Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co by mělo umět v 8.měsíci
Kamarádky kamarádka má dceru skoro 8.měsíců a zdá se mi divné, že malá nenatáhne nožky a když ji chce na ně postavit, hned je překříží a pokrčí, jako když je mimčo v bříšku (na chodidla se jí ještě nikdy nepodařilo postavit), nechce se pást, roplácne se a pláče, ruce má jakoby v křeči, natáhnout je, je nadlidský výkon :-(((, nesedí. Jakýkoliv kousek jí hned zaskočí, není schopna jej polknout. Za 2 hodiny, které jsem ji viděla nevydala žádný kloudný zvuk. Jen se usmívá na to co vidí, natahuje ruce a s hračkami si trošku hraje. Údajně jí Dr. řekla, že je malá v pořádku, ale mě to příjde jako nesmysl, podle mě maminka něco Dr. namluvila, ale neřekla pravdu a nebo tam vůbec nebyla.
ali
Lussy, přesně jak píšeš, sama jsi měla zájem na tom, aby vaše malá byla v pořádku a raději uděláte něco navíc a třeba i zbytečně, než abyste si pak vyčítali, že jste pro to nic neudělali. Víte, že je malá v pořádku, jen si se vším dává na čas. Já jsem chtěla té mamince jen poradit, aby začala chodit na nějaké cvičení, aby se malá protáhla a trošku rozhýbala, ale nakonec jsem tu vypadala, jako že chci té mamině říct, že má postižené dítě. Je mi jasné, že každé dítko je jiné, jedno umí krásně mluvit a druhé nevydá pomalu ani hlásku, jedno už v 10.měsících chodí, další si na to musí počka déle.
Oni tu malou nechávají stále v autosedačce (vajíčko) a prý v ní dost často spí i v noci. Na deku na zem ji nedávají vůbec, protože prý malá pláče.
ali
Ali,
to je smutný. Ty s tím ale nic nenaděláš. Naše malá si sedla poprvé minulý týden (14 měsíců). Ale my přes půl roku Vojtili a vím, že je OK, jen jí v ničem nesmíme pomáhat.
Bohužel spousta maminek si nechce připustit žádný problém. Já jsem teda opak a lítala s malou po doktorech sama, přestože okolí i pediatr jen kroutili hlavou.
Nedalo mi to, abych vám nedala vědět, jak se situace od posledka změnila:
Doktorka doporučila rehabilitaci (kvůli páteři), kterou maminka odmítla (dcera prý žádné cvičení nepotřebuje).
Malá se neposadí (sedí – posazují ji), neklekne si, nestoupne, nohy stále překřížené a pokrčené, páteř shrbenou, ruce v pěst, nepase koníky. Při položení na bříško pláče.
Ali
Tohle je pro Majku
Moc se omlouvám, ale nedalo mi to. Majko, píšete, že je váš syn ochoten chodit pouze za ruku. Moji známí to vyřešili tak, že synovi dali do ruky předmět, kterého se držel (v jejich případě obyčejný klacík) a on tak byl ochoten chodit zcela sám 🙂
Lenka
Neodsuzuji – napsala jsem jen to co mi sama řekla 🙂 a jí řekla Dr.
Ali
Epilepsie se z amniocentézy nepozná, tak nevím, jak to souvisí… Já se kdysi ptala svého doktora (jako prvotěhule přesvědčená o tom, jak je amnio skvělá a jedinečná), PROČ se vlastně nedělá amnio všem těhotným, když „všechno“ odhalí… A on mi to krásně vysvětlil…. U Amnio je riziko potratu asi tak 1-2procenta… Říkal, že v ČR se narodí za rok asi 50dětí s Downovým syndromem, který se neodhalí v těhotenství (prostě se na něho nepřijde….) a ročně se narodí přes 100tis dětí celkem… takže kvůli těm 50 neodhaleným dětem s Down. syndromem by zbytečně umřelo asi tak 1-2tisíce zdravých dětí….. Takže já bych neodsuzovala matku, že ji odmítla…riziku „usmrcení“ zdravého dítěte tu určitě je….
Ano, opravdu mám 2 děti :-). Já tím nemyslela stát jako stát, ani za každou cenu postavit, ale udivuje mne to založení nožek…prostě jsem to jen chtěla vědět – co je na tom divného :-O. Naše děti jsem také do ničeho nenutila a prostě to uměly a nemusela jsem se zabývat tím, zda-li už by něco přeci jen měli umět či ne, prostě jsme se vešli doktorovi do tabulek :-))). Ono je dost těžké neposuzovat :-(, na odběr plodovky ji poslali také proto, že 1.syn má od narození epilepsii – odmítla pouze ze strachu o sebe samu.
Děkuji všem, které jste odpověděly, nechám je na pospas osudu. Takže je vše o.k., malá je naprosto v pořádku, jistě to dožene – to je to co jsem asi chtěla slyšet :-).
Ali
Zdravím Ali, ještě chci dodat, hlavně at malou do ničeho nenutěj (myslím to stání,sezení…), protože mám i špatnou zkušenost s kamarádkou, které na roce řekla rehabilitační,že už má malá skoliozu a rozlezlé břišní svaly a že je to od toho, jak jí posazovali v 7m na nočník a předčasně stavěli, když nato malá ještě neměla zralé svalíky a ted přestože byla malá zdravá musej cvičit.
Chápu, že to asi myslíte dobře ale tím jak to kriticky popisujete,jak hledáte každou „hloupost“ abyste našla důvod čím by to mohlo být,tak je to ještě horší a proto tady ten nápor kritiky (na odběru plodové vody se zjištuje Down s, který s tímto nemá nic společného, nebo jiné vrozené vady jako třeba i rozštěp ale na ten by přišli i na ultrzvuku) a oni asi měli svůj důvod proč tam nešli,nemyslíte?
Takže, poradit jim můžete cvičení, trpělivost a návštěvu neurologa, to kvuli těm křečím, které mohou být klidně spojené s kouřením v těhu (usuzuji podle toho, když kouří dětem u jídla:-(( ) ale to je tak vše.
Přeji krásný den a zdravé děti
Majka
ctiradko, tak, tak…
Ali, opravdu máš dvě děti??
Ali, to, že dítko má zatěté pěstičky, křečovíté ruce a že třeba není na bříšku, to je jiná, o otm nemuvím,to by polde mne mělo.. Ale nezlob se, dotaz ohledně sedění, stání an nožičkách, to je opravdu mimo.To, že to dělaly Tvoje děti tak brzo, je spíše „nenormální“, jao „normální“….
Jak píše Lussy, když dítko začne chodit v 18 ěmsících, je to „normální“ z hlediska tabulek, tak nevím, proč pořád některé matky soupeří, „čí dítko je lepší“ a „čí začalo chodit dříve“… Kdyby sis přečetla nějaké dotazy v poradnách tady z dřívějška, věděla bys, jak to myslím, protože to se tu řešilo již hodněkrát….
Můj syn začal chodit SÁM ve 14měsící a totálně mě rozčilovali příbuzní, kteří mi vykládali, v roce, že je určitě postižený, dkyž nechodí… A když už syn chodit začal, tak mi najednou okolí začalo říkat, že si už mysleli, ŽE NIKDY NEZAČNE!!!!! Takže se nediv, že pěním na taková „pomocné rady“, kdy chce někdo v osmi měsících po dítku, aby stálo, nebo sedělo… Zvláště, pokud to je dítko kamarádky kamarádky….
Co se týká kouření, je to špatné, já bych to nedělala, ale to tu není předmětem diskuze…
A co se týká odmítnuté amniocentézy, tak mě překvapuje, že pokud máš sama dvě děti, tak že nevíš, „jak to je“. Že amniocentéza je mnohdy doporučována bez nějakých vážných podezření, já znám dokonce lidi, co si ji vyžádali dobrovolně… Prostě to, že ji někdo odmítne proboha neznamená, že má postižené dítě… A opravdu mě překvapuje, že se na to dívá takhle někdo, kdo má sám dvě děti…