Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pláč ve školce
Dobrý den, Michalka(4,5 roku) už chodí do školky od září 2006. Stále každé ráno pláče, pláče i když jde na kroužek nebo doma když odcházím pryč bez ní. Po deseti minutách je prý už v pohodě a hraje si s plným nasazením s ostatními dětmi. Nevím co udělat pro to aby neplakala. Během roku jsme zkoušeli povídat si o tom i dělat že se nic neděje, odměny i zákazy, ale povedlo se nám neplakat jen párkrát a jakmile byla nemoc či prázdniny začalo vše znova. Od září kdy se narodil bratříček už nedošlo k žádnému výraznému zlepšení. Děkuju Hanka
Hanka
Můj syn to dělal taky.Celou dobu co chodil do školky,tak ráno vždy plakal, že chce být se mnou,ale ve školce už byl v poho.Přesně jak píší holky.Některé děti jsou citlivější a taky zkouší jestli třeba se maminka neobměkčí a nebude s ním doma.Nakonec má syn velice dobré vzpomínky na školku a vůbec si už ani nevzpomíná že by plakal.Ještě ve škole měl zezačátku problémy.Stěžoval si, že ho bolí bříško apod.,že už jsem kolikrát nevěděla jestli ho opravdu něco bolí,nebo se mu jen nechce do školy(byla jsem v té době na mateřské).Ve škole ale zase byl v pohodě a pak si i zvykl,nebo uvědomil,že tam prostě musí. Ve škole se učil dobře, takže s tím v tomto směru problémy vůbec nebyly. Tak měj trpělivost a čekej až to přejde,nic jiného asi nezbývá.
Haničko, nemůže to být tím, že tak trošku žárlí na brášku, že zatímco ona „musí“ být ve školce, on je doma s maminkou?
Já jsem měla podobný problém s nejstarším synem, jenomže ten se neuklidnil ani v té školce po mém odchodu. Naopak začal plakat i ze spaní, dokonce se počůral. Jestli není problém ve školce, že by tam plakala, stranila se dětí – nechala bych tomu taky volný průběh. Třeba se zkuste domluvit s nějakou maminkou kamarádky, že byste chodili společně a malá by měla pocit, že na to jsou dvě a neplakala by.
Milá Haničko, pokud se po vašem odchodu uklidní, nic bych neřešila a vám nezbývá, než vydržet.
Některé děti jsou citlivější a těžko se vyrovnávají se změnami – mají z nich strach, jsou to ranní obavy ze školky, obavy z kroužku, u menších dětí bývá i obava co bude až se půjde ven.
Většina dětí to časem odbourá, u pár jedinců to přetrvává. Měla jsem holčičku, která kvůli této citlivosti měla odklad a i v těch 6ti letech jí dělalo problém odejít kamkoli ze třídy – vše pro ní znamenalo nejistotu a strach z toho co přijde. Probíhalo to podobně jak píšeš ty, ráno slzičky, pak v pohodě, hrála si, byla veselá pokud měla jistotu. Jakmile jistotu něco narušilo přišel pláč.
Holčička to nakonec zvládla, posledních pár měsíců ve školce se už pláč neobjevoval a jelikož se potkávám s maminkou tak vím že se jí daří dobře a vše zvládá i ve škole.
Tím chci říct že se s tímto bude muset srovnat sama – můžete jí pomoci, tím, že ji připravíte na kroužek – namotivovat co se třeba bude dělat – prostě jí to trochu přiblížit.
Možná to souvisí i s příchodem sourozence, každé dítě se s tím vyrovná jinak – někdo plačtivostí, někdo agresivitou, někdo se uzavře, ale většonou se jedná o dočasné stavy, které mizí když se se sourozencem srovnají.
Nemyslím si z toho co jsem si přečetla že by to bylo „vydírání“, na to už chodí do školky dlouho, ale i o je možnost.
Je opravdu těžké soudit pokud člověk dítě nezná, může to být zaviněno spoustou věcí od maličkostí po složitější problém.
Pokud je po chvilce ve školce zas dobrá, chce to zatnout zuby a vydžet. Zkustila bych se i ptát – co delala ve školce, s kým si hrála, koho má ráda atd, při takových rozhovorech se dá odhalit nějaká komplikace – třeba rozpor s kamarádem, nebo nějaká křivda…
Ještě bych osobně vydržela do konce školního roku a pokud by se to nezlepšilo a v září opět nastalo vyhledala bych PPP a konzultovala s nimi. Momentálně na to ještě může mít vliv příchod sourozence.
Možná to píšu zmateně, omlouvám se – snažím se zachytit vše co mě napadá.
Kařdopádně jsem se už setkala i se staršími dětmi, které měly ráno slzavé údolí a po chvíli bylo vše v pořádku.