Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
podvod na peníze?
Ahoj holčiny nejdřív musím podotknout, že nějak nestíhám a docela mi chybí co se tu děje. Celý víkend jsem byla ve škole, hrůza do palice to neleze:-). No ale abych se vrátila k tomu co jsem chtěla napsat, když jsem zasedla do vlaku v kupé jsem byla sama tak kolem procházel chlap tak 30-40,první kupé kde sedeli kluci přeběhl, zastavil se u mě a spustil, jak jede z Německa a v Praze mu ukradli bundu s dokladama a penězi, jak potřebuje do Olomouce, že hledá někoho kdo mu na cestu pujčí, není problém hned vrátit na účet,….no jsem nevěřící Tomáš a řekla jse at se nezlobí,ale né….celou cestu domů se mi pak v hlavě honila myšlenka jestli to byl podvodník a čekal, že se někdo chytne a nebo jestli se mu to opravdu stalo….sama nevím jak a co bych dělala kdyby se mi to stalo takhle daleko v neznámém prostředí, druhý den když jsem metelila do školy jsem si dala telefon aspoň do kapsy at můžu volat někomu kdo by mě pomohl, v době mobilních telefonů si žádné číslo nepamatuju tak jak když byla pevná a ani bych nemohla nikomu zavolat:-)….stalo se vám něco podobného, máte s tím zkušenost co a jak?
Bamisko, vynalézaví opravdu jsou – bohužel ne na hledání práce, ale na to, jak přijít snadno k penězům.
S tím Sunarem bych se asi taky nerozmýšlela – za všechno už mluví to, že ta paní nechtěla peníze. JInak to bývá naopak, svačinu odmítnou s tím, že chtějí peníze.
no tak to jsem ráda, že jste se s tím setkali i vy , já jsem malinko měla výčitky,že jsem nepomohla, ale jak tak koukám tak jsem si ušetřila peníze:-) je zajímavé, jak jsou vynalézaví…tak budu jen doufat, že už mi nikdo takový cestu nezkříží a budu to přát i vám
Hmm, ten sunar bych asi taky koupit šla… Ale u nás na patře bydleli lidé a byli to násoskové, měli tři děti. On ani ona nepracovali, všechny peníze prochlastali, děti byly špinavé a evidentně hladové, samá modřina. Jednou jsem jim dala věci po malém – nic moc – vyhodila bych je a tak jsem si řekla, že jim by se ještě mohly hodit. Známá mi říkala, ať to nedělám, že si je naučím a pak k nám budou chodit pro všechno. Opravdu jednou děti zvonily, že už doma nemají plíny, že je malý pokaděný a jestli bych jim jednu nedala. Dala jsem, ale se slovy, že to je poprvé a naposledy, že když má maminka na chlast, tak ať místo toho koupí plínky…
Dopadlo to tak, že jim nakonec děti odebrali. On se asi po půl roce potom uchlastal a ona se odstěhovala…
Cvrček
Bambisko, taky nevím, jak bych honem zareagovala. Je zajímavé, že přešel ty chlápky a šel rovnou k tobě.
Jinak manžel měl podobnou zkušenost. Na ulici ho zastavila paní s kočárkem, brečela, prosila, aby jí koupil Sunar pro dítě. Nechtěla prý přímo peníze, ale koupit Sunar. Manžel měl v peněžence zrovna 1000,-Kč a 200,-Kč. Takže jí dal tu dvoustovku a šel. Neměl čas běžet do lékárny i když nebyla daleko.
To je situace, kdy bych byla asi taky “nalomená“ a nevěděla jak reagovat. Možná bych té paní “poradila“ taky nějakou charitu. Pokud je na tom opravdu tak zle, že nemá na jídlo pro miminko, je to zlé. Těžko člověk na ulici posoudí, zda to paní někde prokouří, nebo jestli opravdu koupí Sunar.
Bamisko, tak s tímto náhodou zkušenost mám 🙂
Pracovala jsem v centru Ostravy v obchodě (který byl navíc jeden čas pod záštitou Charity, takže tím “hůře“) a musím říci, že tohle tam bylo téměř na denním pořádku. Muži (ale bohužel i ženy) chtěli půjčit na vlak, na autobus – scénář naprosto stejný – okradli je, ztratili peněženku…. Zpočátku jsem asi dvakrát naletěla, pak už jsem nedávala nic. Někteří vypadají věrohodně, někteří už méně… polovinu z nich jsem potkávala denně v podroušeném stavu.
Je na to jednoduchá rada – poradit dotyčnému, ať se obrátí na příslušné místo Armády spásy, kontaktní místo Charity nebo podobné organizace, případně na Policii ČR s tím, že byli okradeni – myslím, že Policie pak může případně vystavit cestovní doklad. A myslím, že každý normální člověk, kterému se toto stane (že jej okradou) to tak taky udělá.
Takže vůbec si s tím nedělej hlavu – ono ta částka není většinou desetikoruna, ale pár stovek a ty taky musíš nějakou dobu pracovat, než si na to vyděláš…
Já jen tak své těžce vydřený peníze v podobě rodičovského příspěvku taky kdekomu na potkání nerozdávám. Holt je doba, že člověk potká víc podvodníků než poctivců, tak se nedá nic dělat. Určitě jsi udělala to nejlepší co jsi v danou chvíli udělat mohla.
Jednou jsme s manželem ale podobně zachránili život jedné starší pani. Zrovna jsme se přistěhovali do nového bydliště a ještě jsme tu nikoho neznali. Když jsme šli jednou domu, tak už před domem, když jsme vyndavali věci z auta, chodil okolo nás starší pár a úplně nešťastně lamentovali. Hlavně teda ta žena. My jsme si toho zprvu moc nevšímali a tak jsme šli dál do domu a přivolali výtah. Pár šel však za námi a jako by se ostýchali říci o pomoc, tak ta žena stále bědovala a už to došlo tak daleko, že se chtěla věšet. Očividně chtěli, abychom jim pomohli. Nám už to tedy nedalo a zeptali jsme se, co se jim stalo. Na to žena odpověděla, že si zabouchli dveře od bytu:-)))) Museli jsme se s manželem začít smát. Co oni považovali za hotovou tragedii, i věšet se chtěli. To by nás už bylo oběšených. Jen já už dvakrát. Vytočili jsme jim tedy Hasičský záchranný sbor a půjčili jim telefon, aby si zavolali. Ještě jsme jim poradili, co mají říkat. Peníze jsme tedy nepůjčovali, ale telefon ano. Tady nehrozilo žádné nebezpečí. Tedy hrozilo, pokud bychom nezasáhli:-))))
Já se hrozně bojím dávat třeba i někomu na rohlík…Bojím se toho, že mi vytrhne peněženku a zmizí…Párkrát se mi stalo, že mě takhle někdo oslovil, poradila jsem jim, ať jdou na stopa – to u nás funguje docela dobře…
Bamisko, toto přesně ne, ale obcházel tu před nějakou dobou pán s tím, že mu nejede auto, jestli si může zavolat a půjčit peníze. Manžel ho odmítl a já byla ráda, že tu v tu chvíli byl. Taky bych mu peníze nedala, ale stejně. Totéž se totiž stalo manželovým rodičům s jediným rozdílem: byl to manželský pár. Protelefonovali spoustu peněz a “půjčené“ peníze nikdy tchánovi s tchyní nevrátili!:-( Ale už jsem byla v opačné situaci, kdy jsem si zabouchla klíče od auta v kufru a potřebovala jsem zavolat manželovi. Jedna paní mi mobil půjčila. Nabídla jsem jí, že půjdem blíž k ostraze nákupního centra. Stejně se určitě bála, že jí provolám spoustu peněz. Ale bohužel jsem se nedovolala. Naštěstí jsem měla blízko známou.
Bamisko.
Mě se to stalo několikrát,ve vlaku,na ulici i v restauraci.
Scénář je vždycky podobný-okradli mě,ztratil jsem peněženku apod.
Peníze jsem dala jen jednou,protože chlápek se přiznal,že chce na pivo. Tak jsem mu dala dvacku,za to že aspoň na mě nehrál divadlo.
Nebo jak chodí ti němí nebo hluší a dávají před člověka na stůl různé přívěšky s cedulkou,ať si to člověk koupí,tak jsem jednou zahlídla,jak si ten němý povídá s druhým němým a byla jsem z tohohle druhu charity vyléčená.
Jinak ráda pomůžu,ale je zajímavý,když někdo tvrdí,že potřebuje peníze na vlak a já mu nabídnu,že mu lístek koupím,tak to nemají zájem.Chtějí jen hotovost a to mluví samo za sebe.
Já bych reagovala bamisko stejně jako ty. Ale máš pravdu, že člověk pak opravdu přemýšlí, jestli opravdu nepotřeboval pomoc. Pokud ale nešel i k těm klukům, tak asi to nebylo tak žhavé.
Stalo se mi něco podobného, normálně na ulici.
Chlap to měl napsané na papírovém kartonu a že je neslyšící a nemluví, taky jsem řekla ,,ne,,
Ale pak mi to vrtalo hlavou a chvíli jsem se na něho dívala a on normálně takhle otravoval maminky s dětmi. K žádnému chlapovi nešel a ani k policistům, kteří šli kolem.
Takže se tím vůbec netrap.
Milá bamisko!To byl určitě nějaký vykutálený Němec,když dojel až k nám.Budˇ tě chtěl zbalit,ale nevěděl jak,tak si vymyslel historku,že ho v Praze okradli.Kdyby to byla pravda tak určitě vyhledá policii a půjde nahlásit ztrátu.Možná sis zachránila život,nebo to byl třeba nějaký místní,který loví holky ve vlaku.Jestli je to tak či ne určitě máš čisté svědomí i když člověku se myšlenky ten moment honí na 100%.Mobilních telefonů můžeš mít v kapse i deset,ale v tu chvíli se člověku vytratí veškeré myšlení.To se mi stalo,že jsem na něco myslela,ale vůbec jsem si na to nevzpomněla.