Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka
Využívám rozšíření poradny a kopíruju dotaz z TAM-TAMu:
Prosím Chmjorku, jinou paní učitelku, nebo kdo má obdobnou zkušenost….
Terezka chodí do třídy s předškoláky, je ze třídy skoro nejmladší, 5 let jí bylo v listopadu. Paní učitelka si už několikrát stěžovala, že Terezka nedává pozor, že je v „transu“ – tím pádem stále v něčem poslední. Vím, že jí dělá problém jakákoli změna činnosti, ještě k tomu je dost paličatá, má často od dětství hysterické záchvaty. Ale ve školce, myslím, se dost krotí.
Ve čtvrtek minulý týden hráli ve školce novou hru – s míčkem, předávali si ho v řadě od prvního do posledního, poslední měl přeběhnout dopředu…… Terezka prý byla opět v „transu“, tak jí paní učitelka posadila s tím „že to kazí všem dětem“ a nechala jí sedět ještě i na druhou hru – přetahovanou. Terezku to moc mrzelo a od té doby nechce do školky. Učitelce jsem řekla, že to Terezku mrzí, ona na to odvětila, že bohužel Terezka nedává pozor.
Od té doby má zase své „horší“ období, kdy hysterčí kvůli blbostem (1 km od babičky zjistí, že si zapomněla vzít medvěda a řičí, že chce jet zpátky a řičí čtvrt hodiny).
Nezdá se mi, že by byla hyperaktivní, ale protože už si nevím rady, objednala jsem jí do pedagogicko-psychologické poradny. Ať už je to tím, že je skoro nejmladší z kolektivu, nebo má skutečně poruchu pozornosti, snad by to ve školce měli řešit jinak, ne?
VlaďkaP
Jak jsem slíbila, píšu jak jsme dopadly. V poradně byla moc milá paní psychoanalitička (asi?), popovídala si se mnou, s Terezkou. Z rozhovoru s Terezkou, z toho jak těká od tématu k tématu a z rozhovoru se mnou došla k závěru, že se skutečně jedná o LMD – poruchu pozornosti.
Nejsem překvapená, už loni jsem si zakoupila knihu „Neklidné dítě“ (která je určena také dětem LMD), moc mi s Terezkou pomohla. Půjdeme ještě do poradny příští rok před zápisem na školu a dohodneme se, kam Terezku zapsat. Máme se prý poptat po paní učitelce z první třídy, která to s dětmi LMD umí….. No to tedy opravdu nevím, jak tyto informace budu shánět.
Každopádně jsem ráda, snad alespoň teď manžel změní pohled na její výchovu, protože doteď měl často názor, že potřebuje tvrdou ruku.
Jinak jsem se dozvěděla, že rozumově je na tom Terezka velice dobře :-)) Jen si přeji lepší paní učitelku než má dosud ve školce…
To že všechny děti půjdou pryč v podstatě znamená že bude v září začínat od začátku – kamarádi, možná učitelka, možná i třída. Stalo se mi něco podobného, dostala jsem odklad a všichni kamarádi byli najednou v září pryč, nesla jsem to moc těžce a doteď si vybavuji ty pocity osamělosti. Asi to se mnou moje tehdejší učitelka vůbec neměla snadné. Je to otázka jak to přijme a teď v podstatě nemá moc možností navázat bližší kontakt s někým kdo jí tam zůstane, kdo by jí mohl pomoct to překlenout.
Podle sebe vidíš že se s tím dá normálně žít, i když to jisté potíže přináší. Tady asi chybí trochu víc pochopení a tolerance ze strany učitelky, Terezka má ještě čas, nemusí se už teď vyrovnávat předškolákům, to od ní nemůže nikdo očekávat. Uvidíš příští rok jak to bude probíhat, využijte rad z poradny a zatím bych to neviděla jako katastrofu, zatněte zuby a vydržte
Chmjorko Terezčina kamarádka půjde bohužel do školy. Chápeš to dobře, zůstanou 3 a přijdou k nim mladší děti. Jakou budou mít učitelku, to ještě nevím, spíš si myslím, že budou mít jinou.
Já tedy abych se přiznala, tak také jsem často duchem jinde, nejsem schopná vypnout mozek a místo abych dávala pozor, kam dávám klíče, tak přemýšlím nad prací, nebo nad jinou zajímavější věcí :-)) A tak stále hledám klíče, mobil, Terezky věci do školky…. No jo. Asi jsem to zdědila po otci. Je to „podivín“ – má sice vysoké IQ, ale jak říká moje mamka „k životu nepoužitelný“. Například měl infarkt, ale prášky nebere, protože si nastudoval že…………. a došel k závěru že…… a uvidíme, že má pravdu.
Opravdu díky moc za povzbuzení :-))
A Terezčina kamarádka půjde do školy? Pokud to bylo takhle tak asi nemá smysl to pokoušet znovu, mohlo by to nadělat ještě víc škody. Pokud to dobře chápu tak příští rok zůstanou jen ti tři a k nim přijdou ti co jsou v mladším oddělení? A jak to bude s učitelkou, zůstává jim nynější nebo dostane jinou?
Měla jsem loni chlapečka, který měl taky tak trochu svůj svět, rodiče byli oba vědci a myslím že on to měl v genech, dokázal vymýšlet úžasné hry, měl obrovskou fantasii,nádherně maloval a byl velice chytrý, ale stávalo se mu že místo jídla koukal z okna, místo plnění zadaného úkolu koukal do prázdna, cvičení pro něj bylo utrpení, v běhu svým vrstevníkům nestačil. Když jsem o tom mluvila s maminkou, tak mi po čase prozradila že tatínek dělá to samé dodneška, je roztržitý, zapomíná a má myšlenky jinde. Tím jsem se s tím smířila jakožto s povahovým rysem, vyzvedla jsem jeho přednosti a k činnostem které nebyly jeho krevní skupina jsem byla shovívavá. Maminka se moc děsila školy – v září by mi měl nastoupit jeho mladší bráška, tak se dozvím jak to zvládají.
Je to asi jak u koho, někdo to časem dostane trochu pod kontrolu,u někoho je to trvalý stav. Každé dítě je jiné a u každého jsou lepší a horší stránky, důležité je obě vidět. Jedno chválit, druhé se snažit eliminovat a vy jste na dobré cestě. Vidíš problém, umíš si to připustit a podnikáš kroky které mohou pomoci. Poradna je první, tak držím palce
Díky moc za všechny reakce. Myslím, že apatie je to slovo, které mě napadá při pohledu na Terezku. Byla bych ráda, kdyby byla více „v klidu“, protože se mi zdá někdy dost psychicky labilní. Každopádně další rok už bude s novými spolužáky.
Přeřazena do „mladší“ třídy už byla hned druhý rok, ovšem pak paní učitelka v této třídě byla přetížena (neočekávaně) a Terezka byla přeřazena zpět do této třídy. Teď už by změna neproběhla bez slz (ani tenkrát ne), má tady kamarádku, na které dost visí. Třída je tvořena z předškoláků a 3 mladších dětí.
Terezka zřejmě žije v jiném světě, ale musím říct, že toto pozoruji i v sokole, a je pravda, že něktéré mnohem mladší děti dokážou sledovat paní učitelku, kdežto ona kouká, jak jiná skupinka skáče na trampolíně. Bohužel, nechá se snadno rozptýlit. Také, jak psala Jana, funguje, když na ni zvýším hlas. Z druhé strany je inteligentní, samostatná a výřečná.
Určitě napíšu, jak jsme v poradně dopadly :-))
Vlaďko, z toho co píšeš jsem usoudila že jsou u vás věkově dělené třídy a tak mě jako možné řešení napadá, zda by nebylo možné malou přeřadit k prostředním dětem, možná že by tam byla spokojenější a měla šanci se mezi dětmi prosadit a uspět.
Zdá se mi že vaše paní učitelka má jedno měřítko a vyžaduje po všech dětech předškolácké výkony(pokud má dělené děti,měla by respektovat specifika a možnosti každé věkové kategorie – dávat přiměřené úkoly, rozlišovat nároky a hodnocení), což některým menším může dělat problém, pokud jsou navíc při nezdaru vyřazeny a nedostanou druhou šanci tak se nedivím že pak takhle reaguje. Nemá šanci ani si to pořádně vyzkoušet a je odsouzena k sezení stranou, tím pak můžou vznikat potíže se začleněním do kolektivu, případně i s apatií – nemá důvod dávat pozor, snažit se, když ji nečeká pochvala.
Když to vezmeme podle sebe, koho z nás by těšilo to, kdyby nám byly ukládány úkoly nad naše možnosti a nikdo by neocenil ani to že se o jejich splnění alespoň snažíme. Kolika z nás se vždy vše napoprvé povede? A jistě znáte moc pochvaly, jaký je to povznášející pocit a další motivace. U dětí jsou tyto emoce ještě mnohem intenzivnější.
Poradna rozhodně neuškodí, naopak a napiš jak jste dopadly.
Ve školce neučím, ale mám doma čtyřletou dceru a má podobné chvilky jako popisuje Vlaďka. (př.: Ukliď si papučky a obuj si boty – chvíli nepřítomně kouká a pak si začne obouvat papuče. Oblíkni si punčocháče – začne si svlíkat kalhotky apod.) Myslím, že je to období, které na někoho přijde dřív nebo později, na někoho nemusí vůbec. Mě se osvědčilo mírně na ni zvýšit hlas, abych ji zvedla z jejího světa zase do toho mého „reálného“.
Nemyslím si, že by to byl následek nějaké poruchy pozornosti. Ve škole nám říkali, že nervová soustava se dětem vyvíjí až do šesti let věku (to je taky jeden z důvodů, proč nastupuje tehdy do školy).
Hodně trpělivosti (tady asi hlavně s učitelkou). Jana
Vlaďko, můj názor je ten, že my učitelky (ať už ve škole nebo ve školce) jsme tam holt od toho, abysme to desetkrát opakovaly a někteří to potřebují prostě i po jedenácté….nedá se a musí se vydržet. Je fakt, že některé by člověk už po dvanácté uškrtil:o)))), ale….jsme za to placení….:o)
Myslím, že to, že jí nedovolila ani druhou hru (přetahovanou), už bylo trošku moc (zvlášť, když to Terku teď tak mrzí a nedivím se jí…).
No a s tím jídlem, co jste vzpomněly v Tam-tamu – poněvadž jsem ve školce taky kolikrát zvracela do talíře, protože mě nutili, tak děti nenutím – snažím se je přesvědčit mírně, aby aspoň něco snědly, ale fakt mírně – žádný nátlak.