Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD:Jak moc řešíte známky na vysvědčení?
Konec roku se rychle blíží ke konci, jenomže než začnou prázdniny, tak si děti domů přinesou ještě vysvědčení. Pro mně to byla vždycky naprostá hrůza. Dodnes si pamatuji ten strach, kdy jsem čekala až příjde z práce otec a řekne tu větu: Kde máš vysvědčení?
Mamka se celkem dala, ale z otce jsem teda měla hrůzu. Zvláště, když si na stůl položit vojenský pásek. O tom co následovalo raději ani psát nebudu, ale pokud byla nějaká trojka, na zadek jsem si pak nesedla.
Naštěstí je jiná doba, nebo alespoň v to doufám. Jak jsou pro vás důležité známky od dětí? A pokud se vám vysvědčení nelíbí, jak to řešíte?
Co se mi nelíbí je fakt, že jsou dětem za dobré vysvědčení slibovány drahé dárky, nebo naopak za špatné vysvědčení šílené tresty. 🙁
Já dětem pořád říkám, že se učí hlavně pro sebe. Je pravda, že 4ky by se mi nelíbily a asi bych jim něco řekla, ale pokud se o prospěch zajímám během celého školního roku, tak mě přece vysvědčení nemůže až tak překvapit. Takže si myslím, že známky se mají řešit během roku, ne až na vysvědčení.
Co si myslíte vy?
Nikdy jsem pro známky svých dětí “nenechal cloumat svým majestátem“ -/volně dle pana Wericha/, jednak proto, že sám jsem nebyl žádný zázrak, šel jsem po ukončení základní školní docházky “na řemeslo“ a následné vzdělání střední, maturitní ba i VŠ jsem absolvoval až v době,kdy jsem rozumu/snad/ poněkud nabral, jednak proto, že to dětem dosti šlo. I tak si každý zvolil svou osobitou cestu k dalšímu vlastnímu vzdělávání. Nervy byly spíše u vnoučat /skutečně zbytečně/ v období jejich maturit, přijímaček na VŠ, absolvování škol -oni i jejich rodiče klidní, my, dědkové a babičky , bůhvíproč zbytečně starostliví…
Takže, moji milí, moje milé, doporučuji klid, případný neúspěch je spíše známka, že jste něco zanedbávali během celého školního roku, jak správně napsal již někdo přede mnou, vysvědčení by nemělo být překvapením, ledaže by bylo lepší, než jsme očekávali.
Jarda
Známky neřešíme, neboť je ani nemáme (-:
Ale vysvědčení by nemělo být pro rodiče překvápko. Takže slavnostní den, něco malého milého za celoroční usilovnou práci a hurá prázdniny!
Já tedy taky známky nijak extra neřeším. Snažím se, aby to fungovalo tak, že pokud vidím, že se dcera snaží, tak mi špatné známky nevadí (př. nyní ve třetí třídě jí nešla vyjmenovaná slova – nosila i 4 z diktátů – viděla jsem, že se učí a tak jsem ji spíš utěšovala, že se to zlomí). Pokud ale vím, že se na to dcera vykašlala, tak to okomentuji (hlavu však netrhám). Poprvé nebude mít samé jedničky (z čj a aj bude mít dvojku) – plánujeme ji “odměnit“ úplně stejně jako kdyby ty samé jedničky měla. Fakt si letos mákla – nová škola, nová učitelka, nové předměty – angličtina, informatika… Zrovna dnes jsme se spolu bavily – přišla s tím, že už je to jisté, že bude mít i z té aj dvojku a že jediný kdo bude mít samé jedničky je jeden spolužák (to je největší grázlík ze třídy), tak jsem jí řekla, že jsem radši, že má ty dvě dvojky a při tom, se umí chovat, než aby měla samé jedničky a kopala do mě.
Já to před mnoha lety též neřešila, byly dvojky u mých dětí. Posléze byla i střední škola, kdy mi učitelé řekli, že nemám právo se o známky zajímat, že to je věcí toho určitého žáka. Věděla jsem, co mám doma. Známky stejně nejsou a nikdy nebudou objektivní pro každého jedince.
Někdo má na základce samé jedničky, pak se chytne dobré partičky, ve finále je vše vniveč. Vše je o rodině, jak funguje.Každý si projde s dětmi vše.
A nakonec musím říci, že jsem je nikdy nechválila, nikdy jsem si je nekupovala, nikdy nebyly dárky. Jen jsem je někam posouvala, snad moje pusa byla víc než dost. Promiňte, obě děti (syn i dcera) mají VŠ). Je to o rodině, to mi věřte! Dnes jim je 30 a 28 let. Jsou již samostatné.
Prosím, neberte to jako nějaké vychloubání. Děkuji. L.
U nás vysvědčení neřešíme nijak extra, ono vlastně naštěstí není ani co řešit. Ale uděláme si hezký den, bude dortík a kniha za celoroční snahu ve škole.
Určitě děti za vysvědčení chválím a myslím, že si drobnou odměnu zaslouží.
Jako matka vysvědčení nějak extra neřeším. Dětem pořád říkám, že se učí pro svůj rozvoj, ne kvůli známkám nebo snad kvůli mě. Výsledky sleduju celoročně, takže se nikdy žádné překvapení v den vysvědčení nekonalo. V den D si vždycky zajdeme na slavnostní oběd, spíše abychom oslavili příchod prázdnin, žádné dárky se nekonají (v tom se vždycky vyřádí babičky). Z pohledu učitelky – no, uzavírat známky není zrovna jednoduché (až na jasné jedničkáře) a věřte, že to mnohým z nás připraví i nějakou tu bezesnou noc. Nejraději bych psala slovní hodnocení, kde je jasně řečeno, co dítě zvládá, v čem má popřípadě zabrat. Známka nic takového nevypoví.
Mám stejný názor, pokud mám přehled o známkách během roku, tak i tuším, jaké bude vysvědčení. Zatím teda u Adama nějaké hrůzy řešit nemusím, učí se hodně dobře a stále to vypadá na samé jedničky. I když bude jedna nebo dvě dvojky, tak budeme strašně rádi, protože je to pořád ve čtvrté třídě hodně dobré.
Neřeším, ale ono taky není co řešit, doteď byly jen samé jedničky, letos možná u třeťačky jedna dvojka (paní učitelka už prý říkala).Jak už tu padlo, řešit známky na vysvědčení k ničemu nevede. Ono celkově to známkování moc nemá smysl řešit, důležitější mi přijde to, co dítě opravdu umí a čemu hlavně rozumí. K čemu je mu jednička za nějaké testy, na které se naučí den předem a pak všechno “úspěšně“ zapomene? No, ale to je zase na jinou debatu 😉
U nás doma taky nějaknebyl důvod vysvědčení řešit. V paměti mi nejvíc utkvělo vysvědčení z 1. pololetí v prváku na gymplu díky tomu, jak na ně naši reagovali. Měla jsem samé jedničky a dvojka z dějepisu, táta mi gratuloval k úspěchu, mamka konstatovala, že té dvojky je škoda. Tenkrát mě to hrozně mrzelo.
(Citováno od Petra z 18.6.2015 10:05)Peti, tak to fakt zamrzí. Ale mamka to určitě nemyslela tenkrát špatně. 🙂
(Citováno od nuninka z 18.6.2015 20:44)
To určitě ne, však já jí to nemám nijak za zlý 🙂 Teď si díky tomu asi i dávám víc bacha, jak co komentuju.
Neřeším, ale ono taky není co řešit, doteď byly jen samé jedničky, letos možná u třeťačky jedna dvojka (paní učitelka už prý říkala).Jak už tu padlo, řešit známky na vysvědčení k ničemu nevede. Ono celkově to známkování moc nemá smysl řešit, důležitější mi přijde to, co dítě opravdu umí a čemu hlavně rozumí. K čemu je mu jednička za nějaké testy, na které se naučí den předem a pak všechno “úspěšně“ zapomene? No, ale to je zase na jinou debatu 😉
U nás doma taky nějaknebyl důvod vysvědčení řešit. V paměti mi nejvíc utkvělo vysvědčení z 1. pololetí v prváku na gymplu díky tomu, jak na ně naši reagovali. Měla jsem samé jedničky a dvojka z dějepisu, táta mi gratuloval k úspěchu, mamka konstatovala, že té dvojky je škoda. Tenkrát mě to hrozně mrzelo.
(Citováno od Petra z 18.6.2015 10:05)
Peti, tak to fakt zamrzí. Ale mamka to určitě nemyslela tenkrát špatně. 🙂
Neřeším, ale ono taky není co řešit, doteď byly jen samé jedničky, letos možná u třeťačky jedna dvojka (paní učitelka už prý říkala).
Jak už tu padlo, řešit známky na vysvědčení k ničemu nevede. Ono celkově to známkování moc nemá smysl řešit, důležitější mi přijde to, co dítě opravdu umí a čemu hlavně rozumí. K čemu je mu jednička za nějaké testy, na které se naučí den předem a pak všechno “úspěšně“ zapomene? No, ale to je zase na jinou debatu 😉
U nás doma taky nějaknebyl důvod vysvědčení řešit. V paměti mi nejvíc utkvělo vysvědčení z 1. pololetí v prváku na gymplu díky tomu, jak na ně naši reagovali. Měla jsem samé jedničky a dvojka z dějepisu, táta mi gratuloval k úspěchu, mamka konstatovala, že té dvojky je škoda. Tenkrát mě to hrozně mrzelo.