Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Maminka
Dobrý den. Moje maminka často říká mojí dceři, že jsem blbá, střevo apod.
Napíšu příklad. Jdeme po městě a já zakopnu. Moje matka vezme malou a říká jí podívej, jaké je maminka střevo. Nebo zapínám malé body, ale zjistím, že jsem se nestrefila patentkama na sebe, musím to předělat. Moje matka: Bóže, ty máš ale maminku, blbá je a ještě jí to trvá.
Jednou jsem jí řekla, ať to neříká, na což mi odpověděla. No, tak to vidíš, jak jsi střelená. A vesele pokračovala dál, jen za tím vždy dodala: To ale vlastně nesmím říkat (tónem výsměšným až pohrdlivým).Tak by mě zajímalo, proč to dělá a jak jí vysvětlit, že mi to vadí. Zatím to řeším tak, že se s ní nijak často nestýkám a návštěvu nějak přetrpím, ale to určitě řešení není. Děkuji
Souhlasím s holkama nedej se.Nemáš to v životě lehký.Tak se nedej.
Po pravdě jste mě docela potěšily, protože, když v tom žijete od malička, tak si vlastně nejste úplně jistí, jestli náhodou nejste opravdu divná, když vám to vadí. Tak jsem ráda, že nejsem.
Jinak rada odborníka je dobrá, je to pravda, ale to už vlastně vím, že si mám vážit sama sebe a budou si mě vážit i ti druzí. Problém je, aby to tak i bylo. Vědět co, a opravdu to prožívat je totiž obrovský rozdíl. Ale přesto díky.
Peťko, to máš naprostou pravdu, že ona tak nemá mluvit nejen před malou, ale vůbec. A s tím oplácením, to není můj styl, nemyslím si, že by to k něčemu vedlo.
Jinak tvrdší už jsem byla, několik let jsme se vůbec nestýkaly, ale jak vidno, nebylo to téměř k ničemu, i když sprostě už mi nenadává, taky už mi není třináct. No, ale tím způsobem, jako tenkrát, to řešit nechci, byla to vyhrocená scéna a potom odchod z domu v 16 letech a ten další můj život byl taky dost nehezký, takže to spíš byl takový pubertální „výkřik do tmy“. To už znova nechci ani nemůžu. Ale je jasné, že přitvrdit musím.
Radko snažím se, seč mi síly stačí. Našla jsem konečně taky po x letech hledání „terapeutku“, která mi skutečně vyhovuje a troufám si říci, že mi pomáhá. Je tedy z Prahy a není nejlevnější, ale snad někdy na ní zase našetřím. Po minulém setkání jsem vyhodila manžela a navíc začínám vidět a snad taky řešit právě tyhle věci, které mi dřív vážně přišly normální. Tak uvidíme. A díky. Vám všem.
Lien, už tu bylo téměř vše napsáno. Souhlasím s Radkou2, pokud na tebe matka takto mluvila od dětství, to asi nebude jen tak.
Horempádem napsala, že by na tvém místě požádala matku, aby takto o tobě nemluvila před dcerou. Ale já si myslím, že by takto neměla mluvit vůbec, ne jen před dcerou!
Každá normální máma chce sebevědomí svých dětí posilovat a ne je urážet, schazovat. Nerozumím tomu.
Určitě ale „zabojuj“ a nenech se urážet. Ani vlastní matka nemá právo s tebou takto mluvit!
lien, pokud je to takhle, tak se přestávám divit té tvé nešťastné povaze a problémům se vztahama:-( v tomhle být vychovávaná musí být hrozný, zabraň tomu, aby v tomhle vyrůstala i malá. držím palce.
Lien, zkusila jsi říct, že se styku s ní vyhýbáš kvůli tomu? Třeba když to uslyší naplno, přestane se nad tím smát. Chce to vyjádřit tak, aby jí to opravdu „došlo“.
Nechci poučovat paní magistru, ale odpověděla jen na polovinu problému. Jí navržené řešení vyžaduje hodně času a tady je nutné zakročit hned, dítěti běží čas hodně rychle.
Tak s mojí povahou bych nevydrželaa pustila bych se do nich:)
Jak už tady bylo psáno, zkusila bych to vrátit při nejbližší příežitosti:)
A pak bych se v klidu zeptala je to příjemné?????
Líbit bych si to nenechala, protože malá ti tohle může za chvilku říkat taky, děti jsou hodně vnímavé:)
ahoj Lien: Možná bys mohla zkusit – až třeba zakopne babička, nebo udělá něco „špatně“ tak řekni, jé babi ty jsi ale blbá, nešikovná… podívej jakou máš pomalou babičku, nešikovnou babičku…. i když popravdě tohle oplácení nic nevyřeší, to dělaj malý děti..
Každopádně trošku přitvrď, oni některý lidi nevědí, co mluví,a rozhodně to není normální, že s tebou takhle mamka mluví. Znám něco podobného a věř mi, není o co stát. Prostě tě pořád bere jako malou holku a ne dospělou ženu.
A pak, že je stáří moudré… držím palce. Pokud si to necháš tiše líbit, nikdy se nic nezmění, a ona i ostatní si tě nebudou vážit kvůli ničemu, co uděláš. I kdybys přinesla modrý z nebe – tak bude málo modrý. Jsi dospělá, máš dceru, děláš asi všechno podle svýho nejlepšího svědomí, tak zaujmi pevný a sebevědomý postoj a neboj se jich. A kdyžtak si třeba zajdi do poradny, a prober to s někým s oka do oka… tyhle věci chtějí víc času, nevyřešíš je za den. Hodně štěstí.
Dobrý den, Lien, vaše maminka vám tímto svým chováním vyjadřuje určité „pohrdání“ vámi, vaší osobou. Píšete, že je to nepříjemné, ale nevíte jak to změnit. Nabídnu vám trochu jiný pohled ne věc. Obvykle nebývá možné změnit chování druhých lidí. V první řadě je nutné podívat se na sebe. A naši nejbližší nám jsou často takovými zrcadly toho, co máme „uvnitř sebe“. Maminka vám dle tohoto pohledu nabízí pohled na to, jak sama si sebe vážíte. Respektive, jak si sama sebe „nevážíte“. Určitě by stálo za to zapracovat na vlastní sebehodnotě, sebevědomí. V okamžiku, když tuto oblast „uzdravíte“, maminka buď sama spontánně přestane tyto poznámky vypouštět anebo vy budete dostatečně silná na to, abyste se zařídila tak, jak vám to bude vyhovovat a nenecháte se již více takto ponižovat. Je to hodně bolestné, když nám toto způsobují naši nejbližší, ale je to zároveň možnost, jak se posunout ve svém životě dál.
To je hrozné, Lien, je mi tě upřímně líto :o( holky už řekly vše, buď to dělá schválně a nebo fakt nevím, ty následky pro malou si dokážu představit, a takhle nám prarodiče „pomáhají“ ve výchově, mám vzteku plnou pusu! Drž se!
Mám také vzpomínky na bývalou tchýni, jak klukům říkala například: do babičky se nekope, kopej si doma do maminky (když se nechtěně při hře dotkl babičky nohou)……nebo: až půjde maminka do práce a nebude se válet doma, budete si moct pořídit auto (moje mateřská byla stejná jako manželova výplata)…. vylítla jsem jako čert a chtěla jsem, aby mi vysvětlila, proč jim takové nesmysly říká (myslela, že jí neslyším). Kdybych ještě slyšela jak jsem blbá, to už by mě neviděla, to si piš a děti také ne, protože beze mě se k babičce s dětma nejezdilo.
Nedala jsem si to líbit, hned jsem jí to řekla, že se tak o mě mluvit před dětma nebude. Jenže jí by nevadilo, kdyby kluky neviděla. Ani nechci vědět, jak o mě mluví teď, když tam kluci jednou za rok přijedou …. nezajímá mě to a doufám, že si děti udělají svůj obrázek – já také nepomlouvám tátu a nepopichuji je proti nim.
Takže Lien, myslím, že dokážeš být tvrdá a že si to nenecháš líbit. Asi bych mámě řekla, že jestli v tom ponižování bude pokračovat, malou neuvidí.