Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nemůžu to udělat....nedokážu to!
Holky, dlouho jsem zvažovala, zda to sem hodit a vím, že nejvíce k tomu budu vědět stejně jenom já a je to tudíž všechno na mně, ale já prostě potřebuji pořádný impuls k finálnímu rozhodnutí. A čím více názorů, tím líp pro mě. K rozhodnutí vám to tady svěřit, i když jde o soukromý život mě dohnal předešlý příspěvek od Bokul, kde píše o dluzích manžela a taky o příspěvku Horempádem – Kdo chce kam… Holky, díky :o)
Řada z vás už ví, že nemám definitivně ukončený vztah s otcem Sárinky. Ani už nevím, zda jsem to tu psala a v jakých detailech, my spolu od narození Sáry spíše nežili než žili, a pak tady bydlet přišel, ale trvalo to velmi krátce – žárlivost, nekomunikace a hádky, kvůli kterým byla Sárinka vynervovaná, mě dohnaly k jasnému závěru – aby odešel. Stalo se tak loni v březnu. Také tady byl jiný problém: i když nešlo přímo o nevěru, účtenky za telefonní hovory na erotické linky po tom, co vím, že svou bývalku podváděl, mě jasně varovaly. Já později nastoupila do zaměstnání, on si koupil na konci republiky baráček s tím, že si nás stejně jednou odveze. (pochází z Čech). Koupil ho skoro přesně v době, kdy jsem já do té práce nastoupila. A od té doby očekával ( a sním i jeho sestra), že tam půjdu bydlet s ním. Holky, chodily mně smsky typu: „On pro vás dělá všechno a ty sem nejdeš?“ Nikdo se mě neptal, proč ten vztah tady nefungoval, to nikoho ani nezajímá. A že žena chodí vždy za mužem? Tuhle větu nechci už nikdy slyšet! Kdo bere ohled na nás? Mám tady byt, solidní zaměstnání, dcera je 3,5 roku zvyklá na určité zázemí. Ano, děti jsou nesmírně adaptabilní, ale Horempádem (myslím, že to byla ona) to vystihla perfektně: „Budu-li se obětovat kvůli dítěti, aby mělo otce, na kterého stejně nijak zvyklé není a mít třeba nešťastný život, a ona mi pak ve svých 16 letech řekne „Proč jsi to kvůli mně dělala?“, to bych opravdu nechtěla a dík za tebou vyřčená slova, protože mě by to takto nenapadlo říct…
Navíc dcerka nemá ještě ani 4 roky a je ve svých názorech pochopitelně nestabilní – jednou tatínka ano, a za dva dny ho nechce. I když i toto by bylo o zvyku.
A teď ke kamenu úrazu: samota a taky jeho neustálé dotazy, zda se tedy budu stěhovat (chápu, že to táhne sám) mě dohnala k výpovědi v práci a k myšlence, že ve dvou to snad půjde líp. Byla jsem teď o víkendu u něj a v Čechách je sice krásně, prostředí, kde baráček je, je moc hezké, sousedi fajn, ale já v něm jako v člověku a příteli nemám sebemenší jistotu, po tom, co předvedl tady na Moravě. Trochu se stydím, že jiní mají horší problémy, muži pijou, bijou ženy atd., a já v podstatě proti tomu řeším maličkost, ale kdo mě zná, ví, že moje dětství nestálo za nic a já teď holt chci mít v životě alespoň nějakou jistotu a obávám se, že u něj mě nečeká, hlavně ten vztah se jaksi nikam neposouvá. Nemáme si co říct, popř. pokud ho něco štve, vůbec se mnou nekomunikuje, opět jsem měla možnost to poznat. Nechci mu to dokola vyčítat, ale přesto…. Mám s ním dítě a to je asi to, proč se nemůžu už tak dlouho rozhodnout. Dávám rady druhým a sobě poradit nedokážu. Už píšu útržkovitě – v myšlenkách, které mě zrovna napadají. Některá z vás mi už psala zkus to, ale naprostá a drtivá většina mě varuje. Přátelé taktéž, ti nejvíc, protože ho částečně znají.
Nejhorší je, že on se opravdu na jedné straně snaží, začal strašně pracovat na zahradě, protože ví, že ji miluju a ta je tam opravdu krásná, zato barák holky, to je časovaná bomba. A o tom chci taky psát: je ve špatném stavu. Vybral ho sám a trochu ve spěchu, jelikož bydlel u bráchy už dlouho a to se moc nelíbilo bráchově přítelkyni, naprosto pochopitelné. Ale barák je s děravou střechou, prozatím to zázrakem drží, elektrika už podle zásuvek lze odhadnout na pěkné stáří, rozvody špatné, voda rezavá až hrůza a podlahy plesnivé, už při vchodu je to strašně cítit. Výmalba je více než nutná. On však toto vidí jako pramalý problém, má absolutně jiné hygienické návyky než já a nevidí jediný problém, proč by tam dítě nemělo být. Řeknu vám, že vypraním jeho věcí ani na 60°C neodstranilo smrad ze zatuchliny. Já nejsem panička, která chce luxus, vyrůstala jsem v obdobných podmínkách, ale proč to mám zažívat znovu a navíc s mužem, který do toho vztahu pranic neinvestoval, pokazil to tady a teď si žádá čistý štít a nové začátky někde, kde já neznám ani nohu a nemám se o koho opřít? Každý je dneska zadlužený, ale aspoň v novém baráku, popř. v paneláku ve slušném stavu! Ale toto je časovaná bomba! Máme absolutně odlišný pohled na tuto věc, poněvadž on to vidí jinak, barák mu vůbec nesmrdí, asi prý je už zvyklý…
Já nevím, jestli já si chci na něco takového zvyknout… Kamarádi, o kterých tvrdil, že by mu koupelnu udělali za pivo s klobásou, jsou najednou pryč a nemá, kdo by mu pomohl, dochází na má slova, on ví, že nikoho nemá a mně je ho najednou líto. Nechci být srab a nejít do toho baráku, kdybych jen aspoň v srdíčku cítila, že on je muž mého srdce. Mám strach, abych se nestala pouze sponzorem… už teď má půlroční dlužné na výživném, protože pochopitelně nemá peníze. Ale na druhou stránku se dovím, že si nabral další půjčky: pračka, nový sporák, sekačka, PC. Dítě asi až pak….
A teď to hlavní: šéf v práci ví, že řeším vztah a taky ví, že můj odchod je velmi nejistý. Vše přijal a s klidem mi řekl, že by byli ochotni počkat nějakou dobu, pokud bych se vrátila nazpět… Výpověď mi poběží zhruba ještě měsíc. Dřív na toto místo nemohli nikoho sehnat, teď je situace jiná a všichni jsou překvapení: dnes proběhlo výběrové řízení, respektive již pohovory se 3 účastnicemi. Ani nevíte, jak „hrozně“ mi je, když cítím, že spíše nikam nechci a tady se pomalu začínají dívat po jiných (naprosto to samozřejmě chápu, protože se blíží dovolené a celkově jsme na tuto práci jen dva)…. Mám chuť šéfovi vykřičet, že CHCI zůstat, ať ten škaredý papír o výběrovce roztrhá, jen mám strach, jestli už právě nenašli někoho, kdo by jim zcela pasoval!!! Kolegové v kanceláři mě moc podporují a tajně mi píšou emaily, že si to mám dobře rozmyslet, zda mi to stojí za to, když to nikdy nefungovalo…. Dneska jsem tu potají i plakala, protože mě to nesmírně tíží, on je docela natěšený, že budeme spolu žít a já se cítím jako ta „potvora“, která se neustále nechce podřídit životu… Já holky cítím obrovskou lítost vůči němu a Sárince, že nemá tatínka, (a že teda mužské vyhledává:o)) ) ale mám se sakra celý život obětovat, aby druzí byli šťastní? Poraďte mi někdo prosím, jak z tohohle ven, budu ráda za každý názor! A omlouvám se za dlouhý příspěvek, doufám, že vás bude aspoň pár, co to dočtou až do konce…
Piškotko, myslím, že to podstatné už řekl. Je to opravdu sobec – už jen to, že nechce ustoupit. Kdyby vás tak miloval, sbalí se a přijede sem, aby ti to dokázal. Na všechno mají být dva – to ano… ale kde byl, když jste ho se Sárinkou potřebovaly? Kde jsou jeho peníze na malou? Ty to můžeš tahat sama?
Děvče zlaté, kašli na to, co si myslí on nebo jeho rodina, tohle opravdu JE citové vydírání a to je hnusné i od ženské, natož od chlapa.
Já myslím, že své štěstíčko máš a ještě najdeš tady :))
Zatím je klid, uvidíme, jestli před bouří… Napsal, že na všechno mají být dva, a že on to holt bude tahat sám… Přijde mi to jako citové vydírání. Pořád mu nějak uniká to, že už měl tu možnost žít s námi tady…. nevyužil ji naplno….mrzí mě, že ho ani na chvilku nenapadlo jít prostě sem, když tu malou pořád tak “bere do úst“….teď podle nich za všechno můžu já …. no je mi ho líto!
Tak co piškotko, už je klid, nebo ještě válčíš?
Tak se mi, Piškotko, zdálo, žes byla rozhodnutá, už když jsi to nahoře psala, jen sis to ujasnila;-) Asi je to tak dobře. Držím ti palce s malou, v práci, s Chlapem(jasně že s vekým Ch)i uvnitř v tobě, měj se moc dobře!:-)
Darčo, jsem moc ráda, že ses rozhodla a máš z toho rozhodnutí “radost“ 🙂
Přeju Ti, ať se bolístky brzo zahojí a bývalý dostane rozum a přestane kopat a ubližovat.
Držte se holky 🙂
Jo, a je super, že Ti v práci vyšli tak super vztříc 🙂
Darči, přesně jak píšeš….hned první reakce zase jen ukazuje jaký je …sobec. První co ho napadne je co ON teď bude dělat, jak zaplatí barák. Takže by jsi mu tam akorát dělala oslíčku otřep se.
Vydrž a nenech se zlomit, jsme tady sluníčko, aspoň takto na dálku pofoukat bolístku a pohladit:-))) Bude líp, uvidíš. K
Piškotko, přesně tak :-))
Nepřihlášená (ach jo) Jovanka
Jovanko, tak on jezdíval cca co 2 měsíce na víkend, někdy dřív, a od toho prvního “nejistého“ rozchodu v loňském roce tu byl 3x. Holky, já zas musím říct, že on by se starat chtěl a staral, ale tady jde o to, že už tu šanci tady u nás měl a nevyšlo to, z jeho vlastní blbosti. Pak mi prostě už nedal na výběr, pojeď do Čech a hotovo! A teď mě má za tu, co zlomila rodinu! Je to normální? Proč jsem si to jako měla vyzkoušet u něj? V čem to má být “tam“ jiné? Na to ať si odpoví, ale kdepaaak, oni nevidí, neslyší, já jsem ubožačka! :o) Kdepak, nic si z toho nebudu dělat… Musím zapomenout a vím, že jak si ten život zařídím, takový bude, a já se budu hooodně snažit. V podstatě jsem opravdu šťastný člověk, mám byt i dobrou práci a co víc, já mám strašnou masu přátel, co mě i přes velkou nepřízeň osudu nezklamali a jsou tu pořád!!! Denně se ptají: “Jsi OK?“ To je přece blahobyt! ;o)
Piškotko,
těší mě, že ses rozhodla, jak ses rozhodla. Hlavně tedy, žes to udělala. Myslím, že je na tobě i přes ty písmenka znát ta úleva.
Jasně, rodina možná bude trochu kopat, ale z toho si nic nedělej, nedej se tím zviklat.
A chtěla bych vidět soudce, který by povolil střídavou péči takovému otci, který se nestará, neplatí, nemá žádné vhodné podmínky (bydlení) pro výchovu dítěte, apod.
Opravdu to pusť z hlavy, začni se usmívat, buď šťastná a užívej si se Sárinkou!!! Vezmi ji třeba do cukrárny, udělejte si prima den, bavte se, smějte se, vaše dušička a tělesná schránka to potřebuje jako sůl…
A k té dušičce – i miminka v bříšku špatně snášejí nerozhodnost matky. Mám si zapálit? Nebo nemám? Mimčo to těžce nese, neví na čem je.
I ty musíš být pro Sárinku tím pevným bodem v jejím životě, který vždycky JE poblíž a vždycky VÍ, co má dělat. A taky to dělá. Vím, že je to někdy těžké, ale uvidíš, že se i její zdravotní stav zlepší.
Držím palečky…
Piškotko, gratuluji. Ničeho se neboj, neplatící otec moc práv mít nebude, spíš naopak. Podle mě je to spíš kopání kolem sebe vzteky, co tady předvádí….
A jak probíhal “styk“ tatíčka s dcerkou doteď?