Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD Známkování výchov
Tohle je asi věčné téma, ale nedá mi to.
Vždycky jsem měla za to, že tělesná, výtvarná a hudební výchova jsou oddychové předměty, ve kterých pokud se dítě snaží, nevyrušuje a nezapomíná pomůcky, dostane téměř zadarmo jedničku. A že cílem výuky těchto předmětů je rozvíjet u dětí sportovní a estetické nadšení.
Ale jak tak vidím u nás i u kamarádek, tyhle předměty jsou pro naše děti kolikrát větším postrachem než matematika, čeština…dodneška si pamatuju svojí spolužačku, která měla samé jedničky a dvojku z tělocviku.
Také se u Vás známkuje naplno? Např. neumíš šplhat = máš pětku, neumíš zpívat = máš pětku, Tvůj výkres se mi nelíbí = máš čtyřku?
A ještě jedna věc mě napadla – pošli mi netalentované dítě např. na angličtinu nebo matematiku (které nemá žádnou poruchu) a můžu s čistým svědomím říct, že ho to naučím na jedničku. (Takovou zkušenost už mám s dětma od kamarádky).
Ale když já pošlu někam dceru, atletku mi z ní nikdo neudělá…(ostatně já sama na tom pracuju už od jejího narození 🙂 )
(Citováno od Marinada z 9.2.2015 07:31)
Marinado, budu trochu oponovat s tou matikou a angličtinou (když ses mi tak pěkně trefila do aprobace 😀 ) 🙂
Ono bude záležet, co máš dotyčného naučit. Pokud třeba nemá prostorovou představivost, tak ho některé oblasti geometrie na jedničku nenaučíš, i kdybys s ním rýsovala ve dne v noci a stavěla se u toho na hlavu. Stejně tak v angličtině se nedá našrotit jedničková výslovnost a intonace, pokud člověk nemá hudební sluch. V češtině bez jazykového citu taky neobsáhneš všechny výjimky ve skloňování apod. I ve fyzice a chemii určitě jsou oblasti, na které už je potřeba mít k tomu nějaký vztah.
Neříkám, že se s tím nedá udělat nic, ale jsem přesvědčená, že na tu jedničku se to opravdu nemusí dát vytáhnout ani při sebevětším úsilí.
Co mi přijde naučitelné na jedničku pro všechny jsou předměty typu zeměpis, dějepis, tam jde hlavně o paměť, takže při patřičném úsilí to prostě jde.
Přiznám se, že jsem vše nepročítala, takže se možná opakuju, ale vždy jsem si myslela, že známkování výchov je nesmysl – patřím k těm, kteří měli vždy samé jedničky + dvojku z tv či pěstitelských prací. Pak jsem někde ale přečetla, že vlastně není rozdíl mezi čj a výchovou – že stejně tak jako člověk nemá nadání kreslit nemusí mít nadání naučit se češtinu. A dle mě je to vlastně pravda. Trošku mám tedy ještě problém s výtvarkou – tam nikdo nemůže vidět, zda je to pěkné nebo ne… Ale u hudebky – učitel slyší, u tělocviku jsou tabulky…
Danniello, u toho těláku tabulky jsou, vím to. Dcera třeba hodila míčem o 1cm míň, než bylo na jedničku a dostala dvojku (a ještě doma dcera nadávala, že jí to ta učitelka blbě změřila, že hodila na jedničku – ale u toho jsem nebyla, takže nevím a hlavně je to nepodstatné, protože na hlavu padlý mi připadá už ten princip). Sejdou se tam holky cca od 140cm – 170cm (a cca od 30kg – 65kg) a na všechny jsou stejné tabulky 😀
Napadla mě taková otázka, možná pro učitele, ale taky do diskuze.
Existuje něco jako školní osnovy, kde je dáno, co se dítě má během určité doby naučit.
Zajímalo by mě pak, jak je to právě u výchov. Je někde napsáno, že se má dítě naučit běhat x metrů za y sekund apod.?
Chápu, že když bude ve výtvarce učitel učit např. něco o perspektivě, bude pak chtít po dětech předvést. A pokud to někdo nepochopí nebo odflákne, jedničku nedostane. Ne ale za to, že princip chápe, ale jeho výkres nesplní jakési neuchopitelné estetické úrovně, kterou si stejně vždy určí právě jen ten jediný učitel. A v tom vidím problém. Kde je napsáno, jaký zpěv je v normě, jaký běh nebo čmáranice je ještě na jedničku a co už ne?
A hlavně – opravdu si myslím, že v těchto předmětech by se měl k dané oblasti tvořit pozitivní vztah. Když učitel řekne “kresli“ nebo “skoč pět metrů“, není to žádná výchova.
Uznevimco, já mám právě pocit, že občas těma výchovama kantoři chtějí tak trochu ponížit děti s výborným prospěchem. Ale snad se pletu.
Aleno, díky za názor – já právě byla někde napůl, přesně to, co píšeš, jsem si říkala taky. Ale pak si vždycky uvědomím, že dítě, které má nějakou poruchu učení, má nárok na spoustu úlev (např. na písemku má dvakrát tolik času, nebo v diktátu píše každou druhou větu). Podle mě když někdo neumí zpívat čistě, nebo není tak obratné, nebo věci není schopné namalovat tak, jak by mělo, tak je to svým způsobem taky porucha (dítě nemůže ten konečný výsledek ovlivnit, aby kdyby se rozkrájelo) a žádnou úlevu nikdo nedostane…a ani nemá možnost se to nějak “našrotit“ a při troše štěstí proplout.
Druhá věc je to, co už tady zmiňovala Petra – v matematice se děti nejdřív něco učí a pak jsou z toho hodnoceny. Kdežto ve výchovách (aspoň teda u nás) se jen zkouší a známkuje, aniž by se to děti před tím učily. Konkrétně minulé pololetí měly 3 měsíce supl (= 3/4 tělesných výchov proseděli na počítači), pak přišla učitelka a začala sekat známky – hned na úvod to byl běh na 1 km na čas…a pak po dětech vzkázala, že za týden je přezkouší – no to do týdne by to nezvládl natrénovat ani Zátopek 😉
A ještě jedna věc mě napadla – pošli mi netalentované dítě např. na angličtinu nebo matematiku (které nemá žádnou poruchu) a můžu s čistým svědomím říct, že ho to naučím na jedničku. (Takovou zkušenost už mám s dětma od kamarádky).
Ale když já pošlu někam dceru, atletku mi z ní nikdo neudělá…(ostatně já sama na tom pracuju už od jejího narození 🙂 )
já na to nemám jednoznačný názor, na jednu stranu souhlasím s tím že výchovy bereme jako odpočinkový a nedůležitý předmět,kde by se měla známkovat snaha a ne výkon,ale na druhou stranu jsem četla názor v jiné diskusi na toto téma že na matematiku taky každý talent nemá a známkuje se výkon a ne snaha,tak proč má být výchova o něčem jiném?A když jsem o tom více přemýšlela tak v podstatě je to pravda. Takže když se vezme výchova jako klasický vyučovací předmět tak proč by se měla známkovat mírněji?K tomu že to pokazí vysvědčení-moji dceři pokazila vysvědčení čeština a angličtina-protože nemá nadání na jazyky a je dysortografik,taky bych mohla říct že měla mít samé jedničky,když nemá jazykový cit.
Takže souhlasím s Petrou že by se mělo jasně říct- je výchova je buď předmět jako každý jiný,nebo je to jen předmět k rozvoji,bez větší důležitosti.
A ještě jednu poznámku k tomu-nechtít po dětech žádný výkon v těchle předmětech taky není úplně správné,nikdy nevíme co budou chtít jednou studovat a co se jim bude hodit.Pro pajdák třeba potřebují na přijímačky hudebku,výtvarku i tělocvik, na policejní tělocvik atd..Zažila jsem loni studenta gymplu který chtěl na výšku kde požadovali fyzickou připravenost a on se před maturou učil běhat a dělat kotouly-to už asi podle mě měl umět.
Můj vnuk se učí dobře, v podstatě má stále samé jedničky. Vloni dostal na vysvědčení svou první dvojku, z hudební výchovy. V osmičce! Paní učitelka jim na závěr dala písemku. Míša odpověděl na tři dobře, u čtvrté, co je FUGA napsal, že hudební nástroj (Fuga – italsky útěk, únik – je kontrapunktická, polyfonní, imitační, dvouhlasá až šestihlasá jednovětá hudební skladba. No, a to je tak zásadní neznalost, že si vysloužil právě tu dvojku. To, že měl v žákovské asi 5 jedniček z hudebky, bylo nepodstatné!
Co dodat, musela jsem se tomu smát
Jé, ještě jsem si vzpomněla na jednu kuriozitu 🙂 a pak už budu zase mlčet .-)U Majdy ve třídě se letos známkuje trhání papíru 🙂 jen se mi nepodařilo vypátrat, v jakém předmětu se tohle zkouší 😀 (tipuju pracovní činnosti, ale nevím)
(Citováno od Petra z 6.2.2015 08:13)
Trhání papíru bylo ve SpongeBobovi (kreslený seriál pro děti), tak je to asi teď moderní 😉
Moc děkuju za reakce! Všichni na to máme hodně podobný náhled.
Pavluschko, Tvoje rozhodnutí bylo moudré, to je teda taky situace, když není moc na výběr 🙁
Pavlínko, máš můj obdiv, a to hned ze dvou důvodů:
1) Že jsi tu nechuť překonala a výtvarka se stala součástí Tvé práce
2) Že jsi známkování výchov pojala tak úžasně!
Petro,
mám úplně stejný názor, i jsem chtěla několikrát napsat,že ve výchovách se známkuje vlastně to, co děti kantor nenaučil… Myslím si, že Anetka půjde stejně trnitou cestou jako Ty 😉
Jen pro zajímavost – před dvěma roky jsem tady řešila Anetky zdravotní problémy, žádný doktor si s tím nevěděl rady…Lussy mi tenkrát napsala, že kdysi měla podobné problémy jako Anetka a že to bylo kvůli stresu z tělocvikářky.
S doktorkou jsem se domluvila, že Anetku navždy uvolní
z dlouhých běhů na čas – a světe div se, problémy (včetně údajných alergií) jsou pryč, doufám, že napořád.
(Máme ale štěstí na doktorku, která taky s tělocvikem bojovala a má pochopení.)
Peti, tak tohle už mi fakt nedá… Trhání papíru? Uf, to je síla.
Já totiž výchovy neznámkuju téměř vůbec. Díky špatné zkušenosti z dětství, kdy mě totálně srážela na kolena pravidelná dvojka z výtvarky aze psaní a já jsem s tím prostě nebyla s to nic udělat, protože výtvarné buňky mě prostě minuly… Takže mi výtvarka pravidelně zkazila vysvědčení a je teď docela zajímavé dceři vysvětlovat, proč jsem jako neměla samé jedničky? 😉
No nicméně na výšce jsem výtvarku prolezla a tamější učitel mě aspoň trošku něco naučil, ale dodnes mám problém výtvarku učit, prostě nejsem ten správně tvořivý výtvarný typ. Pracovka a vyrábění mi přitom nedělá problém. A psaní už vůbec ne, krasopis vyloženě miluju.
Takže z výchov dávám jen jedničky, když se někdo fláká a nesnaží, dávám dvojku, jen za nedonesené pomůcky poznámku nebo pětku a vzkaz rodičům k tomu. A na vysvědčení jen jedničky. Nemíním mít na svědomí traumata dětí z výchov… ty mají dle mého sloužit k všestrannému rozvoji dětí, ne k tomu, aby se výchov báli.