Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Bojí se vaše děti strašidel?
Některé děti se bojí třeba potmě spát. Děsí je představa strašidel a duchů. Pojďme si povídat na téma tak trochu hororové…
Bojí se vaše děti strašidel a duchů?
Jak takové situace řešíte?
Báli jste se strašidel jako děti i vy?
Jak jste vyzráli na strašidla?
Své názory, tipy i historky ze života pište do komentářů. Těšíme se na vaše názory i rady! Jako odměnu máme pro dva z vás připravenou knížku, která potěší hlavně vaše děti – Jak vyzrát na duchy?
Partnerem diskuze je nakladatelství Portál.
Duchové vypadají strašně a nepřemožitelně. Ale ve skutečnosti, když známe jejich slabosti, je velmi snadné nad nimi zvítězit.
Už pouhý pohled na dítě je totiž dokáže vyděsit. A nejen to – zábavná kniha plná duchů, jimiž se to ve starých domech jen hemží, ukáže spoustu skvělých a nečekaných nápadů, jak na ně vyzrát. Atmosféra temných chodeb, pokojů a půd je rozjasněna vtipem, nadsázkou a suverénním nadhledem dětí, které se ale v závěru ptají, jestli nakonec nebudou nepřítomnosti strašidel litovat…
Podrobné info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Jako malá jsem se bála bubáků pod postelí, ale pak jsem z toho vyrostla ani nevím jak.
Ale synek se teď začal bát, a já nevím, co s ním. Náhodou viděl u kamaráda kousek horor a teďze úplně hotovej. Svítí i přes den, všude s ním musíme chodit a je to na palici.
(Citováno od romy z 12.2.2015 11:58)
synovec,taky se díval na horor a prý se nebude bát a ted se bojí ,strašidel,tmy a musí svítit maličkou lampičkou v noci
Jako malá jsem se bála bubáků pod postelí, ale pak jsem z toho vyrostla ani nevím jak.
Ale synek se teď začal bát, a já nevím, co s ním. Náhodou viděl u kamaráda kousek horor a teďze úplně hotovej. Svítí i přes den, všude s ním musíme chodit a je to na palici.
Jé, já se tu včera rozepisovala a pak se mi kouslo PC a šlo to “do dža“…
Přesto, nebo možná právě proto, že jsem byla svědkem, že holky měly “zážitek na hraně“, velký strach ze strašidel neměly.
Noční světýlko tedy míváme, ale to spíš kvůli nočním návštěvám toalety (to se hodí i nám – rodičům).
Když byly menší, vyžadovaly, abych – než usnou – byla někde poblíž (v pracovně pracovala na PC, v ložnici si četla).
Jen Lu měla období, kdy ji jeden spolužák strašil Slender manem… Děsil ji jeho zjev a vadilo jí si na něj jen vzpomenout… Ale pak objevila nějaké video s Crazy pomerančem (či jak se to jmenuje) a je po obavách.
A já jako malá?
Milovala jsem bát se. Třeba u knížek Eduarda Štorcha.
To jsem se pak bála, že v noci přijde nějaká šelma – třeba medvěd. Pomáhalo mi celá se zachumlat do peřiny, aby mi čouhala jen hlava.
A když jsem před pár lety četla svou první knížku od D. Prestona a L. Childa: Bouře, tak to jsem se bála moc, ale nemohla jsem přestat číst. Podzim, brzy tma, choť na víkend pryč, já doma jen s holčičkama (ještě malinkýma).
Jen jsme přišly domů, zamknula jsem všechny dveře, zatáhla všechny žaluzie, rozsvítila světla v celém domě…
Další jejich knihy už mi tak děsuplné nepřišly…
😉
Už naštěstí ani moc ne,dřív se báli,že mají strašidla pod postelí.
Bojím se odjakživa potmě a můj syn také. Je mi nepříjemné projít potmě vlastním bytem, i když vím, že jsem v bezpečí. Syn – 7 let – už v podstatě na nic nadpřirozeného nevěří, ale bojí se tmy. Dcera má teprve 5 let, tmy se nebojí vůbec, klidně doprovází bráchu do temných koutů, aby se nebál. Třeba dnes k večeru měl jít syn do zadního pokoje pro flétnu, ale už bylo šero a ségra ho musela doprovodit 🙂 Jinak dceru nestrašíme, přesto na strašidla věří. Asi se jich ale nebojí, ne moc. Když jsem jí řekla, že strašidla a duchové přece nejsou, odvětila, že jsou, ale neviditelní 🙂 Tak už jsem nevěděla, jak odporovat… 🙂
Naši Denisku strašila kožka z králíka, kterou jsme sušily. I když věděla, že je z králíka chodila se na ni koukat a říkala bojí. Naše fena se zhostila role zachránce a po několikátem vysvětlení od Denisky pochopila a skákala tak dlouho, až se na kožku dostala a řádně ji rozcupovala. Od té doby má Deniska jasno, žádné strašidlo k nám nepůjde, protože jinak ho Sisina roztrhá. Usínáme v klidu, a když se bojí volá Sisinu na pomoc.
Ono na tak velkém statku je dobře, když se pes postará. Posledně zde po nezvaném hostu zůstala igelitka a rozthaný svetr. Vsadím se, že k nám již v noci na nezvanou návštěvu nepůjde.
Někdy se bojíme,ale jak je ve většině pohádek,že dobro vítězí nad zlem,učíme se nebát,Vždyť i strašidélka mohou být hodná
Moje děti se strašidla nebojí vůbec. A vůbec děti strašidlama nestraším.. Říkaji mi mami strašidla neexistují 🙂
Od té doby co nám vlezlizloději do baráku a na chodbách zmizli kola a to bylo zamčeno…Museli se dostat přes dvoje dveře…Eliška 10 zamyká všechny dveře a Adámek 5 nejde ani sám na záchod…
(Citováno od martek z 9.2.2015 23:37)
Tak to se nedivím,že se bojí,chce to s nima teď už jen trpělivost.
Hlavne jsem nenapsala,ze dcerka se neboji,protoze jsem nikdy strasidlama,ani bubakama,a podobnyma “ vychovnyma zhovadilostma“(pardon)nestrasila a uprimne kdo takto deti strasi a “vyhrozuje“jim,tak si o nem nemyslim nic pekneho 😉
😀
Nestrasim a nemam to rada***