Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Nezapojuje se ve školce
Ahoj, chtěla bych se vás zeptat na názor. Můj skoro čtyřletý syn chodí od září do školky, ale ve školce pokud možno nekomunikuje, s učitelkama aspoň trochu jo, ale s dětma ne, nemá rád stavebnice, nechce se učit básničky, nerad zpívá, hraje si ve školce jen s autíčky, kreslí, na opraváře (mají tam dětské kladívka,…), na písku. Nezapojuje se do kolektivu.
Učitelka mi řekla, že si myslí, že má autismus. Ředitelka mi řekla, že si to nemyslí, jen, že tam „něco je“ a že krásně kreslí.
Já si myslím, že je v pořádku, možná si jen nehraje jako ostatní děti, doma si taky hraje s autama, kreslí – baví ho to, tak mu to nezakazuju. Pořád je v té „zvědavé fázi“, kdy se na vše možné ptá, hlavně proč něco je. Jinak se mi zdá spíš šikovný, má dobrou paměť, celkem poslechne (i když někdy zkouší), ví, co je správné (ale někdy schválně dělá něco, co nemá) nebo se ptá tak, abych mu odpověděla, aby to bylo podle něho – někdy se mu to podaří, protože se třeba soustředím na něco jiného a on mi dá otázku třeba: je nebe zelené? já řeknu jo. Doma mluví hodně, vlastně pořád, má rád auta, už zná všechny značky, umí barvy, písmena už možná zapomněl, ale číslice pro změnu umí perfektně. Soustředí se dobře, oční kontakt taky dobrý, normálně se usmívá, s dospělými komunikuje (jenom s učitelkama ve školce moc ne), má rád humor. Prosím vás, měli jste někdo takové dítě, kde ve školce vypadalo „jako, že je divné a nic neví“ a doma vše v klidu?? Jo a ještě mi ředitelka řekla, že za 20 let praxe tam takové dítě neměla. No a nakonec jsem souhlasila s návštěvou u psychologa (kam jít nechci, ale víc jak půl roku mi říkali, že mám jít, takže v září) a taky měníme školku. Díky za odpovědi.
V.
Dobrý den, jsem maminka autisty a prošla jsem si obdobím, kdy jeho zvláštní chování, přesně tak jak popisujete, některého lékaře znepokojovalo, jiný tvrdil, že z toho vyroste. Absolvovali jsme řadu vyšetření, včetně několika psychologických. Dnes mohu s určitostí tvrdit, že stanovit přítomnost některé PAS = poruchy autistického spektra,(nejedná se jen o autismus), nedokáže kde kdo. Ani lékaři – neurologové, do jejichž odbornosti porucha spadá, nemají o tomto handicapu kolikrát potuchu. Od lékařů jsem slyšela i zhodnocení, že za veškeré špatné chování syna, mohu jen já sama, svým přístupem, špatnou výchovou! To že je to projev autismu, který není vůbec ovlivnitelný výchovou, napadlo jen málokoho. Je to dáno tím, že k diagnostice autismu potřebujete velké praktické zkušenosti, a pokud lékař nepracuje na odborném pracovišti zaměřěném na autismus, nemusí se za celou svou praxi, setkat ani s jedním autistou. Také projevy postižení jsou veliké a vyskytují se v různých kombinacích – nejsou na světě 2 naprosto shodní jedinci s autismem. Navíc PAS může být v naprosto lehké formě, kdy nemusí komplikovat běžný život, až po handicap s velmi vážnými důsledky.
Je to velmi široké a složité téma, ale abych napsala to hlavní. Není možné, na základě toho co píšete, stanovit zda u syna je přítomna PAS (porucha autistického spektra). Rozhodně bych navštívila psychologa, ale skutečně odborníka na problematiku PAS, a nechala zhodnotit jeho, zda váš syn má vlastnosti, které pro okolí vypadají neobvykle, nebo zda je na jeho chování cosi, co vybočuje z normálu a měla by být tomu věnovaná pozornost. Ne pro „zaškatulkování“, ale pro ochranu. Jednak syna, neboť pokud by byla přítomna jakákoli porucha, a to i v té nejmenší míře, je dobré o ní vědět, a z toho plyne – vědět jak napomáhat, do čeho syna nenutit, nebo naopak, kde přitvrdit.
Existuje mnoho vysvětlení, proč váš syn dělá nebo nedělá to či ono, každopádně unáhlené závěry (je autista) a nejistota (je tedy v pořádku či ne?) vám jen přidělávají starosti a vnášejí do života neklid.
Odkázala bych vás na psychologa přímo, ale nevím odkud jste, takže si vyhledejte na http://www.autismus.cz v sekci krajští koordinátoři vám nejbližší SPC (Státní pedagogické centrum), kde jsou schopni vám pomoct nejenom s problematikou autismu. Poskytují služby zdarma a je zde k dispozici psycholog (znalý i problematiky PAS), speciální pedagog, logoped, soc. pracovník…Pracovníci SPC jsou velmi vstřícní, obraťte se na ně, pomůžou vám a poradí, jak dál.
Držím palce
Já bych asi počkala, co poví psycholog. Pokud řekne, že je chlapec zdravý, víc bych neřešila. Ve školce si holt pojede podle svého. Učitelky se s tím budou muset smířit. Možná, jak je v dnešní době obvyklé, je školka přeplněné, paní učitelka nemá na jeho otázky čas a on se s ní prostě přestal bavit. Jestli je znalostmi někde jinde než ostatní děti, třeba ho tato forma školky nudí. Ale píšete, že je šikovný na kreslení, zkusila bych nějaký dětský výtvarný kroužek. To ho bude bavit a zároveň bude mezi dětmi se stejným zájmem. Uvidíte, jak se zapojí tam.
Dáša
Děkuju za odpovědi. On je právě hrozně milý, ale i citlivý a zároveň potřebuje mít „pevnou ruku“. Nenapsala jsem, že jednoho kamaráda má, ale ten je mimo školku, tak se vídají málo, když se vidí, tak spolu blbnou a baví se normálně, asi je chlapeček „stejné ráže“ jako můj syn. Další rok by měli chodit do školky spolu, ale zase nevíme, protože malý má problém s očima, tak bude asi chodit do oční školky.
Nevím proč to tak je v té školce, on by si chtěl povídat o autech, zvířátkách, vlastně o čemkoliv, ale tak, aby mu někdo odpovídal na otázky, ty auta jsou ale priorita (v roce a půl už je maloval) a maluje doteď, akorát stále dokonaleji. Já jen nechci, aby mi zaškatulkovali dítě, tak zjišťuju všude možně.
On byl zvyklý mezi dospělými a s těma problém nemá, spíš společnost dospělých vyhledává, ale ve školce jako když se „zašprajcne“ a prostě nic.
Brmbulko, tam je problém hlavně v chování. A tím si taky učitelky myslí, že má malý poruchu. Nemyslím to tak, že by doma něco odvykládal a ve školce ne. Prostě v té školce nemá o děti zájem, učitelka mi řekla, že ho nejsou oni schopni naučit básničku, že má zájem jenom o auta a kreslení a že má svůj svět, doma básničky taky neříká (max. Žába leze do bezu, protože ta se mu líbí). Na druhou stranu jsem viděla, jak jedna holka přímo vedle mě na něj vyplazovala jazyk, ale bylo to až ke konci školního roku, tak nevím.
V.
takovych deti co doma umi vzdy vsechno a ve skole nic mivam plnou tridu:))))))
Osobní zkušenost nemám, ale kluk mé spolužačky, který teď půjde do 1. třídy, je taky takový. Za celé 3 roky nekomunikoval s učitelkama, jediné co řekl je, jestli může jít na záchod, jinak poslouchal, dělal co mu řekli, ale nekomunikoval. Asi 2 roky lítali po psychologických poradnách, vždy s výsledkem, že je úplně normální. Je hrozně chytrý, hotová chodící encyklopedie, ale prostě ve školce to nějak nešlo. Teď spolužačka doufá, že ve škole nebude mít problémy. On je hrozně stydlivý, když jsme k nim přišli na návštěvu, zalezl pod konferenční stolek a klečel tam na všech čtyřech jako pejsek celé 2 hodiny. Přišlo mi to taky zvláštní, ale sama nevím, co si mám myslet. Venku je na děti agresivní, ale rodiče jsou v klidu. Dodneška jim nikdo nedal pořádnou odpověď.
Zkusila bych zapojit syna víc do kolektivu dětí, najít si nějaký společný kroužek, jestli to jde, třeba u nás probíhá v Sokole cvičení rodiče a děti, v DDM zase keramika atd. Chodit víc tam, kde jsou děti. Toto ta moje spolužačka nedělá, vlastně je pořád jen s dospělími. M.
Milá anonymní, Váš syn mi velice připomíná mou starší dceru. Byla a je do dneška spíše samotářský typ, ve školce zpočátku nějak vůbec nechtěla nic dělat, pak jsme si vysvětlili, že jsou určité povinnosti, takže potom se v pohodě zapojovala do kolektivních činností, společně s ostatními malovala, zpíval, cvičila apod. Ale jakmile si ostatní děti šly hrát, ona si kreslila nebo prohlížela knížky. Měla prostě své intelektuální zájmy, vydržely jí dodnes. Zpočátku se p. učitelky snažily ji mezi děti zapojit, ale pak ji nechaly, ať se baví jak se chce sama. Nebyl s tím žádný problém. A to byla dokonce starší než Váš syn, do školky šla až v pěti letech. Myslím si, že Vaše dítě je úplně normální, prostě jenom nestojí o kolektiv. Takových je nás víc, a taky můžeme spokojeně žít.P.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.