Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
školka
Ahoj,docela si už nevím rady,mám 2,5letého chlapečka ,odmítá pít z čehokoliv jiného než z láhve s dudlíkem jinak nebude pít celý den ,to už jsem zkoušela ze speciálních hrnečků taky ne,ani z obyčejného.Další že ho jen s obtížema dostanu na nočník jen někdy se mi podaří že si sedne a vyčůrá se,o kakaní nemůže být řeč to ho tam vůbec nedostanu,klidně v té plínce bude několik hodin vůbec mu to nevadí.Ještě to není všechno vůbec nemluví věci nazývá slabikami a ta věc nemusí na tu slabiku ani začínat,třeba mašinka je ko,plína je pp apod.žádný pokrok minimálně půl roku.Oblékání že by třeba měl snahu se sám obléci to vůbec.Chtěla jsem ho dát ve 3letech do školky,ale nejspíš to nepůjde.Mám ještě 2 velké dcery a vůbec jsem tohle nemusela řešit,všechno šlo automaticky,starší v roce a půl zpívala Halí belí.Kvůli řeči jsme již objednaní na Logopedii,slyší dobře.Je nějaká rada?Díky
Romana
Ahojky k tomu pítí!Nezkoušela jsi ho naučit na brčko sice s tím bude mít trochu problémy ,ale můj syn se to naučil skoro hned a je mu též 2,5 let
Tak, tak, za půl roku může projít takovým vývojovým skokem, že se nestačíš divit. Začala bych situaci řešit měsíc před nástupem do školky, pokud by žádná změna nenastala a v první řadě bych se poradila s pediatrem.
Ahoj Romano. Souhlasím s tím, že děti dělají pokroky většinou nárazově a i když se teď půl roku nic nedělo, najednou během dvou měsíců může udělat pokroků hned několik. Má vlastní zkušenost: Dceru jsem učila na nočník od dvou let a protože jsem čekala druhého drobka, tlačila jsem dost na pilu, abych nemusela kupovat dvoje pleny. Nevedlo to k ničemu, byla schopná se počůrat i pětkrát za hodinu. V zimě jsem to vzdala, aby nebyla nemocná a po měsíci zničeho nic sama začala volat: čůůůůůůůůááááááát. 🙂
Tak nevěš hlavu, vše má svůj čas. V noci jsme ji az do 4 let dávali jednou na nočník. Nebudili jsme ji. Jen posadili, zašeptali čurej a šlo to samo. Po čtvrtém roce už je vše v poho. S pitím mám taky dobrou zkušenost s brčky a nebo s lahvemi od jupíků atd. Pasují na ně vršky ze sportovních lahví mattoni, nebo aquila a tak se ani nevylévají. Co se jídla týče, u malého (22 měsíců) funguje perfektně příklad – od té doby, co jí s námi u stolu a vidí i ségru, jak sama jí, nenechá se krmit ani náhodou. Jen to chce mít nervy na ten binec, co po něm zůstává. A na mluvení je podle mého nejlepší opakovat a opakovat. Vše co ho zaujme pojmenovat. Např.: když uvidí mašinku a řekne ko, řekni – ano, to je mašinka, řekni mašinka…., dokážeš říct mašinka? A tak se vším. Uvidí pejska – to je pejsek, vidíš? Řekni, pejsek. Jak dělá pejsek? Skrátka pořád komunikovat, mluvit a opakovat. Někdy je to na palici, ale podle mě to funguje.
Doufám, že jsem poradila a že brzy napíšeš, jaké děláte pokroky. Hodně zdaru Nika
Romano, napadlo mě, jak motivovat malého k větší samostatnosti. Třeba z oblékání udělat hru. Mně se osvědčilo u oblékání např. toto:“Schválně, jestli si stihneš oblíct kalhoty než napočítám do deseti.“ A velmi pomalu, aby to dítě stihlo začít počítat. Nebo jsem závodila, jestli bude oblečena dcera dřív než já.
Takových her je spousty. Udělat z toho legraci a zábavu, na kterou se bude těšit. U nás nejjednodušeji šlo oblékání trika, pak kalhotky a kalhoty. Nejvíc jsme zápasili s ponožkami a punčoškami.
Co se týče mluvení, tak my jsme asi tak od roku každý den četli krátké lidové říkadla. Zkus to, třeba se to malému zalíbí a bude mít tendence opakovat. Je fajn zapojit dítě taky do čtení obrázkové knihy. Ať říká co na obrázku vidí, jak dělají zvířata, jaké jsou barvy. Za všechno obdivně chval, třeba to někam povede. Napadají mě také jednoduché písničky.
A ještě jsem něke četla, že vývoj řeči souvisí s jemnou motorikou. Je pořekadlo, že jak dítě začne kreslit, rozmluví se. Tak bych na to šla přes pastelky. Ať si čmárá, kreslí, dělá co ho právě napadne – ale bacha na zdi, taky máme několik památek na vášnivé kreslící období:-)))
No a s těmi plínami, to už je složitější. Asi bych nenutila, jen motivovala. Malá když odložila pleny a samasi celý den řekla o nočník, vzali jsme ji do hračkářství a na oslavu tohoto velkého dne si mohla vybrat drobný dárek.
Radikálně bych řešila lahvičku. Zkus koupit barevná brčka, určitě se mu to zalíbí. Vysvětli mu, že lahvička je pro miminka a on je už táák veliký. Zkus ho nějak namotivovat. S úsměvem, dát zas do toho hru a zábavu. Ta brčka většinou zabírají.
Ještě mě napadá, jestli se tvůj syn dostane mezi ostatní děti. Od nich by se mohl taky něco přiučit. Dětem to nedá a sanží se ostatním vyrovnat.
Držím palce, aby další zpráva byla, že jste udělali veliký pokrok a těšíte se na školku:-)
Hlavně nespoléhat na to že školka všechno spasí, je potřeba denně trénovat a zkoušet aby to pak mohl ve školce používat – věděl jak na to.
Děkuji za vaše rady a zkusím ho dát na 5dní v měsíci do jeslí jestli tam neudělá trochu pokrok
Romana
Romano, tak předně si myslím, že půl roku je ještě hodně dlouhá doba. Vývoj dětí bývá docela individuální, někdo je pomalejší, někdo rychlejší. Co stojí trošičku za zamyšlení, je fakt, že za půl roku neudělal syn žádný pokrok. Asi bych zvažovala návštěvu nějakého odborníka, zda je syn zcela v pořádku, jestli tedy nemá nějakou poruchu, kvůli které by byl opožděný. Nicméně ve 2,5 letech je spousta dětí, které nemluví a mají plíny a nakonec to vše doženou.
Romano, přibližně v tom věku, jaký popisuješ, jsem zažívala s mými holčičkami-dvojčaty to samé.
U zápisu do školky jsme byly právě cca v těch 2,5 letech. Jo, holky docela mluvily – teda spíš jen jedna – to ocenila i učitelka ve školce. Ale o nočníku jsem si tehdy mohla nechat jen zdát, vůbec jsem si nedovedla představit, že by se samy oblékaly, s krmením se lžící to taky nebylo slavné.
A dnes – za měsíc jim budou tři – už se oblékají skoro samy, papuče si obují, boty, když jsou volnější taky, utírají se. No, ještě musím s jednou doladit ten nočník, resp. záchod…
Chmjorka tu psala hezký článek o tom, co by dítě mělo umět před nástupem do školky. Napsala tam taky, že i když se to nám maminkám nezdá, že půl roku je dlouhá doba a dítě toho za tu dobu zvládne velmi mnoho. když jsem ten článek před půl rokem četla, byla jsem velmi skeptická. Ale dnes už to mohu jen potvrdit.
Najko on by to třeba nebyl problém ani ve státní, pokud by na jednu učitelku bylo třeba 8-10 dětí což i tak je u nesamostatných dětí náročné a třída byla situována jako nultý ročník školky a k tomu i vybavena.
Já mám ve třídě dětí 27, obvykle nestihnu ani to co mám naplánováno a nevím kde bych ještě našla čas na přebalování. V tomto ohledu začíná být hodně viditelný nedostatek jeslí které se dřív hromadně rušily. Myslím že dnes by měly plno možná ještě víc než klasické školky.
Soukromé školky sice nabírají i malinké děti, ale opravdu si to může každá maminka dovolit?
Ahoj.Ja by som ho do škôlky dale,ale jedine do súkromnej kde im nerobí problém deti prebaliť,nakŕmiť a pod.Môj syn má 29mesiacov a od septembra už chodí do škôlky.Za tem mesiac sa odučil od plienok má ich už iba na noc.Rozpráva veľmi málo ale každý deň pridá do svojej slovnej zásoby nové slovíčko a to všetko od kedy začal navštevovať škôlku.Je vďaka škôlke taký poslušnejší,vnímavejší a ukecanejší.
Len treba veľmi dbať pri výbere tej správnej škôlky.Unás aj prebalia dieťatko a aj ho nakŕmia.Videla som v triede aj detičky čo pijú s flašky ono sa to tam tie naše deťúrence všetko naučia kedže sú vo veku kedy všetko opakujú po druhých.
Takže si myslím že aj tvojmu pokladíku by škôlka len prospela.Veľa šťastia pri výbere tej správnej škôlky.
Ahoj, myslím že tohle by uměly spíš zopovědět maminy které si tímto učením a odnaučováním prošly a znají různé finty a triky.
Na školku to ale rozhodně není, do školky by měl mít určitě odbourané pleny a umět si dojít na záchod, někde by si měl umět i sám utřít zadeček.
Logoped by měl s řečí umět poradit a říct jak na to – každé dítě je jiné a vyvíjí se induviduálně.
Asi jsem moc neporadila, možná bych spíš dotaz směřovala do univerzální poradny kde by se vyjádřily maminky.