Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD:Jak moc řešíte známky na vysvědčení?
Konec roku se rychle blíží ke konci, jenomže než začnou prázdniny, tak si děti domů přinesou ještě vysvědčení. Pro mně to byla vždycky naprostá hrůza. Dodnes si pamatuji ten strach, kdy jsem čekala až příjde z práce otec a řekne tu větu: Kde máš vysvědčení?
Mamka se celkem dala, ale z otce jsem teda měla hrůzu. Zvláště, když si na stůl položit vojenský pásek. O tom co následovalo raději ani psát nebudu, ale pokud byla nějaká trojka, na zadek jsem si pak nesedla.
Naštěstí je jiná doba, nebo alespoň v to doufám. Jak jsou pro vás důležité známky od dětí? A pokud se vám vysvědčení nelíbí, jak to řešíte?
Co se mi nelíbí je fakt, že jsou dětem za dobré vysvědčení slibovány drahé dárky, nebo naopak za špatné vysvědčení šílené tresty. 🙁
Já dětem pořád říkám, že se učí hlavně pro sebe. Je pravda, že 4ky by se mi nelíbily a asi bych jim něco řekla, ale pokud se o prospěch zajímám během celého školního roku, tak mě přece vysvědčení nemůže až tak překvapit. Takže si myslím, že známky se mají řešit během roku, ne až na vysvědčení.
Co si myslíte vy?
Nemá cenu cokoliv psát, Meggi41, Jarmuschka, danasi a další to napsaly za mně. Plně s jejich názory souhlasím.
Nuninko,to co pises,je pro mne neprectavitelny a hrozny!! 🙁
A muj nazor,kdyz nekdo takto “resi“spatne(jsi)znamky? Co vlastne je a neni spatna(ci dobra) znamka??
Muj nazor na rodice,kteri takto nejak resi znamky svych dedi,je nepublikovatelny..
Preci jen:co timto davaji diteti,jakym hodnotam ho uci..?ze dulezite jsou znamky? Nekdo si tento model prinasi ze sveho dectvi..ale ani to ho neomlouva,nastesti spis jsem svedkem toho,ze delaji ve sve rodine pravy opak 😉
🙁
Mozna,urcite,jsem ovlivnena i tim,ze od pon.do pat.jsem s handic.detma..uznavam jine hodnoty,nez jsou znamky..Ikdyzse mi to asi mluvi,kdyz tady znamky neexistuji 😀 ale o tom to neni ****
A uprimne je mi spise lito rodicu,co takto smysleji(a jejich deti pochopitelne take)..
A takove zamysleni,at se ohlednu tam,ci tam,ktere dite je,bylo stastnejsi,uspesnejsi,ve svem zivote,kdyz melo pekne znamky ??
Ruku na srdce 😀
M.
U nás doma se vysvědčení nějak neřešilo – ale on ani nebyl moc důvod. Já i sourozenci jsme to vždy nějak ukouleli na vyznamenání (i když si pamatuji, jak to zejména v prváku na gymplu bylo kolikrát o chlup…).
A já jako rodič mám štěstí, že mám starší sourozence.
A tak si pamatuji rozčarování sestry, když najednou její dítě mělo problémy se školou, s výsledky. A jak se oba trápili (nakonec se potvrdila “dys“ – a přednosti v jiném směru – a zase se to bralo jinak).
Já mám štěstí, že holkám škola docela jde.
Any je cílevědomá a jde si za výsledky (dneska ji čekalo zkoušení z AJ – měla ji nerozhodně). Lu by mohla mít stejně vynikající známky, jako ségra, ale ji to prostě “netankuje“… (celá maminka… tatínek se nevyjádřil).
Navíc chodím fakt pravidelně na konzultace (a pančelka říká, že nejvíc chodí ti, kteří to potřebují nejméně – potkáváme se tam furt jedni a ti samí), žákovskou pročítám (to se ještě u nich i vyžaduje), takže žádná velká překvapení se nekonají.
A tak jak jsme my za vysvědčení dostali tu knížku, tu menší finanční odměnu (přilepšení na prázdniny), šli do cukrárny nebo na nějaký výjimečný film, tak to podobně řeším i s holkama.
Letos je čeká první vodácká výprava s tatínkem – ale to při jakémkoliv výsledku.
😉
Řešit vysvědčení je blbost. To jsou rodiče, kteří ani neví, co celý rok děti dělají. Známky kontroluji průběžně, ať už v žákovské, nebo na internetu. Komunikuji s paní učitelkou i mimo třídní schůzky. Příští rok již půjde do třetí a to už bude více učitelů ne jen jeden. To pak komunikace bude horší. Navíc se škola uzavře a do budovy se dostanou pouze děti na čip. Odpoledne po vyučování již a ni nebudu moci čekat před třídou a prohodit dle potřeby pár slov s učitelkou.
Budu tedy bedlivěji sledovat, co se píše na netu.
Každý rodič zná své dítě a ví na co jeho ratolest má.
Jak píše Zbynula, již předpokládá problém s dcerkou, ale třeba ji mile dcerka překvapí. A pokud dotyčný otec měl 4, dá se předpokládat, že třeba kluk bude po něm. Má to pak cenu mlátit??? Spíš je lepší sednout si a učit se spolu. Otec si třeba připomene, co zapomněl, nebo se nenaučil a klukovy to třeba pomůže a povzbudí. Pokud se dítě učí a prostě mu to nejde, nemá cenu ho mlátit. Něco jiného ale je, když učení dítěti nedělá problém a má najednou má čtyřky. Tehdy je třeba řešit proč!!! ŘEŠIT je důležité, hledat PŘÍČINU.
Dárky za vysvědčení jsem jako dítě nikdy nedostala. A ani já dětem nedávám. Spíše si třeba uvaříme něco na přání. Když je více dětí školou povinných pak to vypadá, jak v restauraci, neb třeba vařím dvě hlavní jídla. Dáme třeba zákusek a nebo velký zmrzlinový pohár. Nebo si zajdeme do kina, nebo naplánujeme výlet.
jak píše Nuninka,známky jsem řešila celoročně,vysvědčení jsem okomentovala,ale nevyhrožovala jsem nikdy,ani nenadávala a dary jsme nedávala.Nyní ani nevím co nás čeká,opět to bude překvapení jako pololetí,ale sama poznám,že samé jedničky už to nebudou.Hlavně,ale aby syn byl v klidu.
Jsem učitelka a právě procházím nejhorším týdnem roku – uzavírání známek. Velmi to nemám ráda, protože rozškatulkovat děti do těch 4 stupňů (zatím jsem nikomu nedala na vysvědčení 5, ale letos o vlásek), to je velmi složité a ať se snažíte sebevíc, nikdy ne úplně spravedlivé. Nikdy není dvojka jako dvojka, trojka jako trojka…. Můj sen je slovní hodnocení, ale na druhém stupni ZŠ to u nás hned tak nehrozí. Děti a hlavně rodiče jsou velmi naučení na výkon za známku. Někdy se i ptají, jestli je to na známky, jestli se mají namáhat… Naštěstí zatím výjimečně.
No, syna mám v první třídě, určitě budou samé jedničky, má teda za celý rok jednu dvojku v notýsku, tak asi jo. Do budoucna nevím, jak budu snášet případný větší neúspěch, je to něco jiného, když se dítě snaží a nejde mu to, než když na to dítě kašle…S dcerou předpokládám určité problémy s učením, ale jde do školy až za rok….
Hlavně známky nehrotit!!! Říkám to rodičům na každé schůzce, ale někteří bohužel své děti přeceňují a chtějí po nich zázraky.
Konec roku se rychle blíží ke konci, jenomže než začnou prázdniny, tak si děti domů přinesou ještě vysvědčení. Pro mně to byla vždycky naprostá hrůza. Dodnes si pamatuji ten strach, kdy jsem čekala až příjde z práce otec a řekne tu větu: Kde máš vysvědčení?
Mamka se celkem dala, ale z otce jsem teda měla hrůzu. Zvláště, když si na stůl položit vojenský pásek. O tom co následovalo raději ani psát nebudu, ale pokud byla nějaká trojka, na zadek jsem si pak nesedla.
Naštěstí je jiná doba, nebo alespoň v to doufám. Jak jsou pro vás důležité známky od dětí? A pokud se vám vysvědčení nelíbí, jak to řešíte?
Co se mi nelíbí je fakt, že jsou dětem za dobré vysvědčení slibovány drahé dárky, nebo naopak za špatné vysvědčení šílené tresty. 🙁
Já dětem pořád říkám, že se učí hlavně pro sebe. Je pravda, že 4ky by se mi nelíbily a asi bych jim něco řekla, ale pokud se o prospěch zajímám během celého školního roku, tak mě přece vysvědčení nemůže až tak překvapit. Takže si myslím, že známky se mají řešit během roku, ne až na vysvědčení.
Co si myslíte vy?