Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Syn 3,5roku, změna chování, závislost nejen na matce
Dobrý den,
ráda bych poprosila o názor a případnou radu. Kde jen začít.
Máme syna, 3,5roku.
V září začal chodit do školky. Kde byl po pár dnech v pohodě, takový třídní bavič… Jenže s nástupem do školky začaly i opakované virózky. Poslední se vyhrotila v polovině listopadu , kdy syn dostal antibiotika a byl 3 týdny doma, po léčbě nastoupil do školky, byl v pohodě, ale po 5 dnech dostal zánět středního ucha a tak musel být opět doma a dostal nakonec i píchaný penicilin. Nebylo mu fakt moc dobře, takže jsem s ním chodila do postele ( od malinka vzhledem k malému prostoru spí s námi v ložnici ve své posteli), nebo jsem ho nechala s námi v obýváku u televize. Syn se vyléčil akorát když nastaly vánoční prázdniny, takže do konce roku 2014 už do školky nešel. Byl v pohodě, sice trochu víc fixovaný na mě,zřejmě po těch nemocech kdy jsem s ním byla od rána do večera, ale byl relativně v pohodě, šel do postele, já se mohla jít vysprchovat a než jsem vylezla z koupelny, tak spal. 30.12. odjel k babičce kde byl i jeho bratranec (8let) a klucí si hezky hráli. Jenže syn se tam fixnul na babičku, ale až takovým způsobem, že hystericky plakal, když šla na wc, musela s ním každý večer chodit spát, kvůli každé blbině plakal. Říkala, že takhle ho nezná, nezažila. Když se vrátil od babičky domů po 3 dnech, tak měl radost, že je doma a byl docela v pohodě. než přišel večer, hysterický záchvat pláče že nepůjde spinkat sám a jestli přijdu se ptal opakovaně snad 50x. nemohla jsem nakonec jít ani do té sprchy. Nešlo se s ním dohodnoot po dobrém ani rázně… Druhý den jsem pocítila babičky slova na svou kůži, šla jsem na wc a on začal plakat kam jdu, jelikož beru akorát atb a mam chřipajznu, manžel když přijel z práce, tak si šel s malým hrát a já na gauči na chvíli mohla zavřít oči a ležet, v okamžiku kdy syn zjistil, že se nedívám, že spím, začal opět hystericky plakat,že maminka spí a proč spí…u jídla začal plakat zas a když jsem se zeptala co se zas děje, řekl, že chce taky minerálku.Tak jsem mu říkala, že přeci to stačí říct a ne hned plakat. Marně. Večer koupačka a spát. Řekli jsme si s manželem, že budeme nekompromisní a prostě půjde do postele sám. Má rozsvícenou lampičku a já se na něj každou chvilku budu chodit dívat. Nic platné. Opět hysterický řev, pořád za mnou chodil do obýváku a vydržel plakat a plakat. Přišel do obýváku a začal mi říkat, maminko už se na mě nezlob, já tě mam hrozně moc rád. Vysvětlila jsem mu, že já jeho taky a že přijdu za ním, ale musí ležet v postýlce. vše odkýval ale pro změnu opět začal plakat, že musim jít s ním, že se chce přitulit a chytit za ručičku.Když se ho zeptáme proč plače, odpoví, že neví.A na otázku jestli se bojí sám v ložnici( rozsvícená lampička, otevřené dveře) odpoví že ne…
Teď to vyvrcholilo i ve školce, kde z třídního baviče je jen plačka… Od rána plakal do oběda, pak usnul na10minut a zas plakal. Učitelé ve třídě ani nemohli pořádně pracovat s ostatními dětmi, protože to bylo to samé, kde je paní učitelka a řev, přijde pro mě maminka a řev. Prý plakal a plakal. Dnes jsem ho odvedla do školky a plakal už v autě. vysvětluji mu a ujišťuji ho, že zas pro něj přijdu, ale není to k ničemu pořád si jede tu svou.
Nechci abychom skákali jak píská, kvůli tomu že plače. Ale na druhé straně je mi ho moc líto. Ale nevím si už rady. Jestli tohle chování je opravdu “jen“ období momentální, jestli to má za následek to jeho marození poslední 2 měsíce. nevím.. Prosím o radu.. nemáte někdo zkušenost nebo podobný problém… Jsem už trochu zoufalá. Předem moc děkuji. Radka