Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Píšete si Prázdninový deník?
Maminky, píšete si s dětmi během prázdnin Prázdninový deník?
Já to totiž posledních pár let dávám dětem na prázdniny jako dobrovolný domácí úkol. Většina dětí je z toho nadšená a v září nosí do školy krásné sešity plné zápisků z prázdnin. Vidím v tom nenásilnou variantu procvičování učiva. Jedna maminka mi dokonce řekla, že si sešit každý rok schovává na památku kvůli vzpomínkám. Ale nedávno mě zarazila kamarádka, která prohlásila, že bych rodiče neměla během prázdnin ničím zatěžovat.
Jaký je váš názor? Setkaly jste se s takovým úkolem na prázdniny u svých dětí? Jak byste k takovému úkolu přistoupily? Jsou tu maminky, které si takový Prázdninový deník zakládají se svými dětmi i samy od sebe?
Dcera teď nastoupila do 2.třídy a před prázdninami dostali úkol, který se mi moc líbil. Bohužel odezva byla minimální.
Paní učitelka jim dala svoji adresu a měli všichni napsat alespoň jeden pohled z místa, kde byli na prázdninách. Kdo nikam nepojede, že má poslat pohled z místa bydliště.
Měl to být pohled s fotku místa, žádná zvířátka, obrázky a tak.
S tím, že po prázdninách budou mít na zdi velikánskou mapu ČR a pohledy přiřadí na místa kde byli – takže taková nenásilná vlastivěda.
Včera jsem ve třídě mapu viděla a připravené pohledy, je jich ve třídě 22, přišlo jen 15 pohledů, z toho 8 od nás.
Mě to přišlo jako super nápad, takže jsme poslali z dovolené, pak ze Sněžky, když jsme jeli na výlet, tak ze zámku nebo z toho města, když byli na výletě nebo dovolené s babičkou, tak taky poslala. A to se jí kolikrát nechtělo, takže těch pohledů by bylo ještě víc.
Ale přijde mi to vážně jako fajn nápad.
(Citováno od Lussy z 2.9.2015 11:08)
Holky takový úkol nemají, ale každoročně aspoň jeden pohled paní učitelce pošlou. Jako jedny z mála…
Dcera teď nastoupila do 2.třídy a před prázdninami dostali úkol, který se mi moc líbil. Bohužel odezva byla minimální.
Paní učitelka jim dala svoji adresu a měli všichni napsat alespoň jeden pohled z místa, kde byli na prázdninách. Kdo nikam nepojede, že má poslat pohled z místa bydliště.
Měl to být pohled s fotku místa, žádná zvířátka, obrázky a tak.
S tím, že po prázdninách budou mít na zdi velikánskou mapu ČR a pohledy přiřadí na místa kde byli – takže taková nenásilná vlastivěda.
Včera jsem ve třídě mapu viděla a připravené pohledy, je jich ve třídě 22, přišlo jen 15 pohledů, z toho 8 od nás.
Mě to přišlo jako super nápad, takže jsme poslali z dovolené, pak ze Sněžky, když jsme jeli na výlet, tak ze zámku nebo z toho města, když byli na výletě nebo dovolené s babičkou, tak taky poslala. A to se jí kolikrát nechtělo, takže těch pohledů by bylo ještě víc.
Ale přijde mi to vážně jako fajn nápad.
(Citováno od zbynula z 22.8.2015 16:41)Díky za vysvětlení. Nojo, internet, jak jednoduchý je špatně se pochopit 🙂
(Citováno od lnori z 22.8.2015 20:45)
Je to tak 🙂
(Citováno od zbynula z 22.8.2015 16:41)
Díky za vysvětlení. Nojo, internet, jak jednoduchý je špatně se pochopit 🙂
To bude možná tím, že jsem taky učitelka 🙂 Někdy si říkám, jestli tím nebudu moje děti trpět, ale prostě mi to nedá, jsem tím povoláním trochu postižená… Holt každé povolání má svá úskalí 🙂 Holý fakt je, že děti dnes velmi málo čtou (o psaní nemluvě), a rodiče se pak (někteří) díví. Čím to je, že mu nejde… Od čtenářské gramotonosti se odvíjí hodně. Nehrotím to, zase razím názor, že nemůžou všichni studovat a někdo musí pracovat rukama (to zas rodiče velmi neradi připouští, že by se jejich dítě mohlo živit rukama). Ale to jsem odbočila od tématu diskuze, učím na druhém stupni ZŠ, moji žáci si asi prázdninové deníčky nepíšou. Ti tak maximálně na Facebook. Ale zase musím uznat, že mi často na Facebook píšou dotazy ohledně čtenářských deníků, to oceňuji 🙂
(Citováno od zbynula z 21.8.2015 14:11)To mi nedá a musím taky hodně odbočit..
Zbynulo, když se zpětně podíváš na své žáky, kteří už jsou dnes dospělí, opravdu všichni, kterým třeba nešlo psaní nebo matematika, se dnes živí rukama? Určitě máš z praxe nějaké zkušenosti, ze kterých děláš závěry, ale neodsuzovala bych ty děti tak sebejistě, když jsou ještě v plenkách. Někomu nemusí být z hůry dáno a rodiče se můžou třeba postavit na hlavu a taková slova učitelky je pak můžou mrzet. A právě někteří “špatní“ žáci mohou pochopit, že jsou důležité i věci, které se ve škole neučí. Umět využít příležitostí, nebát se jít do toho, vytrvat, umět vycházet s lidmi.. a nebabrat se ve vyřčení těch, kteří jim předpovídali zaručenou budoucnost. Neber si to špatně, ale za některé učitele jsem jako čtyřkařka dodnes ráda a některým se tajně vysmívám, když si na ně náhodou vzpomenu 🙂
(Citováno od lnori z 21.8.2015 23:15)
Aha…tak to se omlouvám, asi jsem byla špatně pochopená. Čtu si to po sobě znovu, a nevím o tom, že bych někoho odsuzovala, už vůbec ne sebejistě. Já právě zastávám názor možná podobný jako ty, že čtyřkaři můžou být ve své budoucnosti velmi úspěšní a naopak jedničkáři “k ničemu“. Zkrátka že známky nemusí vypovídat o všem. Nikomu nepředpovídám budoucnost, to, co jsem napsala sem, přece neříkám rodičům svých žáků – něco jako vaše dítě se bude živit rukama, vůbec ne. Naopak s dětmi i rodiči jednám citlivě a ohleduplně. A živit se rukama, to pro mě není nic negativního. Myslím to tak, že přece obecně nějaká část lidí musí pracovat rukama, jak jinak by fungoval stát? Ale většina rodičů to dnes nerada připouští, raději tlačí dítě do studia, i když dítě třeba samo nechce. A bohužel je fakt, že spousta lidí vystuduje obor, z něhož pak nenajde uplatnění. Ale ale najít dnes dobrého elektrikáře nebo instalatéra? Ti mají zakázek, že neví, co dřív.
Sem když člověk něco napíše, je to někdy hodně vytržené z kontextu, jakoby z vlastních myšlenek. Že to pak jinak vyzní, než to člověk myslel. Kolikrát jsem si říkala, že už nebudu psát a pak neodolám :-)V životě si nejsem jistá mnoha věcmi, ale jsem si jistá, že jsem ještě žádnému žákovi ani jeho rodiči slovem neublížila. Mnohdy spíš obhajuji svoje žáky, když máme jednání rodič-žák-učitel, tak je mi “mých“ dětiček líto, když na ně táta řve. Můj manžel měl fůru čtverek už na základní škole, teď neví, kam dřív skočit, momentálně odchází do jiné firmy a ta původní mu nabízí kdeco, aby neodcházel.Je “jen“ vyučený. Já jsem na gymnáziu za čtverku z matematiky byla vždy ráda. Věř tomu, jsem poslední, kdo by odsuzoval “špatné“ žáky. Vím moc dobře, jaké to je, když dítěti není “dáno“. Bohužel je i fůra dětí, kterým dáno je, ale jsou líné, ale to je zas jiná kapitola.
Já jsem moc ukecaná, a občas něco “plácnu“, ale určitě to zle nemyslím.
To bude možná tím, že jsem taky učitelka 🙂 Někdy si říkám, jestli tím nebudu moje děti trpět, ale prostě mi to nedá, jsem tím povoláním trochu postižená… Holt každé povolání má svá úskalí 🙂 Holý fakt je, že děti dnes velmi málo čtou (o psaní nemluvě), a rodiče se pak (někteří) díví. Čím to je, že mu nejde… Od čtenářské gramotonosti se odvíjí hodně. Nehrotím to, zase razím názor, že nemůžou všichni studovat a někdo musí pracovat rukama (to zas rodiče velmi neradi připouští, že by se jejich dítě mohlo živit rukama). Ale to jsem odbočila od tématu diskuze, učím na druhém stupni ZŠ, moji žáci si asi prázdninové deníčky nepíšou. Ti tak maximálně na Facebook. Ale zase musím uznat, že mi často na Facebook píšou dotazy ohledně čtenářských deníků, to oceňuji 🙂
(Citováno od zbynula z 21.8.2015 14:11)
To mi nedá a musím taky hodně odbočit..
Zbynulo, když se zpětně podíváš na své žáky, kteří už jsou dnes dospělí, opravdu všichni, kterým třeba nešlo psaní nebo matematika, se dnes živí rukama? Určitě máš z praxe nějaké zkušenosti, ze kterých děláš závěry, ale neodsuzovala bych ty děti tak sebejistě, když jsou ještě v plenkách. Někomu nemusí být z hůry dáno a rodiče se můžou třeba postavit na hlavu a taková slova učitelky je pak můžou mrzet. A právě někteří “špatní“ žáci mohou pochopit, že jsou důležité i věci, které se ve škole neučí. Umět využít příležitostí, nebát se jít do toho, vytrvat, umět vycházet s lidmi.. a nebabrat se ve vyřčení těch, kteří jim předpovídali zaručenou budoucnost. Neber si to špatně, ale za některé učitele jsem jako čtyřkařka dodnes ráda a některým se tajně vysmívám, když si na ně náhodou vzpomenu 🙂
Náš syn teď půjde do druhé třídy. Před prázdninami dostali “čtenářskou kartu“, vlastně obrázek, kde za každý den, kdy chvilku četli, vybarví políčko. To se mi líbí moc. Měli to už na jaro a syna to ke čtení velmi motivovalo.
Úkol na psaní nedostali, měla jsem ale obavu, aby přes prázdniny úplně psát nezapomněl 🙂 Tak jsem mu zavedla “prázdninový deníček“. Aniž bych viděla tuto diskuzi, já jsem na deníky a deníčky už od svého dětství 🙂
Samozřejmě to nepřeháníme, většinou napsal pár slov. šlo mi spíš o to, aby v září nemusel přemýšlet, jak se píše které písmenko, ale deníček mu samozřejmě na památku schovám.
(Citováno od zbynula z 20.8.2015 22:06)
Ta “čtenářská karta je perfektní! Díky za nápad, zavedu to taky. A to, že píšete prázdninový deníček sami od sebe, je prostě úžasné. Když vidím rodiče, kteří se takto svým dětem věnují, udělá mi to vždycky radost, protože během své mnohaleté praxe ve škole jsem poznala i ty “druhé“ rodiče…
(Citováno od Jana Chamradova z 21.8.2015 08:44)
To bude možná tím, že jsem taky učitelka 🙂 Někdy si říkám, jestli tím nebudu moje děti trpět, ale prostě mi to nedá, jsem tím povoláním trochu postižená… Holt každé povolání má svá úskalí 🙂 Holý fakt je, že děti dnes velmi málo čtou (o psaní nemluvě), a rodiče se pak (někteří) díví. Čím to je, že mu nejde… Od čtenářské gramotonosti se odvíjí hodně. Nehrotím to, zase razím názor, že nemůžou všichni studovat a někdo musí pracovat rukama (to zas rodiče velmi neradi připouští, že by se jejich dítě mohlo živit rukama). Ale to jsem odbočila od tématu diskuze, učím na druhém stupni ZŠ, moji žáci si asi prázdninové deníčky nepíšou. Ti tak maximálně na Facebook. Ale zase musím uznat, že mi často na Facebook píšou dotazy ohledně čtenářských deníků, to oceňuji 🙂
Tak mě napadá – nechcete se těmi prázdninovými deníky pochlubit? (nějaké foto sem do diskuze… 😉 )
Náš syn teď půjde do druhé třídy. Před prázdninami dostali “čtenářskou kartu“, vlastně obrázek, kde za každý den, kdy chvilku četli, vybarví políčko. To se mi líbí moc. Měli to už na jaro a syna to ke čtení velmi motivovalo.
Úkol na psaní nedostali, měla jsem ale obavu, aby přes prázdniny úplně psát nezapomněl 🙂 Tak jsem mu zavedla “prázdninový deníček“. Aniž bych viděla tuto diskuzi, já jsem na deníky a deníčky už od svého dětství 🙂
Samozřejmě to nepřeháníme, většinou napsal pár slov. šlo mi spíš o to, aby v září nemusel přemýšlet, jak se píše které písmenko, ale deníček mu samozřejmě na památku schovám.
(Citováno od zbynula z 20.8.2015 22:06)
Ta “čtenářská karta je perfektní! Díky za nápad, zavedu to taky. A to, že píšete prázdninový deníček sami od sebe, je prostě úžasné. Když vidím rodiče, kteří se takto svým dětem věnují, udělá mi to vždycky radost, protože během své mnohaleté praxe ve škole jsem poznala i ty “druhé“ rodiče…
U nás mají prvňáci psaní prázdninového deníku za domácí úkol do září. Učitelce šlo také hlavně o to, aby děti nezapomněly psát a o to, aby si děti v září lépe vzpomněly, o co se chtějí se spolužáky podělit. Jak bude deník obsáhlý a jak často si ho budou děti psát nechala paní učitelka na rodičích. My jsme to vzali svědomitě a píšeme každý den. Přesněji řečeno já píšu každý den nanečisto (ptám se, co by chtěla napsat a potom to společně zestručníme) a dcera jednou za čas přepíše pár dní, dokreslí obrázky, dolepí fotky, jízdenky, parkovací lístky, vstupenky, obaly, pohledy… Září se blíží a tak se nám to naše “jednou za čas přepíše“ začíná zhušťovat. Teď právě nám chybí přepsat třicet dní a čtrnáct máme ještě před sebou, držte palce, ať to stihneme.
Určitě to schovám na památku. Prvňačka má v tuhle chvíli lepší deník jak naše mimino a asi to tak už zůstane.