Provozujeme:     České-soutěže.cz     KrálovstvíLátek.cz     Termofor.cz 
Přišli jste jen na čumendu? ...i vy můžete být součástí všeho, co tu vidíte... stačí se zaregistrovat.

Diskutárna

Diskutárna » Děti » Výchova a péče o děti » Syn 3,5roku, změna chování, závislost nejen na matce



Syn 3,5roku, změna chování, závislost nejen na matce
schouchou
7.1.2015 v 10:48:06

Dobrý den,
ráda bych poprosila o názor a případnou radu. Kde jen začít.
Máme syna, 3,5roku.
V září začal chodit do školky. Kde byl po pár dnech v pohodě, takový třídní bavič… Jenže s nástupem do školky začaly i opakované virózky. Poslední se vyhrotila v polovině listopadu , kdy syn dostal antibiotika a byl 3 týdny doma, po léčbě nastoupil do školky, byl v pohodě, ale po 5 dnech dostal zánět středního ucha a tak musel být opět doma a dostal nakonec i píchaný penicilin. Nebylo mu fakt moc dobře, takže jsem s ním chodila do postele ( od malinka vzhledem k malému prostoru spí s námi v ložnici ve své posteli), nebo jsem ho nechala s námi v obýváku u televize. Syn se vyléčil akorát když nastaly vánoční prázdniny, takže do konce roku 2014 už do školky nešel. Byl v pohodě, sice trochu víc fixovaný na mě,zřejmě po těch nemocech kdy jsem s ním byla od rána do večera, ale byl relativně v pohodě, šel do postele, já se mohla jít vysprchovat a než jsem vylezla z koupelny, tak spal. 30.12. odjel k babičce kde byl i jeho bratranec (8let) a klucí si hezky hráli. Jenže syn se tam fixnul na babičku, ale až takovým způsobem, že hystericky plakal, když šla na wc, musela s ním každý večer chodit spát, kvůli každé blbině plakal. Říkala, že takhle ho nezná, nezažila. Když se vrátil od babičky domů po 3 dnech, tak měl radost, že je doma a byl docela v pohodě. než přišel večer, hysterický záchvat pláče že nepůjde spinkat sám a jestli přijdu se ptal opakovaně snad 50x. nemohla jsem nakonec jít ani do té sprchy. Nešlo se s ním dohodnoot po dobrém ani rázně… Druhý den jsem pocítila babičky slova na svou kůži, šla jsem na wc a on začal plakat kam jdu, jelikož beru akorát atb a mam chřipajznu, manžel když přijel z práce, tak si šel s malým hrát a já na gauči na chvíli mohla zavřít oči a ležet, v okamžiku kdy syn zjistil, že se nedívám, že spím, začal opět hystericky plakat,že maminka spí a proč spí…u jídla začal plakat zas a když jsem se zeptala co se zas děje, řekl, že chce taky minerálku.Tak jsem mu říkala, že přeci to stačí říct a ne hned plakat. Marně. Večer koupačka a spát. Řekli jsme si s manželem, že budeme nekompromisní a prostě půjde do postele sám. Má rozsvícenou lampičku a já se na něj každou chvilku budu chodit dívat. Nic platné. Opět hysterický řev, pořád za mnou chodil do obýváku a vydržel plakat a plakat. Přišel do obýváku a začal mi říkat, maminko už se na mě nezlob, já tě mam hrozně moc rád. Vysvětlila jsem mu, že já jeho taky a že přijdu za ním, ale musí ležet v postýlce. vše odkýval ale pro změnu opět začal plakat, že musim jít s ním, že se chce přitulit a chytit za ručičku.Když se ho zeptáme proč plače, odpoví, že neví.A na otázku jestli se bojí sám v ložnici( rozsvícená lampička, otevřené dveře) odpoví že ne…
Teď to vyvrcholilo i ve školce, kde z třídního baviče je jen plačka… Od rána plakal do oběda, pak usnul na10minut a zas plakal. Učitelé ve třídě ani nemohli pořádně pracovat s ostatními dětmi, protože to bylo to samé, kde je paní učitelka a řev, přijde pro mě maminka a řev. Prý plakal a plakal. Dnes jsem ho odvedla do školky a plakal už v autě. vysvětluji mu a ujišťuji ho, že zas pro něj přijdu, ale není to k ničemu pořád si jede tu svou.
Nechci abychom skákali jak píská, kvůli tomu že plače. Ale na druhé straně je mi ho moc líto. Ale nevím si už rady. Jestli tohle chování je opravdu “jen“ období momentální, jestli to má za následek to jeho marození poslední 2 měsíce. nevím.. Prosím o radu.. nemáte někdo zkušenost nebo podobný problém… Jsem už trochu zoufalá. Předem moc děkuji. Radka

Stránky: [1] 2 3 4
PetraPetra
19.1.2015 v 12:24:25

schouchou, tak jak? Lepší se to aspoň trošku?

…neustrnout ;-)

schouchou
8.1.2015 v 9:38:42

Tohle mam v deniku:
“Naslouchejte pozorne vsemu,co vam chteji vase deti rici,bez ohledu na cokoliv.Kdyz nebudete pozorne poslouchat jejich male veci,dokud budou malinke,nereknou vam velke veci,az budou velke,protoze pro ne jsou to VZDY VELKE VECI!“

Catharine M.Wallace***

(Citováno od meggi41 z 7.1.2015 19:50)

Moc pěkné Meggi…pravda…

meggi41meggi41
7.1.2015 v 19:50:39

Tohle mam v deniku:
“Naslouchejte pozorne vsemu,co vam chteji vase deti rici,bez ohledu na cokoliv.Kdyz nebudete pozorne poslouchat jejich male veci,dokud budou malinke,nereknou vam velke veci,az budou velke,protoze pro ne jsou to VZDY VELKE VECI!“

Catharine M.Wallace***

„Domov je tam,kde na vas ceka laska“

schouchou
7.1.2015 v 18:27:36

Taky si myslím, že syna rozhodily ty nemoci a i po ATB může být tělo v nepohodě a s tím může souviset i nálada.
U nás je to tak, že už předem poznám hrozící nemoc podle nálady syna. Někdy mi to pomůže odchytit to včas, přidat vitamíny, bylinky a nepropukne to moc, takže je to vlastně i výhoda.
Je to náročné, ale určitě se to zase srovná, na okolí se vybodni. :-) Držím palce.
(Citováno od Danniella z 7.1.2015 18:21)

Už aby se to srovnalo :-)
Ale je to tak… Chudák se z nemocí nemohl vyhrabat a zvláště ten píchaný penicilin asi dal malému zabrat víc než jsem čekala…
Děkuji moc za podporu!!!!

Danniella
7.1.2015 v 18:21:38

Taky si myslím, že syna rozhodily ty nemoci a i po ATB může být tělo v nepohodě a s tím může souviset i nálada.
U nás je to tak, že už předem poznám hrozící nemoc podle nálady syna. Někdy mi to pomůže odchytit to včas, přidat vitamíny, bylinky a nepropukne to moc, takže je to vlastně i výhoda.
Je to náročné, ale určitě se to zase srovná, na okolí se vybodni. :-) Držím palce.

Danniella
7.1.2015 v 18:17:33

Ahoj Radko,
Myslím, že za tím nemusí být nic víc než ty nemoci a taky léčba. Myslím, že to byl na organismus velký nápor a je vyvedený ze své rovnováhy. Přijde mi ale, že je to ještě hodně čerstvý a moje zkušenost je taková, že se hodně takových výkyvů srovná i samo.
Někdy to může být pro rodiče unavující věčně kňourající a na nich visící dítko, ale fakt jediné co podle mě může pomoct, tak laskavý a trpělivý přístup, přijetí toho, že dítku není dobře, příp. že je takové, jaké je.

Já si vždy, když začnu mít pochybnosti o tom, jestli přece jen to okolí nemá pravdu a neměla bych být drsnější, představím, jak by bylo mně v té situaci…Kdyby mi bylo do pláče a moji nejmilovanější by mě posílali samotnou do pokoje a vyčítali by mi to nebo zakazovali, odháněli by mě od sebe atd… To mi vždy pomůže se ujistit, že postupuju správně, když se zas a znovu mačkám s dětmi v posteli  a uspávám je (někdy spíš ony mě) každý večer i v jejich 6ti a 4letech. Nejstarší dcera byla stejná a v 10ti letech už o uspávání zájem nemá.
Tak ať je brzo dobře.

(Citováno od makinea z 7.1.2015 16:05)

To je krásně a přesně napsáno.

meggi41meggi41
7.1.2015 v 16:53:05

Ahoj Radko,
Myslím, že za tím nemusí být nic víc než ty nemoci a taky léčba. Myslím, že to byl na organismus velký nápor a je vyvedený ze své rovnováhy. Přijde mi ale, že je to ještě hodně čerstvý a moje zkušenost je taková, že se hodně takových výkyvů srovná i samo.
Někdy to může být pro rodiče unavující věčně kňourající a na nich visící dítko, ale fakt jediné co podle mě může pomoct, tak laskavý a trpělivý přístup, přijetí toho, že dítku není dobře, příp. že je takové, jaké je.

Já si vždy, když začnu mít pochybnosti o tom, jestli přece jen to okolí nemá pravdu a neměla bych být drsnější, představím, jak by bylo mně v té situaci…Kdyby mi bylo do pláče a moji nejmilovanější by mě posílali samotnou do pokoje a vyčítali by mi to nebo zakazovali, odháněli by mě od sebe atd… To mi vždy pomůže se ujistit, že postupuju správně, když se zas a znovu mačkám s dětmi v posteli  a uspávám je (někdy spíš ony mě) každý večer i v jejich 6ti a 4letech. Nejstarší dcera byla stejná a v 10ti letech už o uspávání zájem nemá.
Tak ať je brzo dobře.

(Citováno od makinea z 7.1.2015 16:05)

maki tak to mas naprostou pravdu a taky si to prave vzdy takto rikam,od te doby,co mam drti a taky se i kapku zamyslim,co me jako ditku,treba v tomto smeru trosku chybelo;-) a cgci to delat co nejlepe a nakonec vidim,ze jak uz jsou dospeli,tak to byla sptavna cesta ;-)
A spani s malou,uspavani…to nam doma pomohlo nepopsatelne uzdravit vaznejsi veci a jedno obdobi bylo i takove,ze jsme vsichni 4,usinali v jedne postely…a na tu dobu nikdy nezapomeneme,to se neda slovy vysvetlit..
A kdyz mi v loni zemrel tata a musela jsem letet sama do Cr,tak mi deti volali,ze prave spitaji v jednom pokoji a v nem i usnou :-D
predesilam,ze syn na 20,dcera 22..mala 9***

„Domov je tam,kde na vas ceka laska“

schouchou
7.1.2015 v 16:21:53

Ahoj Radko,
Myslím, že za tím nemusí být nic víc než ty nemoci a taky léčba. Myslím, že to byl na organismus velký nápor a je vyvedený ze své rovnováhy. Přijde mi ale, že je to ještě hodně čerstvý a moje zkušenost je taková, že se hodně takových výkyvů srovná i samo.
Někdy to může být pro rodiče unavující věčně kňourající a na nich visící dítko, ale fakt jediné co podle mě může pomoct, tak laskavý a trpělivý přístup, přijetí toho, že dítku není dobře, příp. že je takové, jaké je.

Já si vždy, když začnu mít pochybnosti o tom, jestli přece jen to okolí nemá pravdu a neměla bych být drsnější, představím, jak by bylo mně v té situaci…Kdyby mi bylo do pláče a moji nejmilovanější by mě posílali samotnou do pokoje a vyčítali by mi to nebo zakazovali, odháněli by mě od sebe atd… To mi vždy pomůže se ujistit, že postupuju správně, když se zas a znovu mačkám s dětmi v posteli  a uspávám je (někdy spíš ony mě) každý večer i v jejich 6ti a 4letech. Nejstarší dcera byla stejná a v 10ti letech už o uspávání zájem nemá.
Tak ať je brzo dobře.

(Citováno od makinea z 7.1.2015 16:05)

Děkuji moc za podporu a reakci. To, že si myslím, že za tím stojí předešlá nemoc a léčba je pro mě trochu uklidňující, protože si říkám že to snad brzy pomine a Maty se dostane do starých kolejí. Momentální situace je pro mě nová, tak mě také vykolejila, že jsem si sedla k netu a začala psát. Člověk tak trochu doufá, že není jediný komu se něco takového děje, dělo…
Určitě se budu snažit být v klidu, i když občas je to tedy o nervy :-)
Zas na druhé straně, je fakt, že mohu být ráda, že je mazlivý a že se chce s mamkou tulit. za pár let to může být jinak.
Jinak máš pravdu, člověk by si měl říct, jak by bylo jemu na jeho místě.. to mi ani nenapadlo, ale to je přesně ono, člověk vidí v tu chvíli vše až moc černě a zoufale a těžko se pak uvažuje. Děkuji :-)

makinea
7.1.2015 v 16:05:25

Ahoj Radko,
Myslím, že za tím nemusí být nic víc než ty nemoci a taky léčba. Myslím, že to byl na organismus velký nápor a je vyvedený ze své rovnováhy. Přijde mi ale, že je to ještě hodně čerstvý a moje zkušenost je taková, že se hodně takových výkyvů srovná i samo.
Někdy to může být pro rodiče unavující věčně kňourající a na nich visící dítko, ale fakt jediné co podle mě může pomoct, tak laskavý a trpělivý přístup, přijetí toho, že dítku není dobře, příp. že je takové, jaké je.

Já si vždy, když začnu mít pochybnosti o tom, jestli přece jen to okolí nemá pravdu a neměla bych být drsnější, představím, jak by bylo mně v té situaci…Kdyby mi bylo do pláče a moji nejmilovanější by mě posílali samotnou do pokoje a vyčítali by mi to nebo zakazovali, odháněli by mě od sebe atd… To mi vždy pomůže se ujistit, že postupuju správně, když se zas a znovu mačkám s dětmi v posteli  a uspávám je (někdy spíš ony mě) každý večer i v jejich 6ti a 4letech. Nejstarší dcera byla stejná a v 10ti letech už o uspávání zájem nemá.
Tak ať je brzo dobře.

meggi41meggi41
7.1.2015 v 13:42:06

Schouchou,
nestihly jste mezitím nějaké očkování?
Nemají ve školce novou učitelku nebo nové dítě?
Nezměnilo se něco u Vás v okolí? (narození, úmrtí…)

Jinak já si myslím, že to můžou mít na svědomí i ty nemoce, možná si to s něčím spojil a teď se bojí…nevím. Každopádně si to nevymýšlí, ten strach je opravdový, určitě Vám to nedělá naschvál, tak se nenech rozhodit řečmi okolí, že jsi měkká, atd.

Já jsem byla hodně fixovaná na mámě, dcera na mě byla fixovaná ještě víc, to by bylo na romány, ale už je to za námi, tak na to nechci už ani vzpomínat. Že bych jí dala někam na hlídání – to vůbec nepřicházelo v úvahu. Ale my obě byly takové od narození (až postupně jsme se obě otrkaly).

Právě tu změnu u Tvého synka muselo (podle mě) něco spustit…

(Citováno od Marinada z 7.1.2015 13:03)

Dnes vyzvedávala babička a prý se i učitelka ptala ve školce, jestli se u nás doma něco neděje. Ale opravdu se nic neděje ani se nic nestalo. Naopak jsem se i uklidnila, že konečně malej byl/je zdráv.
Ale myslím, že jak byl se mnou doma skoro 2 měsíce bez 5ti dnů školky mezi nemocemi a jak si prošel tím stresem u doktorů a injekce penicilinu každý den,po 7dní , tak to byl dle mého ten spouštěč. Nic jiného mi nenapadá.

Děkuji za reakci :-)

(Citováno od schouchou z 7.1.2015 13:27)

boban malej ;-)
No hlavne,at to pani ucitelka mysli jen v dobrem a je to na miste,ono casto se nic neresi,kdyz se resit ma a naopak ;-)
Urcite jsi supr mamca***

„Domov je tam,kde na vas ceka laska“

Stránky: [1] 2 3 4



Co nového na VD?

  • Védéčkoviny - přehled VD událostí uplynulého týdne.
  • Nové diskuze za posledních 7 dní
  • VD S.O.S. aneb Pomóóóc, já se tu nevyznám
  • KLUBko - uživatelský účet



    Zaregistrovat se
    Zapomněl/a jsem heslo

    Přečtěte si nové komentáře

    Nepřehlédněte

    Náš tip

  • Těhotenství týden po týdnu a vše o těhotenství na webu Rodicka.cz.
  • Školní batohy pro prvňáčky i studenty. Výběr aktovek, tašek a školních potřeb, odborné poradenství.


  • © 2004 - 2016 VašeDěti.cz - Mgr.Petra Vymětalová. | ISSN 1801-2892 | Právní ujednání | | Redakce | Užitečné odkazy TOPlist