Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Syn 3,5roku, změna chování, závislost nejen na matce
Dobrý den,
ráda bych poprosila o názor a případnou radu. Kde jen začít.
Máme syna, 3,5roku.
V září začal chodit do školky. Kde byl po pár dnech v pohodě, takový třídní bavič… Jenže s nástupem do školky začaly i opakované virózky. Poslední se vyhrotila v polovině listopadu , kdy syn dostal antibiotika a byl 3 týdny doma, po léčbě nastoupil do školky, byl v pohodě, ale po 5 dnech dostal zánět středního ucha a tak musel být opět doma a dostal nakonec i píchaný penicilin. Nebylo mu fakt moc dobře, takže jsem s ním chodila do postele ( od malinka vzhledem k malému prostoru spí s námi v ložnici ve své posteli), nebo jsem ho nechala s námi v obýváku u televize. Syn se vyléčil akorát když nastaly vánoční prázdniny, takže do konce roku 2014 už do školky nešel. Byl v pohodě, sice trochu víc fixovaný na mě,zřejmě po těch nemocech kdy jsem s ním byla od rána do večera, ale byl relativně v pohodě, šel do postele, já se mohla jít vysprchovat a než jsem vylezla z koupelny, tak spal. 30.12. odjel k babičce kde byl i jeho bratranec (8let) a klucí si hezky hráli. Jenže syn se tam fixnul na babičku, ale až takovým způsobem, že hystericky plakal, když šla na wc, musela s ním každý večer chodit spát, kvůli každé blbině plakal. Říkala, že takhle ho nezná, nezažila. Když se vrátil od babičky domů po 3 dnech, tak měl radost, že je doma a byl docela v pohodě. než přišel večer, hysterický záchvat pláče že nepůjde spinkat sám a jestli přijdu se ptal opakovaně snad 50x. nemohla jsem nakonec jít ani do té sprchy. Nešlo se s ním dohodnoot po dobrém ani rázně… Druhý den jsem pocítila babičky slova na svou kůži, šla jsem na wc a on začal plakat kam jdu, jelikož beru akorát atb a mam chřipajznu, manžel když přijel z práce, tak si šel s malým hrát a já na gauči na chvíli mohla zavřít oči a ležet, v okamžiku kdy syn zjistil, že se nedívám, že spím, začal opět hystericky plakat,že maminka spí a proč spí…u jídla začal plakat zas a když jsem se zeptala co se zas děje, řekl, že chce taky minerálku.Tak jsem mu říkala, že přeci to stačí říct a ne hned plakat. Marně. Večer koupačka a spát. Řekli jsme si s manželem, že budeme nekompromisní a prostě půjde do postele sám. Má rozsvícenou lampičku a já se na něj každou chvilku budu chodit dívat. Nic platné. Opět hysterický řev, pořád za mnou chodil do obýváku a vydržel plakat a plakat. Přišel do obýváku a začal mi říkat, maminko už se na mě nezlob, já tě mam hrozně moc rád. Vysvětlila jsem mu, že já jeho taky a že přijdu za ním, ale musí ležet v postýlce. vše odkýval ale pro změnu opět začal plakat, že musim jít s ním, že se chce přitulit a chytit za ručičku.Když se ho zeptáme proč plače, odpoví, že neví.A na otázku jestli se bojí sám v ložnici( rozsvícená lampička, otevřené dveře) odpoví že ne…
Teď to vyvrcholilo i ve školce, kde z třídního baviče je jen plačka… Od rána plakal do oběda, pak usnul na10minut a zas plakal. Učitelé ve třídě ani nemohli pořádně pracovat s ostatními dětmi, protože to bylo to samé, kde je paní učitelka a řev, přijde pro mě maminka a řev. Prý plakal a plakal. Dnes jsem ho odvedla do školky a plakal už v autě. vysvětluji mu a ujišťuji ho, že zas pro něj přijdu, ale není to k ničemu pořád si jede tu svou.
Nechci abychom skákali jak píská, kvůli tomu že plače. Ale na druhé straně je mi ho moc líto. Ale nevím si už rady. Jestli tohle chování je opravdu “jen“ období momentální, jestli to má za následek to jeho marození poslední 2 měsíce. nevím.. Prosím o radu.. nemáte někdo zkušenost nebo podobný problém… Jsem už trochu zoufalá. Předem moc děkuji. Radka
tak to asi urcite neee 😀 😀Moc Vám děkuji za Vaše rady, poznatky… Ono to, že člověk zjistí, že na to není až tak sám a dostane se mu rada od nějaké mamky, která si se svými dětmi prošla také ledasčím, je takové lehce uklidňující. Proto si moc vážím toho, e jste reagovaly a snažíte se poradit a podpořit. Musím nabrat síly a trochu se nad to povznést. On je Matyášek tento rok nejcitlivější co je na světě. Pořád se mazlíme, pusinkujeme a děláme spolu spousty legrandy, myslím, že mi nejvíce trápí, že z toho komika a veselého dítka které už mělo svůj režim je uplakaný neštěstí. Ale budu doufat, že správným přístupem (a tím, že nebudu poslouchat to, že musím být důsledná nebo že se mnou bude cloumat a že se mnou bude spát usínat Bůh ví do kdy)bude lépe. Děkuji Vám… 🙂 A určitě se brzy ozvu jak jsme na tom.
(Citováno od schouchou z 7.1.2015 11:35)
tak to je super a jeste k tomu mame v rodine take Matyaska a stejne stareho 😀
(Citováno od meggi41 z 7.1.2015 11:43)meggi, jestli vy nebudete nakonec s Radkou příbuzný… 😀
(Citováno od Petra z 7.1.2015 11:46)
tak to asi urcite neee 😀 😀Moc Vám děkuji za Vaše rady, poznatky… Ono to, že člověk zjistí, že na to není až tak sám a dostane se mu rada od nějaké mamky, která si se svými dětmi prošla také ledasčím, je takové lehce uklidňující. Proto si moc vážím toho, e jste reagovaly a snažíte se poradit a podpořit. Musím nabrat síly a trochu se nad to povznést. On je Matyášek tento rok nejcitlivější co je na světě. Pořád se mazlíme, pusinkujeme a děláme spolu spousty legrandy, myslím, že mi nejvíce trápí, že z toho komika a veselého dítka které už mělo svůj režim je uplakaný neštěstí. Ale budu doufat, že správným přístupem (a tím, že nebudu poslouchat to, že musím být důsledná nebo že se mnou bude cloumat a že se mnou bude spát usínat Bůh ví do kdy)bude lépe. Děkuji Vám… 🙂 A určitě se brzy ozvu jak jsme na tom.
(Citováno od schouchou z 7.1.2015 11:35)
tak to je super a jeste k tomu mame v rodine take Matyaska a stejne stareho 😀
(Citováno od meggi41 z 7.1.2015 11:43)meggi, jestli vy nebudete nakonec s Radkou příbuzný… 😀
(Citováno od Petra z 7.1.2015 11:46)
Moc Vám děkuji za Vaše rady, poznatky… Ono to, že člověk zjistí, že na to není až tak sám a dostane se mu rada od nějaké mamky, která si se svými dětmi prošla také ledasčím, je takové lehce uklidňující. Proto si moc vážím toho, e jste reagovaly a snažíte se poradit a podpořit. Musím nabrat síly a trochu se nad to povznést. On je Matyášek tento rok nejcitlivější co je na světě. Pořád se mazlíme, pusinkujeme a děláme spolu spousty legrandy, myslím, že mi nejvíce trápí, že z toho komika a veselého dítka které už mělo svůj režim je uplakaný neštěstí. Ale budu doufat, že správným přístupem (a tím, že nebudu poslouchat to, že musím být důsledná nebo že se mnou bude cloumat a že se mnou bude spát usínat Bůh ví do kdy)bude lépe. Děkuji Vám… 🙂 A určitě se brzy ozvu jak jsme na tom.
(Citováno od schouchou z 7.1.2015 11:35)
tak to je super a jeste k tomu mame v rodine take Matyaska a stejne stareho 😀
(Citováno od meggi41 z 7.1.2015 11:43)
meggi, jestli vy nebudete nakonec s Radkou příbuzný… 😀
Moc Vám děkuji za Vaše rady, poznatky… Ono to, že člověk zjistí, že na to není až tak sám a dostane se mu rada od nějaké mamky, která si se svými dětmi prošla také ledasčím, je takové lehce uklidňující. Proto si moc vážím toho, e jste reagovaly a snažíte se poradit a podpořit. Musím nabrat síly a trochu se nad to povznést. On je Matyášek tento rok nejcitlivější co je na světě. Pořád se mazlíme, pusinkujeme a děláme spolu spousty legrandy, myslím, že mi nejvíce trápí, že z toho komika a veselého dítka které už mělo svůj režim je uplakaný neštěstí. Ale budu doufat, že správným přístupem (a tím, že nebudu poslouchat to, že musím být důsledná nebo že se mnou bude cloumat a že se mnou bude spát usínat Bůh ví do kdy)bude lépe. Děkuji Vám… 🙂 A určitě se brzy ozvu jak jsme na tom.
(Citováno od schouchou z 7.1.2015 11:35)
Radko, myslím, že jsi to vystihla – ono nejtěžší na tom jsou možná ve finále ty řeči, kterým člověk musí odolávat a kvůli kterým pak o sobě začne pochybovat, jestli není náhodou špatný rodič, když to vidí jinak. Jak se nad tohle dokážeš povznést (mně se to teda nikdy nepodařilo úplně na 100 % :-(), tak máte vyhráno.
Taky jsem dlouho poslouchala, jak to není normální, když za námi dcera v noci přebíhá do ložnice. Kolikrát jsem si i říkala, jak dlouho to může trvat a v duchu se uklidňovala, že v 18 už s náma určitě chtít spát nebude 🙂 (i když teda někdy jsem i o tom pochybovala :-D). No a teď – když jí v noci není dobře a navrhnu, ať jde za náma (postel máme hodně širokou, takže se tam ve třech dá pohodlně vyspat), nechce ani náhodou. Jen to prostě trvalo dýl než u většiny ostatních dětí 😉
Moc Vám děkuji za Vaše rady, poznatky… Ono to, že člověk zjistí, že na to není až tak sám a dostane se mu rada od nějaké mamky, která si se svými dětmi prošla také ledasčím, je takové lehce uklidňující. Proto si moc vážím toho, e jste reagovaly a snažíte se poradit a podpořit. Musím nabrat síly a trochu se nad to povznést. On je Matyášek tento rok nejcitlivější co je na světě. Pořád se mazlíme, pusinkujeme a děláme spolu spousty legrandy, myslím, že mi nejvíce trápí, že z toho komika a veselého dítka které už mělo svůj režim je uplakaný neštěstí. Ale budu doufat, že správným přístupem (a tím, že nebudu poslouchat to, že musím být důsledná nebo že se mnou bude cloumat a že se mnou bude spát usínat Bůh ví do kdy)bude lépe. Děkuji Vám… 🙂 A určitě se brzy ozvu jak jsme na tom.
(Citováno od schouchou z 7.1.2015 11:35)
tak to je super a jeste k tomu mame v rodine take Matyaska a stejne stareho 😀
Moc Vám děkuji za Vaše rady, poznatky… Ono to, že člověk zjistí, že na to není až tak sám a dostane se mu rada od nějaké mamky, která si se svými dětmi prošla také ledasčím, je takové lehce uklidňující. Proto si moc vážím toho, e jste reagovaly a snažíte se poradit a podpořit. Musím nabrat síly a trochu se nad to povznést. On je Matyášek tento rok nejcitlivější co je na světě. Pořád se mazlíme, pusinkujeme a děláme spolu spousty legrandy, myslím, že mi nejvíce trápí, že z toho komika a veselého dítka které už mělo svůj režim je uplakaný neštěstí. Ale budu doufat, že správným přístupem (a tím, že nebudu poslouchat to, že musím být důsledná nebo že se mnou bude cloumat a že se mnou bude spát usínat Bůh ví do kdy)bude lépe. Děkuji Vám… 🙂 A určitě se brzy ozvu jak jsme na tom.
A ještě co mě napadlo při čtení tvého problému, co bych asi zkusila jako první:
– uznat synovy pocity – “vidím, že tě něco hodně trápí“ (místo abych mu vysvětlovala, že vlastně nemá důvod k obavám), “připadá mi, že tě něco asi hodně vyděsilo nebo se něčeho bojíš, je to tak?“ (nepodsouvat, že vím přesně, co se s ním děje, když to nevím, možná pak spíš řekne, co je za problém)
– zeptat se přímo jeho, jak mu můžeš pomoct – “co by ti teď pomohlo / co pro tebe můžu udělat, aby se ti dobře usínalo?“ (a pokud to půjde jen trošku splnit, tak se podle jeho odpovědi zachovat – my jsme třeba chodily k otevřenému oknu dýchat studený vzduch)
– pokud možnos neřešit před ním s nikým jiným tento problém (pokud by teda on sám kolem toho nezačal, ale to v jeho věku nepředpokládám)
– určitě bych ho nenechávala v té ložnici samotného, aby se náhodou “nerozmazlil“
– dávala bych pozor na to, abych opravdu dodržela, co slíbím a neslibovala mu najisto nic, kde si nejsem výsledkem jistá (tohle určitě pomůže atd.)
No a ještě můžeš zkusit popřemýšlet, co konkrétně ti na téhle situaci vadí nejvíc – to, že je vystrašený? že se tak moc změnil? že musíš být pořád v dosahu? že mu neumíš pomoct? že musíš řešit tyhle nepříjemné situace? že… (cokoli)?
…prostě co nejkonkrétněji si zkus odpovědět, co z toho všeho je nejnáročnější (vyvolává nejtíživější pocity) pro tebe? možná i v tom najdeš pomoc 😉
Držím palce, ať to společně zvládnete. Určitě napiš, jak se vám spolu daří 🙂
Jeste,moje dcerka bude slavit 10,pred 3lety mela take podobny stavy,jako popisuje Petra..u nas byl duvod,ikdyz poctata byla uz hodne davno pred tim,ale jsou to deti a projevit se to muze,ikdyz se zda,ze uz je vse ok..nastesti si vse rikame,je i hodne kontaktni,mazliva…
Vykaslala jsem se na reci,ze uz ji je,kolik ji je,pouzila jen sve srdce,znam ji dobre..tezko se to popisuje..I diky tomu je mrzi nama duvera a vztah,jaky je…
U nas bylo moc dulezite,ze jsem ji VERILA,BRALA JI VAZNE ..a prineslo to ovoce,opet je vse v poradku,mury a obavy jsou pryc…to je na roman a je to osobni,skratka vydrzet
😉
Ahoj cetla jsem 2x…
Radko,ja myslim a mam zkusennost,ze tohle neni ta situace,ze synek jen tak neco vymysli,ci nechat ho “razne“s lampickou…Myslim si,ze bobana neco trapi a to poradne a neumi se s tim “poprat“,vysvetlit…mozna ani sam nevi…vzdyt jsou mu porad jen 3,5…
Urcite bych jeho volani “o pomoc“brala vazne,patrala,s velkou laskou a citem a porozumenim,co se deje! 😉 Coz urcite delate ***
Muze to byt opravdu “jen“po te nemoci,coz znam s detma take(ikdyz ted uz jsou dospele),a je to celkem caste(asistuji ve skole)ale take to muze byt uplne neco jineho,a treba i neco vazneho..patrala bych ..moznost je,ze se deje,neco ve skole,PRO neho spatne,smutne…a co ho desi,nebo cemu nerozumi,byt nam se to muze zdat jako hloupustka,on je malej stale,roste a hleda se a takto dava najevo,ze si nedokaze s necim poradit..
I to jeho ujistovani,maminko,ja te mam moc rad…potrebuje Vasi naruc a pochopeni,i kdyby jste byla nyni jedina,ktera za nim bude stat,pisete,ze to zacalo az nyni,nastala nejaka zmena,co u neho vyvolava tyhle reakce..
Ja osobne,bych se na vsechno ostatni “vykaslala“,i na pripadne reci ostatnich,pokud nastanou,napr i ucitelky,ze je vse ok,rodiny..kazda to zname..vy znate sveho syna nejlepe,ted vas potrebuje,ikdyz vam to dava najevo tim svym deckym zpusobem,nyni je v krehkem veku…Take mam syna,ikdyz uz mu je 20..(a 2 holky)
Drzim pesticky,urcite neni rozmazleny,budte s nim,vse ostatni ted musi pockat! 😉
schouschou, to je teda fakt nezáviděníhodná situace. Určitě se na tebe teď sype i spousta zaručených rad a s nimi spousta různých pochybností.
Něco podobného jsme prožívali nedávno s desetiletou dcerou – ne teda v takové síle, ale najednou strach být sama v pokojíčku, nešla spát, dokud tam neležela i mladší sestra, i kdyby byla sama sebevíc unavená, dokonce si ani nechtěla sama jít čistit zuby. I přes den chtěla mít pořád někoho na dohled. Oproti tomu, co popisuješ ty, to vypadá asi jako brnkačka, ale taky to bylo celkem náročný.
Jediné, co se dalo v tu dobu dělat, bylo respektovat její potřeby. absolutně nemělo smysl žádné vysvětlování, příkazy (prostě si běž vyčistit ty zuby a hotovo), snahy ten strach jí rozmluvit. Když jsme to nechali na ní – aby si teda na tu ségru počkala – proběhlo to aspoň v klidu. A myslím, že nic lepšího se v tu chvíli ani nedalo dělat, protože po všech přemlouváních a dalších pokusech to bylo spíš horší.
Teď můžu zaťukat, strachy odpadly a je to v pohodě. Pomohla homeopatie, kterou jsme původně chtěly řešit úplně jiný problém (zdravotní), ten teda ještě přetrvává (i když v mírnější formě), ale strachy, na které nefungovalo vůbec nic, jsou pryč.
Možná to i u vás můžeme mít spojitost s tím maroděním a mohlo by to pomoct podobně, ale nevím, jak na tom se vztahem k homeopatii jsi a rozhodně tě do toho nechci tlačit.
…no a aby to nebyl sáhodlouhý román, tak pokračování v dalším komentáři 😉