Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Váha u chlapa.....
Zdravím děvčata,hmotnost se většinou řešila ve spojení hubnutí žen nebo přibírání dětí :-)já si dnes jdu pro radu na téma hmotnost vašich mužů 🙁 udržují si ji sami?mají zájem o pěstovanou postavu,řeší pokud jim naroste bříško nebo to prostě nechávají tak?Snažíte se jim třeba uspůsobit jídelníček,když vidíte,že se kulatí,aby si toho nevšimli,že jí zdravě nebo snad spolu i cvičíte?
Manžel je trochu přes svou ideální váhu, ale jednu chvíli to řešil tím, že se hlídal v příjmu a výdeji kalorií. Pak ale polevil. Ono se to zase trochu zlepší přes léto, kdy bude běhat po zahradě se sekačkou a jezdit na kole. Já mu nic nevyčítám, já taky nejsem, zvlášť po porodu, na té ideální váze.
Manžel je hubený. nepotřebuje hlídat.
já mám hubenoura a at sní co sní,tak nepřibere,dřív měl i svaly z práce,ted má jinou a svaly nikde,sám by chtěl přibrat a nejde mu to,ale mě se líbí takovej jakej je
Ano, dostal váhu k Vánocům, se slovy,aby si nás vážil:)
Manžel měl pár kilo nadváhu, ale mně to nijak nevadilo. Byl spokojený, obětavý, pozorný… Žádný nerudný důchodce. Potom lékařka zjistila, že má zvýšený cukr. Tak jsem nasadila dietu (pro oba), váha i cukr se dostaly do normálu. Od té doby se pravidelně vážíme a jíme dietněji.
Marinádo ono je fakt,že člověk vždycky ve všem,hlavně co se týče nějaké změny, musí chtít hlavně sám….
Zuzino, ten můj známý (budu ho nazývat Marek) se jednoho dne SÁM rozhodl, šel na kliniku Iscar a držel asi rok dietu. Zhubnul úžasně, pak polevil a půlku měl zpátky. Je to už několik let a od té doby Marek +/- 10kg hubne a přibírá, ale je pořád na té nižší (i když ne ideální) váze. Je to 2metrový chlap, takže +/- 10kg na něm není ani vidět.
Jeho manželka je štíhlá, vaří mu dietně, dělá saláty..ale prostě když má Marek hlad nebo chuť a opustí ho na chvíli silná vůle, tak se něčím dorazí. Problém jsou taky návštěvy a společenské akce, kde se Marek většinou neudrží – co se týká alkoholu i jídla.
Jinak já osobně NIKDY nehodnotím lidi podle toho, kolik váží. Naopak – zlatý chlap s bříškem, který má věčně dobrou náladu, proti vystresovanému manekýnovi. To samé si myslím i o ženách. Ale průser je, když už to ohrožuje zdraví 🙁
já právě moc nevím jestli trochu hřeší na ten zdrav. stav,protože do práce ještě nemůže,čekáme na lázně a také kardiolog ho ještě pustit ani nechce,nicméně právě absence pohybu a radikální změna živ. ne-pohybu,možná strach, ho nějak ,,nenutí“ 🙁 asi zkusím kontaktovat napřed nějakého výživového poradce.máte zkušenosti?
Děkuji za příspěvky a cením si i pohledu ,,z druhé strany“ 🙂
Pohled z “druhé strany“…
Dostal jsem se, po odchodu do důchodu na úctyhodných 106 kg /+-3/, nabádání vlastní ženy “měl bys něco shodit“ jsem moc nebral na zřetel. Rozhodla jiná žena, má paní MUDr- endokrinoložka a skutečnost, že druhé patro jsem vyšlapával značně zadýchaný.
Podle “krutého“ rozpisu jsem se dostal na 86-87 kilo, držel jsem to řadu let, pak jsem si trochu povolil uzdu /svátky atp/, zastavil se na 94 kilech a teď jsem rád, že jsem při dodržování méně krutého rozpisu konečně aspoň pod dvaadevadesáti. Jedu dál, chci se dostat na to předchozí minimum, případně na kýženou 85 kg hranici, neb jsem se dočetl, že pět kilo navíc nad ideál je dobré, pro zachování dobré nálady.
Největším povzbuzením ovšem zůstává /mimo snahy obléci těsnější kalhoty/ i příklad vlastní ženy, která si dovede odepřít i lákadla a drží si svou dvaašedesátku. Snažit se o dobrou váhu v našich skoro osmdesáti letech by se mohlo zdát zbytečné, ale ppro ne, žeáno?