Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nástup do práce
Milé netové kamarádky,
občas sem nahlédnu, přečtu si těhule a zavzpomenu si sama, jak jsem tu psala své pocity, když jsem čekala třetí Káju.. uběhlo pár měsíců, a já nastupuji v neděli do práce..Budu mít ranní, abych se rozkoukala, ale hned druhý den denní a pak dle rozpisu..dělám na LDN, takže i noční a ve mě to vře, jak to vše zvládnu teda zvládneme spolu s manžou? A co děti? neposlouchají moc 2x, neuklízejí si moc po sobě.. já mám strach, že to nezvládnu, něco zkazim, už jsem si nasadila imodium, páč vše prožívám většinu času na wc…V sobotu budeme slavit druhé narozeniny Káji a hned druhý den šup do práce…Jak jste to zvládli vy, nástup do práce??? Budu ráda za každé dobré slovíčko…a už pádím opět na wc.. Pavla (mimkys)
Mimkys, jít po mateřské do práce, je pro každou ženskou velký stres. Strach z toho, jak to všechno zvládne (práce, rodina, domácnost, věnování se dětem a partnerovi…)
K tomu další strach z toho, zda novou práci zvládne, nejistota.
AAle není to nic špatného. Vem si, že každá žena v domácnosti má vlastně hned několik prací najednou. 🙂
Uvidíš, že to zvládneš, i když to ze začátku bude možná těžšší, pak se to srovná a ustálí. Hlavně, že na to budete dva. A pokud máš v případně nutnosti i další hlídání (babičky, tety, kamarádky) pak je to super. 🙂
Hezky oslavte narozeniny, a pak nezapomeň vykročit tou správnou nohou.
Hlavně jste na to dva.danasi 😀
Po Elišce jsem šla do práce a kdo byl s malou doma byla 15 tiletá dcera, manžel jezdí kamionem, tak je vlastně k nepoužití. Hned jsem nastupovala na dvanáctku. Holka měla celé prázdniny zkažené, neb musela hlídat po dobu mého zaměstnání. Takže kolotoč ranní, odpolední a dvanáctek. Ještě jsem nastoupila násilím, neb my šéfka řekla, že mě tam nechce a kdybych nenastoupila bylo by to porušení. Pro vstup do práce mi asistoval právník a policie. Doma místo odpočinku jsem vařila jídlo, prala, žehlila, uklízela. Nakonec mne stejně vystrnadili.
Ale zase jsem měla pak lepší práci.Taková lahůdka tě jistě nečeká, a když není uklizeno (myslím hračky)svět se nezboří. A když nezakopáváš o plesnivé jídlo a něco horšího, tak normální provoz rodiny jistě zvládneš.
Zahoť chmury, ze začátku to bude chtít naučit se s novou situací žít. A to vždy chvilku trvá. Neklesej na mysli a s úsměvem. Víš, že úsměv vše nevyřeší, ale nasere spoutu jiných lidí.
(Citováno od danasi z 25.2.2015 11:03)
podepisuji se pod toto!!! 😉
Taky jsem nedávno řešila stejnou situaci…před koncem roku jsem prakticky ze dne na den našla práci…vydržela jsem tam měsíc – zjistila jsem, že tuto práci nemůžu dělat – detaily nebudu popisovat, bylo by to na dlouho…
Teď mám další práci…a jsem spokojená…doufám, že přežiju zkušebku….a co jsem tím chtěla říct – že to zvládáme a taky jsem měla obavy…a prožívala jsem to….ale nějak to prostě jít musí…nemůžu být s děckama pořád doma….takže se neboj…ono to nějak půjde 😀 časem se vše zaběhne…držím palce!
Mimkys, no jasně, že to zvládnete! Tak hlavně vykroč správnou nohou, ničeho se neboj a bude to dobrý.
Hlavně jste na to dva.
Po Elišce jsem šla do práce a kdo byl s malou doma byla 15 tiletá dcera, manžel jezdí kamionem, tak je vlastně k nepoužití. Hned jsem nastupovala na dvanáctku. Holka měla celé prázdniny zkažené, neb musela hlídat po dobu mého zaměstnání. Takže kolotoč ranní, odpolední a dvanáctek. Ještě jsem nastoupila násilím, neb my šéfka řekla, že mě tam nechce a kdybych nenastoupila bylo by to porušení. Pro vstup do práce mi asistoval právník a policie. Doma místo odpočinku jsem vařila jídlo, prala, žehlila, uklízela. Nakonec mne stejně vystrnadili.
Ale zase jsem měla pak lepší práci.
Taková lahůdka tě jistě nečeká, a když není uklizeno (myslím hračky)svět se nezboří. A když nezakopáváš o plesnivé jídlo a něco horšího, tak normální provoz rodiny jistě zvládneš.
Zahoť chmury, ze začátku to bude chtít naučit se s novou situací žít. A to vždy chvilku trvá. Neklesej na mysli a s úsměvem. Víš, že úsměv vše nevyřeší, ale nasere spoutu jiných lidí.