Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD: Školní výlety, aneb o prekérní situace není nouze
Červen je ve znamení školních výletů.
Poznala jsem to nejen jako maminka, ale i jako návštěvnice zámku, kde mi skupina školáků zajistila nevšední zážitek. Prozradím později, možná to vydá i na článek. 🙂
Máte nějakou zajímavou historku ze školního výletu? Sem s ní!
Nemáte? Nevadí, napište mi
kam jezdí vaše děti na školní výlety?
Jezdí u vás na jeden den, nebo i více dní? Jsou z výletu nadšené, nebo spíše otrávené? A kdo u vás výlet vybere, paní učitelka, nebo děti?
Výlety jsou náš rodinný koníček, tak se vždycky těším, kam pojede Anet se školou a jaký nový tip budeme mít. Zatím jsem ale na nic neobjeveného nenarazila.Jezdí se přes cestovku, takže je to zbytečně předražené, ale zase jsem viděla, že autobusy jsou opravdu kvalitní a nevypadají, jako že se za první zatáčkou rozsypou.
Výlety se školou dcera nesnáší, vadí jí ten hluk. S překvapením jsem zjistila, že na třídní výlet se netěšil nikdo ze třídy, až mi bylo paní učitelky líto. Ale nějak zatím žádný výlet nebyl tak super, aby se děti měly na co těšit.
Včera byl tedy ten den D – naše šestky jely do Českého ráje. Kupodivu nezmokli až tolik, jak to původně vypadalo. Jenže organizace byla stejná jako loni – v autobuse se nesmělo jíst ani pít, po výstupu z BUSu nasadil průvodce tempo a tím bez pauzy “jeli“ cca 4 hodiny, nebyl prostor dojít si na záchod ani se najíst, natož si něco malého koupit. Před odjezdem všichni letí na WC a pak nastoupí do BUSu, kde opět nesmí jíst a pít. Nedivím se, že se to dětem nelíbí. My si rodinné výlety užíváme, děláme pauzy a když je někde něco zajímavého, klidně se tam na hodinu zastavíme. Ale nechci kritizovat školu, tohle je v rukou těch cestovek…
(Citováno od Marinada z 24.6.2015 07:14)
Marinado, tak to je šílené! To opravdu učitelka musí obejdnávat výlet v ČR přes cestovku? Zajímalo by mě, na kolik vás to vyšlo? Jestli dráž, než kdyby učitelka jela s dětma vlakem? A ten zákaz jídla v busu je opravdu super. 🙁
Jsem překvapená, kolik škol řeší výlety přes cestovky.
Sama jsem vždycky nesnášela “kulturní běh“, když se obíhala jedna památka za druhou, aby se toho stihlo co nejvíc, ale nakonec z toho zůstal akorát chaos v hlavě.
Doufám, že to u nás zůstane na učitelích.
Hlavně kvůli tomu, co psala třeba Pavlinka, učitel zná svou třídu a má možnost odhadnout, co bude nejlepší (nebo aspoň smysluplné).
Letos syn na výlet nejel, ale jinak byl vždycky spokojený s tím, co paní učitelka vybrala.
(Citováno od Danniella z 24.6.2015 08:22)
Danniello, to máš pravdu. Památky celkově myslím pro menší děti moc nejsou. Výklad je nezajímá.
Ono je to i tak asi složité, vybrat výlet, který by se líbil všem dětem. U nás chtěla půlka třída tam a druhá jinam.
Tak moje mladší ratolest jede zítra vlakem na Lipno – Stezka v korunách stromů + další aktivity a už se nemůže dočkat. A tatínek také ne, protože jí a 3 další spolužačky veze v 5,15 na nádraží v Plzni. Je z toho náramně odvázanej – v Plzni se nesmí jezdit k budově nádraží, ale musí je vysadit na silnici a oni potom přes parkoviště dojít na místo srazu. Takže další starost, aby se holky po ránu nezalíbily nějakému bezdomáči a podobným. Připravila si jídlo, pití a teď se nabíji foťák, aby ten poslední školní výlet byl náležitě zdokumentovaný – jsou v devítce.
Naše děti byly teda vždycky s výlety spokojené. Učitelky se většinou i dost snažily, aby nás to moc nestálo a přesto si to děti užily.Sama jsem jezdila jako lyžařský instruktor s dětmi na Šumavu a jednou se nám stalo, že jsme přivezli k naší domovské škole “cizí“ dítě. Byli jsme poslední autobus na parkovišti v Železné Rudě, přečetla jsem všechna jména dětí, všichni se přihlásily. Povídám – dobře, jsme všichni, tak jedem a najednou se ze zadní “pětky“ ozvalo a mě jsi nečetla. Krve by se ve mě nedořezal – dítě jsem vůbec nepoznávala. Nakonec jsme se s kamarády a řidičem autobusu různými otázkami dostali ke zjištění, že je kluk z Plzně a do našeho autobusu nastoupil a lehl si okamžitě na zadní “pětku“ a usnul. Vůbec si nevšiml, že za volantem sedí jiný řidič. A paradoxní je, že v tom správném autobusu byla jeho sestra (10 let) a svého bráchu (8let) vůbec nesháněla a prostě odjeli bez něj. Jsme asi 10 km jižně od Plzně a kluk si naštěstí pamatoval telefonní číslo domů na pevnou linku ( mobily ještě tenkrát nebyly). Maminka byla doma a tatínek šel pro děti k autobusu. Takže si během hodiny pro kluka přijeli. Ale nakonec jsem dostala vynadáno já. Přitom mohl drahý tatínek být rád, že nemusel pro kluka až do Železné Rudy. A nepochopila jsem vedoucí toho autobusu, že si dovolila odjet bez dítěte, když ho ráno naložili v Plzni.
Ale jinak z různých výletů s dětmi mám dost hezkých zážitků a ráda na to vzpomínám.(Citováno od frančice z 24.6.2015 20:44)
Frančice, v 5.15 ráno? Téda! To máte akční paní učitelku. Jak to dopadlo? Vstali jste?
Jinak zážitek z busu perfektní. Dnes když jsou mobily je to všechno jednoduší.
S mojí divokou třídou vždy jen do lesů :D. Jen jednou jsme vyjeli autobusem a když téměř k řidiči přiletěl párek a za ním kobliha, bylo rozhodnuto – jen hluboké lesy.
Živější děti raději beru na pěší výlety. V okolí vyberu zajímavý cíl, kde většinou nikdo ze třídy nikdy nebyl, objednáme si cestou oběd v restauraci a hlavně jsme spolu mimo školu. Je čas povídat, vidět děti jinýma očima.
Loni se mi stalo, že děti po asi 8 km pěšmo stávkovaly :D. Lehly si do trávy a mlčely. Na moji otázku – Co se děje? odpověděly – Tiše stávkujeme, dál nejdeme. Popřála jsem jim klidného ležení a s úsměvem jim sdělila, že já tedy dojdu ty 3 km a dál pokračuji autobusem. To byl pak frmol :D.
Na stejném výletu se mi žactvo rozprchlo po zřícenině hradu Lipnice. Hlahol zněl ze všech koutů a najednou ticho. S kolegyní jsme byly na vyhlídce, rozhlížíme se a nikde nikdo, jen ticho. S hrůzou, že nám je kastelán vypustil ven, jsme letěly po schodech dolů. A moji miláčkové byli ve sklepení. Hráli si na schovku :D.A to jim bylo 14 :D.
Letos se s nimi loučím a ty jejich blbinky mi budou chybět.
(Citováno od Pepe Pepe z 24.6.2015 15:58)
PePe PePe, děkuji za komentář. Koukám, že tady máme více živějších tříd, jak psala i Pavlinkav, také se svoji třídou jezdí nejraději do přírody.
A co restaurace, tam je to v pohodě? Žádný karambol?
Tak moje mladší ratolest jede zítra vlakem na Lipno – Stezka v korunách stromů + další aktivity a už se nemůže dočkat. A tatínek také ne, protože jí a 3 další spolužačky veze v 5,15 na nádraží v Plzni. Je z toho náramně odvázanej – v Plzni se nesmí jezdit k budově nádraží, ale musí je vysadit na silnici a oni potom přes parkoviště dojít na místo srazu. Takže další starost, aby se holky po ránu nezalíbily nějakému bezdomáči a podobným. Připravila si jídlo, pití a teď se nabíji foťák, aby ten poslední školní výlet byl náležitě zdokumentovaný – jsou v devítce.
Naše děti byly teda vždycky s výlety spokojené. Učitelky se většinou i dost snažily, aby nás to moc nestálo a přesto si to děti užily.
Sama jsem jezdila jako lyžařský instruktor s dětmi na Šumavu a jednou se nám stalo, že jsme přivezli k naší domovské škole “cizí“ dítě. Byli jsme poslední autobus na parkovišti v Železné Rudě, přečetla jsem všechna jména dětí, všichni se přihlásily. Povídám – dobře, jsme všichni, tak jedem a najednou se ze zadní “pětky“ ozvalo a mě jsi nečetla. Krve by se ve mě nedořezal – dítě jsem vůbec nepoznávala. Nakonec jsme se s kamarády a řidičem autobusu různými otázkami dostali ke zjištění, že je kluk z Plzně a do našeho autobusu nastoupil a lehl si okamžitě na zadní “pětku“ a usnul. Vůbec si nevšiml, že za volantem sedí jiný řidič. A paradoxní je, že v tom správném autobusu byla jeho sestra (10 let) a svého bráchu (8let) vůbec nesháněla a prostě odjeli bez něj. Jsme asi 10 km jižně od Plzně a kluk si naštěstí pamatoval telefonní číslo domů na pevnou linku ( mobily ještě tenkrát nebyly). Maminka byla doma a tatínek šel pro děti k autobusu. Takže si během hodiny pro kluka přijeli. Ale nakonec jsem dostala vynadáno já. Přitom mohl drahý tatínek být rád, že nemusel pro kluka až do Železné Rudy. A nepochopila jsem vedoucí toho autobusu, že si dovolila odjet bez dítěte, když ho ráno naložili v Plzni.
Ale jinak z různých výletů s dětmi mám dost hezkých zážitků a ráda na to vzpomínám.
S mojí divokou třídou vždy jen do lesů :D. Jen jednou jsme vyjeli autobusem a když téměř k řidiči přiletěl párek a za ním kobliha, bylo rozhodnuto – jen hluboké lesy.
Živější děti raději beru na pěší výlety. V okolí vyberu zajímavý cíl, kde většinou nikdo ze třídy nikdy nebyl, objednáme si cestou oběd v restauraci a hlavně jsme spolu mimo školu. Je čas povídat, vidět děti jinýma očima.
Loni se mi stalo, že děti po asi 8 km pěšmo stávkovaly :D. Lehly si do trávy a mlčely. Na moji otázku – Co se děje? odpověděly – Tiše stávkujeme, dál nejdeme. Popřála jsem jim klidného ležení a s úsměvem jim sdělila, že já tedy dojdu ty 3 km a dál pokračuji autobusem. To byl pak frmol :D.
Na stejném výletu se mi žactvo rozprchlo po zřícenině hradu Lipnice. Hlahol zněl ze všech koutů a najednou ticho. S kolegyní jsme byly na vyhlídce, rozhlížíme se a nikde nikdo, jen ticho. S hrůzou, že nám je kastelán vypustil ven, jsme letěly po schodech dolů. A moji miláčkové byli ve sklepení. Hráli si na schovku :D.A to jim bylo 14 :D.
Letos se s nimi loučím a ty jejich blbinky mi budou chybět.
Jsem překvapená, kolik škol řeší výlety přes cestovky.
Sama jsem vždycky nesnášela “kulturní běh“, když se obíhala jedna památka za druhou, aby se toho stihlo co nejvíc, ale nakonec z toho zůstal akorát chaos v hlavě.
Doufám, že to u nás zůstane na učitelích.
Hlavně kvůli tomu, co psala třeba Pavlinka, učitel zná svou třídu a má možnost odhadnout, co bude nejlepší (nebo aspoň smysluplné).
Letos syn na výlet nejel, ale jinak byl vždycky spokojený s tím, co paní učitelka vybrala.
Výlety jsou náš rodinný koníček, tak se vždycky těším, kam pojede Anet se školou a jaký nový tip budeme mít. Zatím jsem ale na nic neobjeveného nenarazila.
Jezdí se přes cestovku, takže je to zbytečně předražené, ale zase jsem viděla, že autobusy jsou opravdu kvalitní a nevypadají, jako že se za první zatáčkou rozsypou.
Výlety se školou dcera nesnáší, vadí jí ten hluk. S překvapením jsem zjistila, že na třídní výlet se netěšil nikdo ze třídy, až mi bylo paní učitelky líto. Ale nějak zatím žádný výlet nebyl tak super, aby se děti měly na co těšit.
Včera byl tedy ten den D – naše šestky jely do Českého ráje. Kupodivu nezmokli až tolik, jak to původně vypadalo. Jenže organizace byla stejná jako loni – v autobuse se nesmělo jíst ani pít, po výstupu z BUSu nasadil průvodce tempo a tím bez pauzy “jeli“ cca 4 hodiny, nebyl prostor dojít si na záchod ani se najíst, natož si něco malého koupit. Před odjezdem všichni letí na WC a pak nastoupí do BUSu, kde opět nesmí jíst a pít. Nedivím se, že se to dětem nelíbí. My si rodinné výlety užíváme, děláme pauzy a když je někde něco zajímavého, klidně se tam na hodinu zastavíme. Ale nechci kritizovat školu, tohle je v rukou těch cestovek…
Trochu drahý výletZačátkem června odjela “devítka“, kterou navštěvuje Michálek, na třídenní výlet.
Děti bydlely v chatičkách na břehu rybníka. Program byl hodně nabitý. Prohlédly si mimo jiné Písek a Český Krumlov. Navštívily Grafitový důl, dozvěděly se, v jakých podmínkách horníci pracovali a jaké stroje při práci využívali Také, jakým způsobem těžba probíhala, jak se grafit zpracovával a co se z něho vyrábělo.
Největším zážitkem pak byla návštěva JE Temelín. Děti navštívily místní informační středisko, kde shlédly 3D film o fungování jaderné elektrárny, o radioaktivitě a energetice a rozsáhlou expozici představující samotný provoz jaderné elektrárny. Následovala odborná prohlídka jaderné elektrárny s návštěvou strojovny a dalších přístupných provozů.
Po návratu s výletů děcka sportovala v kempu. Poslední večer byl táborák a pečení špakáčků..
Michálek měl křivé zuby a něco přes rok nosil rovnátka – zámečky. Cca měsíc před výletem místo zámečků dostal snímatelná neviditelná rovnátka, která si při jídle sundaval. Stejně tak i při konzumaci opečeného špakáčku. Rovnátka odložil na ubrousek a s chutí se zakousl do pochoutky. Když dojedl, popadl ubrousek, otřel si pusu a vše hodil do ohně. I s rovnátky. Pořízení nových vyšlo na rovných 5 000,- Kč.(Citováno od uznevimco z 23.6.2015 12:56)
To se vážně prodražilo,ale když byli tak neviditelné,tak se na ně lehce zapomene.(Citováno od Králíček4 z 23.6.2015 14:10)Ty rovnátka jsou úplně průhledná (jako sklo) a velice lehké, i když pevná, aby se zuby zase nerozjely.
(Citováno od uznevimco z 23.6.2015 14:27)
no tak taková se lehce přehlédnou
Trochu drahý výletZačátkem června odjela “devítka“, kterou navštěvuje Michálek, na třídenní výlet.
Děti bydlely v chatičkách na břehu rybníka. Program byl hodně nabitý. Prohlédly si mimo jiné Písek a Český Krumlov. Navštívily Grafitový důl, dozvěděly se, v jakých podmínkách horníci pracovali a jaké stroje při práci využívali Také, jakým způsobem těžba probíhala, jak se grafit zpracovával a co se z něho vyrábělo.
Největším zážitkem pak byla návštěva JE Temelín. Děti navštívily místní informační středisko, kde shlédly 3D film o fungování jaderné elektrárny, o radioaktivitě a energetice a rozsáhlou expozici představující samotný provoz jaderné elektrárny. Následovala odborná prohlídka jaderné elektrárny s návštěvou strojovny a dalších přístupných provozů.
Po návratu s výletů děcka sportovala v kempu. Poslední večer byl táborák a pečení špakáčků..
Michálek měl křivé zuby a něco přes rok nosil rovnátka – zámečky. Cca měsíc před výletem místo zámečků dostal snímatelná neviditelná rovnátka, která si při jídle sundaval. Stejně tak i při konzumaci opečeného špakáčku. Rovnátka odložil na ubrousek a s chutí se zakousl do pochoutky. Když dojedl, popadl ubrousek, otřel si pusu a vše hodil do ohně. I s rovnátky. Pořízení nových vyšlo na rovných 5 000,- Kč.(Citováno od uznevimco z 23.6.2015 12:56)
To se vážně prodražilo,ale když byli tak neviditelné,tak se na ně lehce zapomene.(Citováno od Králíček4 z 23.6.2015 14:10)
Ty rovnátka jsou úplně průhledná (jako sklo) a velice lehké, i když pevná, aby se zuby zase nerozjely.