Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Strach z plavání
Dobrý den. Mám problém se synem. Chodí do 2. třídy a začal jezdit na plavecký výcvik. Ač se mnou a manželem do bazénu chodí, plavat neumí a bojí se potápět. Byl tam 3x a má z toho šílený strach, prý je nutí skákat a potápět se. Když jsem to konzultovala s tř. učitelkou, vysvětlovala mi, že je učí překonat strach z vody, že je vše v pořádku, že to tak funguje. Jenže po každém dalším plavání se jeho strach jen stupňuje. Usíná po desáté hodině a v noci se budí, prý se mu zdá, že se topí. Když jsem volala do školy, s tím, že s plaváním končíme, pí. učitelka se do mě pustila, s tím, že mu ustupuji a syn si vymýšlí a všechno zveličuje. A aby toho nebylo málo, rozebírala to s dětmi ve třídě a udělala z něj před spolužáky (slušně řečeno) neschopného troubu. Zítra mají další plavání, syna jsem ukecala, aby to ještě zkusil a už se hrozím, co bude v noci. Mohu Vás ujistit, že synovi jen tak s něčím neustupujeme a ani on na to není zvyklý. Fakt teď nevím, jak se mám zachovat. Na jednu stranu se bojím, aby se nezačal bát vody úplně a nebyl z něj doživotní neplavec a na druhou si říkám, že učitelka má snad více zkušeností. Budu vděčná, za každý názor a předem za něj děkuji.
Dobrý den,
Žížo, chtěla bych se zeptat, podařilo se vám vyřídit to osvobození z plavání? Řeším stejný problém s dcerou, chtěla chodit do plavání už ve školce, asi po třech lekcích se v ní něco zlomilo a začala brečet, křičet, že už tam nepůjde. Příští týden jde do druhé třídy, hned první týden mají povinné plavání, nechce o tom ani slyšet … vím, že ji nepřesvědčím, je tvrdohlavá, prostě tam nepude a hotovo!
Taky bych to zkusila s tím osvobozením, jen nevím, co na to doktorka, dcera žádné zdravotní problémy nemá, tak jestli to půjde ?
Žížo, úplně vím, o čem mluvíš. Taky si vzpomínám na to, jak kdysi ve škole jednoho kluka hodili do hloubky. Pochopitelně se topil, máchal se tam jak se dá a pak ho „lovili“ nějakým dlouhým bidlem… Hrůza. Měl chudák úplně záchvat nepříčetnosti, kdykoli se jen další skákání blížilo. Vždycky ho tam zmítajícícho hodili…
Ale k řešení – já bych se asi zašla podívat na jednu hodinu plavání, jak probíhá. Pokud tedy ta možnost jít se podívat je… A pokud vyhodnotíš, že se ti „výuka“ paní učitelky nelíbí, zajdi klidně za ředitelem a za MUDr. k osovobození.
A určitě bych zkusila syna přihlásit na výuku plavání jinde – třeba některé bazény pořádají, jen ten přístup je jiný…
Brbmulko, je také osnovami dáno, JAK se má taková hodina vést, jak děti naučit plavat a nebát se vody?
Dobrý den, to je hrůza 🙁 takové necitelné chování. Určitě syna braňte. Myslím, že jeho pocity jsou mnohem důležitější než to, jestli bude umět plavat a potápět se. Pokud je možnost jít s ním, šla bych na bazén také a celou dobu bych je sledovala, abych viděla ty praktiky. Učitelka by se měla nad sebou zamyslet…držím palce 🙂
Míša
Nedá mi to, asi bych si to s ní vyříkala hned. U nás je to s bazénem celkem dobrý – má prosklenou jednu stěnu, a tak jsou plavčíci a lektoři při kurzech bedlivě sledováni nejen maminkami.
No a protože mám dosti cholerického manžela, který navíc zná téměř každého v okolí, sprdnul by je hned od ředitelky po učitelku, na děti je dost háklivej…
Držím palce a přeji synovi, aby co nejdříve měl klid
Moc Vám všem děkuji. Zítra zajdeme k paní doktorce zažádat o osvobození, snad to nebude problém. S učitelkou zatím nic řešit nebudu, ale jestli bude syna ještě zesměšňovat, tak na ni vlítnu. Jestli mu zbývala aspoň špetka sebevědomí, tak mu ho srazila na nulu. Nejvíc mě štve, že ve třídě není sám, co dělá na plavání při skákání scény, ale jsme jediní rodiče, kteří se ozvaly a učitelka se svezla jen po našem synovi.
Ještě jednou díky.
Já mám podobný zážitek z dětství.
V předvečer plaveckého výcviku jsem měla až „hysterické záchvaty“, naši už nevěděli, co se mnou.
Nás plavčík házel do vody.
Naštěstí v den „zkoušek“ tam nebyl, jen jeho asistentka (hodná maminka jedné spolužačky) – a najednou to bylo v klidu. Uplavala jsem potřebné metry a postoupila z první neplavecké lajny do šesté. Teda nebyl tam žebřík z bazénu, ale to vůbec nevadilo.
Tam nás měl zas dědeček spolužáka, naprosto pohodový.
Ten mé plavecké dovednosti, a hlavně chuť plavat, zachránil.
Doufám, že toto nebudu muset se svými dětmi řešit.
Tak jsem ráda,že vím,že lze požádat pediatra o osvobození.Dcera má strach z vody díky špatnému zážitku,do bazénu půjdou naštěstí až za rok,do té doby se budeme snažit to prolomit.Ale po přečtení této diskuze vidím,že se to vždy nemusí podařit.
Je sice fajn,že školy učí děti plavat,nám by spíš vyhovovalo,kdyby to nebylo povinné a holky by naučil plavat tatínek.nebály by se a bylo by to bez stresu.
Mějte se…
Žížo, je mi syna upřímně líto, já bych si u doktorky taky vyžádala osvobození z plavání, já mám taky zážitek z dětství, byla jsem čerstvý prvňáček, když nás nechali naskákat do bazénu, měli jsme vodu sotva po pás a já se šíleně rozbrečela. Pak nás třídili do 6 družstev, šla jsem do posledního a na mokré vysvědčení jsem měla „jen“ želvičku:o) Já měla z vody děsný strach, dnes vodu miluju, ikdyž nijak výrazně ve vodě nesportuju:o) Ale můj ex-ex přítel, ten je chudák doživotní neplavec, v jeho 10 letech ho spícího na nafukovacím lehátku na vodě jeho vlastní otec převrhl, topil se a i když ho samozřejmě s duchapřítomností okamžitě tahal z vody, (uvědomujíc si špatný pokus o vtip), jeho syn už si NIKDY nezaplaval:o( Hrůza holky, že? Co na to říct…
Žížo, rada Brmbulky mi přijde velmi rozumná…
Určitě to nehroťte a nenuťte ho. Důležité je, že s vámi se do vody nebojí. Bohužel tyhle šílené metody fungují na bazénech dodnes – syn mi vykládal, že je normálně odpichovali od okrajů bazénu bidlem – tak jako nás před 25 lety – to je přece strašné!
(Zvláště pak po takových zprávách, kdy si učitelé nevšimli, že jim u bazénu chybí dítko – všimli si, až už byl 15 minut pod vodou a je z něj ležáček nadosmrti…) Tohle bych opravdu tak nenechala a za syna se postavila.Tímto přístupem v něm vypěstují leda strach a odpor k vodě… mluvím z vlastní zkušenosti, taky jsem školní plavání nesnášela, zatímco normálně koupání v bazénu miluju… Přeji hodně štěstí!
Naprostý souhlas.sama jsem měla podobný zážitek a výsledkem bylo,že jsem se naučila plavat až celkem pozdě ve 13 letech.Na ten pocit stát na stupínku a všichni se dívají a kříčí tak skoč! asi nezapomenu…:-((