Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztekáni na ulici
Dobrý den,ráda bych vás požádala o radu.Mám 17měsíčního syna,je na mne velmi fixovaný a někdy si nemůžu dojít ani na záchod bez toho,aby nenastala scéna.Když ale jdeme ven,jako bych pro něj přestala ekzistovat a pokaždé se rozběhne se na opačnou stranu než jdeme my.Snažím se ho nějak zaujmout,ale nic nepomáhá.Když ho potom chytím a nesu,protože mi málem skočí pod auto,tak se vzteká a kroutí,až ho musím pustit a všechno se opakuje znovu.Můžete mi poradit,co s tím.Děkuji předem.
Martina
Dobrý den, v tomto věku (17 měsíců) je ještě závislost na mamince celkem normální. Zkuste ale syna dávat už někomu (koho bude znát) na hlídání – na hodinku na dvě. Aby si zvykal, že svět může být i bez maminky, ale že se máma vždycky zase vrátí. Vždycky mu ale řekněte kam jdete a kdy se vrátíte. Nemyslím si, že je dobré dětem lhát a vymýšlet si. Oni to poznají a pak vám nebudou věřit – i když si mysllíte, že je ještě malý a nepamatuje si – pamatuje si vše, jen tomu ještě tak nerozumí. Ale do jeho podvědomí se to vše zapisuje! Je však důležité, abyste byla vy sama vnitřeně pevně rozhodnutá, že to tak chcete a že nezpůsobíte synovi újmu. V opačném případě to on vytuší (děti mají úžasné radary) a bude dělat hrozný virvál, protože ví, že by vás to mohlo přesvědčit. Takže až budete jistá sama sebou a tím co chcete, syn to přijme. Co se týče té druhé části, s tím běháním na ulici. Tam je nutné se s ním před odchodem z domu jasně dohodnout na pravidlech – jednoduchých. Taky mu můžete dopředu říct, co od něj budete teď očekávat – vyjdeme z domu, půjdeme spolu do obchodu nebo na hřiště, cestou se mě budeš držet a na hřišti pak můžeš běhat a dám ti tam i „kokino“. Když nebude poslouchat, tak ho dát do kočárku, připoutat, nedávat „odměnu“. Přístě to zkusit znovu. Tady musíte být důsledná a udělat, co řeknete. Časem by to mohl přijmout a pochopit.
Ještě jednu věc jsem zapomněla. Pokud se chtěly vztekat na ulici a domluva by nestačila, dostaly na zadek. A už od mala jsem jim vysvětlovala, že nám ostudu dělat nebudou. Pokud nestačil o trochu zvýšený hlas při domluvě, dostaly. Ale to byly trochu starší, než tvůj synek.
Qinty
Milá Martino, tímhle obdobím asi prochází všechny děti, každé ale s jinou intenzitou. Já mohu už porovnávat dobu u svých dětí a nyní u vnoučka, který má 18 měsíců.
Dobrovolně se přiznávám, že u dětí jsem to řešila asi dost kategoricky. Ve většině případů jsem je vzala za ručičku a musely šlapat tam, kam jsem potřebovala já. Jenom když jsme byli na procházce-to nikam člověk nespěchá-tak mohly třeba i na opačnou stranu, než byl plán a já pak šlapala za nimi.
S vnoučkem je to jiné. Miluje volný prostor, asi jako tvůj syn. Ale mám asi už víc trpělivosti a možná i rozumu, takže mu v klidu vysvětluji, že tam tedy ne, že jdeme jinam. Snažím se upoutat něčím jeho pozornost na té straně, kam chci jít, aby šel taky. Ale v případě, že musím nutně jedním směrem a on chce jinam, i tady volím přísnost a holt musí jít. Pokud ho vezmu do náruče, tak aby nepoznal, že jsem ho zmátla, tak s ním začnu dělat blbinky, lechtat ho, ukazovat ptáčka na nebi, no prostě nasměruji jeho myšlení jiným směrem, než byl ten jeho původní. A přitom se v duchu omlouvám svým dětem, že u nich jsem to asi takhle praktikovala v menší míře. Ale možná je tohle výsada právě těch babiček a dědů, že už to dělají jinak.
Co se týče fixace na matku, je to celkem přirozené, protože s dětmi trávíme vlastně 24 hodin. Když to nastalo u nás, tak jsem jim vždycky říkala kam jdu, mluvila jsem na ně třeba z chodby, koupelny, prostě, aby slyšely můj hlas a pořád jsem je ujišťovala, že nikam nejdu, že se hned vrátím. A nebo jsem je brala sebou (špajz) a zapojila jsem je jako pomocníky-nesly kastrůlek, misku a byli důležití.
Přeji hodně trpělivosti a držím pěsti.
Qinty
Že je dítě v tomto věku fixované na maminku je zcela normální(na koho jiného by také mohlo být, když s maminkou tráví nejvíce času). V mamince vidí oporu, lásku a vše co potřebuje.Nebojte, v osmnácti to už takové nebude, budete ještě vzpomínat na ty krásné chvilky, kdy chlapeček či holčička se od vás nechtěli ani hnout:-))
Náš malej se mnou taky chodil i na záchod(ještě teď někdy jde). Má období, kdy maminku potřebuje méně a pak zase bez ní neudělá ani krok. Ale opravdu, pokud je někdo(babička, teta apod.) kdo může malého pohlídat, aby byl chvíli bez maminky, není to vůbec naškodu.
To vztekání na ulici je úplně normální. Dítě v tomto věku prostě něco chce a ještě neumí zcela pochopit, že to zrovna nejde. Teda jsou děti, které si nejdou tak za svým cílem a nechaji se snadněji přesvědčit, ale jsou i děti, které si za svým jdou trochu víc. Je to už v povaze toho človíčka a asi už takový bude vždy. Nejlepší je ho zaujmout něčím, co je tím směrem, kam potřebujete jít. Nebo mu začít něco povídat, co ho prostě přesměruje na jiné myšlenky. Chce to fantazii a pevné nervy. Hlavně se nevztekat taky, to ho ještě utvrdí v tom, že jeho chování je v pořádku.
Dobrý večer.Tak náš drobek se už vzsteká teď(11 měsíců)a když mu třeba vezmu vlhčené ubrousky s kterými si rád hraje,tak se vzsteká a dokonce už mě fackuje přes ruce.U toho vztekání reagovat v klidu jináč se to ještě zhorší a dítě bude ještě vzsteklejší.Nám pomáhalo u dcery fouknutí do očí.Potom zapoměla,že se vzstekala.Náš malý je fixovaný zasejc na mě a nebo na tátu a kyž ho utišuje malá(5 let),tak jí odstrkuje.Zapojte co nejvíc tatínka a nebude malý závislý jen na Vás.Jinak jak už psala Mari počkat,až to přejde.Hodně štěsí a úspěchů s malým.
Marti, tak to tě upřímně lituji, ale na druhou stranu bych z toho nedělala tragédií, každé dítě je fixované na svou maminku:)
Já to u dcery řešila pobytem u babičky, řeklo se jí, že jedeme pro rohlíky a za chvilku se vrátíme, zůstala na noc a světe div se, pomohlo to a dokonce kolikrát nechtěla jet domů:)
Já jsem si odpočinula a nabrala nové síly:)
Nyní bude dceři pět a musím říct, že to začíná znovu, je na mě fixovaná víc, než je zdrávo, do školky by raději nechodila a byla doma, tatínek jí nemůže ani umýt, musím já, prostě všechno já………..já jsem z toho vynervovaná, protože máme ročního kluka a ten je to samé, za maminkou a všechno maminka:)
I když se manžel snaží, být s něma, dát ji najíst a jiné věci, tak to moc nepomáhá, chce to trpělivost:)
Takže zkuste zapojit babičky, tatínka, at chvilku malého pohlídá a vy se jděte třeba projít na hodinku, prostě at si zvyká být bez vaší neustále pozornosti:)
A s tím vztekáním, u nás to taky tak bylo, prostě dítě si tímhle obdobím vztekání musí projít, vím, že je to na nervy, ale opět zde platí, mít trpělivost, ono to přejde:)
U nás to trvalo půl roku a za chvilku mě to čeká u druhého dítěte znova:)
Přejí vám, at vás tohle období, co nejrychleji opustí:)