Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Lhaní 8-miletého syna
Dobrý den, prosím o radu. Máme osmiletého syna, který již asi od 5-ti let lže. Začalo to drobným lhaním, když provedl něco co neměl a bál se, že dostane na zadek. Dnes to již propuklo v takové situace, že nikdy nevím kdy mluví pravdu a kdy lže (mě přijde že neustále)a přizná se až pod tlakem. Zkoušeli jsme po dobrém, po zlém. Je to stále horší. Nyní již začalo i to, že vše hází na mladšího bratra. Ten ale lhát moc neumí a na něm poznám, kdy lže. Stačí mu něco zakázat a hned se přizná. Co s tím starším? Jak na něj aby přestal? I když mu řeknu že na zadek nebo zákaz pohádek,atd. nedostane, stejně zapírá. Děkuji
Zdena
Dobrý den, lhaní u vašeho syna už je nejspíš jeho navyklým chováním. Na začátku se chtěl vyhnout trestu, ale časem se mu to buď vyplácelo, nebo zalíbilo. Cítím tady u něj strach z nepřijetí, když něco provede. Ten strach, že ho nebudete mít ráda (nebo tatínek) může být tak silný, že není schopen podstoupit to riziko říct pravdu, přiznat, že něco dělá, co nemá. Už dobře ví, co je povoleno a co ne. Takže už umí vymyslet i strategii, jak to udělat a necítit se za to vinným. Tomu svému lhaní syn může skutečně sám uvěřit. Tady tresty asi nepomohou. Spíš bude mít pocit křivdy, pokud ho potrestáte. Nevím, zda to jde zvládnou jen tak nějakými výchovnými opatřeními. Syn může tak zapírat to, co dělá, tedy tím vlastně i sám sebe, že by mohlo dojít až k určitému rozštěpení osobnosti. Nebrala bych to na lehkou váhu, Toto chování (myslím lhaní) se časem může skutečně upevnit jako trvalý rys jeho osobnosti. Já bych v tomto případě hledala pomoc ještě někde jinde. Sama provádím terapii EFT, která má hodně široké pole působnosti a myslím, že by i zde pomohla najít řešení. Nejdříve bych pracovala jen s vámi, bez dítěte. Teprve poté bych zkusila pracovat na problému se synem. Mohlo by se jednat o dvě až tři sezení. V terapii hledáme různé souvislosti s našimi předchozími zkušenostmi a zážitky a ty potom vyčistíme. Tím se vyřeší i ten určitý problém. Zatím se zkuste zamyslet, zda třeba i vy nebo manžel (nevědomky) někdy synovi nelžete. Pozorujte se, to co říkáte a děláte a zkuste být co nejpravdivější. Když vám něco (nějaká odpověď) bude připadat pro dítě ještě nevhodná, řekněte mu to tak, jak to může pochopit. Když budete naštvaná, tak to synovi také můžete říct. Když ho bude čekat návštěva zubaře, tak mu také můžete vysvětlit, že to může trochu bolet, nebo i hodně bolet, ale že tam s ním budete apod…Takových situací, kdy dětem „v dobré víře“ a ze zvyku lžeme, je spoustu. Držím vám palce a přeji, abyste našli vhodnou cestu k vyřešení tohoto problému.
tohodle jem se bala u sveho syna a tak ho uz od malinka upozornuji jak mu muvim pravdu a jak mi muze verit prijit za mnou s cimko-li priznava se ke vsemu i to ze skouseli ruzne pozary tak mu hned opatrne vysvetlim co se muze stat hrozneho a on vi na priste ze to delat nebude opravdu mi rekne vse . I u doktorky kdyz dostane vcelku tak mu to reknu nikdy mu nelzu a vzdy ho na to zvlaste upozornim a on ted vi ze mi lhat nemusi. parkrat to skusil ale dost me nastval tak to nedela