Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
TM: Kde se na návštěvě cítíte dobře a proč?
Už jste si možná pod hlavičkou stránky všimli, že tématem měsíce jsou v únoru návštěvy. Zkušenosti s různými návštěvami máme všichni, tak určitě bude o čem povídat.
Napadlo mě, že bychom si spolu mohli zkusit sestavit něco jako desatero úspěšného hostitele 🙂 na základě toho, kde se na návštěvách s dětmi cítíme dobře nebo kde jsme naopak celou dobu jako na trní a oddechneme si, když konečně vykročíme zpátky k domovu.
Kde se na návštěvě s dětmi cítíte nejlíp a proč? Co vám ze strany hostitele nejvíc vyhovuje a co vás naopak nejvíc znervózní? Kam chodíte s dětmi rádi a koho radši pozvete k sobě domů, abyste netrpěli?
Jsem zvědavá, jaké budou nejkurióznější zážitky z návštěv, jakými vás hostitelé dostali 😉
Já taky chodím tam, kde se cítím dobře. Ale občas musím jít s přítelem i někam, kde se zrovna skvěle necítím. Kvůli jedné rodině jsme byli před lety zralí na rozchod.
Naštěstí se to nějak samo vyvrbilo a přítel už je v úzkém kontaktu jen s lidmi, kteří jsou opravdu super.
(Citováno od Marinada z 4.2.2015 12:45)Marinado, nechceš to trochu rozvést? …nemyslím to “zralí na rozchod“ ale spíš to, co ti na těch návštěvách nesedělo 😉
(Citováno od Petra z 5.2.2015 07:58)
Petro,
nějak nevím, jak to napsat, protože jsem si uvědomila, že mi vadilo chování těch lidí obecně, problém nebyl asi v tom, že jsme zrovna u nich na návštěvě, ale v tom, že mi prostě celkově neseděli. Ale já je právě vídala jen na návštěvách, tak to s tím mám spojené.
Ale abych teda odpověděla – necítila jsem se u nich na návštěvě dobře, protože:
– manželé se před námi často hádali
– neustále nám nabízeli pivo (ani jeden nepijeme a oni to ví) a ťukali si na čelo, že jsme divní…
– měli narážky na přítelovu víru a mně úmyslně pokládali nepříjemné a netaktní otázky, ze kterých se nedalo vybruslit, protože buď jsem potopila sebe, nebo přítele.
– pití nalili jen mě a příteli řekli, že ON ať si naleje sám
– každou návštěvu přítele informovali, kdy a s kým viděli jeho exmanželku a mě znovu a znovu před přítelem vyprávěli, jaká je to úúúúžasná žena a jak výborně vaří 🙂
(Byly to dvě rodiny, ne jedna tak strašně strašná 😀 ).
Danasi, tak my máme sice 3+kk, ale to je přesně ten případ u nás, k nám už teda pomalu kvůli těm bouchajícím sousedům vlastně nikdo nechodí 🙂 teďka jsme slavili v lednu narozeniny a to bylo buchotu, jen co hosté zavřeli za sebou dveře…
Ráda chodím na návštěvy tam, kde se cítí dobře celá má rodina, momentálně je trnem naše nejmladší, všichni naši známí už mají děti větší a rychle se zapomene co dokáže udělat za půl hodinky roční prcek, někde je to jedno, ale nedávno jsme byli u mé sestry a ta z nás měla jak se říká nervy v kýblu 🙂 jejich čistá domácnost se najednou proměnila v domácnost, kde potkáte na zemi rozdrobenou sušenku, nebo válet se hračku 🙂 největší kuriozita této návštěvy byla, jak se sestra pořád snažila, aby malá na nic nedosáhla nebo něco neshodila ze stolu, tak nakonec sestra svou přehnanou opatrností vylila skleničku 🙂
Já taky chodím tam, kde se cítím dobře. Ale občas musím jít s přítelem i někam, kde se zrovna skvěle necítím. Kvůli jedné rodině jsme byli před lety zralí na rozchod.
Naštěstí se to nějak samo vyvrbilo a přítel už je v úzkém kontaktu jen s lidmi, kteří jsou opravdu super.
(Citováno od Marinada z 4.2.2015 12:45)
Marinado, nechceš to trochu rozvést? …nemyslím to “zralí na rozchod“ ale spíš to, co ti na těch návštěvách nesedělo 😉
Snažím se návštěvy zvát spíše k nám. Máme velký pozemek i velký dům.
Nerada chodím do 2+kk, kde se nesmí děti pohnout. Děti si rády hrají a mrzí mne, když na známé zvoní soused, že děti dupou a mu to vadí. Ono je hodně, když oni mají děti a já také a najednou je na malém prostoru moc plno.
Nesnáším, když musím ji na návštěvu k příbuzným kde se kouří. To pak smdríme kouřem a usíme se umít a vše vyprat a to nepočítám to, že děti musí dýchat a pasivně vlastně kouřit po celou dobu návštěvy.
Sečteno a podrženo:Jste zváni a přijtě, vždy vás rádi uvidíme a ani do noci a mrazu vás nevyhodíme.
A kuřáci nebojte se, i na vás jsme připraveni. Máme velkou místnost oddělenou od domu, ale spojenou s ním. Je tam teplo, gauč, stoly a židle a zde můžete provozovat své.
Já taky chodím tam, kde se cítím dobře. Ale občas musím jít s přítelem i někam, kde se zrovna skvěle necítím. Kvůli jedné rodině jsme byli před lety zralí na rozchod.
Naštěstí se to nějak samo vyvrbilo a přítel už je v úzkém kontaktu jen s lidmi, kteří jsou opravdu super.
Já chodím jen tam, kde se cítím dobře. Ovšem, někdy se stane, že musím na nějakou tu zdvořilostní návštěvu. To jsou pak muka.
Ja to citim tedy tak,ze se navstevuji lide,protoze se citi spolu hezky,prijemne,maji se radi,maji spolecny humor,pohled na svet,temperament…no a proto se navstevuji jinak v tom tedy postradam smysl a cerpat energii jen tak,ze se to“ musi“..ci si davat negativni energii ..je pro mne nezname 😉
To stejne prostredi,mista…kde se citim dobre,tak chodim,kde ne,tam nejdu(uz)…a opacne-i ja,se snazim vytvaret hezke prostredi i atmosferu…
Kamaradka,kdyz k nam leti,rika vzdy vsem,ze leti do Lazni-ona tomu tak ruka,ze si k nam jde skvele nacerpat energii 😀
A nic neudela tak dobre,jako napr.dnesni sms od kamaradky“sobotni navsteva byla super,dekujeme a musime si ji brzy zopakovat – a tve deti si adoptuji “ 😀 (ja se u nich citim take tak,a neni to o nachystanych stolech,ci uklizenem dome/ikdyz na,druhe strane,je hezke,kdyz je i videt,ze k vuli navsteve nekdo i kapku poklidi 🙂
😉
Je pravda, že se někde cítím dobře, jinde zase nejsem ve své kůži. Myslím si, že je to hlavně lidmi, když si s někým rozumím a máme si o čem povídat, je mi jedno kde jsme, nebo jestli má doma luxusně uklizeno.
U babičky se třeba necítím moc dobře, právě kvůli prostředí. Na mě nepůsobí moc příjemně, spíše stísněně a jako by tam bylo všechno z porcelánu.
U jedné kamarádky se cítím dobře a chodíme tam rádi a často. Přestože je tam díky dětem celkem rámus 🙂 všichni se tam cítí dobře. U jiné to je zase naopak, a je to takovou “dusnou“ atmosférou, kterou doma mají.
Máme už za ty roky svůj okruh známých a přátel a tak se rádi občas navštěvujeme a je to fájn. Málo kdy se stane, že je napjatější atmosféra a už se v duchu těšíme, až půjdeme domů.
Moc nemusím takové ty zdvořilostní návštěvy typu “prateta sestřenice z tatínkovy strany“, ale absolvuji je. Protože často chodíme na návštěvy i s dětmi, jsem vždycky ráda, pokud tam děti mají nějaké “vyžití“ a nenudí se. Takže kamarádka se stejně starými dětmi je ideální – my pokecáme, děti si pohrají. Mám ráda návštěvy povídací, neupejpací, s kterými je fajn a pohodově. Dobré je, pokud máme i nějaký společný zájem nebo téma.