Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Skolka v Mexiku
Dobry den, mam syna, kteremu je 4,4mesice, cela rodina,ja,manzel,mladsi syn 1,8mesice a jiz zmineny syn Ivo zijeme 3 roky v Mexiku.
Vsichni jsme cesi takze i na oba syny mluvime cesky.
Starsi syn zacal chodit do skolky kdyz mu bylo 2,5roku(5 mesicu pred narozenim druheho syna) aby si zvykl a necitil ze do skolky musi jenom proto ze se mu narodil bratricek.
Kazdy odchod nebo predani syna vychovatelkam se neobesel bez velkeho kriku.Mezitim byl i casto nemocny, tudiz nechodil do skolky zcela pravidelne.
Ted uz 2 rokem chodi do skolky typu Montessory, ale situace se o moc nezlepsila.
Vratili jsme se z 2 mesicniho pobytu z Cech a po 2 tydnech aklimatizace do skolky znovu nastoupil, ovsem kazde rano, doslova jak otevre oci, rekne ze nechce do skolky at ho tam nedavam, ze se mu tam nelibi a ze ho to tam nebavi.
Kdyz se ho zeptam jestli by treba chtel chodit s jeho kamaradem Emiliem do jeho skolky, rekne ze ne, ze chce zustat se mnou doma a ze do zadny skolky chodit nechce.
Ze skolky vychazi,ale s usmevem na tvari a pani ucitelka rika jak dobre pracoval nebo jak se dobre zapojil.
Musim jeste napsat, ze v Mexiku skolka jako ji zname u nas pro deti od 4 let neni, od 4 let se tu zacina chodit do skoly, deti dostavaji 4x tydne ukoly domu(neco napsat, nakreslit)a rezim maji skolni ne sklokovy, proto jsme zvolili system montessory, kde je i min zaku a pristup je individuelnejsi.
Syn se spanelsky dorozumi, nemluvi uplne jako rodily mexican, ale vsemu rozumi a dobre komunikuje.
Cesky mluvi velmi dobre,dokonce bych rekla, ze ma vetsi slovni zasobu a prehled nez nektere deti v Cesku.
Od narozenni byl na me velmi fixovany treba o proti memu druhorozenemu synovi.
Narodil se cisarskym rezem, z duvodu meho vysokeho krevniho tlaku.Od malicka casto plakal a chtel byt nosen a nosen.Dalo by se rict, ze nechtel nikoho jineho nez me.Ve srovnani s mym druhym synem,ktery kdyz sse probudi chce kazdeho objimat a pusinkovat,Ivo se takto choval jenom ke mne.Casem se to trochu zlepsilo, ale nikdy nevime s jakou naladou se zrovna probudi.
S manzelem mame velmi hezke manzelstvi,davame si najevo ze se mame radi a velmi dobre spolu komunikujeme,nehadam se, nemluvime sproste.
Jinak je velice vnimavy, neboji se jit a treba v restauraci o neco poprosit, ma rad veci jako ostatni deti v jeho veku myslim, rad si hraje na hasice, policajty,roboty, ma rad knizky a kdyz jsme spol hrozne rad si povida nebo nechava si vysvetlovat ruzne veci a je videt a slyset ze ho to zajima.
Sveho bratricka ma moc rad, veci mu dokaze rozumne vysvetlit, pochvalit ho, pusinkovat
nebo se jen tak kockovat.
Rekla bych z je tvrdohlavy, al e kdyz se k nemu v klidu promlouva, da si rict a nakonec si sam zvoli tu lepsi moznost, nebo uzna svoji chybu.
Jime zdrave, zadne rychle obcersveni, chodi spinkat v 8 a probouzi se v 7 rano.
Muj problem je ze nevim kde je problem, jak mam svyho syna vice povzbuzovat, protoze urcite nechci aby na skolu zanevrel.
Dekuji, za vas nazor nebo radu.
S pozdravem Nikol Kalikova
Nikol Kalikova
Dobrý den, to co popisujete potkávám občas i tady. Když mamince chválím co se dítku ten den povedlo a říkám jak nadšeně to třeba tvořilo, ona si jen povzdechne nad tím, že by takové nadšení chtěla jednou zažít při odchodu do školky.
U každého z těch dětí trvá toto období různě.
Příčin může být několik, ale většinou se na ni nikdy nepřijde. Může to být zmiňovaná tvrdohlavost – prostě zkouší jestli vás neobměkčí a vy si ho nenecháte doma, může to být vnitřní touha být s vámi a bráškou – když může být doma bráška tak proč ne on…
Pokuste se zjistit jestli má ve školce nějakého kamaráda se kterým si často hraje nebo povídá a pokud je to možné zkuste se s ním vidět třeba i mimo školku, mohlo by to trochu pomoci.
Jinak pokračujte dál v nastaveném, režimu, po školce si s ním povídejte, hrajte, podnikněte malý výlet.
Nevím zda jste o problému mluvila s jeho učitelkou, předi jen je s ním v kontaktu, zná ho a mohla by taky nějak pomoci.
jůůů to je příběh:-) sem si početla.
Já bych řekla,že je to jen dětský vzdor a rys jeho osobnosti-víte sama,že je na Vás fixovaný již od malička a prostě Vám ranním pláčem dává najevo,že Vás má rád a chce být s Vámi,možná i žárlí na bratříčka-závidí mu vaši celodenní péči – ale školka a začlenění do kolektivu je pro něj dobrá věc…můžete ho motivovat tím,že chodí i ostatní děti,že ho tam paní učitelky naučí nové věci-které Vy ,,neumíte“ 🙂 že by pak nevěděl o čem si ostatní děti povídají,že by přišel o tu legraci co tam zažívají…zkuste se ho zeptat co by chtěl dělat ve školce a pak to navrhnout paní učitelce.
Nemyslím,že máte velký problém….a kdyby bylo všechno růžové a jednoduché bavilo by Vás to ? :-)))))
Děti rostou a to je jejich velké plus.
Taky mě napadá-možná by potřeboval normální školu-více úkolů a více pocitu důležitosti a nepostradatelnosti ve škole i v rodině. K