Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak to řešit
Chtěla bych požádat o radu: moje pětiletá dcera mi mezi řečí sdělila, že nemá ráda jednu holčičku ze třídy ze školky. Že jí oslovuje „Nelino“ – dcera se jmenuje Nela – a že jí při procházce silně tiskne ruce, až jí to bolí. Že to prý paní učitelce neříkala. Nijak viditelně si nestěžovala, ale viděla jsem na ní, že o tom dost přemýšlí. Ptala jsem se jí, jestli té holčině něco neprovedla, ale ona řekla, že ne. Tak teď nevím, zda to mám nějak řešit, zda mám dceři věřit, že jí nic neudělala (není žádný andílek, ale bez příčiny nikomu nic nevrací – co jí znám). Zda mám zajít za učitelkou, za maminkou oné holčiny nebo to nechat být. Mám strach, aby to nepřerostlo v něco víc…… Ale na druhou stranu se nechci vměšovat do něčeho u čeho jsem nebyla. Díky za radu:-)
martina
martina
Já vám všem děkuju:-) Děkuji Jitce67 za názor a za dovětek. Moc jste mi pomohly:-))
martina – tazatelka
martina
Také doporučuji děti uměle oddělit – aniž by si to uvědomily.
Jednou tyto dvě cácorky možná kolem sebe utvoří dva „na smrt znepřátelené tábory“, které budou ve všem soupeřit – ale dokud se Tvá dcerka nebude umět účinně bránit, tak se z ní může brzo stát „otloukánek“, se kterým si nebudou děto hrát, aby se „zavděčily“ té druhé.
Děti jsou kruté – od toho je tam učitelka, aby tomu všas předešla. Takže pokud si toho ještě nevšimla – požádej ji o aby na to dohlédla.
Koneckonců – celá výchova je jen o „vměšování se“ :-D. Jednou se budeš muset vměšovat do zapeklitějších problémů (třeba s klukama) – a taky si nebudeš moci říci, vždyť já jsem u toho nebyla :-))).
Martino,jistě promluv s paní učitelkou,raději řešit maličkosti,než to nechat zajít daleko. Buď ráda,že Ti dcerka takové věci říká:-) K
Řešila bych to jako cvrček. Poprosila bych paní učitelku, ať je nedává dohromady při procházce ani ke stolku. Ještě bych se jí zeptala, jestli si něčeho nevšimla. Určitě jim bude věnovat více pozornosti po upozornění a zjistí, o co jde.
Nedovedu si představit chodit za maminkou s tím, že mé dceři někdo říká jinak, než si přeji – Nelino lze těžko považovat za nadávku. Za mnou kdysi přišel tatínek holčičky Heleny, že jí můj syn říká Helo nebo Heleno a ne Helenko. Vysvětlovat mu, že máme doma tři Heleny a proto je odlišujeme- Hela, Helča, Helena a proto ho asi ani nenapadlo říkat zdrobnělinou bylo nad mé síly.
radka
Martino, naše Elí (3,5) také nemusí jednu holčičku ve školce. Došlo to tak daleko, že když se jí něco nelíbí, říká „Nino, nech toho“ nebo „Nino, běž pryč!“. S maminkou Niny jsem to neřešila, ale ptala jsem se učitelky, jestli si nevšimla, jak se k sobě holky chovají. Poprosila jsem jí, aby, když to půjde, ty dvě nedávala blízko sebe. Třeba ke stolečku u oběda, vedle sebe na spaní a do dvojice na procházce…Myslím, že už je to lepší.