Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smrt zvířete způsobené dítětem
Dobrý den,
mám 5 letého syna, který si přál zvířatko,takže jsme po mu po celkovém zvážení pořídili osmáka. Syn u něj měl velkou radost – neustále chodil ráno po probuzení k jeho kleci, krmil ho, chtěl ho chovat a mazlit. Syn ho ale dost pevně tisknul, což jsme mu vysvětlovali jak zvířatko chytit, že jej nesmí nikam dávat aby nespadnul atd.. Dnes jsem bohužel na od nich odběhla pro krabici do sklepaa syn mi hlásí, že osmák je mrtvý. Bohužel nevím jakým způsobem k tomu došlo jestli ho zmáčknul nebo mu spadl. Jsem z toho velmi neštastná /mám výčitky, že jsem je nechala o samotě/, ale zároveň mě děsí synova chladná reakce nad úmrtím domácího mazlíčka. Nebyl schopen popsat jak se to stalo a nejevila jsem u něj žádnou lítost. Po tomto incidentu si v klidu sedl a kreslil si. Nevím jak se k situaci postavit a mám obavy zda-li je toto normální, že si dítě v tomto věku neuvědomuje co provedl. Před 2roky, když nám umřela andulka ji dost oplakal a byl z toho velmi smutný. Proto nyní nechápu jeho reakci. Děkuji za odpověď, jsem z toho opravdu nešťastná.
Dobrý den, také by mě jeho chování dost zarazilo. V pěti letech si dítě už uvědomuje docela dobře, že zvíře zemřelo a co to znamená. Je možné, že si je vědom toho, že dělal něco co nesměl a tak celou událost silně potlačil, že si ji už vědomě nechce pamatovat. Děti si umí velmi dobře vymazat věci z hlavy a jsou přesvědčeni, že se prostě nikdy nestaly. Jejich fantazie takto umí také vytvořit zážitky, které se reálně nestaly, ale děti věří, že se jim skutečně udály. Takže podle mě, si uvědomil co provedl a měl strach z vlastního chování a z vaší reakce. Bylo to pro něj snadnější to popřít a rozhodl se nic si nepamatovat. Rozhodně bych to tak ale nenechala. Je třeba, aby se syn s tímto svým prožitkem ještě konfrontoval, aby se s ním vypořádal. Tohle může mít pro měj ještě nějaké další následky na psychické rovině. To, že zvíře zemřelo „možná“ v jeho rukou tím co s ním dělal pro něj mohl být opravdu velký šok. Napadá mě zkusit mu povykládat příběh o jiném chlapečkovi (s podobnou zápletkou) a dát mu konec, kdy se chlapec mámě svěří a ta mu nenadává a společně zvířátku udělají hrobeček apod., vysětlit, co udělal ten chlapec špatně apod. to je jen příklad. Určitě by bylo fajn zajít osobně do PPP nebo rodinné poradny, kde by to s vámi mohli ještě probrat.
Držím palce!