Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Adaptace ve školce
Dobrý den, syn (3 roky s 2 měsíce) začal tento týden chodit do školky, po dohodě s paní učitelkou jen na dopoledne, prý není třeba spěchat, na celý den bude chodit až příští měšíc. Problém je v tom, že je odjakživa hodně aktivní, neposedí, pořád něco vymýšlí, neustále vyžaduje pozornost … no utahal by každého. Ve chvíli, kdy má pocit, že si ho nikdo nevšímá nebo se prostě nudí, začne zlobit – je hlučný, háže hračky, domáhá se pozornosti. Toto se projevilo už, když jsme loni docházeli do cvičení rodičů s dětmi, prvních několik návštěv perfektní – nebojí se cizích dětí ani dospělých, nemá problém cokoli zvládout, později však neposlouchá, dělá si co chce, je rozjívený, všechno tak, aby si ho ostatní všímali, aby byl středem pozornosti, když toho nedosáhl (dostal na zadek s tím, že se má zklidnit – doma to funguje, nebo izolace v jiné místnosti) hysterický pláč – cvičení jsme po čase vzdali. Teď se ve školce děje něco obdobného, první 2 dny bez problémů, hraje si, nestýská si, jen je hodně živý. Třetí den se otrkal a začíná si vynucovat pozornost (chápu, že paní učitelka má 25 dětí a nemůže se věnovat jednomu), chce, aby ho ostatní sledovali, ale pro ně samozřejmě není zajímavý (jsou tam mix od 3 do 6 let), tak to řeší tak, že jim bere hračky, strká do nich, pro ránu nejde daleko (holt vyrůstal sám a všechno měl sám pro sebe, samozřejmě to nebylo ideální, ale je od přírody živý, ostatní říkají čert), děti v rodině jsou starší, takže pokud si něco takového dovolil, srovnali ho. To samé asi očekává ve školce, kde jsou ale děti i mladší a ty se neumějí bránit – už jsem měla pohovor s paní učitelkou, že dětem ubližuje, bere jim hračky, děti, že ho neberou, je sám. Dnes už do školky nechtěl, nakonec jsme ho nalákali na hračky, ale šel s brekem. Když jsem ho po obědě vyzvedla, první slova byla, že do školky už nechce. Poraďte mi prosím, co dál, nechat tomu volný průběh, že se to srovná? Nebo to nějak individuálně řešit s paní učitelkou? Snažila jsem se s ní promluvit, když přijdu ráno, bere vše s nadhledem, prý se srovná, v poledne je naopak nejhorší a zlobí, tak nevím. Asi se to také odvíjí od jejího vyčerpání (25 dětí musí být záběr). Malý se možná také cítí odstrčený tím, že děti se navzájem znají a on nastupuje do stmeleného kolektivu. Navíc také nemá ještě úplně zmáknutou sebeobsluhu – nejhorší oblékání ven teď v zimě, tu ve školce hodnotili jako katastrofální – holt zimní boty si neobuje a s bundou má taky problém, nekdo mu musí pomoci. Asi se zřejmě jen potřebuji svěřit, padl na mě splín, že jsme malého špatně vedli, že měl být samostatnější. To samozřejmě ano, ale vzhledem k tomu, že máme i mimco (5 měsíců) jsem holt na spoustu věcí už ani neměla energii. Podstata věci je podle mě ale jeho živost a individualita, srovná se to? Díky za odpověď. Katka
Katka
Ahoj Katko, asi pred rokem a ctvrt jste si psala o povzbuzeni ohledne chovani sveho syna v ms. jak na tom jste nyni? opravdu se vse srovnalo casem, nebo jste na vsem museli tvrde pracovat, zmenit styl vychovy, domlouvat, slibovat atd? resim podobnou situaci, proto by me zajimala informace s casovym odstupem… dekuji, Jana
Holky, děkuji mockrát za podporu a povzbuzení, o víkendu jsme to taky probrali s manželem, sice to řeší typicky mužským přístupem (nechej to být, ono se to srovná, malýmu se do školky sice moc nechce, ale zatím z ní žádné trauma nemá, chce to čas …), ale asi má zrovna v tomhle pravdu, stejně jako vy. Jsem už trochu klidnější, holt musíme vydržet. Díky ještě jednou. Katka
Uplne souhlasim se slepeninou..Mam syna 3 roky a 4 mesice ,ve skolce se take sam neoblece a nejen on i starsi deti a pani ucitelky i uklizecky pomahaji pri oblekani detem vzdy.Myslim ze dnes je kazdemu druhemu decku prisuzovano ,ze je hyperaktivni..rychla diagnoza…ale deti jsou proste ciperky a daji zabrata a uci se nove veci na ktere si musi zvyknout nekdy to trva dele a neznamena to neco spatneho.Pani ucitelky by mely mit vzdelani takove ,aby svou praci zvladly at uz je decko takove nebo makove.Ja mam stesti na skolku kde opravdu ke kezdemu decku pristupuji individualne a je jasne ze deti daji zabrat,ale je to jejich prace.Uvidis ,ze se vse srovna chce to trpelivost,nechat decku cas si na nove zvyknout.Je to na nas a taky hlavne na panich ucitelkach, nekdy je skoda ze to nezvladnou a spatnou reakci odradi deti do skolky chodit.Drzim palce at jste brzy se skolkou spokojeni
Katko, já bych to tipovala, že se to srovná. Je to pro něj něco nového, musí zapadnout do kolektivu, podřídit se, celý svět se netočí kolem něho…
To je dost velkých změn na prcka. Osobně bych mu dala čas. Někdy to zvykání trvá i měsíce, natož pár dní.
Já myslím, že když je společenský, tak ani nevadí že přišel do kolektivu, kde se všichni znají, tady ti prcci se zkamarádí rychle. Ale spíš o to chování, když je na ostatní zlý, tak si s ním nikdo přirozeně hrát nechce. Myslím že to malý pochopí, příp. mu to i zopakuj.
Když si paní učitelka stěžuje, tak bych se jí zeptala, jestli má nějaký návrh, co máš dělat. A říct, že doma si ho srovnat umíš.
Ale u nás ve školce vidím – zvlášť když to člověk sleduje s odstupem (už mám předškolačku), že každé dítko to bere jinak. Jedno se třeba jen měsíc drží s paní učitelkou za ruku, druhé nemluví, třetí brečí… Jednou jsem se s ní bavila a říkala, že je úplně hotová v to září, kdy je ten nápor největší. A jde to i na ní vidět, že je taková víc podrážděná.
A že se neumí oblíct mi taky nepřijde tak zvláštní. Podporujte ho v samostatnosti, ale to přijde.
U nás ve školce si každý obleče, co umí a se zbytek pomáhají paní učitelky nebo starší děti mladším.
Mě když chodila dcera do školky tak jim při oblékání pomáhaly jak učitelky tak i uklízečky, bylo tam také hodně dětí co nevzládaly se obléct a to se časem poddá a chování je na místě, aby paní učitelka řekla, že je to nemožné a pak dál postupovat a to vyšetření v PPP. Už jsem to tady psala hodněkrát, já mám tuhle už také dost dlouho pořízenou a děti tři už jsem měla dospělé a také jsem si myslela kolem toho třetího roku a ještě mě v tom lidi utvrzovali, že je rozmazlená, nevychovaná a oni by ji nasekali na zadek, to je takový paušál, ale tak se to určitě nedá řešit, také mi říkali, že si neumí hrát a je v tom něco úplně jiného. Podle mě jak jsem psala měla vědět hlavně ta učitelka co s ním dělat a zda je potřeba to vyšetření a pak podle něj případně postupovat. Dcera chodila do školky od 4 let a jen na dvě hodiny v týdnu a pak další rok jen na 4 hodiny a bez středy, aby si odpočala a bez obědů a další rok na celé dopoledne každý den. Dcera mě lezla po skříních a metala kotrmelce třeba i 50x za sebou. Držím Ti pěstičky, aby se to urovnalo a máš určitě kolem mimča plno i jiných starostí.