Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Řidičky a řidiči, co si myslíte vy?
Ahojky, jelikož teď dělám autoškolu, nedá mi to se vás tady nezeptat, jaký názor na to máte vy. Autoškola, kterou jsem si vybrala (nebo mi spíš byla doporučena a byla jsem přemluvena do počtu:o)) má celkem 3 vozy. Každé auto má úplně jiné parametry, nebudu psát značky. Už se mi stalo, že pro mě přijeli vždy s jiným vozem. A popravdě vadí mi to a to dost, sotva si člověk zvykne na citlivost spojky a plynu u jednoho vozu, už přijedou s jiným, podle mě je to nepochybně nevýhoda, jelikož se při každé cvičné jízdě učíte něco jiného (jednou otáčení, podruhé parkování, rozjezd do kopce, couvání…apod.) Já se nedokážu soustředit na to, co se mám učit, když si neustále musím zvykat na jiný záběr spojky. Majitelé mi oponují tím, že je to naopak dobře, že budu umět “s každým autem“, že už se jim stalo, že si absolvent jejich autoškoly koupil jiný vůz a jelikož si na něj nezvykl, prodal ho a přestal řídit. To byl podle mě pěkný cvok, zvyknu si vždycky ne? Když vím, že bude moje a nastálo :o) ale myslím si, že učit bych se měla na jednom voze…. Jinak musím říct, že až na některé rozjezdy do kopce, kdy nechápavě pouštím spojku moc brzy, mi to jde dobře :o)))
Také ti to nezávidím,ale myslím si že to není naškodu.Já jsem zvyklá na svoje a manželovo auto a když sednu do jiného tak mi zdechne.
myslím že nemusíš strach a obavy a určitě to zmákneš levou zadní.naše instruktorka fandila jedné holčině z našeho kurzu my ostatní že nám to moc nejde.všichni to udělali na poprvé jen ona ta její favoritka neudělala ani jízdy ani testy. A PAK NÁS VŠECHNY POCHVÁLILA A ŽE PŘED NÁMI SMEKÁ.
Bylo to veselý a nervozní jsem taky byla ale zmákla jsem to v pohodě. Ale když tak zkus jako říct že by jsi chtěla jezdit v jednom autě.zeptat se na to.my jsem měli obě dvě stejné. žiraf
Piškotko, já už sice mám naježděny stovky tisíc kilometrů, ale kdysi jsem jízdy udělala až napočtvrté:-) Právě kvůli rozjíždění do kopce. Pak mi kamarád poradil, že když mám olověný nohy a necítím spojku, mám koukat na otáčkoměr a pouštět když je na dvoutisících. Když sednu do jiného než svého auta, koukám na něj dodnes a zrovna včera jsem jela synovým autem a musím přiznat, že jsem jela jak začátečník:-))
Tak my jsme před dávnými a dávnými časy v autoškole jezdili autem ŠKODA 105. Doma jsme měli “stodvacítku“ a táta mě občas nechal po polní cestě svézt. Jízdy mi prostě nestačily. Když mi učitel v autoškole řekl – dejte tam pětku, koukala jsem na něj jak tele na nový vrata. Strejda nám také půjčil na cvičení Favorita. Táta povídal sice něco o tom, co když to zbořím, ale strejda odpověděl, že jsou to jenom plechy a ať se nám nic nestane.
Přišly zkoušky a tam nám přistavili Favorita. Klepu se ještě teď, když si na to vzpomenu. Naštěstí vše dobře dopadlo a zkoušky jsem udělala.
Takže z mého hlediska by bylo více typů vozů jen přínosem. Aby se žáci začínali učit na těch starších typech a potom přešli k novějším.
Piškotko, taky jsem měla rodinnou autoškolu – dva bratři a manželka, byli všichni moc fajn, ale měli to rozdělené. Každý měl někoho. Mně to vyhovovalo, protože už jsme se přece jen trochu znali a ten můj učitel věděl, kde je mé slabé místo, co koním v jednom kuse a naopak, co dobře vím, jen mi to ujelo. Věděl na co se zaměřit co nejvíc.
Tak ať Tě to baví a ať se cítíš každou jízdou jistěji bez ohledu na auto!
Všechno má své pro a proti, já osobně bych v tom velký problém neviděla a ani nehledala, až budeš chtít řídit to vaše auto, také si na něj nebudeš dělat zkoušky :-))), ale zas na druhou stranu jsi začátečník a chceš-li něco dobře umět, měla by ses naučit ovládat jeden vůz a pak až budeš zvládat běžné úkony, neměla by ti změna dělat takové problémy. Věř, že je to jen otázka zvyku. Sama jsem byla donucená řídit cca 12 různých aut, včetně dooost staré dodávky s řadící pákou pod volantem a zvládla jsem to bez problémů – jen se nebát a jezdit a jezdit…:-))). Hodně štěstí a trpělivosti, jsi holka šikovná :-D, za pár let se budeš takovým obavám jen smát. A i když mám řidičák 10 let a opravdu dost jezdím, taky se mi stane, že udělám nějaký neplánovaný kousek – jen z toho už nejsem tak vyděšená :-))).
Makineo, oni tu autoškolu mají celá rodina. Majitelka je snad největší pedant, přestože si troufám říct, že nedělám žádné fatální chyby (většinou si třeba jen málo najedu ke středu, když chci odbočit vlevo, nebo se mi povedlo rozjet auto na dvojku:o)))))))), což se jí teda vůbec nelíbí, ale když úplně nestálo, co bych tam strkala jedničku, holky;o), pak jezdí její muž ( s ním jsem ještě neměla tu čest a je to škoda, je to prý velký kliďas), no a dva synové, super kluci, klidní, vyrovnaní, nekřičí, prostě paráda!!! Horší je, že každý má ten svůj vůz, no a právě že to Punto, se kterým ráda jezdím, má majitelka:o) Takže ikdyž jsem na konci jízdy pochválena, vyslechnu si při jízdě svoje:o(((( Ale vím, že jsou na tom druhé holky daaaleko hůř, chuděrky… No jo, ať už je to za námi, věřím, že až teprve praxe mě naučí, takhle je člověk doslova znemožněný už předem. Jak říkám, zatím se mi nestala žádná větší chyba, prostě maličkosti…. je škoda, že Češi všeobecně neradi chválí, ocenila bych, když už mě za něco kárá, aby pak třeba naopak řekli: “Ale řazení Vám jde skvěle!“ Ale budu si muset zvyknout:o)))))
Piškotko, no mě by to teda asi docela štvalo. Musím sebekriticky přiznat, že řízení nemám v krvi a ten začátek mi trval opravdu dost dlouho. Než jsem se do toho trochu dostala, zvykla si na ty pedály, sešlápnout plyn a zvednout spojku… Měla jsem pokaždé tu stejnou Felicii a bylo to pro mě dobře.
Asi tak v poslední třetině kurzu už pak učitel jezdil i s jinými auty, třeba se Seatem Toledo. To bylo samozřejmě úplně něco jiného, všechno bbylo takové citlivější, jemnější. V tu chvíli už mi to nevadilo a dovedla jsem to i ocenit. Zpětně jsem za to ráda.
Na zkoušky jsem si mohla říct, kterým autem bych chtěla jet. Všichni prý nakonec chtěli dělat ve Felicii, tak přijeli s ní.
A Ty máš pokaždé i jiného učitele? To by mě štvalo snad ještě víc než pokaždé jiné auto.
Ale zvládneš to určitě tak i tak. Budu držet palce.
Autoškolu mám už nějaký pátek za sebou, vystřídala jsem v ní 2 auta. Když jsem nastoupila do mého prvního zaměstnání, musela jsem občas sednout za volan osobáku a zajet do banky. Osobáček se porouchal a já musela jet dodávkou. Řidičský průkaz skup. B k tomuto auto stačil. Než jít 2 km pěšky přes město do banky, radši jsem riskla větší auto. Dnes už se tomu směju, ale tenkrát jsem měla problém i zastrčit klíček do zapalování. Vše chce klid a cvik. Po půl roce ti bude jedno,v jakém autě sedíš. Tak se drž a nenech se znervoznit, v autoškole se naučíš to nejdůležitější,ale praxe ti dá jistotu a sebedůvěru. Tak hlavu vzhůru a hodně štěstí.R
No, já teda dělala řidičák už hodně dávno, ale popravdě nejvíc jsem se naučila až když si mě vzal pak do parády brácha. Měla jsem to takový prázdninový rychlokurz – za 14 dní i se zkouškama. Nemůžu posoudit,jestli bych hned po autoškole sedla do auta a odřídila si cokoliv, protože auto jsem tehdy neměla, dělala jsem si jen řidičák a po třech letech jsem prosila bráchu, ať mi dá pár lekcí.
Ale když se teď dívám z pohledu řidiče dlouholetého a dosti aktivního, tak myslím, že je opravdu lépe projít si více autíček hned v začátku, myslím, že tím člověk získá trošku větší cit ke vnímání zvuků auta a bude pak pro něj lépe identifikovatelný ten alarmující “jiný“ než normální zvuk auta.
Osobně bych to brala jako lehkou výhodu. A to i v tom, že pak sama budeš vědět, ve které značce se ti lépe řídilo.
Ale jak říkám, jsem dlouholetý řidič, takže je už pro mě těžké si uvědomit, jak bych to brala s tou nervozitou na samém začátku. Ale neboj se, jsi šikulka a zvládneš to levou zadní a ještě se potkáme někde na dálnici;-)
Držím pale *