Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prvňák
Dobrý den,potřebovala bych poradit. Můj manžel má syna z předešlého vztahu.Bude mu 7let.S manželem jsme spolu dva roky.Jeho bývala partnerka je podle jeho slov hysterická,ukřivděná,úzkostlivá,zlá a žárlivá-několikrát jsem se s ní dostala do sporu a obávám se,že asi je opravdu to co o ni říká.Ale jako ženská některé její úlety dovedu pochopit,nebo je omluvit.Chlapce máme každých 14dní na víkend.Je to velice inteligentní chlapec a od začátku mě přijal v pohodě i moji rodinu. Dnes máme s manželem 3měsíční holčičku,samozřejmě že jsme chlapci vysvětlili,že ho máme pořád stejně rádi,věci jako objímání a pusinkování-jeho matka mu zakázala mi dávat pusu,ale s tím problém není,když chce obejmout tak se prituli,kdyz chce pusu muze mi ji dat-tak jsme se domluvili spolu. Pravdou je že Danek tráví víc času se mnou než s otcem,ale to je taky jeho volba. Do ničeho ho netlačíme.Jeho matka si našla novou známost,bydlí spolu,a evidentne to je moc fajn clovek,ktery je ma oba moc rad.Ona teda dost casto vsem okolo dava dost najevo jak se ted ma skvele a porad opakuje jak ji to zavidíme-uprimne-nezavidime-prejeme ji to a modlime se aby jim to vydrzelo,protoze co je s nim tak se zacla chovat docela normalne,obcasne extempore vypoustim 🙂 Nicméně-chlapec(Daniel),špatně mluví-r,ř,č,š,ž…problém,na logopedii chodí,ale je to čím dál horší.Ještě než se nám narodila dcera tak měl různé tiky-škubal ramenem,soustavně si odkašlával…pak se narodila Nela a začal sklánět hlavu,štourat se v zubech-to byl poslední vyjev.Chodi na fotbal,a k tem vsem tikum si jeste lehce slape na spicky,takze vysledny dojem z neho je-ze je nejak postizeny.Jeho mama i my jsme ho na to upozornili,ale on se jen usmiva a dela to dal.Soustavně hlučí,když ho poprosím,ať jenom chvilinku nez mala usne se ztiší tak vymyslí zase nějaký výkřik,zavrčení,kdy i ve me hrkne co se děje-beru to tak že na sebe upozornuje,on sam mi s usmevem sdeli že to dela kdyz se mu neco nezda-ale co se mu nezda mi nerekne,spis jen opaci ze se nudi.Aktivit tu ma vzdy zajisteno,ale u niceho nevydrzi a nic ho nebavi.Ani hrani si s tatou nebo se mnou.Nejak zvlast se k male nema,ale to mu nemame za zle,je to kluk a tak ignoruje nejake holcici mimino…ani ho nenutime do toho aby si ji nejak vsimal. Veškere víkendové aktivity se podřizují jemu….výlety,nákupy,zábava-např.Putování s dinosaury v O2 Arene,miluje dinosaury,ptali jsme se zda chce jet,byl nadseny,koupili jsme listky a on den predem zacal vymyslet proc tam nejet-ze to bude nahlas a ze se boji a ze tam nechce. Táta mu vysvětlil,že to nahlas nebude a že musí být přes týden pryč od nás aby vydělal korunky a že se moc těšil že ho tam vezme-pohoda-odjeli jsme tam a kdyz jsme se usadili spustil plac ze chce domu a ze se boji a ze se divat nebude. Vim ze na sebe upoutava pozornost,ale nevim jak se k nemu chovat…to je to co potrebuju poradit….táta mu dal najevo,že ho mrzí že je takovej,ale že ho máme radi a chceme mu ukazat spoustu veci,vzit ho na ruzna mista. Jeho matka si nepreje aby jsme ho brali do zahranici-protoze ani ona tam nejezdi a zije-tak kluk taky nemusi.Nejradeji jen kousek na chatu a zase domu. Je mi to lito.Svoji dceru jsem dala na hlídání aby jsme byli s Danem sami a jeho netrápilo nejake mimino. S lyzovanim to je taky tak-nez dojedou na hory tak place ze nechce lyzovat a pritom ho to desne bavi a potom v pohode jezdi. Kdyz si rika napr o piti tak mi prijde ze se rozplace jak knoura,nezdraví kdyz nekam prijdeme,nezdravi kdyz odchazime,poradne neumi pouzit slovo dekuju a nebo prosim. Mám dojem,že z něho maminka doma dělá modlu,snazi se mu dat prvni posledni-zdurazni ze kdyz byli s tatou tak to neslo a ze strejda je lepsi protoze je s nima doma. A taky ze tata ma jine miminko a to miminko ho ma doma-coz pravda neni,manzel je doma jen o vikendy. Babicka s dedou delaji taky vse aby byl malej spokojenej,u nas je to stejne-myslite ze prave to je chyba? jsem s rozumem v koncich a obcas vidim na manzelovi jak je z toho zoufalej. A me to trapi,protoze mu nechci ublizovat,nechci aby pri kazde navsteve ziskal dalsi tik,nebo zlozvyk…vzdycky kdyz prijde tak ma nejaky novy zlozvyk. K nám chce chodit a chodi rad. Myslite ze to prejde,ze mame jen trpelive cekat? Nebo se k nemu jinak chovat?K lekari nas ani neposilejte,jeho matka by to nikdy nepripustila,že máme nějaký problem. Bylo to dlouhe a asi dost zmatene,no doufam ze je to k pochopení.Diky za reakce. Petra.
Zdravim. Dekuji moc-s tim autobusem to ozkousim az bude vhodna doba. Manzel byl tak zoufaly ze se syna zeptal…vysvetlil mu ze na tom neni nic spatneho kdyz nebude chtit pravidelne u nas byt,ze kdyz bude chtit tak ho na noc odvezeme za mamkou a pak zase muzeme rano prijet,ptal se ho pred matkou a Daniel rekl ze to chape a ze si rekne kdyby se mu nechtelo….ale ze k nam chce chodit spat….udelali jsme mu tady jeho pokojik a myslim ze sem chodi rad…jen byl v ten jeden okamzik tak zdeptany z tech reci co vedla matka,ze nevedel co by mel citit….rikam je to jinak velice inteligentni kluk,a muzu rict ze ten rozhovor procistil vzduch.jeho matce jsem volala a vyprala jsem ji zradlo,ze ji mam plne zuby a pokud chce z kluka udelat neurotika tak at dal pokracuje v tech hadkach a provokativnich recech pred klukem…omluvila se a usoudila ze to v posledni dobe prehanela….a i si s Danielem promluvila.Muzu rict ze tenhle vikend se Dada choval tak jako driv…tiky zmizeli…a jen lehke upozornovani na sebe tu a tam bylo,ale nic co by se nedalo zvladnout. Tak zatim myslim ze dobry. Ale moc rada si ctu vase nazory a myslim ze mate ve vsem pravdu. Diky za pomoc….urco ji jeste budu potrebovat.
Zdravím.
Autobus je super rada. Taky bych postupovala nepřímo. Na rozhodnutí, zda chodit k otci či nikoli, je opravdu malý. Navíc vazba syn – vlastní otec, je velice důležitá pro „normální vývoj kluků“. Prostě by mu to chybělo ve starším věku. Vydržte a dávejte mu najevo, že ho máte rádi a že ho ve své rodině vítáte. Zdeňka
Dobrý den, jsem první anonym – nevlastní matka 🙂 Pokud můžu soudit podle naší zkušenosti, na otázku, zda k vám chce chodit na víkend nebo nechce, se snad raději ani neptejte. Je dost nepravděpodobné, že se dozvíte pravdivou informaci od sedmiletého dítěte, které je navíc takto negativně ovlivňováno matkou, s níž tráví mnohem více času než s otcem a jeho rodinou. Pokud přijdete s nápadem se dítěte na takové téma zeptat, můžete zmást nejen dítě samotné, ale třeba i svého muže, může se stát, že budete působit dojmem, že tam nevlastního syna už nechcete – pak se vám bude špatně vysvětlovat, že jste to nemyslela špatně. Navíc, pokud by chlapec skutečně odpověděl, že k otci chodit nechce, mělo by z toho teoreticky vyplynout nějaké řešení situace, reálně je ale velmi pravděpodobné, že se tím pro chlapce stejně nic nezmění a bude ho nadále navštěvovat v obvyklých intervalech. Váš muž by jistě také nerad přerušoval kontakt se svým synem. Pokud si chcete chlapce jen tak pro informaci otestovat, jak na tom asi ve vztahu k otci a jeho rodině je, zahrajte si s ním takovou hru: namalujte a vystříhněte si všechny členy jeho rodiny- chlapce, matku, otce, vás, malou sestřičku, přítele matky…namalujte autobus, který veze lidi na výlet, koho tam vezme s sebou, vedle koho bude chtít sedět, s kým půjde za ruku, komu koupí např. zmrzlinu…Na hru vyberte vhodnou chvíli, kdy bude chtít spolupracovat a v průběhu nedávejte najevo své emoce, nechte vše na něm, je to jeho příběh, v němž se může promítnout, jak vnímá svou situaci.
A ještě jedna rada, v synově přítomnosti bych s mužem neprobírala, žádná důležitá témata, nerozebírala problémy, děti vnímají někdy fakta zcela jinak a i zdánlivě neškodné věci jim mohou uškodit. Navíc děti matek podobných té, co výše popisujete, se po návratu z víkendu s otcem musí často podrobit nepříjemnému výslechu, čím méně toho o vašich problémech a vašich plánech do budoucna ví, tím snazší to pro vás všechny bude.
Moc Vám všem děkuji za podporu a názory….a plně se s tím vším zotožnuji…jeho matka je opravdu podivny tvor,a opet me o tom presvedcila. Manžel si se synem zkusí promluvit,protoze ted zacala jeho matka rikat ze kdyz jde k nam ze jde jakoby z povinnosti,ze ma vzdycky po nalade kdyz mu bali veci-ale ona u toho vzdycky mele jak se ji bude styskat a kdyz jemu bude chybet at zavola a nebo by mu nejradeji vola ona sama…takze se nedivim ze je mladej na nervy a taky nam napsala ze ty tiky doma vzdycky prestanou,takze to opravdu nebudu resit,budu se starat o sve a obrnim se trpelivosti.Jen me jeste zajimalo jestli je dobre se ho zeptat jestli k nam chce chodit a kdyby rekl ze ne tak ho prestat trapit tim aby sem musel? myslim ze on je teda na takove rozhodnuti malej.
Zapoměla jsem se přihlásit. Jsem autorkou posledního komentáře.
Dobrý den, myslím, že už tady kolegyně napsaly velmi trefné rady. Opravdu s tím souhlasím. Nemělo by se staršímu sourozenci vycházet příliž často vstříc, aby náhodou nebyl zasažen příchodem mladšího. Je třeba najít určitou rovnováhu. To je sice těžké, ale jde to. Jeho úkolem je se s tím vyrovnat a vaším úkolem je mu u toho asistovat, pomoci mu s tím a dávat mu najevo, že ho máte rádi. Že mladší sourozenec není důvodem k tomu, abyste ho přestali mít rádi. Ne ho toho ušetřit a nedat mu tak šanci se s tím vyrovnat. Pro jeho život je důležitá věc. Ale různé děti to různě snáší. Jeho situace je opravdu složitá – rozvod, máma s novým přítelem, táta s novou ženou a malým dítětem. Ty tiky a ty výkřiky jsou možné vnější projevy vnitřního zmatku a nejistoty. Ale opravdu by s tím měl něco dělat otec nebo jeho skutečná matka. U vás však mohou platit určitá pravidla, která se musí naučit dodržovat. Já bych navrhla pro kluka udělat EFT sezení a vyťukat ty jeho pocity zmatku, nejistoty, pocity, že mě nemají rádi apod. které se v něm střídají. Ani on sám si jich nebude vědom a nebude je umět pojmenovat, ale dobrý terapeut je může vycítit a nahlas je pojmenovat a „zneutralizovat“ jejich působení. EFT se lze snadno naučit a pak je možné jednodušší problémy řešit i doma. Lze je vyťukat i v zastoupení, tzn. že se pracuje s někým jiným, se zástupcem, ale výsledky se projeví na zastoupené osobě. Možností by se našla celá řada. Z dalších mě napadá návštěva homeopata, který je schopen pomocí konstitučních homeopatik upravit i psychický stav,nebo bachovy esence, kneziologie. Je to ale na rodičích, aby se pro něco takového rozhodli a něco s tím podnikly. Pro vás je možné pomocí EFT zvládnout pocity, které celá tato situace ve vás vyvolává a možná i tim nkonec upravit stav nevlastního syna.
Držím palce přeji hodně sil.
Zdravím. Dle popisované situace se stav chlapce posunuje spíš nesprávným směrem. Prvním krokem k nějakému řešení by měl být fakt rohovor s Danielovým otcem. Nemyslím si, že byste se dokázala přestat trápit. Podle toho, co píšete, je evidentní, že vám přirostl k srdci a jeho stav vnímáte. Neovlivníte přístup jeho matky a to je veliká škoda, kdybyste v obou rodinách táhli za jeden provaz, bylo by to ku prospěchu věci. Mému nejmladšímu dítěti je také právě 7 (má ale kompletní rodinu – přesto v tom popisovaném si ho chvilkami dokážu představit, dost jsem si ho totiž rozmazlila, je inteligentní, ale zároveň přecitlivělý) „Prvňáčkovství“ je samo o sobě pro děti stresující, jakkoli jsou inteligentní. Absolvovaný rozchod jeho rodičů, pak narození nevlastní sestry a přítel matky – taky stresující. Zřejmě se v tom trochu topí (určitě se taky trochu do jeho chování promítá složitá povaha jeho matky), hodně to vypadá jako klasická žárlivost a navíc zkouší, co mu projde.
Našlapování po špičkách, myslím, odezní s přibývajícími roky (praktikoval to můj synovec a fakticky to přešlo, bylo zbytečné ho na to upozorňovat), s těmi tiky je to hůř předpovídatelné – tady zřejmě nemáte jinou možnost, než to tiše snášet,upozorňování by je jen prohlubovalo. Ohledně vašeho přístupu k němu radím trpělivost a stanovit pevné mantinely. Příliš neustupovat, pokud si chce prosadit protichůdný názor. Nu a pak samozřejmě ho ubezpečovat o své lásce k němu – ne materiálně, ale třeba tím (nedovoleným)objímáním. On to prostě potřebuje cítit, že ho máte rádi, i když máte Nelu. A jestli můžu ještě radit, tak tu malou často neodkládejte, když ho budete mít u sebe. Měl by ji přijmout, i když je kluk.
Fakt hodně trpělivosti a nenechte se odradit. Zdeňka
Dobrý den, přečetla jsem si váš „příběh“ a ráda bych Vám poradila z pozice nevlastní matky. Zažila jsem podobnou situaci, chtěla jsem manželovu dítku maximálně pomáhat, víkendy a vlastně veškeré aktivity i úpravy bytu se vždy podrobovaly tomuto pro mne vyvdanému dítěti, které jsem měla ráda jako vlastní. Moje rada zní, přestaňte se trápit a neřešte problémy, které ze své pozice vyřešit nemůžete. Nepřijímejte cizí dítě za vlastní, udržujte si odstup, věnujte se naplno svým dětem, ty Vás skutečně potřebují a těm můžete zajistit krásné dětství. O vyvdaném dítěti bude stále rozhodovat jeho matka, tím, že se v dobré vůli snažíte a angažujete podle mé zkušenosti problém jen zhoršujete. Je to krutý, trvalo mi víc jak 3 roky než jsem k tomuhle názoru dospěla, ale zřejmě se s tím nedá nic dělat. Dneska lituju, že moje děti musely čekat a přizpůsobovat se v době, kdy jsem se věnovala tomu cizímu. Nikdy se nezavděčíte, tak se přestaňte trápit a věnujte se naplno svým dětem, ty o to stojí, u nich to má smysl.Pokud máte nějaké pochybnosti o vývoji či psychickém stavu nevlastního syna, sdělte to jeho otci a nechte na něm, jestli to bude řešit nebo nebude. Možná se mnou nesouhlasíte, jak říkám, nechtěla jsem si to připustit 3 roky, ale dnes vidím, že není jiné východisko. Pokud najdete lepší řešení, nechám si poradit zase já. Být nevlastní matkou je hrozně těžké, máte hromadu povinností a žádná práva, žádný vděk. Přeji co nejvíc energie a co nejmíň trápení. Doporučuju Vám ke čtení knížku Spokojené soužití v nové rodině.