Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka a pláč
Renatin dotaz mě přivedl na otázku, jak se řeší, když dítěti jsou tři roky, matka už prostě musí do práce, protože buď je tlačí finance nebo by o práci přišla, ale dítě prostě ve školce pláče a nelíbí se mu tam. Jak to řeší školka? Nechá si tam to dítě, nebo ho vrátí rodičům?
A co třeba samoživitelky, který musí dát dítě do jeslí už v jejich roce a to dítě to prostě nezvládá a brečí. Jak se to řeší?
Není to urgentní dotaz, jen mě to zajímá. Bavily jsme se o tom se švagrovou.
To jsem celá já – jak se naťukne něco takového tak jsem k nezastavení (a to jsem se snažila být stručná – hrůza…:-() Pokud to pomohlo tak jsem moc ráda.
Děkuji moc za takovou super dlouhou odpověď, která mě maximálně uspokojila :o) Super!
Nevím jak jesle – pokud vím tak ty patří pod zdravotnická zařízení, nemám s nimi zkušenost tak opravdu neznám poměry a řešení takových věcí u tak malých dětí.
Co se týká školky tak po nástupu dítěte existuje tříměsíční zkušební doba, během které by si dítě mělo zvyknout – pokud to stále vypadá špatně tak se problém řeší s rodiči a škkolka má právo takové dítě vrátit, ale to jsou pouze vyjímečné případy, většinou si s dětmi dokážeme poradit.
Na začátku školky pláče většina dětí a jsou různé typy dětí – na každý typ se musí trošku jinak. Jsou děti které hrají na city rodičů, zkouší zda maminka přeci jen nepovolí a neodvede si jej domů a když pozná že to nepůjde tak najednou slzy zmizí a dítě se zabaví a na maminku si ani nevzpomene.
Pak jsou děti lítostivé, kterým se opravdu stýská a ty si pak berem na klín, prohlížíme knížky, povídáme – snažíme se přivést na jiné myšlenky, pak se dítě snažíme postupně zapojit mezi děti – to už je delší proces.
Smutlivky – děti které jsou celkem v pohodě, ale zničehonic začnou plakat a volat maminku, s těmi se stačí chvíli pomazlit nebo odvést pozornost a za chvilinku je to pryč.
Děti vzteklé – zlobí se že není po jejich, zrovna se něděje to co oni chtějí, tam je nejlepší je prostě nechat vyvztekat, počkat až se malinko zklidní a postupně je učit a ukazovat jim že to není zas tak špatné si hrát a objevovat nové věci.
To jsou takové základní typy – celkem brzy se pozná který typ dítě je a podle toho se s ním pracuje. Většinou to trvá ty tři měsíce než se dítě trochu adaptuje, může při tom přetrvávat to že se dítěti ráno nechce, zkouší všechno možné aby do školky nemuselo, ale pokud si pak ve školce hraje a nepláče, je to jen otázka času kdy se i toto zlomí. Hlavní je komunikace s učitelkou – ptát se jak to snáší, jestli nepláče celý den – nemusí se zapojovat, stačí když pozoruje, tím se seznamuje s činnostmi i dětmi a když má dostatečnou jistotu zapojí se samo.
Hlavně to chce spolupráci rodičů – zbytečně neprotahovat loučení (čím kratší tím lepší), nesledovat dítě nějakým okénkem kde by dítě mohlo rodiče zahlédnout (to je konec snažení – nelze dítě držet zavřené v místnosti když vidí rodiče), pokud potřebujete něco s učitelkou probrat, nechte to až budete dítě vyzvedávat (pokud je to nějaké důležité sdělení mívají školky v šatnách sešity na vzkazy, dítě nestresovat školkou (uvidíš, ve školce to budeš muset, ve školce na tebe čekat nebudou…), taky není příliš dobré slibovat dítěti za to že ve školce vydrží hračku – to se může stát velice nákladnou záležitostí a dítě toho může využít k vydírání (když mi to nekoupíš nikam nejdu…).
Přesto jsou i děti které na školku zralé nejsou,ale pokud matka nemá vyhnutí tak si začátky opravdu musí probrečet, takovým dětem se to bohužel příliš ulehčit nedá – matku školka i při sebevětší snaze nahradit nedokáže, dítě se s tím musí vypořádat samo (pokud během tří měsůců nenastává žádné zlepšení je v zájmu dítěte docházku přerušit a zkusit později).
Problém je však pokud je dítě nezralé a nepřipravené – pravidelně se počurává, neumí se samo najíst, celý den pláče… pak školka může dítě vyřadit z docházky, pro takové dítě je den utrpení, nehledě na to že by potřebovalo jednu učitelku jen pro sebe, ale učitelka má dětí 20.
Koukám že jsem to vzala dost zeširoka, ale snad to alespoň částečně odpovědělo na dotaz.
Ahoj Arabart, první syn šel do školky ve 3 letech a trvalo mu půl roku než si tam zvykl. V šatně jsem ho musela dát učitelce, ta ho drapla za ruku, protože by jinak běžel za mnou, no bylo to hrozné, připadala jsem si jak krkavčí matka, ale nikdy mi neřekli, že mi ho tam nevezmou. Učitelky jsou na to školené, aby si poradili. Tak jestli to ještě platí i teď, pak nemusíš mít strach.