Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
TVD: Těhotenské nevolnosti - jak si je užíváte? 😀
Dvakrát jsem byla těhotná stylem “nemít MS, tak ani nevím že jsem těhotná“. Všechny ženské mi záviděly že nevolnosti neznám. Pamatuji se, že u Aničky jsem se od samého začátku těšila, kdy mi bdu konečně špatně, a ono nic. S Jindrou to bylo stejné, ale do třetice jem se asi dočkala. Nevím 🙂 Občas je mi špatně večer, takové pocity na omdlení nebo zvracení, ale dá se to vyležet a za hodinu je dobře.
Od jiné paní jsem ale slyšela, že jí bylo špatně celé těhotenství a zvracela dokonce ještě na porodním sále.
Zavzpomínejte, jak jste to měly nebo máte vy, ať v tom nejsme samy 😉
mne hodne trapila unava a trochu tvrdnuti briska, jinak nejake vetsi nevolnosti se nedostavili. na ty problemy mi doktorka doporucila magnesko a bylo po problemech. 🙂
Jsem teprve v 11 tt, ale zatím žádné nevolnosti nemám. Mamka mě straší, že to ještě přijde, že ona se mnou prozvracela 4 měsíce, ale já doufám, že se mi to vyhne. Jsem pořád unavená a občas mě bolí břicho, nebo jsem ráno měla pocit na zvracení, ale naštěstí, až na dva dny zůstalo jen u pocitu. Tak snad se už žádné nevolnosti nedostaví 🙂
Asi jsem to napsala nejasně – zvracela jsem od 3.-8.měsíce ve dne v noci nezávisle na čemkoliv. Jen jsem ze sportu nastavená tak, že za všech okolností normálně funguju a jedu na 100% bez úlevy. Takže jsem neviděla důvod, proč bych nejezdila do práce, kde o mě hodně stáli.nebyla to reakce na tebe,ani ve smyslu soutezeni 😉 jen fakta a povzdech..
Do nemocnice jsem nakonec naštěstí nemusela.
Nechci soutěžit o to, kdo na tom byl hůř, jen upřesňuju, jak to bylo u mě (a u sestřenice to samé – dokonce 3 těhotenství za sebou 🙂 ).Všem těhulkám přeju pohodový průběh!
(Citováno od Marinada z 21.1.2015 12:19)
Bohuzel ja lezela od 1mecice do 7v nemocnici napojena na kapacky+jine latky..nejak se tomu rika odborne …do prace bych rada v te dobe chodila 😉 ikdyz logicky chodil by v tomto stavu leda E T…ale nebylo mozno ani dojit prvni mesice bez pomoci na wc,bazant jedine na postely..S tim,ze zrejme se nam miminko nedonosi timto…
😉
Asi jsem to napsala nejasně – zvracela jsem od 3.-8.měsíce ve dne v noci nezávisle na čemkoliv. Jen jsem ze sportu nastavená tak, že za všech okolností normálně funguju a jedu na 100% bez úlevy. Takže jsem neviděla důvod, proč bych nejezdila do práce, kde o mě hodně stáli.
Do nemocnice jsem nakonec naštěstí nemusela.
Nechci soutěžit o to, kdo na tom byl hůř, jen upřesňuju, jak to bylo u mě (a u sestřenice to samé – dokonce 3 těhotenství za sebou 🙂 ).
Všem těhulkám přeju pohodový průběh!
“skoda“ze s te doby tohoto tehu nemam zadne fotky ..dala jsem zakaz 😉
Noo kdyby jen z pohledu na jidlo a podobne ..a kdyby “jen“v busu…ja jsem nemohla ani vstat z postele,ani bezne cinnosti,chytit hreben,kartacek…i cesta na wc,pro mne byla vykon….propadle,vyhuble tvare,nohy tenke,jako ruce..nejvice jsem se bala o miminko,vazila jsem jeste v 6mesici 50,5kg…a porad otazky,jakto ze vracim litry a sileny sprchy cehosi,kdyz za cely den si kousnu rozku rohliku a dam deci vody?…
Lekari meli strach o me,i o mimiska…
Mně bylo špatně od začátku do konce 8.měsíce, nevzpomínám na to ráda. Vadilo mi jak jídlo, tak pití. V práci na mě dodneška se smíchem vzpomínají – jak jsem chodila s igelitkou Delvita téměř nonstop “zavěšenou na uších“ 😀
Jinak můj nejhorší zážitek byl v autobusu, kdy jsem seděla radši vepředu, ale stejně se mi udělalo blbě, tak jsem si pootevřela okýnko a řidič mi nadával do krav a schválně na mě pustil ještě nějaký větrák.
A nejhezčí zážitek byl opět v autobusu, když jsem si zapoměla na začátku těhotenství legitku a chytil mě revizor…říkala jsem mu, že ve středu nosím jinou tašku kvůli těhotenskému cvičení a legitku že jsem si zapomněla v té původní tašce…a on se rozzářil, zeptal se mě, jestli mám nějakou fotku, moc se mu líbila a pustil mě bez pokuty.
Zdravím všechny :-),
také jsem u prvního těhotenství nevěděla, co jsou nevolnosti. Sem tam mně sice tlačilo v žaludku, ale přešlo vždycky rychle samo.
U druhého těhotenství to byla síla až do pátého měsíce. Bylo mně špatně naprosto ze všeho. Vizuální kontakt se shnilým jabkem v zahrádce nebo i jen jakýkoliv slabý zápach vyvolával silnou nauzeu. Vařit bylo opravdu náročné. Jen myšlenka na otevření ledničky byla zničující :-). A jíst něco? No tak to už vůbec….Také jsem nic moc nenabrala. Škoda jen, že jsem nezačínala na své váze, ale daleko za ní……:-)
Jezdit v MHD – škoda slov. Najednou to prostě odeznělo – samo spravilo. Nicméně mně občasná nevolnost přepadá koncem každého týdne, jakoby miminko říkalo: “Mamko, zase jsem ti trochu vyrostlo.“ A mně to nevadí. Beru to jako signál, že je vše tak, jak má. Teď začínám třicátý první týden a na mrňouska se moc těšíme.
Přeji všem hodně pohůdky a klidu. Hlavně mít na mysli, že všecky tyto strasti mají krásný konec jednoho a začátek druhého :-).
Hanka
U prvního těhotenství jsem o žádných nevolnostech ani nevěděla. Možná úplně na začátku ano, to jsme byli s manželem zrovna na dovolené a bylo mi ráno po snídani špatně, že jsem někdy nemohla ani vyjít schody do pokoje na hotelu. To jsem si vlastně říkala, že ano, že jsem nejspíš těhotná, bylo to takové divné nevolno. Za pár minut to samo přešlo.
U dalšího těhotenství mi bylo špatně poměrně hodně, na to nevzpomínám ráda, protože tenktár to těhotenství nevyšlo.
No a když jsem čekala naši nejmladší, bylo mi vcelku fajn, jen jsem měla nervy z předchozích neúspěchů a tak si zbytečně nějaké ty nevolnosti přivodila právě tím stresem. Což byla samozřejmě škoda, ale tenkrát to psychika nějak nedovolila redukovat.
Jinak znám případ maminky, která prozvracela snad celé těhotenství, hubla a vypadala opravdu zle.
U prvního těhotenství jsem nevolnosti neměla absolutně žádný, neznám ani žaludek ve vodě. Fakt jsem si to užívala, dokonce jsem i sportovala (ne nějak přehnaně)a necítila jsem se moc omezená. U druhého už to bylo horší: sice nevolnosti opět žádné, ale zrovna jsem si procházela jedním z nejkritičtějších období-stěhování a propouštění v práci, nervozita, stres a ze všeho nejhorší chlapeček na přístrojích. Vůbec jsem z toho nespala, takže únava, strach, napětí, vyčerpanost. Ostatní křeče v lýtkách (fakt libůstka) a nízký tlak už mi přišlo podřadné.
Tak já to měla jako Piškotka, nevolnosti vůbec žádný. Ráno žaludek na vodě akorát při cestě do práce, kdy jsem si v Tescu kupovala snídani a musela projít kolem “lahůdek“. A v druhym těhotenství jsem zvracela jednou a to když mi přítel udělal omeletu z nějakejch starších vajíček. Čekala jsem, až půjde ven s prckem a pak se teprve v klidu vyzvracela. A to bylo asi po 5 letech. Naposledy po narkóze, po který mi obvykle zle není, ale když jsem měla hlad a narvala se gulášem… no debil prostě! 🙂 Ale v prvním těhu jsem si furt dokola dělala rybí pomazánku a krupicovou kaši (ne najednou, vždycky obden, zas takovej fajnšmekr nejsem), a v druhym totální závislost na Coca Cole. Jinak obě těhotenství super, až jsem si říkala, že jsem to měla zjistit dřív a nabídnout se jako živý inkubátor. 🙂