Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jídlo v MŠ po druhé...
Vážené maminky, můžete mi odpovědět, zda vám vadí nebo nevadí, když v MŠ vaše děti do jídla nutí. A co si o tom myslíte..? Již jsem tu jednou psala. A dnes musím znova. Dcera navštěvuje od ledna MŠ, kde si ze začátku velmi těžko zvykala, proto jsem ted tak štastná, když už nenamítá ani slovem, že do školky nechce . Asi si prostě zvykla. Jenže mi vadí jedna věc. Malá mi často říkala, že nechce papat, že jí bolí bříško atd. Už se v mš i poblinkala. Tak mne zajímalo, zda děti do jídla nutí. Copak ještě žijem v komunismu? Za školku platím a nevadí mi, když malá nejí, co nechce, právě naopak. Tady o peníze nejde, to si asi myslí personál školky, když se takto chovají. Jak říkám, nevěřila jsem tomu, že děti nutí a zrovna nedávno jsem pro malou přišla brzy, ještě papala a já koukám a učitelka i ředitelka nepustila děti od stolu, dokud nedojedli, bylo tam ještě pár dětí, jedna holčička měla v očích slzičky, že už nechce papat, ale musela tam sedět DOSLOVA do posledního drobečku a kapičky. Tenkrát jsem jim měla něco říct, já vím, ale malá to v pohodě snědla, asi jí to zrovna chutnalo. Ale po dnešním opětovném blití jsem mluvila s učitelkou a potom i s ředitelkou a bylo mi řečeno, že kdyby se jedno dítě zvedlo, že jíst nechce, tak jí to udělají všichni. Nevím co na to říct, co vy na to? Hlavně by mne zajímala pravda přímo od paní učitelek, které tady radí….
Nela
U nás děti do jídla nenutí, pokud má dítě hlad sní samo co uzná za vhodné ale můžete se zkusit domluvit že až nebude chtít, může u jídla jen sedět a počkat až ostatní dojedí, aby nekazila morálku.
Pracuji v mš jako učitelka přes 30 let a váš problém řešíme taky docela často.Máme před zahájením docházky s rodiči individuelní rozhovor o jejich dítěti a SPOLEČNĚ se domlouváme co by pro dítě bylo nejlepší,abychom jemu i rodičům a taky učitelkám pomohli v adaptačním režimu na mš.Ať už se to týká samostatnosti při oblékání,hygieně,stolování atd.Je potřeba zdůraznit PROČ .Vždyť nám dospělým jde o to aby děti nebyly zbytečně ještě víc vyjukané a pomohli jsme jim se POSTUPNĚ zvyknout na nové prostředí,dospělé pracovnice mš a taky spolužáky.
Často opakujeme rodičům,aby byli otevření a cokoliv je třeba hned společně řešili s uč ve třídě.Řešili jsme problém holčičky,která kromě trošky pití NIC celé dopoledne nejedla.Podle sdělení maminky tatop situace trvá od konce kojení.Co teď? Byl to oříšek ale po 5 měsících už společně zvládáme kousek pečiva při svačince a zapíjí troškou tekutiny,v poledne pár lžiček polévky a trošku z druhého jídla.Domluvili jsme s rodiči velkou pochvalu za každý i malý úspěch.Holčička je velmi bystrá a to nám taky jistě pomohlo při vyvětlování tzn.hraní na maminky a panenkami,když panenka nechtěla jíst a měla slabé nožičky a ručičky a nemohla pořádně své mamince pomáhat a ta byla moc smutná.Vždycky je dobré s dětmi hrát třeba si role vyměnit- dospělý dítě a dítě rodič.Ale hlavně to chce vytrvat a trpělivost.Občas pomůže posadit nejedlíka při jídle vedle jedlíků.Příklady táhnou,že?Dáváme dětem malé porce a když sní chválíme a chválíme. Jen je potřeba nezasytit dítě jako za odměnu cukrovím,nabízíme nakrájené ovoce.Pokud má někdo averzi na nějaké jídlo prostě mu ho nedáme. My dospělí přece taky nejíme všechno!Jiná situace je u pokrmů,které dítě nezná ani z domu.Tam postupujeme po malinkých kouscích-ochutnej,lízni si apod.Někdy to trvá i rok.Stalo se mi,že maminka po 4 měsících docházky se ptala,jestli je to moc hrozné s tím masem a my jsme nevěděli co tím myslí.Doma holčička maso vůbec nejedla,ale v mš sbaštila vše,maminka maso doma nejí a v mš jedí děti a ta malá se prostě chovala tak jak viděla.Někdy nám připravují děti horké chvilky,když se setkají s novým jídlem co se doma nevaří- rodiče chtějí víc tzv.zdravé stravy ale doma se tak nejí.Dobrá ,zařadíme víc zeleniny ryb atd. a děti to nechtějí.Tak zase uč při obědě nahlas pochválí paní kuchařku a spokojeně vyzvedne jak jídlo chutná .A to musí upřímně,děti poznají,když to není od srdíčka.Pořád dokola vysvětlovat a chválit za každý i maličký pokrok.Vyplatí se to!
No,milá maminko,vydržte a vydržte!Děti jsou děti my k nim musíme přistupovat s nekonečnou trpělivoatí,vždyť jsou koneckonců na nás dospělé odkázány.Věřím,že společně zvládnete vy i učitelky celou situaci k prospěchu vaší malé dcerky Eva
Eva
Teda, to je síla, nenapadlo mě, že ještě někde nutí do jídla…
Byla jsem na Dni otevřených dveří v jedné školce, tam učitelka říkala, že do jídla nenutí, ale jestli to záleží na konkrétní učitelce??
Držím palce, ať prosadíš svou!!!
Nechtěla jsem tímto problémem někoho strašit nebo mu školku znepříjemńovat, to určitě ne, ale člověku je hned lépe, když mu někdo poradí s podobnými zkušenostmi a věřím, že tohle není běžné všude, pevně v to doufám pro dobro všech dětí- nejedlíků.
N
No tak to je síla.Čeká nás to od září.Malý je nejedlík a skoro nic nejí,jsem zvědavá jak toto vyřešíme.Polovinu jídla ve školce ani nikdy neměl.Od mala jí málo a navíc to zvrací,když ho nutíme.Zkoušeli jsme školku minulý rok a také jídlo, byl důvod ,proč jsme to odložili.Do malýho nic nedostali,čekal na mě,až přijdu a zachráním ho, do té doby plakal.Navíc mu učitelka říkala, že když nebude jíst,tak tam nemůže chodit.
Okamžitě bych si stěžovala. Dodnes zvracím při pohledu na rajskou s rýží a pamatuji si paní učitelku Růženku, jak mi násilím otvírala pusu (zarytím svých nehtů do „pantů“ u pusy) a lila do ní rajskou polívku. Rýže mi létala i nosem. Pár let jsem musela jezdit do lázní, protože jsem od té doby měla velké problémy s jídlem.
Vloni mi paní učitelka v MŠ (brigádnice/důchodkyně – ve stejné školce kam jsem chodila já) hrdě oznámila, že syna nechala sedět u polévky tak dlouho, až ji po dvou hodinách snědl. Ten brajgl si nedovedete představit:-))Až potom mi došlo, že je to moje Růženka a bylo hůř.
Děti nenutím do jídla, když nechtějí, ale neznamená to, že když nechce maso s bramborem, že mu místo toho dám buchtu. Prostě nechceš? Nejez,když nemáš hlad a pokud to nechceš, protože jsi mlsnej, vem si místo toho max. ovoce nebo zeleninu.
Radka
Nelo, to ale prostě takhle nejde, ředitelka nemá rozumný důvod tvoji dceru do jídla nutit. Jak píše Virenka, stůj si za svým, do omrzení zdůrazňuj, že si nepřeješ, aby tvoji dceru kdokoli do jídla nutil. Klidně omílej to samé dokola – není třeba na ně křičet, myslím, že by to mělo spíš opačný efekt, ale důrazně opakovat a stát si za svým. Domluv se i s manželem. Na argument paní ředielky se dá slušně odpovědět: „Nezlobte se, ale v tomto směru mě opravdu nezajímá, jak to mají s jídlem ostatní děti. Věřím, že jste natolik schopná, že to dokážete nějak vymyslet. Já však trvám na tom, že si nepřeju, abyste moji dceru do jídla nutili.“ – nebo v tom stylu. Případně se zeptej, na koho se máš tedy obrátit a jak bys mohla situaci řešit.
No a pak mě ještě napadá taková spiklenecká dohoda s dcerou, sice by se to nemělo, ale když to nepůjde jinak – prostě jí řekni, že když už nebude moct, tak ať opravdu nejí, že se na ni zlobit nebudeš a pak to paní učitelce vysvětlíš. Paní učitelce ať řekne, že už nemůže a hotovo. Nedovedu si představit, čím by jí paní učitelka mohla pohrozit – leda snad, že to řekne mamince, ne? Do krku jí to snad rvát nebudou, to už by bylo sakra silný kafe. Ale to asi taky bude záležet na povaze dcerky, určitě sama víš, jestli je to takto možné nebo ne.
Opravdu věřím, že se to nějak vyřeší, ale paní ředitelka je neústupná. Říkala jsem to mnohokrát, hned od začátku. A paní učitelky asi musí poslouchat, ale na druhou stranu věřím, že se aspon něco se zlepší, když už si tak stěžujeme,začínají na mě divně koukat,sotva příjdu. Asi jsem jediná, co si stěžuji, což se mi zdá divné. Dnes jsem řekla malé, kdyby jí něco nechutnalo, at to řekne paní učitelce, že je moc hodná a nebude to muset papat a malá mi na to říká: “ ne, ty“. Vám všem děkuji
N
Nelo, možná, že budete muset řešit problém. V poslední době jsem neslyšela, že by někde takto tvrdošíjně hájili dojídání, ale dřív to bylo časté dost. Nedá se nic dělat, bude nutné za malou stát. Taky myslím, že situace už dávno překročila mez, když malá zvrací a k tomu ji učitelka nechá po takové tělesné reakci sedět u stolu neomytou a nepřevlečenou.
Tím bych začala, trvala bych na tom, že dítě zvrací nechutí, kvůli jídlu nechce chodit do školky, což není rozhodně normální stav, a pokud namítají to, co píšeš, požádala bych ředitelku, ať ti navrhne jiné řešení, které zahrne, že malá nebude muset jídlo dojíst. Na všechny výše uvedené řeči bych odpovídala, že trvám na tom, že moje dítě nebude takhle stresované jídlem.
Změnu školky bych nechala až úplně jako poslední řešení, ono je všude něco, aby potom nebyla potíž třeba v úplně jiné oblasti, ale taky nepříjemná. Neuhni před tím, pokus se o klidnou, i když nepříjemnou komunikaci, a každý den znovu, malá nesmí mít pocit, že jí máma slíbila něco kolem jídla a potom se to prostě nekoná.
Taky jsem jako dítě při podobných taktikách ve školce zvracela, maminka říkala, že jí referovali, že zvracím schválně…
Myslím si, že nás v té školce přestávají mít „rádi“ :-((. Dnes šel do školky s dcerkou manžel a paní učitelka mu řekla, že u toho nebyla-byla tam jiná a pak přišla ředitelka a řekla manželovi to stejné,co mě, že nemůže Kajku nechat aby nejedla,protože ostatní by taky už nechtěli. Co je to za přístup? Opravdu nechápu a dnes nemůžu z malé dostat, co měli dobrého ve školce na jídlo..prostě mi to nechce ani říct. Mám měnit školku? Bude to jinde jiné? Jinak, Petro, nejde to tak udělat do školky mě nepustí dříve než ve tři, to dojídají svačinku nebo o půl jedné a to už jsou po obědě.
N