Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD: Je zkoušení u tabule ponižování?
Taky jste si všimli faktu, že dnes se děti ve školách prakticky nezkouší před tabulí?
Píší písemky, cvičení, diktáty, ale zkoušení chybí?
Jedna známá paní učitelka mi řekla, že se od toho opouští, protože to mnoho rodičů i dětí samotných považuje za ponižování?
Jak je to u vás?
Zkoušení u tabule bývalo super – člověk aspoň mohl prodat to, co opravdu umí (ti šikovnější i to, co vůbec neumí 🙂 ). Škoda, že už to dnešní děti ani neznají. Doba se holt mění. Překvapilo mě třeba i to, že dnešní školáci vstávají, jen když učitel vchází a odchází ze třídy, jinak prý při vyvolání v lavici ne. A hrozně se školáci divili, že za nás se vstávalo pokaždé, když člověk mluvil s učitelem 🙂Za ponižování zkoušení u tabule nepovažuju. Když se chce opravdu ponižovat, není potřeba nikoho vyvolávat k tabuli 🙁
(Citováno od Marinada z 10.5.2016 12:54)Tak mě překvapuje, že ještě vůbec ty děti vstanou. :-)Někteří rodiče by to mohli brát třeba jako povyšování se nad dětmi ze strany učitelů. Stejně tak, když dítě sedí, učitel stojí nad ním a hovoří s ním, to by taky mohlo být chápáno jako projev nadřazenosti.
(Citováno od Peťka z 13.5.2016 15:02)Peťko,
docela žasnu, máte nějakou špatnou zkušenost ze školy?
U nás je to naštěstí super, musím zaťukat – normální děti, normální učitelé a normální rodiče. Např. jeden učitel dává dětem za trest dělat dřepy a kliky (už 2.rok) a všichni ho mají rádi (co vím) – ani tohle nikdo nebere jako ponižování 😉
Původně dělali jen dřepy, ale v pololetí se učitel zamyslel s tím, že spodky už mají namakané dost a vrhnou se na vršek – upřímně mě to pobavilo :o)
(Citováno od Marinada z 16.5.2016 07:12)
TAk to mě také pobavilo 🙂 Jinak my dáváme dřepy a kliky třeba za sprostá slova. Pohybu nemá většina dnešních dětí dost, a jako ponižování bych to nebrala.
(Citováno od zbynula z 16.5.2016 09:08)
Mně to přijde taky fajn a férové + nikomu to rozhodně neuškodí 🙂 Když přišla loni inspekce do hodiny a jeden kluk vykřikl, učitel mu ze zvyku řekl: “Udělej si … ehm, co jsem to chtěl vlastně říct?!“ a děti ho v tu chvíli mohly podrazit, ale neudělaly to = je vidět, že jim tenhle systém trestů taky vyhovuje 😀
Zkoušení u tabule bývalo super – člověk aspoň mohl prodat to, co opravdu umí (ti šikovnější i to, co vůbec neumí 🙂 ). Škoda, že už to dnešní děti ani neznají. Doba se holt mění. Překvapilo mě třeba i to, že dnešní školáci vstávají, jen když učitel vchází a odchází ze třídy, jinak prý při vyvolání v lavici ne. A hrozně se školáci divili, že za nás se vstávalo pokaždé, když člověk mluvil s učitelem 🙂Za ponižování zkoušení u tabule nepovažuju. Když se chce opravdu ponižovat, není potřeba nikoho vyvolávat k tabuli 🙁
(Citováno od Marinada z 10.5.2016 12:54)Tak mě překvapuje, že ještě vůbec ty děti vstanou. :-)Někteří rodiče by to mohli brát třeba jako povyšování se nad dětmi ze strany učitelů. Stejně tak, když dítě sedí, učitel stojí nad ním a hovoří s ním, to by taky mohlo být chápáno jako projev nadřazenosti.
(Citováno od Peťka z 13.5.2016 15:02)Peťko,
docela žasnu, máte nějakou špatnou zkušenost ze školy?
U nás je to naštěstí super, musím zaťukat – normální děti, normální učitelé a normální rodiče. Např. jeden učitel dává dětem za trest dělat dřepy a kliky (už 2.rok) a všichni ho mají rádi (co vím) – ani tohle nikdo nebere jako ponižování 😉
Původně dělali jen dřepy, ale v pololetí se učitel zamyslel s tím, že spodky už mají namakané dost a vrhnou se na vršek – upřímně mě to pobavilo :o)
(Citováno od Marinada z 16.5.2016 07:12)
TAk to mě také pobavilo 🙂 Jinak my dáváme dřepy a kliky třeba za sprostá slova. Pohybu nemá většina dnešních dětí dost, a jako ponižování bych to nebrala.
Zkoušení u tabule bývalo super – člověk aspoň mohl prodat to, co opravdu umí (ti šikovnější i to, co vůbec neumí 🙂 ). Škoda, že už to dnešní děti ani neznají. Doba se holt mění. Překvapilo mě třeba i to, že dnešní školáci vstávají, jen když učitel vchází a odchází ze třídy, jinak prý při vyvolání v lavici ne. A hrozně se školáci divili, že za nás se vstávalo pokaždé, když člověk mluvil s učitelem 🙂Za ponižování zkoušení u tabule nepovažuju. Když se chce opravdu ponižovat, není potřeba nikoho vyvolávat k tabuli 🙁
(Citováno od Marinada z 10.5.2016 12:54)Tak mě překvapuje, že ještě vůbec ty děti vstanou. :-)Někteří rodiče by to mohli brát třeba jako povyšování se nad dětmi ze strany učitelů. Stejně tak, když dítě sedí, učitel stojí nad ním a hovoří s ním, to by taky mohlo být chápáno jako projev nadřazenosti.
(Citováno od Peťka z 13.5.2016 15:02)
Peťko,
docela žasnu, máte nějakou špatnou zkušenost ze školy?
U nás je to naštěstí super, musím zaťukat – normální děti, normální učitelé a normální rodiče. Např. jeden učitel dává dětem za trest dělat dřepy a kliky (už 2.rok) a všichni ho mají rádi (co vím) – ani tohle nikdo nebere jako ponižování 😉
Původně dělali jen dřepy, ale v pololetí se učitel zamyslel s tím, že spodky už mají namakané dost a vrhnou se na vršek – upřímně mě to pobavilo :o)
Zkoušení u tabule bývalo super – člověk aspoň mohl prodat to, co opravdu umí (ti šikovnější i to, co vůbec neumí 🙂 ). Škoda, že už to dnešní děti ani neznají. Doba se holt mění. Překvapilo mě třeba i to, že dnešní školáci vstávají, jen když učitel vchází a odchází ze třídy, jinak prý při vyvolání v lavici ne. A hrozně se školáci divili, že za nás se vstávalo pokaždé, když člověk mluvil s učitelem 🙂Za ponižování zkoušení u tabule nepovažuju. Když se chce opravdu ponižovat, není potřeba nikoho vyvolávat k tabuli 🙁
(Citováno od Marinada z 10.5.2016 12:54)
Tak mě překvapuje, že ještě vůbec ty děti vstanou. :-)Někteří rodiče by to mohli brát třeba jako povyšování se nad dětmi ze strany učitelů. Stejně tak, když dítě sedí, učitel stojí nad ním a hovoří s ním, to by taky mohlo být chápáno jako projev nadřazenosti.
Překvapilo mě toto spojení…
Obecně bych mezi to rovnítko nedávala, ale “kdo chce psa bít, hůl si najde…“
Já vlastně ani nevím, jak to probíhá u dětí ve škole.
Ve třídě mají interaktivní tabuli, takže kolikrát je někdo u ní a doplňuje nějaké cvičení – dle audio pokynů.
Jednou za rok zpracovávají prezentaci na určité téma (loni města ČR, letos evropské státy) – tak ji pak prezentují před třídou.
Vím o třídním kole recitační soutěže…
A to je asi tak všechno.
(Citováno od Jarmuschka z 10.5.2016 13:26)
Taky mě to překvapilo. A dokonce nyní už i věřím, že někde by i normální zkoušení mohlo hravě přejít až v ono ponižování. Bohužel.
Peťko, u nás je to taky tak. Před tabuli jdou, když prezentují knihu, přednáší, chtějí něco ukázat…
Klasické zkoušení před tabulí já osobně na 1. stupni také nepraktikuju, dávám přednost testům nebo otázkám v lavici. Prakticky jediný předmět, který by se dal zkoušet na 1. st. před tabulí, je vlastivěda/přírodověda. A tu tímto způsobem nezkouším.Ale tak pro další námět na diskuzi – v učitelské skupince na FB proběhla debata nad tím, že p.uč. dala prvňáčkům desetiminutovku tím způsobem, že říkala příklady, děti psaly výsledky na mazací tabulky, p.uč. zkontrolovala tak, že děti zvedly tabulky nad hlavu, ona to proletěla, na první pohled viděla, kdo má správně a kdo ne, zapsala známky, děti smazaly tabulky a jelo se dál.
Z mého pohledu pohoda, rychlovka.
Jenže druhý den přilítla nějaká maminka s tím, že děvčátko doma tvrdí, že to mělo bez chyby, ale v žákovské má dvojku – podle p.uč. tam měla dvě chyby. Maminka si stála za svým, že holka tvrdí, že to měla bez chyby a měla mít jedničku. Jenže učitelka to už neměla jak dokázat – tabulky smazané. Tak co teď?
Takže u nás vznikla debata na toto téma – za prvé, komu se tady věří? Dítěti, nebo dospělému? Za druhé – co klasické zkoušení u tabule – jak si učitel teda tu známku obhájí, když s žákem “jen“ mluvil, či ho poslouchal? Jako svědky má jen ostatní děti ve třídě a ty jsou lehce zmanipulovatelné a pokud se jim věří absolutně vše… raděj nedomýšlet.
Bohužel doba je taková, že rodiče běžně napadají práci a rozhodnutí učitele. Takže nenutí je tímto způsobem k těm testům, aby měli nějaké podklady v ruce?
Je to šílené, ale bohužel je to realita.
(Citováno od Pavlinkav z 8.5.2016 22:04)
Pavli, to je ale příšerná realita! Jde mi z toho až husina po zádech.
Takže učitelé dělají vše pro blaho a klid a děti píší jen písemky a testy, aby byl v ruce nějaký důkaz.
Neříkám, že zkoušení u tabule je ideální pro všechny, ale děti se učí prezentovat, komunikovat, obhajovat své názory, diskutovat, logicky myslet. Možná to jde i během hodiny jinak, z lavice, ale celkově si myslím, že zkoušení u tabule má mít své místo.
I když chápu, že rozhodnutí učitele jakou známku za výkon udělit nemusí být vždy snadné.
Mám pocit, že školství je na tom ještě hůř než si vůbec chceme připustit.
Tomášek zatím chodí k tabuli jen když prezentují knihu, kterou přečetli; nebo prezentují nějakou skupinovou práci. Ale myslím, že ti starší jsou před ní i zkoušeni, jako tomu bylo za nás.
Překvapilo mě toto spojení…
Obecně bych mezi to rovnítko nedávala, ale “kdo chce psa bít, hůl si najde…“
Já vlastně ani nevím, jak to probíhá u dětí ve škole.
Ve třídě mají interaktivní tabuli, takže kolikrát je někdo u ní a doplňuje nějaké cvičení – dle audio pokynů.
Jednou za rok zpracovávají prezentaci na určité téma (loni města ČR, letos evropské státy) – tak ji pak prezentují před třídou.
Vím o třídním kole recitační soutěže…
A to je asi tak všechno.
Zkoušení u tabule bývalo super – člověk aspoň mohl prodat to, co opravdu umí (ti šikovnější i to, co vůbec neumí 🙂 ). Škoda, že už to dnešní děti ani neznají. Doba se holt mění. Překvapilo mě třeba i to, že dnešní školáci vstávají, jen když učitel vchází a odchází ze třídy, jinak prý při vyvolání v lavici ne. A hrozně se školáci divili, že za nás se vstávalo pokaždé, když člověk mluvil s učitelem 🙂
Za ponižování zkoušení u tabule nepovažuju. Když se chce opravdu ponižovat, není potřeba nikoho vyvolávat k tabuli 🙁
Peťko, u nás je to taky tak. Před tabuli jdou, když prezentují knihu, přednáší, chtějí něco ukázat…
Klasické zkoušení před tabulí já osobně na 1. stupni také nepraktikuju, dávám přednost testům nebo otázkám v lavici. Prakticky jediný předmět, který by se dal zkoušet na 1. st. před tabulí, je vlastivěda/přírodověda. A tu tímto způsobem nezkouším.
Ale tak pro další námět na diskuzi – v učitelské skupince na FB proběhla debata nad tím, že p.uč. dala prvňáčkům desetiminutovku tím způsobem, že říkala příklady, děti psaly výsledky na mazací tabulky, p.uč. zkontrolovala tak, že děti zvedly tabulky nad hlavu, ona to proletěla, na první pohled viděla, kdo má správně a kdo ne, zapsala známky, děti smazaly tabulky a jelo se dál.
Z mého pohledu pohoda, rychlovka.
Jenže druhý den přilítla nějaká maminka s tím, že děvčátko doma tvrdí, že to mělo bez chyby, ale v žákovské má dvojku – podle p.uč. tam měla dvě chyby. Maminka si stála za svým, že holka tvrdí, že to měla bez chyby a měla mít jedničku. Jenže učitelka to už neměla jak dokázat – tabulky smazané. Tak co teď?
Takže u nás vznikla debata na toto téma – za prvé, komu se tady věří? Dítěti, nebo dospělému? Za druhé – co klasické zkoušení u tabule – jak si učitel teda tu známku obhájí, když s žákem “jen“ mluvil, či ho poslouchal? Jako svědky má jen ostatní děti ve třídě a ty jsou lehce zmanipulovatelné a pokud se jim věří absolutně vše… raděj nedomýšlet.
Bohužel doba je taková, že rodiče běžně napadají práci a rozhodnutí učitele. Takže nenutí je tímto způsobem k těm testům, aby měli nějaké podklady v ruce?
Je to šílené, ale bohužel je to realita.
U nás se děti dostanou před tabuli v případě, kdy prezentují například přečtenou knihu či jiný samostatný úkol. Což mi přijde důležité, protože jak jinak se mají naučit a osvojit si komunikaci před lidmi?
Klasické zkoušení u tabule u nás opravdu chybí.