Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Šikana ve školce ?
Zdravím , mám 3.5 letého syna který chodí do školky cca 0.5 roku na 4 hodiny. První dva měsíce bylo vše o.k. kluk se do školky nemohl dospat.
Teď se vše začíná lámat nechce se mu. Když jsem pátral po tom proč se mu nechce tak říkal že mají ve školce dvojčata (zjistil jsem že starší) a ti že ho pořád strkají a bijí ho pěstí a navádí ostatní aby ho taky strkali. Ze začátku jsme si říkal že si to vymýšlí a že to je takové to dětské postrkování , ale po 14 dnech co pořád chodil a stále dokola se to opakovalo jsem začínal mít podezření že tam není něco o.k. Včera když jsme pro něj byli ve školce tak byl počuraný (nebudu komentovat že učitelka v MŠ si ničeho nevšimla ) což se mu normálně nestává umí si říci že potřebuje na wc. Cestou domů jsem přemýšlel proč se počural když si umí dojít nebo říci sám že potřebuje na WC. No uspokojil jsem se s myšlenkou že zapomněl nebo nedoběhl na wc. Večer jsme to s manželkou rozebírali a napadla nás jedna varianta “ co když ho ti kluci nechtěli pustit “ no a co se nestalo ráno. Kluk se nám probudil a začal protestovat že nepůjde do školky, když se ho manželka zeptala znova proč se počural tak vyvalila oči , prý ho nechtěli pustit kluci na záchod. Nevím co si o tom mám myslet nechci dělat halo jsem taky kluk a taky jsme se prali ale při představě že nejací starší chlapci někde v rohu ubližují klukovi a učitelka si ničeho nevšimne mne docela znepokojuje.
Manželka to dnes řekla ředitelce školky která bohužel opakovala to se u nás nemůže stát atp.
Co mám dělat ? Mám tam vlítnout a udělat humbuk?
Smaky
Já bych šla v první řadě za učitekou,kdyby to nepomohlo,tak za ředitelkou.Je-li možnost,že by ho mohly dát do jiné třídy popřípadně školky,ale v dnešní době praskají školky ve švech.Promluvit si s rodiči dotyčného nebo dotyčné a případně si stěžovat výše.
Já budu mluvit z opačné strany.Muj syn je bohužel ten kdo bije děti.Bezduvodně,a občas někoho strčí nebo bouchne.Trvá to delší dobu,jsou mu 3 roky,a vím že je to čistá duše a moc hodný kluk.Domlouvám mu,někdy křiknu a když je nejhuř i plácnu přes zadek,ale nic nepomáhá.Byl první den ve školce a už bouchal děti, a paní učitelka mi hned sdělovala že byl problém:-(
Nevím moc co dělat,na děti je zvyklý,jsme neustále v kolektivu,a tak si myslím že prostě neumí s dětmi komunikovat a tak se to pprojevuje.Nemáte někdo prosím podobnou zkušenost?
Ctěla bych mít samozřejmě hodného chlapečka.
Tak ještě jsem nedočetla všechny příspěvky,ale určitě promluvit s učitelkou-pokud se s ní mluvit dá…S dětma bych určitě přímo hned nemluvila,ostatně-u nás třeba není kdy-pokud by to nebylo i přímo s jeho rodičem-počkat si,až dojdou do školky..ale to by pak byl boj kdo z koho…My měli taky tento týden problém a řešila jsem ho s učitelkou…a kluk byl klidnější,když jsem učitelce předním řekla,že může za ní přijít kdyby se cokoli stalo..a učitelka to taky potvrdila,že ji to má přijít hned říct…řešili jsme jeden případ i loni-taky na procházkách mu jeden kluk vyhrožoval,štípal a tak…řekla jsem učitelkám,zda by nešlo,aby už s ním nechodil na procházky ve dvojici-od té doby s ním nešel…Jinak máme taky citlivku a stačí mu cokoli říct-třeba jako nedávno „když mi nedoneseš to a to,tak tě zabiju“-on to bere všechno smrtelně vážně…..a já se pak s ním musím doma trápit.
lipo
Ivčo – držím moc palce, řešit se to opravdu musí. Když tohle dokáží děti ve školce, co by potom dělaly na ZŠ nebo na střední? Je to příšerné – toto řešit v MŠ mezi malinkými dětmi, ale bohužel „doba jde dopředu“ – my jsme vloni řešili marihuanu ve čtvrté třídě.
Moc držím palce, ať to dobře dopadne!
Teda to je vážně brutální zabývat se šikanou už ve školce. Bohužel se obávám, že nás nejspíš potkalo něco podobného. Náš 3-letý mrňous chodí do školky od letošního září a je pravda že z počátku mě nechtěl pouštět a hrozně naříkal a v prvních dnech i doma. Pak si ale asi po týdnu docela zvykl a uklidnil se tak sem si říkala že to bude dobrý. Asi po měsíci zas začal plakat a naříkat že tam nechce a denně nás nemynul taky pěknej záchvat vzteku, většinou cestou ze školky. Myslela jsem že to stále patří ke „zvykací fázi“ ale asi po týdnu se mi svěřil že je tam jeden velkej kluk, kterej ubližuje ostatním dětem. A od té doby záchvaty přestaly, asi ho to hodně trápilo. Po krátké době už těch kluků bylo víc, a každé ráno naříká že tam nechce že se bojí kluků. A přitom dřív se nikdy dětí nebál a nenechal si nic líbit. Až teď po přečtení příspěvků které mi připadají nápadně povědomé jsem si uvědomila, že to asi nebude jenom takové to dětské pošťuchování. No není mi z toho zrovna dobře po těle, když si představím jak dokážou být děti kruté. Každopádně se pokusím to vyřešit přímo s učitelkou, protože ta je s dětmi po celou dobu a tak jako jedinná může výrazně ovlivnit co se tam bude dít. Zatím byla vždy vstřícná.
Ivča
dobry den.ja byt vami,tak bych dala kluka nekam jinam.bude se to opakovat,aby si ucitelka na vaseho maleho nezasedla!mam zkusenosti!
Smaky, Sáro, já mám ty samé zkušenosti s dcerou. Ona je bohužel „chyba“ i v těch našich dětech, např. moje dcera je přecitlivělivá a nechá si všechno líbit = je to jednoduchá oběť, ale to neznamená, že jí může někdo ubližovat a snažím se to hlídat! Děti jí pro její mírnost zbožňují, ale občas se najde nějaký chytrák, který jí trápí a ona se nechá a je pak těžké z ní vydolovat, co se vlastně stalo. Naposledy jsme měli problém ve školce před rokem – „nesměla“ chodit svačit a vyvrcholilo to tím, že jí dvě holky (holky!!!) snědly koblihu při odpolední svačině. Učitelky o ničem nevěděli. Se svolením učitelky jsem vlítla do třídy a ty dvě holky zpucovala na tři doby s tím, že učitelka mi dělala křoví a přizvukovala (bylo to tak pro všechny nejlepší řešení, protože si myslím, že učitelka by mohla mít problémy, kdyby ty dvě holky zpucovala sama…) Od té doby máme klid a zmíněné dvě holky mě i dceru každý den s úctou zdraví. Dcera chodí ze školky nadšená a učitelky nešetří chválou, jak se mění před očima a z bojácné chudinky postupně roste seběvědomé stvoření. Jsem si ale jistá, že změna třídy v těhle případech nic neřeší, protože jak už jsem psala, tyhle citlivé děti podobné problémy bohužel přitahují.
Jeden den strávený ve školce spolu s dítětem nevyřeší také nic – děti nejsou blbé a před rodiči si nic nedovolí.
Danda
tak konkrétně u nás změna školky fakt nehrozí,už proto,že zaprvé nejsme z města a za druhé opravdu ta volná místa nejsou. Na druhou stranu nechci ale tak úplně tu naši školku pošpinit,protože má i „svoje hezké dny“,,,jen sem chtěla říct,že tohle je opravdu citlivé téma a lecky právě nevíme,jak se k tomu postavit. Takže bojujme za svoje děti,,,ale jak říkají holky,hlavně v klidu,protože jinak se to obrátí vždycky přes dítě proti vám. (Chmjorka to moc hezky napsala,kéž by byly samé takové pančitelky)
sára
Smaky řeš to v klidu,jinak si pí učitelka na dítko zasedne. Já bych si vzala v práci volno a strávila ve školce celý den s dítkem…a oni se jistě hoši projeví. Pak bude jasné jak to doopravdy je,jak moc vašemu synovi ubližují a jak moc se pí učitelka stará nebo nestará. Jistě,že učitelky taky nemají oči všude,ale šikana se tolerovat nesmí. Pak bych zašla za rodiči kluků a promluvila s nima-opět bez emocí a v klidu. Mám taky 3,5letého kluka a vím jak jsou děti v tomto věku citlivé na okolí,ještě plné ideálů a zranitelné. Taky mě moc mrzí když syn jen dojde ze školky a říká mi,že mu někdo nechtěl pujčit hračku nebo že ho někdo ve školce ,,liskal“. Těžko říct co za tím vidět-jestli násilí nebo dětské pošťuchování. U nás máme 1 den v týdnu ,,hrací“ kdy mohou rodiče libovolně do školky a mohou se podívat jak probíhá výchova,vzdělávání a hraní. Byla jsem tam a některé věci jsou mi jasnější:-))) otázkou ovšem zůstává jak se děti nebo pí učitelka chovají když tam rodiče nejsou.3,5leté dítko toho totiž moc nepoví. K
Ono je to těžko radit na dálku, většinou radím z mých zkušeností. Už na schůzce vyzývám rodiče aby se nebáli o problémech mluvit. Ono třeba u nás mám teď takřka denně 25 dětí, stále něco děláme a nepopírám že mi občas může něco uniknout. Pokud rodič přijde a řekne dítě mi řeklo to a to, tak si to vyslechnu, pokud o tom vím tak řeknu jak to bylo, co se stalo, jak jsem postupovala a co budu dělat nadále, pokud o tom nevím, slíbím že se na danou dvojici zaměřím a snažím se je sledovat a zjistit co se děje – podle toho pak zvolím řešení a znovu mluvím s rodiči.
Přijde mi to normální a přirozené – pokud beru rodiče jako partnery musím být partnerem i já jim.
Ovšem zastávám názor že se věci mají řešit v klidu.
U problému s dvojčaty nepíšete zda jste věc řešili s učitelkou – pokud ředitelka není ve vaší třídě pak danou situaci těžko posoudí. Ředitelku bych vyhledala v případě že promluva s učitelkou nic nevyřeší a problém bude pokračovat dál. Ale tím každopádně nechci nijak omlouvat banalizaci problému, myslím že slova ve stylu – poptám se paní učitelky a pokusíme se zjistit co se děje by jí nijak neublížila.
Pokud by klidové řešení nezabralo, tak bych udělala trochu rámus.
U druhého problému kde evidentně selhává komunikace s učitelkou bych se obrátila na ředitelku.