Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
MVD: Infarktové situace s batolaty
Kdo by nějakou nezažil… Někdo je prožívá denně, že mu to pak už ani tak moc infarktové nepřijde, někdo má doma kliďase, takže ho pak vyděsí jakákoli prckova neobvyklá aktivita.
Jak to máte se svými dětmi vy? Jsou to akčňáci, se kterýma musíte být pořád ve střehu, nebo na adrenalin s nimi naopak vůbec nejste zvyklé?
Jaké infarktové situace s vašimi batolaty se vám vybaví?
Danasi musela jsem se usmát, i když pro vás to asi k smíchu nebylo když se malá netrefila do peřin, ale úplně se mi vybavují naše tři cácorky, jak do těch peřin skáčou také 🙂 Já mám s tím naším mazánkem teďka také infarktové stavy, teda spíš je má ona, nějak se nám začíná zlobit, když není po jejím, dneska se zrovna třískla do hlavy, když se začala zlobit v kuchyni a padala při tom na zem…no začala brzo…jinak je to takové akční děťátko, hned je tam hned nese osobní váhu, hned je v zásuvce, pořád si zkouší tátovi boty a cape v nich po bytě, několikrát při tom samozřejmě upadne, prstíky někde nechává…
Danasi, já mám taky obě děti akční až super rychlé. Linda to je 10 kluků v jednom malém tělíčku, naprosto neunavitelná, leze po stromech věčně rozervané rifle tepláky, elasťáky… špinavá až za ušima, klacek v ruce… vždy říkám manželovi, vidíš a to jsi byl zklamaný, že nemáme kluka, tak teď si to máš 🙂 No a Honzík jde v jejich stopách, vše opakuje a je to lítač, vypustit ho na neoploceném místě je konec, fascinují ho auta, takže se během 5 vteřin neuvěřitelně rychle přemístí na nejbližší parkoviště 🙂
Na rovinu přiznávám, že jsem tuto diskuzi zakládala už se záměrem, že vám sem pak přihodím odkaz na dnešní webinář, kde by měly být užitečné tipy, jak infarktové situace s prťaty zvládat.
Zároveň jsem taky plánovala, že si s vámi o infarktových situacích aspon trochu popovídám, ale nějak to s tím časem pořád ještě nemám zmáknuté tak, jak bych si představovala, ale směřuju k tomu 🙂
Takže odkaz je zde:
Jak správně a bez infarktu reagovat, když neuplyne den, aby vaše dítě něco neprovedlo
Vysílání začíná dnes ve 20.00, pokud v tu dobu nestíháte, můžete si je pustit se zpožděním. Bude na této adrese k dispozici až do dnešní půlnoci.
Na ty, kdo v tom mají jasno a žádné poučování nepotřebují, mám rovnou dotaz – jak takové situace řešíte vy? Máte nějakou osvědčenou radu, jak se vypořádat s infarktovými situacemi?
Naše půlroční Eliška ,to je naše sluníčko.A to doslova.Nevím ,čím to je,ale stále se usmívá,je to pohodářka,skoro vůbec nebrečí.Je to třetí mimčo v pořadí,a je nej,nej,nej….
Tak náš Alešek je totálně hodný a pohodový dítě. Bál se o sebe už odmalička, nikdy ho nenapadlo se otočit na přebalováku, nikdy nic nestrkal do pusy (kromě hraček, ale bordel ze země nikdy nesbíral), chodit začal, až když si byl jistej, že to zmákne, a taky nepadal, nikdy neměl žádný úraz (ťuk ťuk ťuk), nelezl do výšek, atd.
Alička asi bude přesný opak, tipuju podle náznaků. 🙂
Jejda, už je to se mnou opravdu nahnuté. Úplně jsem zapomněla na loňské léto. Makala jsem na záhoně, Eliška nepozorovaně zmizla k vedlejším zahrádkářům, kteří si sem tam přivedou vnučku v jejím věku. Najednou se otočím a ani jedno dítě nikde. Po zavolání se za plotem ozvala Eliška, ale Denča nic. Začala jsem prohledávat dům, stodoly, přístěnky a chlév. Dokonce jsem běžela k bazénu, jestli není tam a náhodou se netopí. Nakonec jsem ji našla venku před bránou jak si to šlape směrem k hlavní rušné cestě, která vede k dálnici.
Také pěkný strach o dítě. Od té doby zamykám všechny branky a brány, když jsou děti venku.
Nevím, co je to infartová situace. Dcera byla vždy pohodová. Ale vzpomínám si na období, které jsem nechápala. Barunce byly asi tak 3 roky a najednou, když se objevila její babička, moje maminka, tak se postavila u skříně, chytla se za klíč a začala do ní kopat. I když jsem odpůrce jakýkoliv fyzických trestů, tak dostala na zadeček. Ale to nepomohlo. Potom jsem zjistila, že maminka se chová stejně tak, jak se chovala, když jsme byly se sestrou malé. Stále jen zákazy. To nesmíš; nelez tam; nerozbij to; mlč; nemám čas…..
Mně to nepřišlo divné, byla jsem zvyklá a stejně jsem si dělala co chtěla, ale Bára to nesnášela. Tak jsem na to maminku upozornila. Začala si dávat pozor, ještě nějakou dobu stála Barunka při jejím příchodu u skříně, ale pak to ustalo. Maminka přestala prudit a Barunka zapomněla na svůj protest.
Petro, opět potvrdím, že každé dítě je jiné. A jelikož mám 4 mohu vzpomínat. Jejda za chvíli budu jak stará babka, která jen vzpomíná.
První jsem musela neustále hlídat. Nejvíce vyděsila ve dvou letech dědu, který si ji vzal na zahradu, že se projdou a natrhají třešně. Dlouho se nevraceli a v 1994 mobil nebyl (ne že by ho dneska děda také používal).Dcera ve svých dvou letech vylezla po přistaveném žebříku na třešeň. Děda to nepostřehl, a skoro s infarktem na rtech ji hledal všude. I sousedovic jezírko prohledávali, zda se neutopila. Dcera se chechtala na stromě a děda ji nalezl s pomocí ostatních lidí, které v blízkosti zalarmoval, až po více jak hodině a půl. Dítě večer spokojeně unavené spalo a děda si ji již nikdy nevzal, radši.
Druhá byla kliďas, kam jsme ji postavili, tam jsme ji našli.
Třetí byla ovlivněná hodně situací v rodině ve svých dvou letech a proto se držela neustále někoho.
Poslední Deniska je věrná svému jménu. Být to kluk, tak je to přesně jak v tom filmu: Denis postrach rodiny (okolí).
Je rychlá jak blesk (nebo já už neskutečně pomalá). Je ovšem zajímavé, že vždy při všech krkolomných pádech to odnese hlava. V osmi měsících měla obrovskou bouli mezi očima na kořenu nosu. Napodobovala Elišku, která skákala do peřin, ona se netrefila do peřin, ale do nočního stolku.(Hru vymyslela Elišky a stačilo jim k tomu, jen málo času, než jsem pověsila prádlo.) Nespočítaně krvavých šrámů na hlavě, když honila kočky, psy, slepice a ovečky. Neustále jsou zvířata rychlejší než ona. Nemluvě o díře v krku na Mikuláše, která skončila šitím pod narkózou.Již několikrát jsme říkali, že ji necháme udělat helmu jak našemu fotbalovému brankáři, aby byla ta hlava ochráněna. Jinak žádné jiné zranění ještě neměla. Naštěstí