Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Separační úzkost, vztek a nástup do jeslí.
Dobrý den,
vzhledem k velké separační úzkosti naší dcerky, Vás prosím o radu, jak postupovat při výchově.
Dcerka byla první rok delší úseky v nemocnici (trakce, sádrový krunýř, 2 operace kyčle, následná rehabilitace, kterou si již uvědomovala a měla strach z lidí, hlavně z dotyků). Asi to mělo vliv, protože do ukončení rehabilitace, byl problém s ní kamkoli jít, všude se bála, i babičky, dědy.
V 1,5 roce ukončeny rehabilitace, poté v 20 měsících začala chodit, problém zlepšen. Náhle okolo 2. roku velká separ. úzkost, bála se i babiček, ty uraženy, takže přestaly chodit …. po 2,5 měsících separační úzkost pryč. Možná také zlepšeno i jarem, více jsme chodily mezi děti apod. Nyní před 14 dny se úzkost opět vrátila.
Velice se bojí hlavně dědy a to tak, že se celá na mě přisaje jako klíště a velice se klepe. Zavírá oči, aby ho neviděla. Prarodičům se to nelíbí, tvrdí, že to není normální, že máme jít do poradny. Mně to také není příjemné, také už jsem „vyhořelá“ po velmi náročné „mateřské“, ale malou chápu. Myslím, že se úzkost „spustila“ tím, že jsem ji nechala chvilku samotnou s babičkou před 14 dny a šla uklidit nákup. Malé to nesedlo, hrozně se bála, že ji asi opouštím. Není zvyklá být s babičkou sama. Přitom s „cizími“ lidmi je v pohodě, krom výjimek, záleží, jak jí kdo „sedí“.
Problém je možná i podpořen tím, že nemám „hlídání“, téměř stále je malá se mnou. Možná je to i trochu povahou – jsem také úzkostný tip. Babička tvrdí nenutit malou do návštěv, tzn. nejezdit k nim (oni k nám už přestali) a manžel je pro postupné zvykání si na babičky.
Jenže manžel je téměř stále pryč, když jedeme k babičkám, tak velmi zřídka, takže to malá téměř vždycky zapomene …
Za 2 měsíce nastupuje do jesliček, myslím, že to zvládne, děti má ráda, ale babička mě zrazuje, to bude hrozné … mluví o malé s despektem – že je divná a měla by jít k psychologovi a že se tedy nebudeme stýkat. Moc mě to zraňuje.
Myslím, že by bylo lepší nechat malou v klidu ty 2 měsíce bez návštěv a pak po adaptaci na jesličky zkusit znovu zvykat na babičky …
prosím o Váš názor.
Když se malá vzteká, tak se sama neuklidní, vždycky chce k mamince … je to normální?
Děkuji mnohokrát za odpověď,
Broňa
Broňa
lussy to napsala hezky také bych to nenechávala a něco bych s tím dělala už jen kvůli uklidnění a nebo radě co a jak…..jesle nevidím jako dobrou volbu
Broňo,
já teda nevím, ale když má malá šoky z toho, že byla chvíli sama s babičkou, tak si jí neumím představit jak je sama několik hodin s cizími lidmi a cizími dětmi v jeslích.
Ale vy jí znáte nejlíp. A s tou separační úzkostí bych asi něco dělala, nemusíte hned k psychiatrovi, ale aspoň s pediatrem bych to probrala.
Broňo, po tom, čím si tvá dcerka prošla (nemocnice a to co s tím souvisí), tak závislost na tobě je vcelku normální. Ona zase za čas příjde na to, že se nemusí bát, ale vysvětlovat.
S těmi jeslemi bych si ale tak jistá nebyla, buďte připravená na to, že nástup bude asi hodně pozvolný, protože pokud teď trpí separační úzkostí, tak dva měsíce jsou dost krátká doba na to, aby jí to přešlo.
Buďte trpělivá a dávejte jí hodně najevo a vysvětlujte, že jste tu všichni pro ni.