Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD Známkování výchov
Tohle je asi věčné téma, ale nedá mi to.
Vždycky jsem měla za to, že tělesná, výtvarná a hudební výchova jsou oddychové předměty, ve kterých pokud se dítě snaží, nevyrušuje a nezapomíná pomůcky, dostane téměř zadarmo jedničku. A že cílem výuky těchto předmětů je rozvíjet u dětí sportovní a estetické nadšení.
Ale jak tak vidím u nás i u kamarádek, tyhle předměty jsou pro naše děti kolikrát větším postrachem než matematika, čeština…dodneška si pamatuju svojí spolužačku, která měla samé jedničky a dvojku z tělocviku.
Také se u Vás známkuje naplno? Např. neumíš šplhat = máš pětku, neumíš zpívat = máš pětku, Tvůj výkres se mi nelíbí = máš čtyřku?
Zdravím všechny,
myslím, že výchova je předmět, jako každý jiný. Přesto by se však měl kantor hodně ohlížet na snahu. V matematice nebo češtině musíš prostě umět, chápat.
U výtvarky zřejmě chápeš, že máš malovat krajinu, ale ať se snažíš, jak snažíš, vypadá to pro hodnotitele úplně jinak (i když ty tam ty kopce a lesy jasně vidíš :-)).
Hudebka je jistě nejlehčí a nejlepší předmět, vždyť každý musí slyšet, že zpíváš jako slavík. I když rytmus někdy popleteš a šmajdají ti nohy…. 🙂
Tělák…moje bolest, stejně, jako ta výtvarka (ovšem hudebka ne, jsme trochu muzikální rodina, takže zpívám od malička). Nikdy jsem neuměla skákat přes kozu, nebo udělat výmyk na hrazdě. Napravovala jsem známky během, skoky a tím, co mně šlo. Ale snaha byla a učitelka na ni brala ohledy.
Dílny byly skvělé. Moje hřebíky sice nebyly vždy zatlučené zcela rovně, ale šmiglovat jsem uměla dobře. Rašplu jsem taky ovládala, takže tam byla vždy jednička :-). No a pěstitelské práce byly pohoda. Tam nám vždycky všecko vyrostlo i vykvetlo. Hrabat i porýt jsme uměli všichni, to bylo dobré…
My jsme také nikdy nemusely se švicou mít samé jedničky. Nemyslím si, že by to byla nutnost. Hlavní podle mně je, aby dítě vědělo, o čem se v daném předmětu mluví, aby si ze základky odneslo obecné znalosti, které by pak prohloubilo na vybrané škole. Ale naprosto nejhlavnější je, aby na tu základku chodilo v klidu a bez stresu. Není nutno, aby se tam těšilo, ale prostě v pohodě došlo, něco se naučilo a zase v pohodě došlo dom. Udělat úkoly, pohrát, odpočinout a zítra zase. Nechápu děti, které páchají kvůli škole či vysvědčení sebevraždu. A mám dojem, že jich není málo….neboť i jedno je moc. Rodič přece musí vědět, co za známky dítě nosí domů v žákajdě a podle nich si snad udělá obrázek, co bude na vysvědčení. Horší je řešení šikany, či vztahů mezi dětmi. Ale to je jiné téma…(Citováno od HankaManka z 12.2.2015 14:05)
souhlasiiim!! 😉
hlavne s tim,ze “resit“dvojku,trojku z tv,hudebky je zbytecny ..
Hanko take jsem zazila pestitelky a vse co pises,uplne jsem se zasnila 😀 A jeste Branou vychovu -me strileni na terc bylo nebezpecne pro vsechny a ani nevim jakto,ale vzdy jsem strilela vedle,spoluzacce do terce,sobe uplne mimo terc 😀
😀
Zdravím všechny,
myslím, že výchova je předmět, jako každý jiný. Přesto by se však měl kantor hodně ohlížet na snahu. V matematice nebo češtině musíš prostě umět, chápat.
U výtvarky zřejmě chápeš, že máš malovat krajinu, ale ať se snažíš, jak snažíš, vypadá to pro hodnotitele úplně jinak (i když ty tam ty kopce a lesy jasně vidíš :-)).
Hudebka je jistě nejlehčí a nejlepší předmět, vždyť každý musí slyšet, že zpíváš jako slavík. I když rytmus někdy popleteš a šmajdají ti nohy…. 🙂
Tělák…moje bolest, stejně, jako ta výtvarka (ovšem hudebka ne, jsme trochu muzikální rodina, takže zpívám od malička). Nikdy jsem neuměla skákat přes kozu, nebo udělat výmyk na hrazdě. Napravovala jsem známky během, skoky a tím, co mně šlo. Ale snaha byla a učitelka na ni brala ohledy.
Dílny byly skvělé. Moje hřebíky sice nebyly vždy zatlučené zcela rovně, ale šmiglovat jsem uměla dobře. Rašplu jsem taky ovládala, takže tam byla vždy jednička :-). No a pěstitelské práce byly pohoda. Tam nám vždycky všecko vyrostlo i vykvetlo. Hrabat i porýt jsme uměli všichni, to bylo dobré…
My jsme také nikdy nemusely se švicou mít samé jedničky. Nemyslím si, že by to byla nutnost. Hlavní podle mně je, aby dítě vědělo, o čem se v daném předmětu mluví, aby si ze základky odneslo obecné znalosti, které by pak prohloubilo na vybrané škole. Ale naprosto nejhlavnější je, aby na tu základku chodilo v klidu a bez stresu. Není nutno, aby se tam těšilo, ale prostě v pohodě došlo, něco se naučilo a zase v pohodě došlo dom. Udělat úkoly, pohrát, odpočinout a zítra zase. Nechápu děti, které páchají kvůli škole či vysvědčení sebevraždu. A mám dojem, že jich není málo….neboť i jedno je moc. Rodič přece musí vědět, co za známky dítě nosí domů v žákajdě a podle nich si snad udělá obrázek, co bude na vysvědčení. Horší je řešení šikany, či vztahů mezi dětmi. Ale to je jiné téma…
Mívala jsem pravidelně samé jedničky a dvojku z tělocviku. Nebyla jsem talent, ale určitě ne největší nemehlo ze třídy. Učitelka mě neměla ráda, dodnes nevím proč 🙂 Vždycky říkala, že výkony mám na čtverku, ale že mi dá trojku. A na vysvědčení nakonec vždy byla dvojka, takže spokojenost.
Jinak na škole, kde teď učím, dáváme z výchov klidně i trojky o horších nevím. Některé děti jsou totiž dárečky… Jakou mu chcete dát známku z výchovy, když tam za celý půlrok nic, ale opravdu nic nedělá? Ani si nikdy nepřinese věci? Ale o těchto výlupcích asi není tato diskuze. Takže jsem pro – běžně se snažící dítě ať má z výchov jedničky. Ale aspoň něco malinko pro to musí udělat.
(Citováno od zbynula z 11.2.2015 20:28)
Zbynulo,
mně to právě přijde tak zbytečné, samé jedničky a dvojka z těláku 🙁 Nevím, podle mě ten, kdo má samé jedničky nebo pár dvojek málokdy patří mezi ty děti, co zapomínají, ruší a úmyslně nenosí pomůcky. Ale možná jsem naivní 😉
Co vím od dcery, tak jedna holka si dvakrát zapomněla cvičební úbor (je teda fakt, že je to zrovna pěkné kvítko)…a dostala za to 2 neomluvené hodiny. Tvrdila jsem dceři, že to přece není možné, že to jí nemůže na vysvědčení napsat, že by snad i třídní učitel do toho měl co mluvit… ale prý to opravdu na vysvědčení napsané měla.
Ale to přece opravdu není možné, nebo ano?
Mívala jsem pravidelně samé jedničky a dvojku z tělocviku. Nebyla jsem talent, ale určitě ne největší nemehlo ze třídy. Učitelka mě neměla ráda, dodnes nevím proč 🙂 Vždycky říkala, že výkony mám na čtverku, ale že mi dá trojku. A na vysvědčení nakonec vždy byla dvojka, takže spokojenost.
Jinak na škole, kde teď učím, dáváme z výchov klidně i trojky o horších nevím. Některé děti jsou totiž dárečky… Jakou mu chcete dát známku z výchovy, když tam za celý půlrok nic, ale opravdu nic nedělá? Ani si nikdy nepřinese věci? Ale o těchto výlupcích asi není tato diskuze. Takže jsem pro – běžně se snažící dítě ať má z výchov jedničky. Ale aspoň něco malinko pro to musí udělat.
A ještě jedna věc mě napadla – pošli mi netalentované dítě např. na angličtinu nebo matematiku (které nemá žádnou poruchu) a můžu s čistým svědomím říct, že ho to naučím na jedničku. (Takovou zkušenost už mám s dětma od kamarádky).
Ale když já pošlu někam dceru, atletku mi z ní nikdo neudělá…(ostatně já sama na tom pracuju už od jejího narození 🙂 )
(Citováno od Marinada z 9.2.2015 07:31)
Myslím že vše nenaučíš,dcera bojuje se slohem-tj básně-co tím chtěl básník říci? Napsat smysluplný sloh atd.Přitom slovní zásobu má dobrou, hodně čte a stejně to nezvládá.
A třeba u hudební výchovy není problém naučit se na písemky-i to ovlivňuje známku ne jen kvalita zpěvu.Ale jinak je to hodně u výchov o učiteli,protože i když nezaběhneš tabulkový čas,nebo nedáš hrazdu,tak pokud se v těláku schválně neulejváš a neděláš bugr tak normální učitel ti dá jedničku.Jenže sama vidím denně kolik dětí necvičí a pak se diví.My měli na základce učitele celkem v pohodě,a tak jsem i jako totální nesportovec měla stejně jedničku,ale pak už to byl děs
Aleno, souhlasím – když jsem to psala, tak jsem se nějak unáhlila 🙂 A co chtěl básník říct konkrétně JÁ opravdu nikoho nenaučím, většinou nechápu ani název 🙂
A ještě jedna věc mě napadla – pošli mi netalentované dítě např. na angličtinu nebo matematiku (které nemá žádnou poruchu) a můžu s čistým svědomím říct, že ho to naučím na jedničku. (Takovou zkušenost už mám s dětma od kamarádky).
Ale když já pošlu někam dceru, atletku mi z ní nikdo neudělá…(ostatně já sama na tom pracuju už od jejího narození 🙂 )
Myslím že vše nenaučíš,dcera bojuje se slohem-tj básně-co tím chtěl básník říci? Napsat smysluplný sloh atd.Přitom slovní zásobu má dobrou, hodně čte a stejně to nezvládá.
A třeba u hudební výchovy není problém naučit se na písemky-i to ovlivňuje známku ne jen kvalita zpěvu.Ale jinak je to hodně u výchov o učiteli,protože i když nezaběhneš tabulkový čas,nebo nedáš hrazdu,tak pokud se v těláku schválně neulejváš a neděláš bugr tak normální učitel ti dá jedničku.Jenže sama vidím denně kolik dětí necvičí a pak se diví.My měli na základce učitele celkem v pohodě,a tak jsem i jako totální nesportovec měla stejně jedničku,ale pak už to byl děs
Danniello, vlastně je to tak, jak píšeš – vadí jí spíš asi ta situace celkově. No už se “těším“ na konec roku 😀
Jé, no jo, Kšando, tak dík za pobavení tobě. 🙂
Marinado, při takovém postupu není divu, že to dcera nebere. Hlavně když musí s učitelkou absolvovat další hodiny.
Syn právě mnohem víc řeší různé více či méně nespravedlivé reakce učitelů než známky. Většinou to je spíš nedorozumění, doma to probereme a je to vyřešeno, občas ale taky docela zírám.
Danniello, dvojku z pěstitelek nakoupila chudák Kšanda 🙂
Dcera dvojku z TV nedostala, ale původně jí měla napsanou. Jenže paní učitelka jí tam v lednu zapsala nesmyslné známky za dobu, kdy necvičila, ale to jsem ještě byla zticha. A další týden jí v žákovské přeškrtala známky z 1.čtvrtletí, který jí tam napsal suplující učitel a opravila je na o dva stupně horší a to už jsem telefonovala, kdy se můžu stavit. Nakonec to byl všechno omyl a dvojka se (zatím) nekonala.
Od začátku jsme si z toho dělali legraci a nás, dospělé, to nezasáhlo, ale dceru bohužel ano. Všechno bere s humorem, ale tohle překvapivě nepřekousla doteď…
Petro, té holce najednou naskočily i ty slovní úlohy. Otázka je, jak dlouho si to udrží…. Ale potěšilo mě to její zlepšení moc. Druhá věc je taky to, že v 5.třídě za měsíc v matice probrali zhruba tolik, kolik teď za celé čtvrtletí 🙂 Prý něco zkoušeli a teď to zase vrátili zpět…asi desetinná čísla, nebo nevím co.
Naše učitelka byla aspoň tak taktní, že mě nenutila zpívat sóla na známky před celu třídou. 🙂
Na druhou stranu – později jsem se naučila líp se slyšet, takže i ten zpěv by šel, kdyby mě to někdo učil.
A to je asi ten háček – když se zkouší a známkuje něco, co učitel neučí, takže dítěti ani neukáže, jak se zlepšit, i když cesta by tu byla.
Marinado, ještě jsem chtěla napsat – dvojka z pěstitelek, to mě pobavilo. 🙂
Přijde mi divné ze strany středních škol, že např. berou bez přijímaček se samýma jedničkama a ne třeba i s dvojkama z pěstitelských prací. 🙂
Třeba hudebka a pěstitelky na gymplu většinou nejsou, asi být ředitelem gymplu, budu brát bez přijímaček i ty s dvojkama z těláku apod.
Nicméně – kdyby syn přišel s dvojkou z těláku a bylo by to za výkony, ani nás jako rodiče a ani syna by to rozhodně nijak nezasáhlo. 🙂