Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Porucha pozornosti
Já nemám asi dotaz související přímo se školkou, nebo školou… Dávám ho sem, protože určitě máte s těmito dětmi zkušenosti..
Mám s Terezkou stále stejné problémy – např. ráno jí pošlu vyčistit si zuby, ona dojde do koupelny, dá si pastu na kartáček a začne si hrát s vodou v umyvadle. Stejně to vypadá s oblékáním a to dokonce i když má jít za kamarádkou, takže je to její rozhodnutí – prostě za chvíli zapomene, co vlastně chce dělat 🙁
Jsou dny, kdy jsem z toho strašně unavená – mám vlastně dvě batolata. Není nějaká metoda, která by dítě naučila víc se soustředit?
Díky
rozumna mama:)
Ještě vám všem chci poděkovat. Určitě u zápisu vše řekneme.
Já si také nemyslím, že by Terezka byla nějaký extrém. Pokud jsem s ní sama a můžu jí opravdu pohlídat, aby se nazačala zajímat o něco jiného, tak to celkem jde. Problém je, že Honzík mě prostě nenechá 10 min na pokoji – většinou někde spadne z postele, nebo chce pít, nebo leze kočce do jídla atd… Já odejdu z pokoje a Terka si začne hrát. Takže – defacto se obléká pouze když nad ní stojím. Nijak neprotestuje, ale sama to prostě neudělá.
Dnes jsem mluvila s paní učitelkou. Řekla, že zatím jí ještě nemůže moc posoudit, ale že stále jí pravou rukou, musí jí oslovovat vícekrát a skáče jí do řeči. Jinak ale že nijak extrémně nevybočuje. Jenže tam je trochu jiná situace. Když se jdou oblékat, tak jdou do šatny a učitelky tam stojí a stále je napomínají. To samé s jídlem, s úklidem hraček atd… Tohle doma dělá taky – pokud nad ní stojím, tak funguje. Problém je až tehdy, když má něco udělat sama – víc úkonů po sobě.
Jinak – Brmbulko, já vím… Já se snažím být trpělivá a důsledná, ale bohužel sama bojuji se svou roztržitostí jak to jde, pořád něco hledám, zapomínám věci, koukám na manžela a nevím co povídá. Mám pocit, že je to někdy nad mé síly – zvlášť když s Terezce něco vysvětluju a ona v závěru vůbec neví, o čem byla řeč. A vysiluje mě i to, že jí musím prostě vést krok za krokem celý den – v sobotu i neděli, donutit jí obléct, vyšoupnout jí ven a říct, ať jde za kamarádkou a ona jde… Ale jinak o tom bude jen mluvit a mluvit a večer bude v šoku, že to nestihla a stejně se z toho nepoučí.
Zuzu – 🙂 Naštěstí dyslexii nemám, jen píšu tedy děsně.
VlaďkaP
je fakt ze ja vidim vsechny veci spis v tom horsim svetle…..ale pak byvam prijemne prekvapena z dobra…asi ma povaha….jen jsem v popisovani poznavala ty „sve“ deti ze tridy…ale kazde dite je individualita..reaguji jinak chovaji se jinak…tezko v tomhle radit po internetu…chce to princeznu videt a zazit….kazdpoadne drzim palecky…jen je opravdu dobre na to upozornit u zapisu….takovych deti je totiz vic a kdyz se sejdou treba dve tri ve tride….ucitelka pak roste a nema cas na ostatni…a prave ze mam zkusenost ze nekteri rodice to vazne nereknou…a po roce se najednou nekde v PPP dozvim ze uz tam dva roky chodi….rodice totiz nnemusi o poruchach ditete ucitelku informovat…ale ta pokud o tom nevi…jen tusi….ale nema vysetreni..nemuze na to brat ohled(u mne treba deti s touto poruchou osobnosti se mohou pohybovat volne po tride…ostatni deti jsou s tim seznámené…)
Vlaďko, jak si začala popisovat tu nepozornost ve školce tak jsem si vzpoměla na sebe ve škole. Do školky jsem chodila jen na předškolní. Na nižšším stupni, v té době, mě moje fundovaná mamka vzala do Pedagog. psychol. poradny a dyslexie a dysgrafie byla na světě. S tou pozorností jsem válčila určitě až do 5. třídy.
Z možnosti dědičnosti obou dys… se Anetce snažím vše trpělivě vysvětlovat, ale jak píšeš, když spěchám a ona má nejvíce jiných zájmů je na zabití.
Popravdě řečeno, docela často se v ní poznávám 🙁
Já bych to neviděla tak tragicky jako Brmbulka, myslím si, že je to jeden ze znaků tohoto věku, u někoho to přijde dřív, u někoho později. Něco podobného mi dělá dcera (5 let), ve školce se svlékne a začne se bavit s kamarádem, napomenu ji, aby se začala oblékat a ona si nazouvá papuče. Prostě jejich pozornost v tu chvíli zaujme něco jiného a to je v té chvíli nejdůležitější, oni podvědomě ví, že mají dělat něco jiného, proto se jen tak mimochodem pustí do něčeho jiného, mnohdy toho, co nemají dělat a vymyká se to našemu zdravému rozumu. S vnímáním to mám podobné, pokud je dcerka zabraná do hry nebo pohádky v televizi, nepohne s ní nic, nemyslím, že by to bylo schválně. Navíc, nervový systém zraje dětem do 5 až 6 let.
Vladko….mam ve tride 2 deti s ADHD….to co popisujes je presne ono…budes muset byt hodne trpeliva a smir se s tim ze tva divenka bude chytra…ale cokoli ji reknes budes ji muset vzdy rikat jako by to bylo poprve…mela by ses prestat tim trapit..proste to tak je….nekteremu diteti rekne s a zapamatuje si to…..deti s poruchou pozornosti a s ADHD proste ne…tak to je…mas ji rada..je to tvoje mala holcicka…a sama o sobe to nebude mit lehke…ale ver ze tyhle deti potrebuji rad…musi se stanovit zakladni pravidla…ne mnoho…staci dve…ale musi se dusledne dodrzovat a nepolevit….a taky bych doporucila zvolit vhodnou zakladni skolu s mensim poctem záku…netajit poruchu pozornosti pri zapisu a byt ve stalem kontaktu s vyucujicimi(ucitelkami ve skolce i skole)
Já právě si nejsem jistá, co dělá a co nedělá schválně. Ona je opravdu hodně chytrá. Občas si to ani neuvědomím a skáču jak ona chce – no když si to uvědomím, skákat přestanu :-). Má potřebu mít vždy navrch, když jí nedovolím jednu věc, chce něco jiného, třeba rohlík, nebo vyčůrat – co ví, že jí dovolím (když například chvátám a ví, že tím zdržuje a nelíbí se mi to). Navíc nejsem tak důsledná, jak bych měla, protože s Honzíčkem to prostě nejde. Když začne Honzík brečet, tak ho musím uklidnit, musim ho vykoupat atd… Někdy nemůžu reagovat hned na její chování.
Zuzu 🙂 Ono to pomůže – tak na dva dny… Já sama mám s pozorností problémy, vím to, vadí mi to v práci, ale není to žádný extrém… Zato můj otec zřejmě extrém v tomto je. Ten mluví, mluví a vůbec není schopen dialogu – prostě toho druhého neslyší, dokud na něj nezařve.
Ve školce si na ní stěžovali už minulý rok, že má problémy s oblékáním, jídlem (kouká z okna, nebo jinam), nedává pozor. Proto jsem šla do poradny a tam mi řekli, že má poruchu pozornosti.
Letos má jinou učitelku, tu jsem poprosila, jestli by se na ní nezaměřila a určitě s ní teď budu mluvit. Jen mi říkala, že jí také nevnímá, musí jí říkat několikrát.
Navíc mám problém s tím, že od malička jedla levou rukou, ale ve školce má příbor jako pravák 🙁 Nikdo jí nenutí, ale Terka usoudila, že být pravák je OK.
Jinak je inteligentní, pokud s ní hraju logickou hru, nebo děláme úkoly pro předškoláky, zvládá vše. Ale občas si připadám, jak když vedu úplného blázna (když si zpívá ty své písně a skáče přitom po jedné noze).