Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vybíravá v jídle - ve školce nechce jíst !
S nástupem do školky mé 3.leté dcerky nastal problém s jídlem. Ani doma není žádný jedlík ale byla zvyklá jíst co jí chutná – z pečiva spíše sladké -to jí dobře.Ve školce je téměř na denním jídelníčku k svačině namazaný chléb.To odmítá nechjce jíst, u jídla dělá histerické scény a ani neochutná jen to patlá, vzteká se a kňourá že tohle nechce . Zatím chodí jen na 2 hodiny denně aby si zvykla. Učitelka ani nechce přistoupit na to že tam bude až do oběda,když vůbec nesvačí . Vzdoruje , nechce prý moc poslouchat, raději si dělá co jí baví .Jinak problém s odloučením není žádný , ráda tam chodí si hrát.Co poradíte , jak ji přimět k jídlu? Doma to zkouším formou hry , kousni si za pejska , za kočočku atd. když už je nejhůř tak před ni položím něco za odměnu (bombonek ,čokoládku ) a to taky pomáhá .Vždy aspon trochu sní – chleba i rohlík ale vžydy jen suché pečivo ,namazané odmítá ! Obědy doma jí téměř bez problémů , jen se jí pořád musí připomínat ..,nepovídej ,naber si a papej !!Co mi poradíte ??? Dcerka je velmi neposedná , živá , pořád něco vypráví i u toho jídla se nesoustředí jen na jednu věc ale plno jiných věcí kolem .Děkuji za odpověď.
O jéé Dando tohle taky znám ..to s tou dělenou stravou..u nás to bylo do 2let…těstoviny zvlášť,omáčka zvlášť a maso zvlášť na talířcích…jak to bylo dohromady tak se malému nadavovalo. nebo když jsem za ním chodila s kouskem hrušky,hrozna,meruňky…jéé to byl boj a nechtěl ani ochutnat…většinou si vzal až když viděl někoho jiného jak se nad tím rozplývá a nebo v zápalu boje s ostatními dětmi..když se na to vrhly ony tak chtěl taky:-))))
čokoládu,oplatky taky vrátí a nebo což je horší vyplivne klidně na koberec…pokud v tom okamžiku dostane třeba žízeň ..ooo moje nervy:-(((
dneska 2,5r už jí omáčku dohromady s těstovinami:-) úspěch a když mu jídlo chutná tak se nadlábne jedna radost..když nemá hlad nedostanu do něj nic…a taky ho nenutím…to je hloupost….
Moje dcera (5let) jí taky hodně špatně, ve školce i doma – od malička jí dělenou stravu – např. buď brambory s máslem, nebo maso, nikdy ne dohromady. Dětská doktorka nás kdysi pro jistotu poslala na odběr krve, ale vše je naštěstí OK, takže říkala, ať to neřešíme a postupně zkoušíme rozšířit jídelníček. Když má na talíři obojí, nejí pro jistotu nic. Nová jídla neochutná – kdyby jí k tomu někdo nutil, pozvrací se. Do školky chodí už 2.rok, učitelky nás na to občas upozorní, „že zase nic nejedla“(v přátelském duchu, není to výčitka)a my je jen poprosíme, ať jí do jídla i nadále nenutí. Dcera je drobnější, ale hlady rozhodně neumírá a za pozitivní považuju, že vrátí i čokoládu s tím, že už nemůže… Jo a ještě jedna výhoda na závěr – když ve školce půl dne nic nejí, tak pak má aspoň hlad doma a jí líp :-)))
Vidíte holky, na ranní snídani jsem úplně zapomněla. To je další příčina. Ale zase by nemělo pokud dítě vstává v sedm a svačinka je v devět chodit úplně hladové. Spíš jak píše Justyna – něco maličkého.
I když je fakt že moji vietnamci chodí pravidelně napucnutí z domova že nezvládnou vytrávit ani do oběda a taky je to nevyřazuje z kolektivu.
A jinak za chválu díky, ale taky mám mouchy, myslím že by vám moji rodiče povyprávěli:-))
Taky bych se možná přikláněla k jedlaydě, u syna je to stejné, je zvyklý doma snídat jen jogurt-v 7ho. ve školce mají svačinu v 8.30, pokud doma pojí chleba nebo pečivo, pak svačit taky moc nechce. Třeba se to u vás časem spraví, jak malá uvidí, že děti jí, začne taky, většinou to tak je. Malý doma třeba nejí skoro zádné pomazánky, když jsem to říkala ve skolce, učitelka se hrozně divila, že tam jí všechno. Těžko se radí, ale omezila bych ty sladkosti za odměnu. máme v okolí jednoho chlapečka, u kterého mamka praktikovala to samo, a ted normální jídlo snad ani neji, protože jeho mamina, ve snaze aby snědl teda aspon něco, dává mu čokolády, oplatky, sladkosti, když teda to jí. Jen je mi záhadou, že v 6letech vypadá tak na 4.
Chmojka nezklamala:-)). Napsala jsi to opravdu moc hezky, takových učitelek víc a víc…
My naštěstí máme také super učitelky.
A k tomu jídlu. Paní nenapsala v kolik vodí dcerku do školky. Takový problém měla moje ségra s malým. Vodila ho na 8h ráno – před odchodem z domova se Venda nasnídal a potom před 9h měli ve školce svačinku… Jestli tohle není ten „problém“, že je malá nasnídaná a zkrátka ani ten hlad nemá! Vím dobře, že své zkušenosti, že můj synek ve školce zbaští všechno!!!:-)) Když je hlad (myslím tím po hraní a dalších aktivitách:-)), tak sní co se jim dá na talíř.
Nevím, jsou to moje zkušenosti….:-))
Chmjorko, takovou učitelku jako jsi ty bych si ze srdce pro svou Sárinku přála!! Opravdu, napsalas to moc hezky.
To je právě to, já můžu říct jak to dělám já, ale nikde není psáno že můj postup je dobrý a že jsou s ním všichni spokojeni, stejně jako neexistuje forma na „dokonalé učitelky“, každá jsme jiná, jiný cit pro tu práci a vztah k ní, jiné zaměření, jiné požadavky a nároky na děti, jiné povahy.
Já bohužel neovlivním chování někoho jiného a jeho přístup k problémům.
Stejně jako tady radím podle toho co si přečtu v dotazu, pokud neznám dané dítě osobně tak je to pouze obecná rada, případně přidám svůj způsob řešení.
Podle mě každé dítě potřebuje něco jiného, s něčím přichází do školky a je potřeba najít klady a na nich stavět, v dobrém rozvíjet a motivovat, pak jsou i návyky a chování, které je třeba přizpůsobit kolektivu – to je ovšem na dlouho, nic se nezmění okamžitě.
A taky je s některými rodiči těžká komunikace, někteří si odmítají připustit že jejich dítě není dokonalé a potřebuje pomoc třeba logopeda nebo poradny, jiní zas zarytě tvrdí že to co dítě dělá ve školce doma nikdy neudělalo a pak je těžké se domluvit na společném postupu.
A v tom to je, prostě někdy se snaží učitelka pomoci a poradit a rodič se proti tomu uzavře.
Třeba jsem jednou řešila potíž u jedné holčičky, která vytrvale ubližovala kamarádce, bila jí do břicha, byla hodně dominantní atd. Chtěla jsem si s maminkou promluvit, vysvětlit jí problém a domluvit se co můžu udělat já a co ona. Bohužel to maminka raději vyřešila tím že holčinu ze školky odhlásila a tím jí připravila o kontakt s vrstevníky. Přitom si nemyslím že to byl neřešitelný problém.
No ale to jsem odbočila od tématu. Prostě chci říct že není rodič jako rodič a učitelka jako učitelka.
V případě dotazu bych asi zkusila domácí nácvik svačinek a ve školce bych zkusila promluvit s paní učitelkou – jídlo mě trápí, zkusíme to doma po kouskách, prosím o podporu, dávejte také malé kousky, nebo je ovoce a pití. Prostě bych ukázala že mám snahu to nějak řešit. Tady je zas problém že neznám danou učitelku – jestli je odtažitá nebo je šance na nějakou domluvu-prostě nevím jak by na takovýto přístup reagovala. A tohle je problém na kterém by měly pracovat obě strany.
no krásně jsi to Cmjorko napsala..takový přístup od učitelky by jistě ocenila každá maminka:-)))
u tazatelky je ovšem jasné,že pí učitelka si nemíní přidělávat žádnou práci tak jsem navrhla ten suchý rohlík…taky je mi jasné,že nejlepší řešení to není…
spíš mi přijde že pí učitelka má svůj režim a řád a svoje ,,osvědčené“ hry a nemíní nic měnit a už vůbec ne se snažit nové dítě nějak zapojit a vyjít mu vstříc..spíš to ,,hraje“ na to,že je nevyspělé a ať si ho maminka zase vezme domů..normálně žaluje co dítě dělá a nedělá…. to není pedagogika,to je placené hlídání…
opravdu bych poprosila o osobnější přístup a třeba se ,,po dobrém“ leccos změní…
Tady je to těžké, osobně to řeším dítě od dítěte. Pokud chcete aby si zvyklo na školkovou stravu pak zkuste třeba nějakou tu pomazánku i doma, ne rovnou krajíček chleba, ale ukrojit kousíček jednou do pusy a za to třeba odměnu. Je potřeba aby si dítě na chutě zvyklo, je jasné že nebude okamžitě jíst všechno, musí se postupně.
Co se týká školky, většinou nové děti nechávám ze začátku dost volně, musím dítě poznat, uvědomit si na co je zvyklé, jak se projevuje… Pak konzultuji s maminkou co potřebuju víc objasnit a na tomhle základě pak s dítětem pracuji. Nelze mávnout kouzelným proutkem a čekat že se během pár návštěv kompletně změní.
Pokud se dítě nezapojuje tak sleduji jestli vůbec, jestli ho něco dokáže zaujmout, jestli vyhledává jen některé činnosti nebo si jen hraje.
Upřímně, pokud si tříleté dítě pouze hraje a nezapoje se tak to pokládám za běžný jev, každý musí nějak začít a pokud dítě nemá jiný problém že pláče, je hysterické atd tak ať si hraje, ono se to časem zlomí.
S dětmi které ze začátku omítají jídlo se také setkávám často. Prostě je to podobné jako s činností, pokud na začátku nechce tak nenutím a nedělám z toho tragédii. Dbám aby si děti daly alespoň čaj, když je to bez potíží tak k čaji kousek ovoce a když i tohle funguje tak ukrojím kousek jednou do pusy, když to zmákne tak příště zkusím ukrojit o trochu větší kousek.
Tady jde i o to vyzkoušet jak to bude s obědem, předpokládám že i kdyby chodila přes oběd tak ji vyzvednete po obědě, tudíž i kdyby jídlu nic moc nedala tak hady určitě neumře a postupně si na chutě zvykne – alespoň se mi vždy ve spolupráci s rodičem podařilo problémy s jídlem když ne úplně odbourat, tak alespoň hodně vyeliminovat.
Největší potíž vidím v tom neposlouchání – ale i s tím by si učitelka měla umět poradit.
Tudíž doma bych to vyřešila tím nač je zvyklá plus kousíčkem něčeho nového podobného tomu co mají ve školce. Jasně že můžete požadovat aby jí dávali suché, ale pokud není v pozadí nějaký zdravotní problém tak to osobně nemám za dobré řešení.
Téma děti a jídlo je hodně rozsáhlé a zapeklité, nejlepší je to řešit případ od případu, podle mě nelze paušalizovat.
S tím jídle máš Piškotko úplnou pravdu.. :o)
Já mamča 3 holek (tu poslední zatím krmím já – kojím :o)) )
Ale ty 2 jsem a dávám jíst to o jíme my ostatní…
Jestli nechtějí, nabídnu ještě něco jiného – a když ani to nechtějí a chtějí jen mlsůtky tak maj útrum :o) nedostanou ani to ani to.. a ani žádnou sladkost.
Když slyší že ten den mají zakázáno vše sladké (bomba, sůši, žvýkačky) tak šupou hned zpátky k talíři a dlabou až se jim uši hýbou :o))))
Tak do toho jídla moc mluvit nebudu, moje malá ještě do školky nechodí, ale co se týče zapojování do her a vzdorování, znám případ mé známé, co dělá učitelku ve školce. Měli tam holčičku, taky tříletou, kterou vodila do školky strašně noblesní ženská, ale opravdu to byla extrémně bohatá ženská, děcko rozmazlené jak hrom, s nikým se nesmělo bavit a ani nechtělo. Do her se nezapojovalo, trucovalo, vždy sedělo opodál. Přátelský přístup absolutně nezabral. Udělali opak. Začali ji totálně ignorovat, když si hráli v kole, nechali ji stát stranou, ne schválně, chtěla to tak, nevšímali si jí. Takové dítě potřebuje obecenstvo, když hraje divadlo. A to jí neumožnili. Přísahám, do týdne byla jako vyměněná, hrála si, komunikovala úplně normálně. Tady podle mě byla chyba v matce, jednala prý pěkně namyšleně. To samozřejmě není Váš případ. Jen by třeba pomohlo si jí nevšímat, jestli se zapojí sama. Ono vnucovat se taky není úplně nejlepší.
A s tím jídlem je to složitější, těžko se mi říká, že bych ji nechala tak, nechceš, nejez, jídlo je teď a teď se jí, nemáš-li hlad, pak už nebude. Musí se to naučit, není možné. Ale nenutit, samozřejmě pokud jí něco nechutná a nedělá dobře, nedávat to násilím.
Nechci aby to vyznělo drasticky. To by mě mrzelo, ale děti jsou taky pěkné mršky….
no asi by bylo dobře tohle říct pí učitelce a poprosit jestli by mohla dcerka třeba dostat pečivo suché-bez pomazánky. a k tomu ovoce,zeleninu.
Na odměnu bych to nehrála,to ve školce těžko uplatníte.
A jinak je mi docela divné,že učitelka nechce přistoupit na to aby tam malá byla na dýl..3roky má tak co.
To že nespolupracuje je spíš vina učitelky…a nakonec nemusí přeci každé dítko jen sedět a pozorně naslouchat…mě to přijde až bez nápadu…existují přeci a akčnější hry než kreslení nebo modelování…