Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD Známkování výchov
Tohle je asi věčné téma, ale nedá mi to.
Vždycky jsem měla za to, že tělesná, výtvarná a hudební výchova jsou oddychové předměty, ve kterých pokud se dítě snaží, nevyrušuje a nezapomíná pomůcky, dostane téměř zadarmo jedničku. A že cílem výuky těchto předmětů je rozvíjet u dětí sportovní a estetické nadšení.
Ale jak tak vidím u nás i u kamarádek, tyhle předměty jsou pro naše děti kolikrát větším postrachem než matematika, čeština…dodneška si pamatuju svojí spolužačku, která měla samé jedničky a dvojku z tělocviku.
Také se u Vás známkuje naplno? Např. neumíš šplhat = máš pětku, neumíš zpívat = máš pětku, Tvůj výkres se mi nelíbí = máš čtyřku?
Jé, ještě jsem si vzpomněla na jednu kuriozitu 🙂 a pak už budu zase mlčet .-)
U Majdy ve třídě se letos známkuje trhání papíru 🙂 jen se mi nepodařilo vypátrat, v jakém předmětu se tohle zkouší 😀 (tipuju pracovní činnosti, ale nevím)
Tak holky už se učí, jsem tu s pokračováním… teda už žádné další zážitky 😉
Myslím, že známkování výchov by se nejlíp vyřešilo, kdyby se jasně stanovilo, co je účelem těchto předmětů. Mají budovat nějaký vztah žáků k těmto oblastem, nebo mají učit, jak správně něco dělat (cvičit, zpívat, malovat…).
V tom druhém případě už by ale nešlo o “výchovy“, ale běžné školní předměty jako je třeba matematika apod. Pak bych chápala stejný přístup i ke známkování. Jenže to už by se to nemohlo jmenovat tělesná výchova, ale třeba sport apod. Kromě toho by se to taky muselo asi i víc učit, než jen měřit výsledky, prostě jako v té matematice děti nedostanou sadu příkladů na známky, aniž by se to předtím x hodin učili a všechno si vysvětlovali, probírali z různých stran na různých typech příkladů, tak by si měli vysvětlit a podrobně ukázat třeba i to, jak uběhnout rychle 50 m atd.
No, jak to píšu, tak mi to přijde dost uhozené :-), ale pokud bychom chtěli známkovat stejně jako u matematiky nebo zeměpisu, tak by měly mít děti i stejné možnosti si to “učivo“ osvojit.
Pokud to mají být opravdu výchovy (což mi dává mnohem větší smysl), tak je zcestný známkovat výkony. Když už, tak by se měl hodnotit spíš ten vztah, který si žák k dané oblasti vybuduje. Jenže pak je ta známka spíš známkou pro učitele než pro žáka, ne?
Kdo by měl tu známku dostat? Ten, kdo je vychováván nebo ten, kdo vychovává?
Když to vezmu podle sebe, tak špatné známky z výchov pro mě byly znamením – tohle nedělej, jsi na to levá. Místo toho, aby člověk viděl, že i když není nejrychlejší, může být sport pro něj zábava.
Po očku tuhle diskuzi sleduju, ale nějak nebyl čas něco připsat, i když v tomto směru mám dost bohaté zkušenosti 🙂
Ve čtvrté třídě seuč nemohla rozhodnout, jestli mi nedá v pololetí dvojku z hudebky (jinak jsem měla samé jedničky), protože jsem nedokázala zpívat podle jejího brnkání na housle. Začátkem ledna jsem byla v nemocnici se zápalem plic a to mě zachránilo od přezkoušení, i když údajně zvažovala i možnost vyzkoušet mě ještě po telefonu 😀
Na druhém stupni jsme měli tělocvikářku posedlou odznakem zdatnosti, takže se pořád plnily disciplíny a počítaly body. Na začátku školního roku vždycky říkala, jak bude hodnotit hlavně podle snahy, před pololetím nám pak řekla, kolik má kdo bodů a jaký je průměr třídy. Kdo byl pod průměrem, neměl na jedničku šanci. Nějaké plusové body jsme si u ní mohli nasbírat chozením na soutěže, takže to pak dopadlo tak, že i největší kopyta chodily na soutěže, aby jim tělocvik nekazil vyznamenání apod.
Takže od konce sedmičky jsem už měla na vysvědčení stabilně jedinou dvojku z tělocviku.
Na gymplu jsem dokonce měla mít ve třeťáku dokonce samé jedničky a trojku z tělocviku, to se pak tělocvikářka smilovala a dostala jsem dvojku (a další dvě spolužačky s vyznamenáním taky).
No a pak mějte chuť sportovat, že? Takže jsem až v dospělosti díky manželovi zjistila, že nejsem totální nemehlo, jak jsem byla sama přesvědčená 😉
….posílám, až vyexpeduju holky, tak ještě možná připíšu 😉
Výchovy jsou věčný problém. I to byl jeden z důvodů, proč jsme Filipa nezapsali na školu, kde místně příslušně patří. Je to škola s výt arným zaměřením a do podlední chvíle by nebylo jasné, zda se ote ře i klasická třída, nebo jen ty s výtvarkpu navíc. A při představě, že se mučí s výtvarkou, kterou už od malička moc nemusí jsme to prostě zavrhli.
Pamatuji si ze své ZŠ, že kluk, kterýměl jinak samé jedničky měl z hůďebky dvojku jen proto, že měl huďjební hluch. Itiučitelé by tedy měli přemýšlet, co lze ovlivnot a co ne.
U dcery je hudebka super – zpívají (a rozhodně ne sóla 🙂 ) a učitel jim i pouští různé moderní klipy a pak zase třeba Beethovena a k tomu promítá záběry s andělíčkama atd.
Úžasné. A když třeba dcera slyší v televizi nějakou skladbu, tak narozdíl ode mě často pozná, co to je a kdo to napsal. Vím, že učitel bojuje s dvěma rušičema, nevím, jestli jim pak nedá horší známku, ale obecně mají všichni jedničku (a prý je to baví).
Za mě se psali písemky z not a díky tomu jsem jeden rok nafasovala dvojku na vysvědčení.
U nás mi přijde dost přísné známkování tělocviku. Malé jde gymnastika, atletika, ale jak se hrají míčové hry, tak jí to nebaví. Na hřišti je u vybíjené mezi posledními, ale jen protože je mrštná a vyhne se letícímu míči. Sama se ale míči vyhýbá a schválně se nežene k chytání a aktivnímu mrskání míčem po spolužácích. Takže z této činnosti už vyfasovala dvojku. Celkové hodnocení tělocviku jí to nijak nenarušilo a myslím, že celá třída dostala celkově na vysvědčení jedničky.tak to je teda pravda..Na střední měla starší dcera velký problém s TV. Často chyběla z důvodu nemoci. Vše měla omluvené, i tak jí ale učitelka nechtěla klasifikovat a díky tomu by nemohla k maturitě. Musela jsem do školy naběhnout a problém vyřešit. Nakonec se učitelka nechala ukecat a dceru vyzkoušela v jeden den z činností, které jí chyběly a známku dostala. Ale byl to boj, učitelka důležitě trvala na svém.
Myslím si,že každé dítě má na něco vlohy a nutit třeba mutující kluky na druhém stupni ke zpěvu mi přijde úplně zbytečné.
(Citováno od Peťka z 3.2.2015 16:11)
no a kdyz jsem chodila do skoly ja,tak prave ucitelka to resila tak,ze komu nesel zpev,proste byl hluchy 😀 ci mutoval,tak ho prezkousela treba z nejakeho skladatele,ci z not(dopredu mu rekla,aby se na to kouknul)Ja nemela rada micove hry vubec..byla jsem prcek a tohle mi skratka nic nerika…tak jsem to vynahrazovala behem,solhem,skokama a podobne .. 😉
plazovy volis me chytnul az hodne pozdeji***
(Citováno od meggi41 z 3.2.2015 17:12)Meggi, taky si pamatuju na hudební výchovu. Já měla dokonce zakázáno zpívat, asi aby učitelka nepřišla o uši. Nicméně byla natolik normální, že mě zkoušela ne ze zpěvu, ale třeba jak uvádíš ze skladatelů, psaní not atd. To se dalo naučit, takže to bylo v pohodě:-)
(Citováno od Ivča a Domča z 4.2.2015 11:25)[/quote jj to jsou ucitelky, na ktere se vzpomina a k vuli takove i sem tam priletim na skolni sraz 😀
Ja k ni chodila i do sboru 😉Holky,meli jsme ve skole s handic.detickama koncert pro rodice a opatrovniky,bylo to neuveritelne,dokazete si prectavit 15deti,co ma uplny hudebni hluch+napr.Dawn.syndrom ahrajeme,zpivame a busej napr.do bubinku,pianka… 😀 nic hezciho jsem neslysela ..
U nás mi přijde dost přísné známkování tělocviku. Malé jde gymnastika, atletika, ale jak se hrají míčové hry, tak jí to nebaví. Na hřišti je u vybíjené mezi posledními, ale jen protože je mrštná a vyhne se letícímu míči. Sama se ale míči vyhýbá a schválně se nežene k chytání a aktivnímu mrskání míčem po spolužácích. Takže z této činnosti už vyfasovala dvojku. Celkové hodnocení tělocviku jí to nijak nenarušilo a myslím, že celá třída dostala celkově na vysvědčení jedničky.tak to je teda pravda..Na střední měla starší dcera velký problém s TV. Často chyběla z důvodu nemoci. Vše měla omluvené, i tak jí ale učitelka nechtěla klasifikovat a díky tomu by nemohla k maturitě. Musela jsem do školy naběhnout a problém vyřešit. Nakonec se učitelka nechala ukecat a dceru vyzkoušela v jeden den z činností, které jí chyběly a známku dostala. Ale byl to boj, učitelka důležitě trvala na svém.
Myslím si,že každé dítě má na něco vlohy a nutit třeba mutující kluky na druhém stupni ke zpěvu mi přijde úplně zbytečné.
(Citováno od Peťka z 3.2.2015 16:11)
no a kdyz jsem chodila do skoly ja,tak prave ucitelka to resila tak,ze komu nesel zpev,proste byl hluchy 😀 ci mutoval,tak ho prezkousela treba z nejakeho skladatele,ci z not(dopredu mu rekla,aby se na to kouknul)Ja nemela rada micove hry vubec..byla jsem prcek a tohle mi skratka nic nerika…tak jsem to vynahrazovala behem,solhem,skokama a podobne .. 😉
plazovy volis me chytnul az hodne pozdeji***
(Citováno od meggi41 z 3.2.2015 17:12)
Meggi, taky si pamatuju na hudební výchovu. Já měla dokonce zakázáno zpívat, asi aby učitelka nepřišla o uši. Nicméně byla natolik normální, že mě zkoušela ne ze zpěvu, ale třeba jak uvádíš ze skladatelů, psaní not atd. To se dalo naučit, takže to bylo v pohodě:-)
Peťko, to jsi mi připomněla, že v 7.třídě mě taky jeden půlrok odmítli z TV klasifikovat, měla jsem často úrazy. Koukám, že kdyby to bylo na střední, tak ve finále neodmaturuju (i když vůbec nechápu proč…)
U nás mi přijde dost přísné známkování tělocviku. Malé jde gymnastika, atletika, ale jak se hrají míčové hry, tak jí to nebaví. Na hřišti je u vybíjené mezi posledními, ale jen protože je mrštná a vyhne se letícímu míči. Sama se ale míči vyhýbá a schválně se nežene k chytání a aktivnímu mrskání míčem po spolužácích. Takže z této činnosti už vyfasovala dvojku. Celkové hodnocení tělocviku jí to nijak nenarušilo a myslím, že celá třída dostala celkově na vysvědčení jedničky.tak to je teda pravda..Na střední měla starší dcera velký problém s TV. Často chyběla z důvodu nemoci. Vše měla omluvené, i tak jí ale učitelka nechtěla klasifikovat a díky tomu by nemohla k maturitě. Musela jsem do školy naběhnout a problém vyřešit. Nakonec se učitelka nechala ukecat a dceru vyzkoušela v jeden den z činností, které jí chyběly a známku dostala. Ale byl to boj, učitelka důležitě trvala na svém.
Myslím si,že každé dítě má na něco vlohy a nutit třeba mutující kluky na druhém stupni ke zpěvu mi přijde úplně zbytečné.
(Citováno od Peťka z 3.2.2015 16:11)
no a kdyz jsem chodila do skoly ja,tak prave ucitelka to resila tak,ze komu nesel zpev,proste byl hluchy 😀 ci mutoval,tak ho prezkousela treba z nejakeho skladatele,ci z not(dopredu mu rekla,aby se na to kouknul)
Ja nemela rada micove hry vubec..byla jsem prcek a tohle mi skratka nic nerika…tak jsem to vynahrazovala behem,solhem,skokama a podobne .. 😉
plazovy volis me chytnul az hodne pozdeji***
U nás mi přijde dost přísné známkování tělocviku. Malé jde gymnastika, atletika, ale jak se hrají míčové hry, tak jí to nebaví. Na hřišti je u vybíjené mezi posledními, ale jen protože je mrštná a vyhne se letícímu míči. Sama se ale míči vyhýbá a schválně se nežene k chytání a aktivnímu mrskání míčem po spolužácích. Takže z této činnosti už vyfasovala dvojku. Celkové hodnocení tělocviku jí to nijak nenarušilo a myslím, že celá třída dostala celkově na vysvědčení jedničky.
Na střední měla starší dcera velký problém s TV. Často chyběla z důvodu nemoci. Vše měla omluvené, i tak jí ale učitelka nechtěla klasifikovat a díky tomu by nemohla k maturitě. Musela jsem do školy naběhnout a problém vyřešit. Nakonec se učitelka nechala ukecat a dceru vyzkoušela v jeden den z činností, které jí chyběly a známku dostala. Ale byl to boj, učitelka důležitě trvala na svém.
Myslím si,že každé dítě má na něco vlohy a nutit třeba mutující kluky na druhém stupni ke zpěvu mi přijde úplně zbytečné.