Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Táta
Milé netové kamarádky, potřebuji se vykecat, vylít srdíčko… psala jsem tu o tátovi, který je na tom špatně a kterého jsem neviděla x let… Nepamatuji se na něho jako na tátu, který učí svou holčičku na kole, který ji utěšuje bolístku, pamatuji si ho jen všudyvšeho 3x kdy jsem ho viděla namátkově ve městě, nebo kdy řídil bus a já chodila na učnák…Když jsem měla holky a byla jsem sama, kontakovala jsem ho sama a sešli jsme se. Ale ty “kecy“ mě odradili od dalšího setkání a tak zůstalo jenom u toho… Nikdy mě předtím ani potom sám nevyhledal a mě to hodně mrzelo… Před týdnem jeho sestra, moje teta, mi zavolala, že je táta v nemocnici a volá mi to jenom kvůli tomu, že se tam mám v březnu vrátit tak abych neměla šok.. Má cirhózu jater, nespolupracuje, nejí, nepije, skoro pořád leží.. neuvděomuje si, že je to jeho konec.. Včera jsem za ním šla sama.. asi se ptáte proč? Chtěla jsem ho ještě vidět, řikám si je to otec, ne táta a třeba se mu bude potom umírat líp, když mě viděl… šla jsem tam s pocitem, a odcházela jsem ještě se horším než jsem tam šla… Pamatuji si jako statného, vysokého a silného chlapa a kdsž jsem ho tam viděla, chtělo se mi brečet..Ležel tam, nemohoucí, jen kůže, na něm, žluté bělmo a vůbec mu nebylo rozumět, huhňal, neoholený…no vydržela jsem to nevim 15 minut a pak se vymluvila na vaření a prchala odtud a cestou jsem brečela.. Bylo mi všelijak, pocity se ve mě bouřily a stále bouří, pořád na něho musim myslet, že se upil k smrti, že sám za to může…půjdu tam ještě několikrát za ním, i když to nebyl táta v pravém slova smyslu, ale je to můj otec…
Upřímnou soustrast, drž se…
Mimkys,upřimnou soustrast,je mi to líto
Mimkys – upřímnou soustrast. Já to mám posledních pár dní podobné-tatínek v nemocnici ale pro mně je to takový středobod mého života, člověk, který u mě byl od mého narození a v životě se staral abychom se já i sestra měly dobře a nic nám nechybělo. Stejně tak pak přistupoval i k vnoučatům a teď už i pravnoučatům. Pořád se staral. Teď přechodil chřipku-jako obvykle nás neposlouchal, bohužel tentokrát to nerozchodil. Leží v nemocnici, jako následek přechozené chřipky se lečí s meningitidou a aby toho nebylo málo, zřejmě ho postihla i slabší mrtvička (vidí jen na jedno oko, druhé vůbec neotevře, je tam prý asi poškozená nějaká céva nebo co, zítra jde znovu na MR…). Najednou si člověk uvědomí, že rodiče nejsou nesmrtelní a klepe se strachy a přeje si, aby tady byli co nejdéle to půjde.
Tak je konec…dneska ráno volala teta, a já to nechtěla brát, věděla jsem co se stalo…dneska ráno umřel. Měsíc po svých 65 narozeninách…no nechtělo se mi brečet, a ani jsem nebrečela ale ten smutek ve mě byl…tak uvidíme jak to bude dál..díky za podporu
(Citováno od mimkys z 1.2.2015 12:49)
slova a jen slova to budou…uprimnou soustrast…
Muj zemrel v loni,teprve v breznu,nedozil se (v kvetnu) 67…
S celeho srdce rada-pokud to jen trochu jde,vybrec se,vyvztekej se,vykric to…cokoliv..ale nedus nic v sobe! ..Ono i ty slzy prijdou,i ve tvem pripade…vsecko chapu…
posilam objeti …
M 🙁
Tak je konec…dneska ráno volala teta, a já to nechtěla brát, věděla jsem co se stalo…dneska ráno umřel. Měsíc po svých 65 narozeninách…no nechtělo se mi brečet, a ani jsem nebrečela ale ten smutek ve mě byl…tak uvidíme jak to bude dál..díky za podporu
HOdně sil přeju a Tvé rozhodnutí zcela chápu
Je mi to líto Mimkys, myslím na tebe.
Tak jsem zase byla u táty a je to pořád horší a horší.. dneska jsem ho s tetou oholila a trpěl no nevim jak dlouho to potrvá.. ale že pracuji ve zdravotnictví, tak vim své…
omlouvam se za preklepy,ale je tezky ted videt pismena…
M.
Mimkys, Tvé pocity opravdu chápu, bohužel se s tím budeš muset vypořádat sama…Je to sice jen “otec“, ne tatínek, ale jak se říká – “krev není voda“ 🙁souhlasim…
Jen jsem Ti chtěla napsat, že jsi udělala moc dobře, že jsi tam šla.
Drž se!(Citováno od Marinada z 27.1.2015 10:50)
Mimkys,napsala bych ti toho na roman,ale vsechno by byli “jen slova“..A taky se mi to pise velice tezce,jedna z veci,co me moc boli..
Tak se “nezlob“,ale skratim to..
me muj tatinek,zemrel v loni,v breznu,nedozil se ani 67..
Nasi byli rozvrdeni,dlouho…
Nechci to moc rozepisovat,ja s tatkou byla v kontaktu i tady a hodne jsem mu i rozumela…Muj tatka udelal take kopu “chyb“a nikdy toho,smerem k nam,detem,neprestal litovat..
Par mesicu pred tim,nez zemrel,se s nim konecne zacla bavit i ma sestra .Ja se nikdy nevmeauji,clovek si musi prijit na veci sam…Nastesti tatku videla,dozvedela se i jeho diagnozu a zacala za nim,domu i chodit a brat skratka veci,jak jsou,“vya mozek“co bylo,ci nebylo a brala to,ze jeji,nas tata,ma rakovinu…Myslim,ze to pomohlo jim oboum..
Muj tatinek zemrel na rakovinu plic a mel uz i nalez na mozku..Zabilo ho jen koureni-mluvila jsem a lekarem a dostaly jsme i pitevni zpravu…Vsecky veci,ktery maji vetsunou muzi jeho veku uz nemocny,mel on uplne zdrave,napr.i prostatu atd mel jako mlady kluk ..
Ja ziji v Uk..zrovna jsem hledala letenky,ze priletim za tatkou..Jenze,k udivu vsech,lekaru a myslim,ze i tatinka,to slo tak rychle,ze ho nasla sestra doma na podlaze…Ja zrovna ted denvolala zase tatkovi,on mi to nebral,tak jsem volala sestre..vzla to neter a rekla,co se stalo…Letenky zaplacene a vsecko pryc…
Ja jsem jinak i racionalni clovek,ale presto nejsem s tatovou smrti smirena-vim,ze uz je to tak nejlepsi,ted by se nekde trapil na pristrojich.. ale proste to nemam timto uzavrene,lrotoze jsme si nestihli rict a bohem. .tatka vedel,ze cca do 6-12mesicu zemre..nebyla sance na vyleceni,tak byl doma..a taky vedel,ze za tim poletim…a ja to nrstihla…
Zivot je kratky!!Ja vim,ze se to tak rika,ale clovek to vi vic,kdyz ho potkaji ruzne situace .
Nemusis zapomenout….ani odpustit .jen ty vis,proc v sobe veci mas…ale muzes jit dala dozit s tatkou cas,ktery mu zbejva..
Drzte se ..
M
Mimkys, Tvé pocity opravdu chápu, bohužel se s tím budeš muset vypořádat sama…Je to sice jen “otec“, ne tatínek, ale jak se říká – “krev není voda“ 🙁
Jen jsem Ti chtěla napsat, že jsi udělala moc dobře, že jsi tam šla.
Drž se!