Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potíže se spolužáky
Mám osmiletého syna a poslední dva týdny se utápíme (oba dva) v potížích se spolužáky. Mají ve třídě dva kluky, kteří jsou poněkud „živější“. Nejdřív šlo o drobnosti – vzali mu tašku, schovali sešit… pak to pokračovalo sprostými slovy a urážením.. teď jsme řešili vypjatou situaci, kdy ho nutili, aby se s nimi pral.
Ti kluci jsou o hlavu vyšší a o 10 kg těžší. (navíc můj syn je klidný a mírumilovaný typ)
A když se prát nechtěl, nadávali mu, že je srab, pitomec atd. atd. Nakonec mého syna ten kluk tak rozhodil, že ho skutečně uhodil. Můj syn poprvé v životě někoho uhodil. Brečel doma celé odpoledne.
Udělal něco, co nechtěl. Udělal něco, s čím vnitřně nesouhlasil. Vůbec nemám ponětí, jak mu pomoci. Nevím, co mu mám říct, jak poradit, co má dělat. Pomozte mi, prosím, radou – návodem, jak z toho ven.
Helena
Ja bych informovala skolu a rodice obou chlapcu aby vedeli proc a co bylo pricinou incidentu.
Tak to jsem ráda, že máte vstřícnou paní učitelku… snad to dobře dopadne.
A k tomu klukovi – měli jsme u Martina ve třídě „něco“ podobného – všem nadával (docela sprostě a vulgárně), provokoval hádky, kopal do dětí, ale byl to mistr herec, takže sotva se už někdo z dětí neudržel a jednu mu vlepil (a ani to nemusel být fyzický kontakt), začal brečet, žalovat, jak mu všichni ubližují…. co myslíte jeho matka? Chodila si stěžovat do školy, jak jsou na jeho syna zlí, jak mu ubližují, byla sporostá na učitelku, fackovala děti před školou…. řešilo se to stále dokola na třídních schůzkách (kam maminka zásadně nechodila, protože by se dostala do konfliktu se všemi rodiči), řešilo se to ve sborovně, všichni už byli naprosto vyřízení. Navíc kluk je velice inteligentní, takže o to byly jeho lži rafinovanější. Nakonec to vyřešili přestupem na jinou školu…. jak si vede, nevím.
Psala jsem to z toho důvodu, že si umím představit, jak Ti asi je, člověk se cítí hrozně bezmocný vůči těm, co to způsobili. Ale věřím, že s pomocí paní učitelky to vyřešíte 🙂
Pěkně jsem se „rozčertila“, ten malej lump, co tak trápil mého syna, řekl, že se NIC nestalo a že mu NIC neudělal… V úžasu jsem oněměla! Tak ono to už i lže. Jeho matka je přesvědčená, že on by nikdy nic takového neudělal a on klidně řekne, že „nic“. Asi bude něco špatně… Takže jsem šla za paní učitelkou, chovala se vstřícně, všechno jsem jí vypověděla, docela mě překvapila (příjemně), řekla, že tohle ve své třídě nestrpí a že to dá do pořádku. Nesmírně se mi ulevilo, když mi učitelka řekla, že je můj syn skutečně naprosto nekonfliktní, klidný a slušný kluk… a že o těch dvou rošťácích ví, že zlobí ostatní děti a že je srovná… tak jsem zvědavá, jak budeme pokračovat.
Helena
Helenko, bohužel je to čím dál tím častější…. a asi rok od roku horší… když byl v 1. třídě můj nejstarší syn, bylo to vcelku v pohodě (je v 7. tř. a třída je celkem fajn). Můj druhý starší syn je v 5. třídě a už si p. učitelka stěžuje, že se nedají zvládnout (tak nevím, jestli nebude problém spíš v p. uč. 😉 ) – ale maminka od jednoho prvňáčka mi zrovna včera říkala, že na obou sousedních školách už mají p. učitelky velké problémy v 1. třídách (s dětmi) – takže se obávám, že tento jev bude čím dál častější – bohužel. Je to smutné, většina rodičů se snaží své děti vychovat dobře – a pak stačí pár rodičů, jimž se výchova nějak „vymkla“ a vysvětlujte to svým dětem…
Moc držím palce, ať to vyřešíte!
bylo by dobre ji o tom informovat….a vim ze deti v tomhle veku daji hodne na nazor ucitele..pokud v nem tedy maji duveru….a mozna kdyby mu to vysvetlila ona a hlavne rekla mu ze se na nic muze obratit….treba by to pomohlo….
činčo?..kde se to v nich bere?…vetsinou to maji jako model z domova….bohužel
třídní učitelka toto neřeší?
Heleno, bohužel je to dost časté chování, můj starší syn je sice živel,ale taky jsme měli na konci min. roku problémy, že se mu děti posmívají, nechtěl chodit do školy, spolu s učitelkou jsme to vyřešili, letos je zatím klid. Ale co mě dostalo, když mu ve druhé třídě ukradl spolužák mobil, nakonec se tedy přiznal a vrátil ho, ale to že to vůbec tak malý kluk udělá,to mě dost vzalo.No a letos mu zas „kámoš“ vzal peníze, co měl odevzdat. Naštěstí se to vždy vyšetřilo, ale kde se to v těch dětech bere ?
Jinak díííky vám oběma (Katka, Ájík) za názor, pochopení a sounáležitost.
Helena
Já jsem se svému synovi snažila vysvětlit, že jsou i takové děti, které ubližují zcela bezdůvodně, ovšem nejsem si jista, zda to ve svých osmi letech dokáže přijmout. Zkusila jsem kontaktovat rodiče těch rošťáků, znám matku jednoho z nich, to jsem si naběhla, dozvěděla jsem se, že „to by NIKDY neudělal“ a bylo „po ptákách“, žádná rozumná rozmluva. V žádném případě to nenechám být, chci mu pomoct. Spojím se s učitelkou. Spíš mi šlo o radu pro něj, já mu celý roky vtloukám do hlavy, že se má chovat slušně, ohleduplně, být zdvořilý atd. atd. No a teď mám pocit, jako by něco selhalo, nečekala jsem takovou „divočinu“ mezi malými dětmi. Je to běžný jev? Mezi dětmi?
Helena
Katko, to ano, vysvětlujeme to klukům zrovna tak – sám se prát nesmíš, nevšímej si jich, ale když ti budou ubližovat nebo tě bít, nedej se a klidně jim flákni – takovou poznámku do žákovské pak snesu bez problémů 🙂 – a zatím to tak u mých synů funguje, umí se bránit a to je důležité. Jenomže to, co popisuje Helena, už u mě začíná hraničit se šikanou – a v tom případě by to chtělo zakročit rázněji. Promluvit s učitelkou, s těmi kluky, případně s rodiči. Začíná to drobnostmi a může to skončit šikanou opravdovou. A takové chování se musí zarazit hned v počátku.
Helo, jsou to zřejmě pěkní slaboši, když si troufají na menší děti, navíc tvůj syn je z toho, co píšeš, mírný a nekonfliktní a takové děti ty dareby přímo přitahují. Určitě v tom syna nenechte samotného, vysvětli mu, že rozhodně neudělal nic špatného, jen se bránil a někteří prostě (s odpuštěním) přes hubu potřebují, aby se vzpamatovali, a tvůj syn do tohoto „konfliktu“ spadl ne vlastní vinou. Ale každopádně se za něj postavte a pokud mu nedají pokoj, určitě tento problém řešte. Držím vám palce!
Já mám syna zatím ve školce, je taky kliďas, sám od sebe by se nepral. Ale vedu ho k tomu, aby když ho někdo provokuje ke rvačce nebo ho dokonce uhodí, ať se nejprve pokusí to řešit v klidu a pokud to nejde, ať onomu dotyčnému taky vrazí. A ať se neostýchá. Myslím, že dítě se musí umět bránit, snaha řešit konflikty v klidu často nikam nevede. Takže můj syn ví, že prát se není dobré, ale není-li vyhnutí, budu stát za ním, i když se porve.
Být Vámi, v příští podobné situaci syna HNED uklidním, že udělal co mohl a to, že nakonec někoho uhodil, není jeho vina, není to nic špatného. Musí cítit Vaší podporu.
Katka