Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
školka
Tak maminky v úterý nastupuji do zaměstnání a malý ( 4roky) do školky,mám z toho hrůzu, hlavně ze vstávání.Nabídka na práci přišla nečekaně,tak jsme to nestihli nacvičit. Zatím vyspával nejměně do 9 hodin. Taky se ani tak nebojím,že bude brečet malý,ale já .Byli jsme tam na hodinu na zkoušku a bulela jsem jako malá.Fakt se stydím,ale nevím co s tím.Připadám si hloupě,ale bude se mi fakt stýskat.
Jste některá z maminek taky takhle bláznivá?
Marcela
jé Marci:-) rozhodně nejsi sama…mám nervy už 3měsíce..od zápisu:-) malý měl teprve 3 roky-ale potřebuju do práce a tak od zítřka bude chodit 2x týdně na 4 hodinky….bojím se,že ho učitelky neuhlídají-i když tam měly jistě 150 takových jako on a mají svoje finty a umí jednat s dětmi..tak já už tam nebudu a nepohlídám si kolik snědl a nepohlídám si umyté ruce a nepohlídám si kdo si začal v dětském sporu…no je to potřeba pro mě i pro něj…musíme se ,,odpojit“ – je to jeho život – děti máme ,,jen pujčené“.
Taky mi to bude líto–ale musí se to brát pozitivně-odpočinu si a pak se mu zase můžu věnovat naplno..upřímně:-) někdy je to dost namáhavé trávit s dítkem 24hodin denně ne ?:-)))
Marcelko..Tvůj malý už má 4 roky-je jistě samostatný a báječný kluk-potřebuje kolektiv-nové věci-nové lidi.
A taky děkuju, dost mě posiluje,že se nebojím sama :-)) K
Marcelo, já jsem stejná, taky vím, že budu se sebou „bojovat“ a bude se to ve mně prát, určitě to bude nejhorší v práci, sice nastupuji až v půlce září, ale bude to pochopitelně stres a dvě nové premiéry – prcek ve školce a já v práci, to se těžko zvládá bez slz… Ale pak budeme pyšné, že jsou šikovní. Já se taky bojím, zda si malá řekne o čůrání, přestože je už rok absolutně v pohodě, zda se nají, zda nebude smutnit, ale pak si říkám, že to zvládly všechny děti a musím věřit a vidět to lepší – a sice to, že malá bude v tolik potřebném kolektivu, že se naučí spoustu nových věcí, že já opustím ten svůj stereotyp a příšernou samotu a že dny konečně budou ubíhat rychleji :o)
Díky moc, to jsme ráda, že nejsem sama.Tak snad to zítra zvládnu.
Marcela
Marcelo neboj, srovná se to…Já první den pěkně bulela a Eliška byla OK…
To je naprosto normální, většina maminek je o poznání víc roztřesená než dítě, přece jen je to první velký zlomový okamžik, první odloučení a první krůšky k samostatnosti prcka a slzičky na obou stranách nejsou vyjímka. Ono se to brzy srovná a počáteční nervozitu vystřídá pýcha že to malý dobře zvládá.
A co se týká vstávání – i to se brzy srovná, prvních pár dní možná bude unavenější než si na nový rytmus zvykne, ale bude to v pohodě.
Neboj,nejsi sama:-)) Já sice nebrečela ve školce,ale když jsem pak v práci viděla nějaké dítko,tak jsem měla namále,abych se nerozbrečela:-)
Ahoj, neboj i já jsem hodně naměko, prckovi je 3 a půl a dávám ho už taky at si zvyká i když ještě budu doma.Prožívám to daleko víc než on, ale to asi většina maminek. Myslím, že až se to zaběhne, tak to bude fajn 🙂
S.