Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Syn nechce chodit do školy, jsem už zoufalá.
Dobrý den,
rozhodla jsem se, že už sem také napíšu. Nevím si rady a byla bych ráda, kdyby mi nějaká maminka mohla poradit. Syn chodí do 2. třídy. Poslední dobou má vyloženě odpor k učení, takže se doma vůbec neučíme nic už několik měsíců. Na vysvědčení bude mít asi jednu dvojku z ČJ. Největší problém je ale v tom, že každé ráno se budí a fňuká, že chce být doma, že ho nebaví se ve třídě učit a nakonec řekne, že učení nesnáší. Přitom je chytrý, nádherně píše, dobře počítá…atd. Nic ho nebaví. Přijdeme domů a on si třeba lehne na postel a leží tam 30 minut (je to různé), jenom aby mu utekl čas. Hrát nějakou společenskou hru s námi nechce, k počítači jde jenom proto, že se nudí, tak aby mu zase utekl čas. Po pár minutách už ho to zase nebaví. Na hřiště jdeme, ale jakmile je tam víc dětí a on nikoho nezná, tak se obrátíme a vracíme se domů. Ve třídě má kamarády, ale v případě, že se ocitne na místě, kde nikoho nezná, tak ho tam nedostanu. Teď s ním byl manžel o celém víkendu na kolech a to miluje. Ale nic jiného ho nebaví. Nechce chodit do žádného kroužku, protože tam budou zase děti, co je nezná. Před týdnem jsem s ním byla u psycholožky a zase máme jít tento týden, tak uvidím, co mi řekne. Mám obavy, aby neměl nějakou psychickou poruchu – úzkost. Od malinka je na mě fixovaný, školku ve 3 letech nezvládnul, tak jsem ho dala až ve 4. To bylo později dobrý, měl i dost kamarádů. Jenže potom jsme se stěhovali a do první třídy šel s novými dětmi. V první třídě měl výbornou učitelku, ale ta potom odešla, tak dostali učitelku, co byla v důchodu. No a teď od druhé třídy mají zase jinou učitelku. Ta je občas nemocná, tak je má na suplování zase jiná starší. Nevím, jestli to není na tak malé dítě moc. Prostě chci poradit, co mám dělat, když ho nic nebaví. Připadá mi chvílemi, jako by měl deprese. Má ještě mladšího bráchu a ten je v pohodě. A dobře spolu vycházejí. Děkuji za případnou pomoc.
Linda
Dobrý den Lindo,
z vašeho popisu mám pocit, jestli náhodou vašemu synovi některé z dětí neubližuje nebo neublížilo, proto ten strach z nových dětí.
Protřelejší děti vycítí nejistotu méně „otrkaného“ dítěte a můžou ho začít např. slovně nebo i fyzicky napadat. Může se jednat o 1 nebo 2 jedince, kteří dokáží ovlivnit celou třídu. I když má ve třídě kamarády, v té chvíli se za něj nepostaví.Bylo by dobré si se synem na toto téma promluvit a příp.vyloučit tuto možnost. Zmiňujete, že ho baví jízda na kole, možná by ho bavil i další sport. Po škole by měl se na co těšit, a pak by získal i třeba jiný přístup k učení. S návštěvami u dětského psychologa bych asi pokračovala a zkusila získat ještě nezávislý názor dalšího psychologa. Přeji hodně štěstí. Alice
Alice
Lindo jak to tak čtu,tak mi připadá,že je toho na tak malinkého človíčka opravdu moc. Možná by pomohlo si s ním sednout a normálně promluvit,že takové věci se stávají a že je normální ,že je mu to líto…ale že nemá cenu se uzavírat a trápit se. Zkuste nové kroužky nebo se zkuste více stýkat s dětmi a rodiči od nich ze třídy..uspořádejte oslavu na konec školního roku a pozvěte jeho spolužáky,táborák třeba.
Psycholožka je dobrá volba,ale ona s Vámi nebydlí…
Myslím,že to může být taková forma deprese..ale zase děti jsou odolnější:-) tak vymyslete nová dobrodružství a nebo mu splňte nějaký sen-domácí mazlíček,nové kolo..
já jsem jen laik,ale tak bych to zkusila já. K