Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Hlásily byste to na sociálku?
Ahoj holky, jdu se svěřit s pochybností. Včera mi dcera s kamarádkou přišly říct, že jejich novější kamarádka jim vykládala, že se bojí chodit domů, že její táta je zlý, že ji bije páskem a že hodně pije. Žije jen s tátou.
Holky říkaly, že jim i ukazovala modřiny na nohách.
Tak jsem si říkala, že tohle by měl někdo prověřit a šla jsem to dneska nahlásit na sociálku.
Dnes jsem tu holku viděla jen v kraťasech a tílku a žádné modřiny jsem neviděla. Tak jsem začala mít pochybnosti o tom, jestli jsem na tu sociálku měla chodit, jestli jsem to neměla prvně nějak více ověřit.
Holky to s těmi modřinami očividně zveličily, popsaly je, že má velké modřiny.
To, co dívka říkala, slyšely i jiné děti, tedy vím určitě, že to si dcera s kamarádkou nevymyslely.
Bavila jsem se o tom se sousedkou, která to taky slyšela od dětí a ta se divila, že jsem to šla hned říct, navíc slyšela všelijaké zkomolené fámy, že snad u nás byla něco vyšetřovat sociálka a policie a já nevím co všechno… tak asi i proto jsem teď z toho taková otrávená… že sice jsem to myslela dobře, ale teď si připadnu jak d…. nebo bonzák.
Vím, že teď už je to jedno, že na sociálce to už prověřovat budou, když už jsem to tam nahlásila (řekla jsem jak to píšu vám, s tím, že to ta holka řekla mé dceři a kamarádce), ale tak by mě zajímal názor někoho nezaujatého. Šly byste také hned, i kdybyste vlastně neměli žádné přímé informace – jen od dětí (desetiletých)? Nebo myslíte, že jsem tam neměla chodit a dělám z komára velblouda?
Paní na sociálce byla v pohodě, poděkovala mi, řekla, že lepší přijít dřív, než pozdě, zvlášť když ta holka nikoho jinak nemá, tak je možné, že svěřit se kamarádkám je její jediná možnost, navíc je hendicapovaná (řeč), tedy třeba někam si zavolat by nemohla…
Pardon:muj dum,muj hrat..
😉
Hlavni je,aby nikdo deti netyral a nic takoveho se nemuselo resit..
Narovinu….mě překvapilo,že jste na sociálku šla na podkladě povídání desetiletých dětí,které onu holčinu znají pár měsíců,možná se s něma teprve teď začala bavit a potažmo vy sama jste ji osobně viděla párkrát a k tomu bez modřin.přijde mi to jako ,,dobrý“ halló efekt,jsou nový,bydlí bez mámy,ona divně mluví,to musí být pravda :-(já netvrdím,že se má přehlížet týrání u sousedů atd ať manželek,dětí nebo zvířat.Nicméně ať ta rodina řeší cokoliv za problémy,tak že jim po pár měsících nového bydlení vletí sociálka na kontrolu,asi bych nerada navazovala vřelé sousedské vztahy.proč jste nenavázala komunikaci s dítětem?už by to mělo jiný pohled a tímhle řešením jste té holčině nepomohla…ale je to jen můj názor,pohled na věc tak jak je napsána 🙁
(Citováno od zuzina z 30.6.2015 17:22)
100%souhlas..
A nemohu souhlasit i s tim,ze bych se poptala napr.na tu rodinu jejich sousedu!..??Proc?Narovinu,kazdy se ma “starat sam o sebe“,(tim nemyslim prehlizet naor.tyrani),a hlavne muj nazor je,ze pokud to nejsou vylozene sousede drbny,tak stejne nic objektivniho a zaruceneho,o teto rodine vedet nebudou,netusim jak to chodi,ziji mimo Cr,ale je fajn zit dle hesla,zij a nechej zij..a duma muj hrad..ci volne prelozeno:muj zivot neni “tvoje“prace ..(neplest si ale s lhostejnosti o druhe)
Uz je mi proti srsti i popis one holciny,ze “divne mluvi“atd,neni to nikoho vec,jen jeji a jeji rodiny,takto o nekom mluvit,to uz mi ukazuje,jak to asi chodi.
Na druhe strane,asi snad jen chapu vase obavy,ale jinak za mne vse napsala Zuza..ono jestli opravdu ceska socialka pomaha,resi co ma,tak je to v poradku,hm,slychavam opak,vidim v tv..ale ono je to v teto veci trosku presto hrrr..nevim,jak jinak to napsat hezky..
;-)7
Narovinu….mě překvapilo,že jste na sociálku šla na podkladě povídání desetiletých dětí,které onu holčinu znají pár měsíců,možná se s něma teprve teď začala bavit a potažmo vy sama jste ji osobně viděla párkrát a k tomu bez modřin.přijde mi to jako ,,dobrý“ halló efekt,jsou nový,bydlí bez mámy,ona divně mluví,to musí být pravda :-(já netvrdím,že se má přehlížet týrání u sousedů atd ať manželek,dětí nebo zvířat.Nicméně ať ta rodina řeší cokoliv za problémy,tak že jim po pár měsících nového bydlení vletí sociálka na kontrolu,asi bych nerada navazovala vřelé sousedské vztahy.proč jste nenavázala komunikaci s dítětem?už by to mělo jiný pohled a tímhle řešením jste té holčině nepomohla…ale je to jen můj názor,pohled na věc tak jak je napsána 🙁
Díky za názor.
Když já právě nevím, jestli se jedná o omyl nebo ne. To, že holky zveličily modřiny je jedna věc, ale druhá věc je, že to o tom, že má z otce strach, že ji nepřiměřeně bije, to slyšelo více dětí, tedy že by si to všichni vymysleli mi přijde nepravděpodobné. Tedy se nic nemění na tom, proč jsem na tu sociálku šla, z důvodu, že holka se venku dětem svěřuje, že se bojí chodit domů atd.
Čekat dva měsíce, než začne škola by mi teda v případě, že by to byla pravda, přišlo strašně dlouho.
Každopádně se víceméně všichni shodujete, že jsem to měla spíš řešit tak, že jsem měla začít pátrat sama.
Já jsem zas v tomto možná naivní a brala jsem to tak, že když člověku vykradou dům, tak jde na policii a když má podezření na meningitidu, tak neobchází sousedy , ale jde k doktorovi, který zjistí, jestli je to meningitida nebo nějaká banalita… a stejně tak mi to přišlo, že když je podezření na týrání dítěte, tak půjdu tam, kde se zabývají ochranou a právy dětí. Že to neznamená, že to je tím pádem fakt, ale že to prošetří, jestli to je nebo není pravda.
Dnes jsem nad tím ještě přemýšlela a došla jsem k tomu názoru, že rozhodně se dovedu vnitřně (a také před dětmi) lépe srovnat s tím, pokud sociálka půjde otce zkontrolovat zbytečně, příp. i pokud on by mi to pak měl za zlé + místní drbárna, že jsem to neměla asi řešit. ..Než kdybych nad tím mávla rukou a pak se ukázalo, že holka mluvila pravdu a nikdo nic neřešil, protože si nebyl jistý.
Takže díky za názory a snad to celé dobře dopadne. Anonym – zakládající
Jasně teď už to nezměním, jednala jsem tak, jak jsem to v tu chvíli cítila a považovala za správné.(Citováno od Anonym z 29.6.2015 23:37)
Změnit se to dá vždycky. Šla bych na sociálku znovu a vysvětlila jim celou situaci – že se pravděpodobně jedná o omyl a snažila bych se to obvinění stáhnout.
A pokud pochybnosti přetrvávají, brala bych to spíš přes školu. No ale to už asi až v září, teď je na to špatná doba 🙁
Já u soudu jeden den podala a druhý den stáhla návrh na exekuci a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.
Děkuji za reakce. Pomáhá mi si to nějak utřídit v hlavě a také mi pomáhá číst i jiné názory. Jasně teď už to nezměním, jednala jsem tak, jak jsem to v tu chvíli cítila a považovala za správné. I když možná třeba zjistím, že to bylo zbrklé a mohla jsem jednat nějak jinak a lépe. Já si zas toto ráda i zpětně ujasním, může se to stát znovu nebo se mě může jedou třeba dcera ptát, jak to řešit nebo kdy.
No já jsem uvažovala takto.
Pokud tu holku opravdu otec týrá, tak pokud se někomu svěří a ten nad tím mávne rukou, tak je dost dobře možné, že už se nikomu pak nesvěří.
Resp. ona to prý řekla dřív babičce, ale ta prý jen tátovi pohrozila, ale nic se nezměnilo. Pak má ještě nějakou vzdálenou tetu, ale u té se prý bojí, že by šla za tátou a bylo by to pro ni ještě horší.
S dětským lékařem, sousedy… to mě nenapadlo. A vlastně ani teď si dost dobře neumím představit, jak hledám jejího lékaře a jako cizí člověk bez nějaké pravomoci to řeším se sousedy. Ale možná by to šlo.
Problém trochu je v tom, že tady bydlí krátce, ani do školy sem ještě holka nechodila.
Dcera mi o ní občas něco říká tak poslední 2 měsíce.
Ale možná máte pravdu a jsem s tou sociálkou naivní. Já jsem to brala tak, že právě nejenže má pravomoc zjišťovat po lékařích nebo např. v bývalém bydlišti nebo u sousedů, tak zároveň asi i ví, jak na to, aby tomu dítěti ještě více nezavařili. Jak se ptát, aby něco zjistili nebo vyloučili…
A také v neposlední řadě jsem se na to dívala z toho výchovného úhlu pohledu. Nedávno jsme s dcerou řešily modelovou situaci v učebnici o tom, jestli člověk má nějak a jak řešit, když má podezření na týrání psa. A pak přijde s tím, že si kamarádka stěžuje, že ji otec bije páskem a že se ho bojí a já ji mám říct… že to hlásit nikde nebudu.
Samozřejmě mě napadla možnost, že si to holka vymyslela, resp. třeba zveličila, přijde mi, že v tomhle věku je to celkem běžné, že děti chtějí být zajímavé, ale ještě někdy úplně neodhadnou, co už je přes čáru – to jsem řekla koneckonců i na té sociálce, že je to možné, že to nedovedu posoudit, ale že mám strach to brát na lehkou váhu.
Kdyby to třeba byla zdravá holka, tak bych asi zkusila více promluvit s ní, ale tuto dívku jsem téměř neznala a hlavně ona s cizími nebo možná dospělými lidmi nemluví. Když se jí na něco zeptám (něco obyčejného), tak jen kouká nebo se i otočí. Vlastně mluví jen s těmi dětmi venku a to až po nějaké době, co se znají. Prý se asi stydí za to, že tak špatně mluví nebo zkrátka potřebuje nejdřív člověka trochu poznat… nevím.
Jako první mě napadlo, že bych v případě obav nejprve kontaktovala dětského lékaře. Ten umí posoudit modřiny a často i celkovou situaci. Nebo podle stavu dítěte vidí, jestli je třeba něco v nepořádku.
A když někdy slyším, co si děti povídají, tak bych asi taky nešla hned na socku, navíc přiznávám, že k sociálním pracovnicím nechovám zrovna důvěru. Nerada zobecňuju, takže bych neházela všechny do jednoho pytle, ale mám zkrátka nějak zafixováno, že když se do něčeho vloží sociálka, nadělá někdy víc problémů než užitku.
Po bitvě je každý generál. Sama nevím, jak bych se zachovala. Občas říkám i dceři (když je na nás naštvaná), že kdyby to takto někde vylíčila, že by nám ji sebrali na to tata – také ráda přehání…. Ale… pokud ti to v danou chvíli přišlo správné – už bych nepřemýšlela – byl to tvůj přirozený instinkt. A jak říkala paní na sociálce – lépe přijít zbytečně než pozdě.
Těžké radit, asi bych se prvně snažila zjistit jak to funguje v rodině holčičky(zeptat se sousedů) zda je pravda co říká a pak bych případně zašla na sociálku. Já mám pořád nějaké modřiny, ale nikdo mě netýrá. Tady je každá rada drahá. Snad se podezření nepotvrdí.
Ahoj holky, jdu se svěřit s pochybností. Včera mi dcera s kamarádkou přišly říct, že jejich novější kamarádka jim vykládala, že se bojí chodit domů, že její táta je zlý, že ji bije páskem a že hodně pije. Žije jen s tátou.
Holky říkaly, že jim i ukazovala modřiny na nohách.
Tak jsem si říkala, že tohle by měl někdo prověřit a šla jsem to dneska nahlásit na sociálku.
Dnes jsem tu holku viděla jen v kraťasech a tílku a žádné modřiny jsem neviděla. Tak jsem začala mít pochybnosti o tom, jestli jsem na tu sociálku měla chodit, jestli jsem to neměla prvně nějak více ověřit.
Holky to s těmi modřinami očividně zveličily, popsaly je, že má velké modřiny.
To, co dívka říkala, slyšely i jiné děti, tedy vím určitě, že to si dcera s kamarádkou nevymyslely.
Bavila jsem se o tom se sousedkou, která to taky slyšela od dětí a ta se divila, že jsem to šla hned říct, navíc slyšela všelijaké zkomolené fámy, že snad u nás byla něco vyšetřovat sociálka a policie a já nevím co všechno… tak asi i proto jsem teď z toho taková otrávená… že sice jsem to myslela dobře, ale teď si připadnu jak d…. nebo bonzák.
Vím, že teď už je to jedno, že na sociálce to už prověřovat budou, když už jsem to tam nahlásila (řekla jsem jak to píšu vám, s tím, že to ta holka řekla mé dceři a kamarádce), ale tak by mě zajímal názor někoho nezaujatého. Šly byste také hned, i kdybyste vlastně neměli žádné přímé informace – jen od dětí (desetiletých)? Nebo myslíte, že jsem tam neměla chodit a dělám z komára velblouda?
Paní na sociálce byla v pohodě, poděkovala mi, řekla, že lepší přijít dřív, než pozdě, zvlášť když ta holka nikoho jinak nemá, tak je možné, že svěřit se kamarádkám je její jediná možnost, navíc je hendicapovaná (řeč), tedy třeba někam si zavolat by nemohla…