Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je lakomý
ahojky maminky, tatínkové, mám skoro 3letého synka, který je lakomý,nechce se s dětmi dělit o hračky,navíc jim bere ty jejich a přivlastňuje si je. Nechce se dělit ani se svým 7měsíčním bratříčkem, což mě trápí nejvíc.Když dostanou nějakou věc, (snažíme se vždy obdarovat oba, aby to toho staršího nemrzelo), tak mu stejně vše vezme. Domluvy nepomáhají. Nemáte někdo radu, jak ho jeho lakotě odnaučit? Děkuji
Dadulo, tak to je bezva, aspoň ve školce, žejo…no a že nepůjčuje bráškovi? Třeba se časem zlepší, mladší je malinký, tak to nechápe a možná je mu to jedno, ale aby se v pozdějším věku neprali 🙁
Dadulo:)
U nás to bylo v bledě modrém a to byla malá sama, a vždycky říkala, to je moje, moje a nikomu nic nepůjčila:)
Jak já jsem to neměla ráda a pořád jí dokola vysvětlovala, že to není jen její, že jsem to koupila já, že je to moje, byla jsem z toho otrávená, když dětem, co k nám přišly nepůjčila ani kostku:)
Ted jí bude pět a přešlo jí to, hračky půjčí:)
Má už bratříčka, který ¨jí už bere hračky, je pravda, že co jí je nejbližší, tak mu taky vyrve z ruky a že mu to nepůjčí, protože jí to oslintá a nebo rozbije:)
Tak jí říkám, at mu půjčí něco jiného, co jí nebude vadit a to jde aněco mu vždy vybere, i když to malý nechce, ale cením si toho, že půjčí:)
Neboj, přejde ho:)
začal chodit do školky,takže tam musí,ale bráškovi nepůjčí ani co se za nehet vleze, bohužel.Stále se k němu chová hodně ošklivě, prostě žárlí…
Dadulo, to je zajímavá diskuze…už se tvůj malý naučil půjčovat hračky? Překonal “nepůjčovací“ období? 🙂
To by mě fakt zajímalo
Ja myslim ze zalezi na každem z nas jak umi ,,kritizovat sam sebe“ a podle toho se potom řidit ,kdyz vim tohle mne prinaši uzkost tak se proste ohlidam abych se vyhnul o tom premýšlet.
Ja se to naucil uz v detsvi sam od sebe a ted se mi to fakt hodi ,totiz skoro vsichni dospeli to uz neumi ,a tak si sami privozuji tdeprese apod…
Nejlip si myslim ze je nejlepsi to delat dokud tojde tzn. cim driv tim lip 🙂 .
No samo ze spousta deti byla v maldi lakoma ,a ted nejsou ,byli zli v malem veku a tednejsou :o) .
Když ho vychovaš, aby nekradl, nebil slabsi apod… Tak to bude fajn chlap 😉
v tomhle je těžké radit, je to opravdu to nejtěžší období, je těžké radit to musíte vychytat v těch chvilkách sama co na něj zapůsobí ikdyby jste mu jí třeba měla sebrat i jemu , že když nechce půjčit tak nebude mítg ani on, mluvit o tom, že mu nikdo také hračky nepujčí…. ale určitě je potřeba ho k tomu vést a být nekompromisní v té dané situaci která se naskytne, musíte být pevná v kramflecích a vyhrát v té chvili vy, určitě bych nenechávala jestli jsem to pochopila dobře, že vezme věc mladšěímu bráškovi, naopak sebrala bych mu jí at si vyvádí co chce, ono ho to přejde,určitě to bude zkoušet, ale musí mít hranice a oni to ty lupínci chápou…pevné nervy…
Řekla bych, že právě v tomto věku je to u dětí dost časté. Je dobře, že má mladšího bratříčka. Tak se nejlépe děti odnaučí lakotě. Samozřejmě že je dobře ho to odnaučovat. Na každé dítě je ale třeba jít jinak. Záleží to na jeho povaze a citlivosti. Třeba je dobré, když si jdou hrát s bratříčkem, hračky hned na začátku rozdělit, každému dát něco a ne jen ty jeho. Ten starší si třeba může vybrat s čím si chce hrát, ale pak už nesmí tomu mladšímu brát ty jeho. Pokud nějakou přeci jen chce, tak si jí jen půjčit a dát za to zase tu svou. Prostě je vyměnit.
Vzpomínám si, že mladší syn si chtěl se svým starším bráchou stále hrát, ale brácha o to moc nestál. Tak když ho přeci jen někdy přemluvil, tak byl tak rád, že přistoupil na veškeré podmínky toho staršího. Jednou jsem přišla k nim do pokoje a vidím, že mají proti sobě postavená vojska z takových tich malých umělých vojáků a jiné vojenské techniky. Tak se tak koukám lépe a všimla jsem si jejich armády. Starší syn měl asi tak pětkrát víc vojáků a tanků a všeho(to mě zaujalo na první pohled). Po ještě lepším zkoumání jsem zjistila, že mladší syn nejen že měl jen pár vojáčků, ale ještě to byli zřejmě pacienti z nějaké polní nemocnice. Všichni byli buď bez ruky, nohy, nebo zbraně. Technika byla také jen ta již vyřazená pro nefunkčnost z důvodů chybějících kol, děl apod. Mladšímu synovi to ani nevadilo, ale mně ano. Starší se musel s mladším alespoň trochu víc spravedlivě rozdělit:-)))
Dadulo, náš 2,5 letý syn nemá s půjčováním problém, od malička ho učíme poprosit a poděkovat, při jeho žádostech/prosbách mu vyhovujeme (pokud je to možné :-)) a totéž očekáváme a dostáváme od něj. Dělí se s dětmi o jídlo, o hračky, dnes po plavání si jako vždy od tety vyprosil bonbón a dal ho mně, takže asi neporadím.
Ale možná nás to teprve čeká a lakota přijde i na něj/na nás 🙂