tak aby to skutečně mohl pocítit. Držím palce!
Mám tříletého kluka a chování je velice podobné.Myslím že je to normální prostě nevydrží být v klidu.A to že ti běhá po obchodě to znám největší strach jsem měla že vyběhne ven.Snažím se ho úkolovat,aby mi našel nějaké potraviny a docela to funguje. Nezapomínej že vnímá tvoje těhotenství a může se stát že bude na miminko žárlit.Manžel by měl pomoct a začít se věnovat chlapci zvlášť až se vám narodí druhé.Aby se necítil odstrčený.Hodně trpělivosti.
Ahojky..Mam trileteho syna a jsem na tom podobne jako ty,kdyz se vyptavam jak bylo ve skolce nic se nedozvim a to se ptam nekolikrat.Na nakupech jsem donedavna take misto nakupovani jen behala za malym abych ho neztratila a jak ty rikas doma si dovede hrat a je klidny.Myslim ,ze to chce jen trpelivostPises,ze malemu je 2a pul roku memu je 3 a pul a ver, ze kdyz srovnam jake to bylo pred rokem byl to o proti dnesku horor,naucil se i semnou chodit nakupovat o hodne se sklidnil a zlepsilo se i to odpovidani.Lituji te jen v tom,ze jsi ted tehotna ,protoze toto obdobi bude urcite nejzivejsi a da ti urcite zabrat. I detska lekarka mne rikala ze ve 3 letech se vse sklidni a je to tak.Takze drzim palecky a ver ze je to jen prechodne obdobi,a ze je vlastne stesti ze mame takove deticky za kterema musime behat.Drzim palecky..